Bruselští a washingtonští vyjednavači řeší pětiletý spor z éry prezidentování Donalda Trumpa. Ten uvalil cla na dovoz oceli a hliníku z Evropy. Bidenova administrativa je sice zmrazila, lhůta jejich neplatnosti ale brzy skončí.
A čas se krátí. Nejpozději do října musí Amerika a EU dosáhnout nové dohody. Bez ní nemůže Evropská unie a Spojené státy znovu stanovit cla na zboží v hodnotě miliard dolarů. Ve hře navíc zůstává vedle oceli hrozba cel na francouzská vína, americký rum, na vodku nebo džíny. Naděje na dohodu jsou podle bruselských úředníků dost mizivé.
Američtí vyjednavači stále doufají, že se dohodu podaří uzavřít včas. Politické následky nedohody by ohrozily vyhlídky na znovuzvolení Joea Bidena prezidentem v roce 2024.
„Stručně řečeno, další ochromení obchodních vztahů mezi Evropou a USA by vyvolalo tlak na vztah, který je už beztak kritický v důsledku Bidenova zeleného dotačního balíčku pro americký průmysl,“ píše v článku Trump’s tariff time bomb threatens to blow up transatlantic trade bruselský list Politico.
Podle něj přerušením obchodu hrozí i Čína. Globální obchody ohrožuje válka na Ukrajině a poslední věc, kterou světový obchod potřebuje, je nová krize a cla mezi západními spojenci. Avšak šest unijních představitelů, kteří s USA vyjednávají, se právě takového scénáře obává.
„Dohoda je velmi daleko. Velké ústupky, kterých by bylo zapotřebí, nejsou z politického hlediska reálné,“ říká jeden z nich, jenž nechce být vzhledem k citlivé povaze věci jmenován.
Jaká je politika prezidenta Bidena
Transatlantický nesoulad je pozůstatkem Trumpovy éry, který v roce 2018 vyhlásil na dovoz evropské oceli clo ve výši 6,4 miliardy eur [cca 150,2 mld. Kč]. Šlo o velmi citlivou záležitost, protože rozhodnutí odůvodnil národní bezpečnostní.
Poté, kdy Joe Biden nastoupil do úřadu, odsouhlasil pouze dočasné zastavení nepřátelství, namísto toho, aby spor ukončil. Jeho cílem bylo, aby vyjednavači spolupracovali na „zelenější“ produkci oceli a bojovali proti globální nadměrné výrobní kapacitě. Neoficiálním cílem USA byl však tlak na Čínu a její levnou ocel vyráběnou bez ohledu na životní prostředí.
Pokud ale strany do října nedosáhnou dohody, hrozí nebezpečí, že se tarify opět vrátí. Proto není žádnou náhodou na říjen plánované datum setkání Bidena s evropskými lídry. Bruselští úředníci vidí probíhající jednání jako další formu nátlaku USA, aby Evropa přitvrdila vůči Číně.
„Vypadá to, že stále mluvíme o jedné nejmenované zemi,“ uvedl unijní činitel.
Diskuze nedávno nabrala na tempu a obě strany si vyměnily návrhy. Tyto texty však ukázaly, jak vzdálené jsou názory obou stran na klíčové záležitosti. Washington chce uvalit clo na výrobky z oceli a hliníku, jehož výše by závisela na tom, kolik uhlíku by se vyprodukovalo při jejich výrobě. Reakce Evropské unie ale neuvažuje o žádném clu pro USA.
Brusel se naopak obává, že americký plán na zavedení cel neodpovídá pravidlům Světové obchodní organizace [WTO], což je pro EU čára, kterou nemíní překročit. Jeden z Bidenových vyjednavačů se však vyjádřil, že otázka cel na stole zůstává nadále.
„To je dost silný nástroj, který umožní tržní cestou omezit produkci uhlíku a zároveň vymezit prostor k boji proti netržním praktikám a nadbytečným kapacitám. To, co se snažíme pochopit, je to, co je příčinou obav Evropy ze struktury cel,“ řekl.
USA cla vnímají jinak než Evropa
„USA a EU mají společný závazek, totiž, aby zamezily dvojí hrozbě – nadbytečné kapacitě a klimatické krizi. A Bidenova administrativa se zavázala k vytvoření ambiciózního rámce, který umožní těchto cílů dosáhnout,“ říká Adam Hodge, mluvčí Úřadu amerických obchodních reprezentantů.
Evropským návrhům na cla vyčítá nedostatek ambicí. To je jen „kosmetická úprava“, která nemíří na „základní problém,“ aby se obě strany dohodly.
„Naším zájmem je, aby unijní návrh nenarušil dynamiku obchodních vztahů. Pokud chceme zamezit vlivu nadbytečné kapacity na americký a evropský trh a vážně uvažovat o tom, jak využít obchod jako nástroj pro dekarbonizaci, musíme přijít s něčím ambicióznějším,“ řekl.
Několik činitelů uvedlo, že Washington rovněž požaduje výjimku z unijní uhlíkové daně, která se uplatňuje na některé dovážené zboží, aby byli evropští výrobci chráněni proti levnějším výrobkům ze zemí s mírnějšími požadavky na ochranu životního prostředí.
Taková výjimka pro USA je ale pro Brusel další nepřekročitelnou čárou. Mluvčí Evropské komise uvedl, že poskytnutí této výjimky pro USA by bylo porušením pravidel WTO a „nemůže být srovnáváno“ s opatřeními USA uplatňovanými na ocel a hliník.
Karl Tachelet, zástupce generálního ředitele evropské asociace pro ocel Eurofer, návrhy okomentoval tako: „Neviděli jsme žádnou opravdovou snahu nebo vizi, abychom to chápali jako nástroj k omezení nadprodukce nebo dekarbonizace. Takže to může vést jen k rozporným stanoviskům.“
Současné status quo se nejspíš jen prodlouží
Brusel a Washington nyní jednají o společném řešení. „Obě strany se setkávají u opačných pozic,“ říká evropský činitel s tím, že „na jeho nalezení existuje společný zájem.“
Pod Trumpovým vedením, tvrdí, by bylo uspokojivé řešení pouze úplné zrušení tarifů. Prohlašuje, že cla jsou ilegální a políčkem do tváře spojenců.
Jiní jsou však ještě pesimističtější. Několik evropských vyjednavačů se vyjádřilo, že se EU a USA snaží získat čas, aby prodloužily současné příměří.
„Termín dohody je vždy flexibilní. Obě strany se mohou snadno dohodnout na jeho prodloužení,“ potvrdil Uri Dadush z washingtonského think-tanku Bruegel.
Další americký činitel uvedl, že „zneužívání cel pro ospravedlnění národní bezpečnosti by v Bruselu vyvolalo velký odpor a zatím se o tom nejednalo.“ Dodal, že návrhy Bidenovy administrativy nebyly sepsány tak, aby vyhovovaly EU nebo s ohledem na soulad s podmínkami WTO.
Michal Achremenko
Takže tak se mně to líbí! Bohužel v politice vždy platilo, že čím hůře, tím lépe. Když jde v politice vše hladce, tak politici nemají co dělat a aby ospravedlnili svoji existenci tak, řekl bych, blbnou nahlas. Vymyslí vždy nějaké téma, které má zpočátku reálný základ a na něm se začnou vyžívat až do absurdna. Nově je to třeba Green deal. A vzájemné ekonomické okopávání kotníků odhalí podstatu věci, tedy to nejdůležitější, odhalí jak si stojí ekonomika toho, či onoho celku a z toho vyplývající jeho silná, případně slabá vyjednávací pozice. Ta ekonomická situace úzce souvisí s životní úrovní obyvatelstva a tu samozřejmě bude obyvatelstvo těchto celků vzájemně porovnávat, jak jsme to za reálného socialismu dělali my. Zkrátka kolik měsíčních platů potřebuje vykořisťovaný dělník na západě na koupi barevné TV a kolik platů dělník socialistický, který buržoustem vykořisťovaný není. Pamatuji si, že v Německu na to stačil jeden, u nás na ni musel člověk dělat mnoho měsíců. Snad to nastane co nejdříve a také se to co nejdříve projeví ve volebních výsledcích. Teď je potřeba, aby začal drhnout hladký obchod mezi EU a USA a hned se ukáže, kdo je v čem a na kom závislý. To se hned projeví v cenách, inflaci a v životní úrovni obyvatelstva. Samé dobré zprávy!