Tento pátek se uskuteční pátý ročník Ekonomického fóra v Kostelci nad Orlicí. Hlavní téma je energetika. FinTag.cz přináší již nyní anketu od významných stakeholderů o tom, jak vnímají nutnost české energetické transformace.
David Kučera, CEO, Energetická burza BCPP
Podle zkušeností z minulého roku sehraje klíčovou roli cena elektrické energie a zemního plynu. Pokud se její výše udrží v pro veřejnost akceptovatelných mezích, politici nebudou mít zájem „řešit energetické krize“. Pak snad očekávejme rozumný vývoj. O strukturální podobě evropské energetiky by v tomto případě rozhodlo čistě tržní prostředí. To značí nejefektivnější postupy při zabezpečování energetický potřeb v rámci daných omezení – zejména ochrany životního prostředí.
Avšak pokud ceny energií nepůjdou pro spotřebitele příznivým směrem, politici budou mít potřebu se v sektoru stále intenzivněji angažovat. To proto, aby si udrželi přízeň voličů či aby alespoň, v lepším případě, předešli možným masovým nepokojům. Obávám se, že v tomto případě zvítězí populismus nad zdravým tržním vývojem.
Pavel Hnát, prorektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
Pokud chce Evropa přimět byznys ke změně, musí nabídnout alternativu. Což si často vyžádá kompenzaci nákladů z peněz daňových poplatníků. Tyto náklady máme na jedné misce pomyslných vah, na té druhé máme větší bezpečnost a jistotu dodávek.
Jako vždy ale v situaci vzácných zdrojů pečlivě porovnávejme náklady a přínosy. V době velké informační nejistoty se toto porovnání neprovádí snadno. A proto Evropa do značné míry „pojede naslepo“. Vsadí na naději, že budoucnost ukáže, že zvolila správné kroky. A to jí bude hodně limitovat. Politici a voliči totiž nemají nejistotu v oblibě.
Václav Bartuška, velvyslanec pro ener. bezpečnost MZv
V Evropě bude muset dojít k renezanci těžby a „špinavé výroby“. Pokud totiž chceme suroviny – ať už kovy vzácných zemin, nebo třeba energetické – máme mnoho z nich na svém území. Případně se dají těžit ve Spojených státech, Kanadě nebo Austrálii.
Jinými slovy to, že se dnes kupříkladu 98 procent zemin vzácných kovů těží v Číně, vychází z toho, že je v Kalifornii netěží, protože nechtějí. Otázka je, zda chceme být nadále zcela závislí na Číně nebo na afrických zemích – tři čtvrtiny světové produkce kobaltu se například těží v Demokratické republice Kongo.
Při výběru nových technologií hledejme ty, kde bude podíl podobných surovin z třetích zemí co nejnižší. Anebo obnovme těžbu na Západě. Svět nepochybně směřuje k rozdělení na bloky. Možná dva, možná tři, ale ten globalizovaný svět plný přátelství a míru, kterého jsme si užívali v posledních třiceti letech, je pryč.
Tomas Michálek, partner, STARTer Investment Partners
Myslím si, že bezhlavé závodění a ambice zavést zelenou energii a penalizovat uhlíkové emise sesadí během příštích pěti let ekonomiky Spojených států a Evropské unie z pomyslného trůnu. Vyspělý svět totiž stále citelně pozná větší nedostatek spolehlivých a předvídatelných zdrojů energie. A to na rozdíl od třetího světa, který i nadále využije levné uhlí, plyn a ropu. To vše na naše náklady, protože zboží vyrobené s pomocí špinavé energie má cenovou konkurenční výhodu a bude vyváženo [i] do rozvinutého světa.
Stručně, ekologické normy bohatého světa oslabují konkurenceschopnost jeho průmyslu a zpomalují rozvoj společnosti. Baterie a vodík jsou podle mě pro spotřebitele slepou uličkou a černou dírou na investice. Uhlí je a nadále bude levným a spolehlivějším zdrojem energie. Americe, Evropě ani Česku tak energetická revoluce neprospěje, ba právě naopak. Životní náklady porostou a inflace bude vysoká, a to kvůli hysterickým rozhodnutím hloupých politiků. Osobně jsem proto příznivcem inovativních aplikací v oblasti spalovacích motorů, uhlí a jádra. Na tom jsme vyrostli, a to je naše budoucnost.
Martin Wichterle, majitel, Wikov Industry
V některých oborech dnes v důsledku geopolitického soupeření dochází k repatriaci výroby. Čím je obor pro stát strategičtější, tím větší je snaha o navrácení výroby. Dle mě se situace ve světě se postupně zklidní a globalizace pojede dál. Státy a firmy se z aktuálních turbulencí oklepou a opět půjdou do zemí, kde nejen snadněji nakoupí, ale i vyrobí. Vítězové stávajícího návratu výroby přijdou odjinud než z Evropy, která na něco podobného zkrátka není připravená. Začít v zemích Eu cokoli vyrábět nebo tu cokoli postavit je velmi obtížné.
Mezi vítězi tak čekám spíše USA nebo Indii. Něco se vrátí i k nám, ale moc nevěřím tomu, že by Evropa postavila nové hutě a znovu rozvíjela důlní průmysl. Co se pak Česka a příležitostí spojených s Green Dealem a obecněji s probíhající transformací ekonomiky týče, průmysl vyčkává. Je v řadě případů v subdodavatelské pozici a zákazník mu ordinuje výrobní program. Nikdy ale není pozdě, a právě nyní přichází ten správný okamžik, abychom se naučili přicházet na trh s vlastními produkty.
Michal Šnobr, investor a tvář skupiny akcionářů ČEZ
Válka na Ukrajině naplno ukázala, že jsme v Evropě propásli patnáct, možná dvacet let, kdy se v energetice neudělala žádná zásadní změna. Německá Energiewende, energetická politika Bruselu ani kroky jednotlivých členských zemí totiž nevedly k rozvoji energetiky. Portfolio zdrojů známé z 80. a 90. let, vybudované energetickými matadory, se tak v zásadě nezměnilo. Většinu elektřiny nám nadále, na západě i na východě, dodávají ty samé elektrárny. Naposledy jsme rozvíjeli jaderné zdroje. Od té doby jsme, na rozdíl od jiných částí světa, nepostavili žádný velký projekt.
V minulé dekádě jsme propadli iluzi, že všechno vyřeší obnovitelné zdroje. Ony mnohé vyřeší – je to pozitivní trend –, ale jde o doplňkový zdroj. Vedle něj musí stát klasická energetika. To se naplno ukázalo během loňské energetické krize. Napříště proto počítejme s tím, že ceny elektřiny zůstanou na mnohem vyšších úrovních, než na jaké jsme byli zvyklí v předchozí dekádě. A ještě dlouho budeme válčit s tím, abychom si zajistili stabilní dodávky plynu. Ten zůstane dlouho klíčovou komoditou energetiky EU.
Pavel Farkač, manažer společnosti Sev.en Energy
Evropská energetika má určitě potenciál být jednoho dne zásobena bezemisními zdroji. Fosilní paliva sehrají podpůrnou roli v akumulaci a celkově vyplní doplňkovou úlohu. Za jeden z nejdůležitějších faktorů pro dosažení takové podoby energetiky považuji tempo transformace, které budou vyžadovat politici. Transformace energetiky směrem k její dekarbonizované, udržitelné podobě skončí úspěchem jedině, pokud udrží v dostatečném množství cenově dostupné energie.
Pokládám za zcela férové, objektivní a vyvážené, abychom na jednu stranu přijali myšlenku, že energetiku dekarbonizujeme a posílíme obnovitelné zdroje. Na druhou stranu ale není možné v horizontu deseti ani patnácti let od evropské energetiky očekávat, že se zcela zbaví fosilních paliv. Jisté ale je, že se čím dál více domácností, podniků a obcí bude o energetiku aktivně zajímat. Vyžádají si autonomní model v její výrobě. To celkové fungování sektoru zásadně pozmění.
Klaudie Mrkusová, referentka GŘ pro energetiku EK
Jedním z nejdůležitějších faktorů, které rozhodnou o podobě evropské energetiky zítřka, se stane rychlost realizace projektů v oblasti obnovitelných zdrojů a nízkouhlíkových technologií. Evropská komise se v tomto ohledu snaží co nejvíc. Od publikace návrhu Zelené dohody a balíčku Fit for 55 přišla s nezbytnými plány, strategiemi a nařízeními pro transformaci evropské energetiky. Součástí mnoha z nich je urychlení povolovacích řízení pro výstavbu nových elektráren i pro modernizaci stávajících zařízení. V neposlední řadě se hraje i o rychlost pro výstavbu výrobních závodů na komponenty čistých technologií. Klíčové bude, jak rychle se těchto cílů a plánů budou moct chopit investoři, developeři, velké energetické či průmyslové společnosti. A samozřejmě i orgány státní správy jednotlivých zemí.
–RED–
—
Kostelec 2023: Globální energetická mapa se [z]mění. Evropa se musí připravit. Takový název nese pátý ročník českého Davosu, Ekonomického fóra Kostelec. To odstartuje již v pátek 19.5. v Kostelci nad Orlicí. Více informací najdete zde.
