Francie tlačí na Evropskou komisi, aby reagovala na to, co Francie považuje za nefér výhody Číny. Jde o nízké ceny elektroautomobilů. Komise se ale zdráhá uvést speciální cla na čínské elektromobily. V sázce je obchodní roztržka s Čínou.
„Nesmíme opomenout úvahu o obchodních clech. Může se to zdát provokativní, ale pokud spočítáme, kolik produktů, které dorazí do Evropy, Čína dotuje, musíme se cly počítat,“ cituje v článku France presses EU to threaten trade war against China bruselský list Politico ministra hospodářství, financí a průmyslové a digitální suverenity Bruno Le Maireho.
Francouzský ministr hospodářství dodal, že úvaha o zavedení cel na čínské elektroautomobily je „v souladu s naší pozicí – žádná naivita, ale rovná konkurence.“ Politico si všímá i dalšího tlaku Francie na Evropskou komisi [EK]. Tentokrát na zavedení omezení pro internetové čínské obchody s oblečením. List ale uvádí, že Francouzi vyhráno zatím ještě nemají. Komise má totiž v živé paměti vzpomínku na využívání obchodní politiky při konfrontaci s Čínou.
Když EU zavedla proti Číně v letech 2012 a 2013 opatření proti dumpingu a dotacím v souvislosti se zaplavením jejího trhu solárními panely a telekomunikačním vybavením, ocitly se Brusel a Peking na pokraji obchodní války.
Čína umí využívat rozpory mezi jednotlivými členskými zeměmi. Například pohrozí, že dá přednost letadlům americké firmy Boeing před evropskými Airbusy. Případně odmítne nakupovat francouzská a španělská vína. Tato taktika čínských politiků v minulosti již několikrát donutila unijního komisaře pro obchod Karla De Guchta žádané útoky na Peking odvolat.
Trh s elektrickými automobily
Trh s elektroautomobily ale patří ke klíčovým trhům. V květnovém projevu prezident Emmanuel Macron uvedl, že by EU neměla nechat Čínu zvítězit v oblasti výroby automobilů tak, jak se tomu stalo v případě solárních panelů.
„V případě elektroautomobilů nesmíme opakovat stejnou chybu, kterou jsme udělali ve fotovoltaice, kde jsme si vybudovali závislost na čínském průmyslu a dali vydělávat jejím výrobcům,“ uvedl francouzský prezident.
Němečtí činitelé ale varují, že odveta ze strany Číny poškodí vývozce do Číny a vážně zkomplikuje život evropským společnostem, které v Číně investovaly.
„Raději bychom neměli uvažovat o restrikcích. Mohly by mít nechtěné dopady na obchodní vztahy mezi unií a Čínou. Pokud by na sankce přece jen došlo, Čína by na ně odpověděla,“ uvedl jeden z nich a dodal: „Případný obchodní konflikt s Čínou by byl o to větší problém za současně se zhoršujících geopolitických poměrů.“
Čínské firmy místo akvizic posilují v zahraničí vlastní výrobu
Podle listu Politico se jeho slovům není co divit. Čínský trh byl dlouhou dobu pro německý automobilový průmysl doslova „dojnou krávou“. Obliba značek Volkswagen a Mercedes-Benz vyplývala z prodeje prémiových modelů s „čistými“ spalovacími motory. I tady se věci ale mění. Převaha ve výrobě bateriových článků čínských značek, například BYD, Great Wall a Nito, vede k poklesu podílu zahraničních značek na čínském trhu. Což platí jak pro automobily střední, tak i vyšší třídy.
„Německé automobilky tak přicházejí o miliardy eur. Pro německé automobilky je přístup na čínský trh životně důležitý, to na rozdíl od těch francouzských. Ty totiž nemají v Číně silné zastoupení. A jsou i v přímé konkurenci s levnými čínskými elektroautomobily,“ poukazuje na souvislosti Politico.
Proto si Francie podle analytika automobilového průmyslu Matthiase Schmidta [Schmidt Automotive Research, pozn. red.] hledí především evropského trhu.
„Pokud by se jejich dominance na domácím trhu oslabila v důsledku čínské konkurence, měly by velké problémy a s tím i celá francouzská ekonomika,“ vysvětluje Schmidt.
Evropská komise hledá důkazy
Jenže Čína není „žádné vořezávátko“. Naopak sama eskaluje obchodní spory. Poté, kdy Brusel zavedl sankce proti čínským činitelům, kteří se podíleli na porušování lidských práv ujgurské minority, Peking zavedl sankce proti celé řadě akademiků a evropských právníků.
Anebo jiný příklad: Čína zastavila obchodování s Litvou poté, kdy pobaltské státy prohloubily své vztahy s Tchaj-wanem. Do problémů se dostaly i firmy z dalších evropských zemí, které s litevskými podniky spolupracovaly. Týkalo se to zejména německých firem. Čínská vláda ale popřela, že by se v tomto kroku angažovala a odpovědnost přesunula na obchodující firmy. Výsledek? Evropská komise v důsledku sankcí zpracovala směrnici, která brání ekonomickému vydírání EU.
V Evropě panovaly snahy o zavedení vyšších cel na čínské solární panely už v roce 2013. Ukázaly se ale jako neúspěšné. Dnes Čína v solární technologii docela ovládla evropský trh. List Politico uvádí, že obavy z toho, že obdobně dopadne i trh s elektromobily, jsou tak namístě. Komisař pro vnitřní obchod Thierry Breton ostatně již uvedl, že je pro co nejrychlejší zavedení vyšetřování dumpingu na čínské elektroautomobily. Evropská komise se zatím nevyjádřila. Nejdříve chce prošetřit, jakou státní podporu v Číně dostávají výrobci elektromobilů.
„Antidumpingová sonda na čínské elektroautomobily bude, zdá se, úspěšná. Z lekce ze solárních panelů jsme se poučili a dnes není pochyb o tom, že by se to v případě elektroautomobilů mohlo opakovat,“ domnívá se Elvire Fabryová, odbornice z pařížského Institutu Jacquese Delorse.
„Je velmi pravděpodobné, že Komise bude mít brzy všechny potřebné informace, aby mohla zavést clo proti dumpingu a dotacím. Precedentem jsou solární panely,“ uvedla.
Domnívá se, že tentokrát to bude jinak. A evropské země potáhnou nakonec za společný provaz.
Jsou tu ale i zdravotnické prostředky
Elektrické automobily ale nejsou jediným jablkem sváru mezi EU a Čínou. Vzájemné obchodní vztahy narušují již zmíněné internetové obchody s oblečením, komponenty pro železniční dopravu, ale jde i o zdravotnické prostředky.
Prezidentka EK Ursula von der Leyenová už na počátku roku v Pekingu uvedla, že zdravotnické přístroje „jsou vyjmuty z trhu v rámci diskriminace Buy China.“ Což je dlouhodobý zájem evropského průmyslu.
I v této oblasti panují stejná podezření jako u automobilů. Evropa se obává, že výrobci zdravotnických prostředků stejně jako elektromobilů využívají štědrou státní podporu, a vyrábí tak „nespravedlivě levně“. Díky této výhodě čínští výrobci zaplaví unijní trh tak rychle a v takovém rozsahu, že vážně ohrozí evropský průmysl.
I proto Evropská komise hledá „záminku“ pro zavedení dodatečných poplatků ve formě antidumpingových cel a antisubvenčních cel. Dalším jejím cílem je podle listu Politico přimět Čínu pod hrozbou uzavření unijního trhu k tomu, aby otevřela svůj trh.
Michal Achremenko
Je fascinující, jak za nezájmu voličů to politici dělají stejně hloupě a to navíc v každém jednotlivém případě. Ovšem čemu se u zelených komoušů divím, že? Takže nejprve si rozvrátí segment hospodářství tím, že to, v čem Čína zatím konkurovat nemůže a dlouho ani nebude, tedy vyspělé strojírenství, si zničím (zákaz spalovacích motorů) a ten poměrně jednoduchý „bastl“, zvaný elektromotor, který se vyrábí již po mnoho generací a který je navýsost jednoduchý výrobek, dám jako vlajkovou loď se kterou chci Číně konkurovat. S celou energetickou šlamastikou v případě války na Ukrajině to stejné. Nejprve si zavřu a odstavím řadu energetických zdrojů, posílím o to dovoz plynu z Ruska, dokonce připravím druhou rouru, aby ta závislost byla o to větší a pak v rámci sankcí ho přestanu kupovat. Pokud někdo došel k závěru, že tu neustále ukapávám jedu, co se týká ekonomiky a vše vidím jen v černých barvách, tak mohu dotyčného ujistit o jedné věci. Pamatuji si, jako by to bylo včera, dobu, kdy Mao v Číně dělal kulturní revoluci a Číňané hromadně chodili v brigadýrkách s motykou přes rameno na pole. V USA se v té době hrozili toho, že co se stane s lesy, až všichni Číňané začnou používat toaletní papír, jako to dělají občané USA. Byla to doba, kdy japonská elektronika byla podobný šunt, jako čínské zboží před dvaceti lety. Když si chtěl někdo koupit elektroniku, magnetofon ,televizor, říkali mu všichni, japonské? Fuj. Kup si německou kvalitu. Grundig a podobně. Pamatuji si dobu, kdy se od televizorů, rádií až po pračky a lednice, nemluvě o nábytku a také nemluvě o investičních celcích (elektrárny a podobně), vyrábělo v Evropě a USA. Jak je tomu dnes, nejen s průmyslovými výrobky, ale dokonce i léky, vidí každý. A když si vezmete fakt, že když něco dovezu, musím za to něco odpovídajícího vyvézt a také fakt, že se přes energie evropský průmysl buď devastuje, či rovnou vyhání, musí být každému jasné, jaké „zářné zítřky“ naši životní úroveň čekají. Na to nemusí být člověk génius. Stačí se jen dívat a porovnávat.