Zvýšené odvody pro OSVČ prospějí státu, nikoliv OSVČ

Vláda zvažuje vyšší odvody na sociální pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné [OSVČ]. Tvrdí, že OSVČ tak dosáhnou na vyšší penze. Při bližším pohledu se ale ukazuje, že živnostníci jen více odvedou státu. Penzi o moc vyšší mít nebudou.

OSVČ, pro které je podnikání hlavní výdělečnou činností, je v současnosti bezmála 650 tisíc. A téměř dvě třetiny [cca 400 tis.] OSVČ na hlavní činnost odvádí jen minimální zákonem stanovené pojistné. To letos činí 2 944 korun měsíčně.

Vláda uvažuje o možností zvýšit minimální pojistné tak, aby se namísto z 25 procent počítalo ze 40 procent průměrné hrubé mzdy. Posledním návrhem Ministerstva práce a sociálních věcí [MPSV] je dokonce postupné zvyšování základu pro výpočet minimálních záloh až do výše minimální mzdy. Ta v roce 2023 činí 17 300 korun.

„Znamenalo by to zvýšení minimálních odvodů na 5 052 korun. To je o 72 procent, neboť základnou pro tyto odvody je nyní minimální vyměřovací základ ve výši 10 081 korun,“ vysvětluje specialista na státní důchodové zabezpečení společnosti Freedom Financial Services Jiří Šafařík.

Pokud skutečně 400 tisíc živnostníků odvádí minimální pojistné, tak by podle něj poslední návrh MPSV znamenal příjem do státní kasy přibližně 10 miliard korun ročně. Aby zvýšené odvody nepostihly jen OSVČ, které odvádí minimální pojistné, ale také ostatní živnostníky, navrhuje MPSV zvýšit vyměřovací základ OSVČ z 50 % zisku na 70 %. A to nejméně ve výši nově navrhované minimální zálohy spočítané z aktuální minimální mzdy.

Jak to chodí v praxi

Novými návrhy odvodů na sociální pojištění živnostníků se zdá být zvýšení příjmů do důchodového systému vyřešené. Zda to bude znamenat i zvýšení důchodů OSVČ pro zajištění důstojnějšího života v penzi, už tak zřejmé ale není. Háček je v tom, že návrhy na změny minimálních odvodů pojistného se odvíjejí z představy, že OSVČ podniká nepřetržitě od zahájení výdělečné činnosti. A po celou dobu odvádí minimální pojistné.

V praxi tomu tak ale většinou není. Mnohé OSVČ pracovaly i jako zaměstnanci. U nich jsou odvody na sociální zabezpečení vysoké a z více jak tří čtvrtin je odvádí zaměstnavatel.

Nepřímé zdanění práce v ČR dál patří k nejvyšším na světě

Z tohoto období si živnostníci většinou odnáší slušný základ pro výpočet státního důchodu. Poté začínají podnikat a díky nízkým odvodům na důchodové pojištění si začínají „ředit“ tzv. osobní vyměřovací základ. Což je jednoduše řečeno průměrný měsíční hrubý příjem za dosavadní výdělečnou činnost přepočítaný na úroveň dnešních příjmů. Následuje zase zaměstnání a pak třeba zase podnikání. Situace se mění a s ní i částka, kterou si OSVČ odvádí na důchodové pojištění.

„Poněvadž výše starobního důchodu se počítá z příjmů za celý aktivní život, konkrétně z takzvaného rozhodného období, které může trvat více jak 40 nebo 45 let, nemusí znamenat současné minimální odvody OSVČ s podobnou historií výrazně nižší důchod. A navrhované zákonné minimální pojistné nebo i dobrovolné zvýšení pojistného nemusí vést k žádanému zvýšení starobního důchodu,“ upozorňuje na souvislosti Jiří Šafařík.

Výpočet penzí pro dva typy OSVČ

Pro ilustraci uvádí dva zjednodušené modelové příklady OSVČ. Jedna podniká od začátku výdělečné činnosti [nebyla dosud zaměstnána]. Druhá OSVČ podniká po předchozím zaměstnání. V obou příkladech OSVČ nyní odvádí minimální odvody na důchodové pojištění. To značí, že návrhy na zvýšení minimálního pojistného pocítí bezprostředně.

OSVČ s minimálním vyměřovacím základem po celou dobu výdělečné činnosti

Muž OSVČ ve věku 50 let. Od roku 1991 nepřetržitě vykonává samostatnou výdělečnou činnost s minimálními zálohami na důchodové pojištění. Do vzniku nároku starobní důchod mu zbývá ještě 14 let a 4 měsíce. Získá dobu pojištění 46 roků. Předpoklad je, že i on bude nadále odvádět minimální pojistné na důchodové pojištění.

[Pozn.: Rozdíl důchodu vyplaceného za 20 roků navíc a pojistného zaplaceného navíc do nároku na důchod: 2 386 Kč / Výpočty jsou provedeny v současné hodnotě na úrovni roku 2023. Nepočítají s růstem mezd ani s inflací, tedy ani s valorizacemi důchodů.]

Pokud se nic nezmění, bude OSVČ v tomto modelovém příkladu odvádět 2 944 Kč měsíčně po dobu cca 14 let a 4 měsíce. Starobní důchod při dosažení důchodového věku bude mít ale jen 10 827 korun.

Pokud dojde na schválení zvýšení minimálního pojistného o 72 procent, tj. o 2 108 Kč na 5 052 Kč měsíčně, starobní důchod vzroste na 12 344 Kč. To je o 1 517 Kč více. Za 14 let a 4 měsíce muž ale zaplatí na pojistném navíc 361 733 Kč. A jen pokud se dožije v důchodu 20 let, pak mu stát vyplatí na starobní penzi navíc 364 118 Kč. Bilance je v tomto případě vyrovnaná.

„Příklad ukazuje, že této OSVČ navrhované zvýšení minimálního pojistného přinese zvýšení starobního důchodu o 14 procent. Ovšem výraznější přilepšení v důchodu to znamenat nebude,“ vysvětluje Jiří Šafařík.

OSVČ s minimálním vyměřovacím základem po předchozím zaměstnání

Muž OSVČ ve věku 50 let. Do roku 2012 byl zaměstnancem s průměrným měsíčním příjmem v současné hodnotě 40 000 Kč. Posledních deset let vykonává samostatnou výdělečnou činnost s minimálními zálohami na důchodové pojištění. Do vzniku nároku starobní důchod mu zbývá 14 let a 4 měsíce. Získá dobu pojištění 46 roků. Předpoklad je, že bude nadále odvádět minimální pojistné na důchodové pojištění.

[Pozn.: Rozdíl důchodu vyplaceného za 20 roků navíc a pojistného zaplaceného navíc do nároku na důchod:  -266 933 Kč / Výpočty jsou provedeny v současné hodnotě na úrovni roku 2023. Nepočítají s růstem mezd ani s inflací, tedy ani s valorizacemi důchodů.]

Pokud se nic nezmění, bude muž OSVČ v tomto modelovém příkladu odvádět 2 944 Kč měsíčně po dobu cca čtrnácti let. Jeho starobní důchod při dosažení důchodového věku bude 17 456 Kč.

Pokud ale dojde na schválení návrhu na zvýšení minimálního pojistného o 72 procent. Tedy o 2 108 Kč na 5 052 Kč měsíčně, starobní důchod mu vzroste na 17 851 Kč. A to je pouze o 395 Kč více. Za 14 let a 4 měsíce muž zaplatí na pojistném navíc 361 733 Kč. Avšak pokud bude žít v důchodu 20 let, bude mu vyplaceno navíc jen 94 800 Kč. Bilance je záporná, se „ztrátou“ na pojistném více než čtvrt milionu korun.

Co plyne z uvedených příkladů pro OSVČ

Příklad ukazuje, že této OSVČ zvýšení minimálního pojistného prakticky přinese jen zanedbatelné zvýšení starobního důchodu. Pokud by si tato OSVČ kromě plateb zákonného minimálního pojistného odkládala peníze na soukromé zabezpečení na stáří, tak ji naopak připravovaná změna na odvodech přinese zhoršení finanční situace v penzi.

„Je tedy zřejmé, že přestože obě OSVČ odvádí v současné době minimální odvody na důchodové pojištění, tak návrh MPSV na zvýšení minimálních odvodů přinese pro oba uvažované příklady OSVČ výrazně rozdílné zvýšení jejich zabezpečení ve stáří,“ konstatuje Jiří Šafařík s tím, že stát přitom obdrží v obou modelových příkladech stejnou sumu na pojistném navíc.

Proč tomu tak je? Rozdíl ve výši penze OSVČ vychází z metodiky výpočtu výše starobního důchodu danou zákonem o důchodovém pojištění. Starobní důchod je součtem dvou složek: základní výměry a procentní výměry. Základní výměra je pro všechny stejná, a v roce 2023 činí 4 040 Kč.

Procentní [zásluhová] výměra závisí na dvou proměnných. Tou první je doba pojištění [odpracované roky] a tou druhou výše příjmů.

„Průměrná měsíční výše příjmů přepočtených na současnou hodnotu koruny za celou dobu produktivního života se nazývá osobní vyměřovací základ. Ten se dále upraví snížením na tzv. výpočtový základ. Čímž se podle principu solidarity snižují rozdíly mezi budoucími důchodci s předchozími nízkými a vysokými příjmy,“ vysvětluje Jiří Šafařík.

Jsou tu dvě redukční hranice

Snížení se provádí pomocí dvou redukčních hranic. Osobní vyměřovací základ se do výše první redukční hranice, která v roce 2023 činí 17 743 Kč, neredukuje [započítává se plně]. A dále – mezi první a druhou redukční hranicí [161 296 Kč v roce 2023] se redukuje na 26 % a nad druhou redukční hranici se již nezohledňuje.

„Podstatné je to, že se z příjmů až do výše druhé redukční hranice odvádí plné pojistné na důchodové pojištění, bez ohledu na redukci. Konečná výše procentní výměry se vypočte vynásobením výpočtového základu počtem let doby pojištění,“ doplňuje Jiří Šafařík.

Z daného způsobu výpočtu starobního důchodu plyne, že pro jeho výši není rozhodující, jaké příjmy, ze kterých OSVČ odvádí pojistné na důchodové pojištění, má dnes, ale jaké průměrné výše příjmů [osobního vyměřovacího základu] dosáhne při vzniku nároku na výplatu starobního důchodu. Teprve tento konečný osobní vyměřovací základ se bude redukovat na výpočtový základ.

„A v tom spočívají problémy při hodnocení dnešních OSVČ z hlediska často zmiňovaných ‚férových‘ a ‚neférových‘ odvodů na důchodové pojištění. A to je i případ našich modelových příkladů OSVČ,“ doplňuje Jiří Šafařík s tím, že obě modelové OSVČ státu do důchodového systému odvedou v obou modelových příkladech za dobu zbývající do vzniku nároku na starobní důchod ovšem stejně.

–RED–