Dolar má blízko k tomu, aby se stal „toaletním papírem,“ řekl Robert Kyosaki, autor knihy Bohatý táta, chudý táta. Zbavte se dolarů, radí investor a komentátor Oeter Schiff. A nejsou v tom sami. Takové rady lidem chodí i do poštovních schránek.
Píše o tom v aktuálním komentáři pro New York Times nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman. Podle něj výše uvedené názory šíří takzvaní výmaristé. Což jsou lidé, kteří věští příchod hyperinflace. Jejich označení vychází z Výmarské republiky ze srpna 1922 až prosince 1923, kdy Německo zasáhla hyperinflace.
„Například Peter Schiff už v roce 2009 tvrdil, že Obamova administrativa zapříčiní inflaci. Nestalo se to. Jak ale uvádějí investiční prospekty, uplynulý vývoj růstu cen nezaručuje, že se budou podobně vyvíjet i v budoucnu,“ uvádí ve svém komentáři Krugman.
Podle něj dnešní výmaristé mají navíc nový argument. Mnoho zemí buď znepokojených, nebo jen unavených tím, co považovaly za dolarovou zbraň proti Vladimíru Putinovi, nedávno podniklo symbolický krok a snížilo význam dolaru pro světovou ekonomiku. Čína například požádala producentské země ropy, aby přijímaly jako platbu místo dolaru juany.
„A proto i relativně střízliví komentátoři jako například Fareed Zakaria, varovali, že postavení dolaru jako světové rezervní měny je ohroženo. To by podle představ mnoha lidí byla pro Ameriku katastrofa,“ píše Paul Krugman.
Dolar na síle neztrácí
A pokračuje: „Nechme na moment stranou otázku, zda je dominantní postavení dolaru skutečně ohroženo. Stručná odpověď zní, že není, ale k tomu se dostanu. I tak se ale zeptejme, zda by byla ztráta statutu dolaru jako rezervní měny skutečně katastrofou. A začněme tím podstatným.“
Většina světových měn příliš uplatnění mimo hranice své mateřské země nenachází. Mnoha z nich se ale i tak doma daří velice dobře. Plní tradiční úlohu peněz, jsou prostředkem směny, uložištěm hodnoty a účetní jednotkou.
Například kanadský dolar, australský dolar, novozélandský dolar nebo i švédská koruna nikdy rezervními měnami nebyly. Což platí i pro japonský jen. Právě z něj se před několika desítkami let Japonci marně snažili udělat globální měnu. Přesto Japonci, Australané i Švédové nadále provozují domácí obchody ve svých měnách a hyperinflace se nebojí.
Britská libra je ještě zajímavější příklad. Ta totiž kdysi mezinárodní měnou byla. A právě tak dominantní, jako je dnes americký dolar. Když Phileas Fogg vyrazil na cestu kolem světa, cestoval s pytlem plným librových bankovek. Věděl totiž, že britskou měnou zaplatí všude. Mezinárodní význam libry ale oslabil po druhé světové válce. Definitivně libra jako mezinárodní měna skončila v roce 1970. Rezignaci libry na postavení mezinárodní měny Londýn nezabránil, i když se stal centrem finančního světa. Navzdory kolapsu této mezinárodní měny britskou ekonomiku ale stále pohání libra.
Nejde jen o měnu, jde také o jazyk
Uznávaný ekonom a historik Charles Kindleberger kdysi napsal skvělou esej, v níž srovnával mezinárodní roli měn s mezinárodní rolí jazyků. Angličtina tehdy byla světovým jazykem obchodu, vědy a většiny populární hudby. Každý, kdo působil v mezinárodním měřítku, mluvil anglicky, protože anglicky mluvili všichni ostatní. A právě stejně tak každý používal dolar, protože dolar používali všichni ostatní.
Kupujte a držte, radí investorům portfolio manažer Alec Murray
Lze si však změnu představit tak, že jednoho dne lidé třeba usoudí, že k dorozumění na mezinárodní scéně bude třeba mluvit mandarínskou čínštinou? To je docela snadnější, než si představit, že by juan nahradil dolar. Důležité je říci, že i tak bychom doma stále mluvili anglicky, Švédové pak švédsky, Francouzi francouzsky a tak dále.
Navíc francouzština přece zažila něco podobného a byla lingvistickým ekvivalentem pádu mezinárodního významu libry. Kdysi byla hlavním jazykem diplomatů a mezinárodní kultury. To už je ale dávno a nutno dodat, že změna velmi zranila národní hrdost Francouzů. I přesto v zemi stále francouzsky mluví.
Dolar má své jisté
Je pravda, že v důsledku růstu významu Číny dnes máme dvě supervelmoci. Byly by tu i tři, pokud by eurozóna nebyla tak rozklížená. Je tedy docela pravděpodobné, že by juan mohl dolar vyzvat na souboj. Nicméně dolar má hned tři velké výhody.
Jednou z nich je jeho zažitá pozice. Jelikož všichni už dolar používají, muselo by se stát něco strašného, aby na něj zanevřeli. Druhou výhodou je fakt, že americké finanční trhy jsou otevřené. Na rozdíl od Číny nekontrolují osoby, které se pokoušejí vyvézt dolar do zahraničí. A jeho třetí výhodou je právní stát. Pokud nejste diktátor a neplánujete spáchat velké válečné zločiny, nemusíte se bát, že vám americká vláda zmrazí aktiva. V Číně jsou vaše aktiva, pokud nevyhovujete režimu, ve stálém ohrožení.
Proč tedy kolem dolaru vzniká taková panika? Studoval jsem Charlese Kindlebergera. Jedna z věcí, které přednášel svým studentům, byla, že „každý, kdo stráví mnoho času přemýšlením o tom, kam se mezinárodní finanční trhy vydají, se musí zbláznit.“ Globální role dolaru vypadá důležitě až mysticky. Což láká zastánce konspiračních teorií a katastrofických scénářů o něm.
Pádu dolaru se neobávejme
Ve skutečnosti je postavení dolaru docela bezpečné, až na jednou výhradu, tvrdí Krugman. „Nemám ponětí, co by se stalo, a stát se to zřejmě může, kdybychom přestali platit dluh. To proto, že republikáni odmítají zvýšit dluhový strop,“ říká.
To by podle něj zřejmě nebylo dobré. Kdo by totiž věřil měně země, jejíž politici se zřejmě zbláznili, dotazuje se.
„Ale pokud by k tomu přece došlo, hrozba ztráty statutu dolaru jako rezervní měny by bylo naším nejmenším problémem,“ píše Paul Krugman.
Romancov: Že USA krachují, tvrdí ruští komunisté od roku 1917
Problém by podle něj nenastal ani ve chvíli, pokud by všichni věřitelé Ameriky chtěli své zapůjčené peníze. Přičemž nejde o žádnou maličkost, protože cizinci pravděpodobně vlastní více než trilion dolarů. Co by se stalo, kdyby všichni jejich zahraniční držitelé trvali na vyplacení této částky v hotovosti?
Odpovědí je, že by je FED zkrátka vyplatil. A to by učinil bez problémů. Prodal by část ze svých pokladničních poukázek, jejichž hodnota činí pět trilionů dolarů. Případně by prodal cenné papíry kryté hypotékami. Těch vlastní za 2,5 trilionu dolarů. Pokud si myslíte, že by tato obrovská suma držená v zahraničí ohrozila americkou měnu či ekonomiku, pak jste chyběli na hodinách matematiky. Není proto žádný důvod obávat se důsledků ztráty mezinárodního statutu dolaru.
Michal Achremenko
—
Aktualizace: Ve světě dál sílí trend odklonu od amerického dolaru, k čemuž podle analytiků přispívají i geopolitická rizika. Uvedl to web americké televize CNBC. Argumentuje tím, že zatímco v roce 1999 činil podíl dolaru v devizových rezervách centrálních bank více než 70 procent, do čtvrtého čtvrtletí loňského roku se snížil na 58,36 procenta. CNBC se odvolala na data Mezinárodního měnového fondu [MMF].
Ovšem dle mého názoru zapomněl na ten základ, se kterým vše stojí a padá. A to je ten fakt, že každá měna jsou jen „papírky a čísla“ určená pro směnu. Prostě směnný prostředek. A pakliže je stále je za co směňovat, tyto „papírky“ požívají velké důvěry až takové, že tato důvěra v ně je neochvějná. To ekonomika USA naprosto splňuje. Je dostatečně robustní, tedy velká a velmi odolná proti různým ekonomickým šokům. Důvody toho jsou dva. V USA je člověk bez peněz nic, takže už od narození jsou lidé vychováváni stylem, dolar, dolar a stále jen dolar. V šedesátých letech bývalo obvyklé, že muž ženě lichotil slovy, madam vy vypadáte na sto tisíc dolarů! To byl kolikrát desetiletý hrubý plat. A dolary se tam dají vydělat jedině ekonomickou aktivitou. Tamním lidem nikdo nic zadarmo nedá. Takže zatím (uvidí se jak to změní nově příchozí latinos) lidé dřou, dřou a dřou. Když se k tomu přidá, což je toho důsledek, že elektronika, tedy patenty, je prakticky celá za oceánem, patenty v oblasti biologie, chemie stejně tak, k tomu veškerá nejvyspělejší zbrojní technika, která je navíc ekonomicky velmi výnosná (i náš malý stát chce USA dát vydělat sto miliard korun za F-35), pochází také od tamtud, tak zatím žádné obavy, že by nebylo dolar za co směnit. Až nebude, teprve pak bude s dolarem ámen! Čína ho zatím z důvodu uvedených v článku ohrozit nemůže a euro, tak na tom zelení komouši pracují, aby se stalo stejně málo významnou měnou, jako je dnes libra.
Pisatel článku opomiji fakt že dolar není kryty ničím jiným než důvěrou lidi protože zlatý standart dávno skončil což znamená že ty triliony mají spíše virtuální povahu. Je to celkem demagogické čtení, které vůbec neosvetlilo nemožnost dolarů být zasazen inflační spirálou.
Ale ono se tak děje! Podívejte se na netu, jak se v historii až do dneška odvíjela cena jedné unce zlata v dolarech. Na její nákup je třeba v čase (delším) stále více a více dolarů. A bude tomu tak i do budoucna. Ale pro ekonomické uvažování je důležité, co je výhodnější. Zda jako rezervu držet dolary, nebo jen zlato. A pro ekonomické úkony se nejprve snažit toto zlato prodat a pak za utržený směnný prostředek, kterým může být i dolar, dělat ekonomické úkony. Třeba nákup vlastní měny, aby přestala klesat, případně vyrovnat dluhy ve vlastní měně, či jiné. S dolarem je to nejjednodušší, ale ne zcela bez rizika. Tak to ústřední banky kombinují. Většinu v dolarech, který nese i zisk a část ve zlatě, které je jisté, protože neztrácí hodnotu, ale žádný zisk nenese.