Komentář: Vládní balíček značí hlavně zdražení a nic moc víc

Na detailní hodnocení vládního Ozdravného balíčku je zatím příliš brzy. I když i to jistě přijde. Nicméně už teď je jasné, že vládní lék na špatné hospodaření státu nenabízí nic jiného než zdražení a další přítěže pro firmy a podnikatele.

Začněme detailem. Při dnešním představování vládního úsporného balíčku zástupci vlády několikrát zmínili nulovou daň z přidané hodnoty [DPH] na knihy. Což je jediná nulová výjimka z jinak většinového zvýšení DPH u ostatních položek. Vějičky se okamžitě chytla mnohá média. Šťastných nakladatelů tak hned byla plná veřejnoprávní obrazovka. Čeho už veřejnoprávní obrazovka ale plná už nebyla, je fakt, že vládní hrátky s DPH například zdraží léky, a dokonce i některé zdravotnické pomůcky. Jednoduše tím, že vláda zrušila sníženou 10% sazbu DPH a nahradila ji jedinou nižší dvanáctiprocentní sazbou. Do 12% sazby přitom podle vyjádření vlády spadla třetina položek, na které se DPH vztahuje. Zbytek automaticky přechází nebo zůstane v 21% sazbě daně. Závěr je jednoznačný – většina položek významně zdraží. Mohli bychom přidat i vyšší spotřební daně na tabákové výrobky a hazardní hry, s ohledem na dobré mravy to ale neuděláme.

Namísto toho pokračujme: Ano, vláda se holedbá snížením 15% na 12% sazby DPH u potravin. To je podle ní skvělé. Jistě, je to lepší než 15% zdanění. Avšak například v Německu mají 7% daň, v Rakousku a na Slovensko mají na základní potraviny 10% daň z přidané hodnoty. V pohodě s tím vyjdou, aniž by jim jakkoli mysl zatemňovaly nepřehledné sazby DPH. Zpřehlednění sazeb je přitom klíčovým argumentem vlády pro změny v DPH. A samozřejmě, že i prezidenta Petra Pavla. I podle něj jsou dvě sazby lepší než tři.

Vládní balíček opět podnítí inflaci

Holedbání se vlády, jak je její Ozdravný balíček protiinflační, je směšné vzhledem k výše uvedenému. A možná více než směšné je to drzé, když si uvědomíme, že se Česko dlouhodobě potýká s jednou z nejvyšších inflací v Evropě. Prorocká se tak dnes ukázala nedávná slova guvernéra České národní banky Aleše Michla, který varoval před nepromyšlenými vládními kroky ve vztahu ke konsolidaci veřejných financí a dalšímu růstu sptořebitelských cen.

A věc je ještě horší. Pokud se Češi dlouhodobě potýkají spolu s národy, jako jsou Maďaři či Lotyši, s nejvyšším růstem spotřebitelských cen, vláda jim ještě naloží. Zvedne jim daně. Udělá to přímo i nepřímo. Přímo to udělá dvojnásobným zvýšením daně z nemovitosti a zrušením a omezením některých daňových výjimek. Z daňových úlev vláda zruší slevy na manželku/manžela. Tu už uplatní pouze manžel či manželka pečující o dítě do tří let věku. I zruší školkovné a daňové osvobození nepeněžních benefitů zaměstnancům. Zruší i daňovou slevu pro pracující studenty a zruší rovněž osvobození nadlimitních stravenek. A odpočítat od daňového základu už si nebudou moci lidé ani zaplacené členské příspěvky odborům.

Co už ale není vůbec žádný detail, je zavedení nemocenského pojištění na 0,6 procenta vyměřovacího základu pro zaměstnance. Nejde o maličkost. Vláda tak od všech zaměstnanců na odvodu ročně vybere 13 miliard korun. Pokud premiér Petr Fiala [ODS] před volbami sliboval, že nezvedne daně zaměstnancům, zvedl je. I když skrytě, netransparentně a jako druhořadý šizuňk, vůbec ne jako renomovaný profesor politologie. Už nyní přitom stát inkasuje na nemocenském pojištění zhruba 40 miliard korun ročně.

Zatížíme firmy a vůbec celou ekonomiku

Česká ekonomika proplouvala loni ve druhém pololetí technickou recesí. Letos v prvním čtvrtletí se z ní vymanila. Ale jak? Přidala 0,1 procenta. To ukazuje, že česká ekonomika není v dobré kondici. A bohužel dobře na tom není ani její největší parťák ekonomika Německa. Ta letos v prvním čtvrtletí stagnovala. A nebýt automobilek a zbrojařských firem docela jistě by stagnovala nebo by spíše propadala i česká ekonomika.

O potřebné reformy vláda ale prozatím ani nezavadila. Za příklad dejme nadále neflexibilní trh práce. A s ním spojený fakt, že v mnoha velmi obecně řečeno – úřadech, ale i dalších subjektech státní správy a samosprávy pobývá stále mnoho přebytečných zaměstnanců. To je neměnný stav. Přičemž je to zejména soukromý sektor, který hlavně živí naší drahou republiku. Avšak ani v tomto případě vládě Petra Fialy není nic svaté. A tak přichází s návrhem na zvýšení daně z příjmů pro firmy. A aby toho nebylo málo, radikálně zvedá i odvody těm nemnoha živnostníkům, kteří to ještě nezabalili, a při všeobecném úpadku služeb a řemesel, se snaží dál dělat své živnosti čest.

Co z toho asi vzejde? Vzejde z toho další zdražení a zesílání tlaku lidí na to upíchnout se v pracovní pozici závislé na veřejných rozpočtech. Tam, kde je to takzvaně jisté. A tak se drahého státu a inflace Česko opět nezbaví. Čímž se konečně dostáváme k jádru pudla.

Aktuálním problémem Česka je inflace a drahý a neefektivní stát. Při pohledu na vládní Ozdravný balíček vláda ale neudělala vůbec nic nebo jen velmi málo na straně změny struktury výdajů a nutných reforem. Jejími jen parametrickými úpravami důchodů lidi, jež si celý život platí v Česku vůbec nejvyšší odvody na sociální pojištění mezi zeměmi OECD, opět jen postavila do víc nevýhodné pozice. A nic v podobě více možností, jak se zajistit na stáří, nenabídla. To není důchodová reforma! Garance 20% výše minimálního důchodu vůči průměrné hrubé mzdě už je jen výsměchem. Zvlášť, když většina z lidí se kvůli tomu, jak to v Česku vypadá, důchodu snad ani ve zdraví nedožije. Toho předčasného už jistě ne…

Nenulová spotření daň pro vinaře ukazuje na Brno

Samozřejmě jinou skupinou jsou ti, kteří žijí v Česku ze všech možných dávek, které i vláda Petra Fialy tak štědře rozdávala a dál rozdává.  Avšak o těch dnes vláda nemluvila. Stejně mlčela jako zařezená například u uvalení spotřební daně na takzvaná tichá vína, kterou uvalit na vinaře měla, ale neuvalila. Podle čtenářů FinTag.cz je to nejspíš tím, že velká část vlády pochází z Brna a obecně Moravy. A velká část movitých kamarádů vládních činitelů vlastní vinice a tamní sklípky. Těžko říci… Fakt ale je, že když všichni, tak všichni. Strašení vinaři tím, že zemřou hlady poté, kdyby na ně daň dopadla, jsou jen směšná.

Závěrem si porovnejme pár čísel. Vláda ušetří na zrušení národních dotačních titulů údajně 54,4 miliardy korun. Je otázka, proč je neušetřila již dříve, když to tak snadno může udělat teď. Odpovědí nejspíš bude, že na ně peníze stejně už nejspíš neměla. Za příklad dejme třeba nynější rezignaci vlády na podporu začínajících páru zvýhodněnými úvěry na bydlení ze Státního fondu pro podporu investic.

A dále: Na provozu státu vláda prý uspoří 11,2 miliardy. To je zajímavé, ale například u vyššího zdanění firem vláda počítá s o 22 miliard korun vyšším inkasem. I zde se nabízí  otázka, zda by neměl být onen číselný poměr spíše obrácený, když už vláda proklamuje ozdravění veřejných financí a dostání ekonomiky do kondice.

—

Sečteno a podtrženo, vláda Petra Fialy není proreformní, není ani protiinflační, jak o sobě prohlašuje. Vláda Petra Fialy umí jen dál zatížit domácnosti a soukromý sektor, aby s penězi vůbec vyšla. Smutné pak je, že vláda nezvládá, jak vidno, ani „tupé škrty“. Pokud tedy mluvíme o škrtech ve státní kase, a ne v cizí, do které svým takzvaným ozdravným způsobem vláda Petr Fiala včetně všech jejích poraděnků dnes znovu zhluboka sáhla.

Daniel Tácha