Tuzemská registrovaná míra nezaměstnanosti v červnu meziměsíčně klesla o jednu desetinu procentního bodu a dosáhla hodnoty 3,4 procenta. Úřady práce v červnu evidovaly necelých 250 tisíc uchazečů. Uvedl to Úřad práce ČR [ÚP ČR].
Registrovaných uchazečů o zaměstnání bylo v červnu zhruba o 4 tisíce méně, než před měsícem a o téměř 19 tisíc více než před rokem. Oproti tomu volných míst meziměsíčně přibylo asi jeden tisíc, meziročně pak jejich počet klesl o více než 30 tisíc. Na jedno volné pracovní místo aktuálně připadá 0,9 uchazeče.
„Červnový mírný pokles míry nezaměstnanosti je v Česku standardním jevem, který souvisí se zvýšenou aktivitou v sezonních sektorech. Jako je zemědělství a stavebnictví,“ komentuje výsledky červnové nezaměstnanosti hlavní ekonom Cyrrus Vít Hradil.
Za pozoruhodnou ale považuje skutečnost, že nezaměstnanost klesá, i když ekonomika prochází technickou recesí a klíčový průmysl přichází o zakázky. Upozorňuje i na prakticky nepozorovatelný nástup mnoha pracovníků z Ukrajiny na pracovní trh. Vysvětlení nachází v dramatickém poklesu reálných mezd, který byl vůbec nejintenzivnější v rámci zemí OECD.
„Zatímco prodejní ceny zboží a služeb v Česku v uplynulé době dramaticky rostly, mzdy zaměstnanců tohoto tempa zdaleka nedosahovaly a jejich práce se tak de facto stala relativně ´levnou´, což udržuje vysokou zaměstnanost,“ vysvětlil.
Nezaměstnanost je nízká, trh práce se nadále nehýbe
„Máme stále jednu z nejnižších nezaměstnaností v rámci celé Evropské unie, ale nesmíme usnout na vavřínech,“ uvedl k výsledkům v této souvislosti ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka [KDU-ČSL].
Podle analytičky Komerční banky Jany Steckerové zůstává domácí pracovní trh nadále napjatý. To přesto, že firmy v rámci průzkumu PMI hlásily i v červnu další propouštění zaměstnanců kvůli menšímu objemu nových zakázek. Doplňuje ale současně, že jiné segmenty hlásí stálý nedostatek pracovníků.
„Podíl nezaměstnaných v letošním roce tak podle naší prognózy stoupne pouze nepatrně. Po loňských průměrných 3,4 procenta by měl letos dosáhnout 3,7 procenta,“ tipuje analytička.
Z geografického pohledu zůstává míra nezaměstnanosti tradičně nejvyšší v okresech Karviná [8,1 %], Most [6,8 %] a Chomutov [6,2 %]. Naopak nejnižší pak v okresech Pelhřimov, Praha-východ [shodně 1,5 %] a Praha-západ [1,6 %].
Největší přetlak na úřadech práce přetrvává v okrese Karviná. V něm připadá 10,2 uchazeče na jedno volné pracovní místo. V okresech Praha-východ a Mladá Boleslav je to 0,2 uchazeče na jedno volné místo.
Pracovníci z Ukrajiny
Ke konci předchozího měsíce pracovalo v Česku 105 180 osob z Ukrajiny s udělenou dočasnou ochranou. Nejvíce ve Středočeském [18 137 osob], Plzeňském [14 994 osob] a Jihomoravském kraji [11 713 osob].
K poslednímu červnu úřady práce evidovaly celkem 15 880 občanů Ukrajiny s dočasnou ochranou [květen 16 788 osob], kteří podali žádosti o zaevidování jako zájemci či uchazeči o zaměstnání. Z počtu uchazečů o zaměstnání tvoří 5,9 procenta [květen 6,1 %].
Od vypuknutí války na Ukrajině se do 30. 6. 2023 zaevidovalo na ÚP ČR celkem 42 534 [květen 41 196] osob s dočasnou ochranou. Jednou z nejčastějších překážek pro výkon především kvalifikovaných profesí je podle vedení ÚP ČR jazyková bariéra.
Njn, divná ekonomika, nezaměstnanost prakticky neexistuje, inflace vysoká a HDP stagnuje…prostě to běhá výborně, jen to neseje:-)
Opět hezký článek jdoucí na podstatu věci a vystavující nelichotivé vysvědčení vládě. Ale ta babišova nebyla v tomto směru lepší, aby nedošlo k mýlce. Podstatu vystihuje odstavec: „……… jejich práce se tak de facto stala relativně ´levnou´, což udržuje vysokou zaměstnanost.“ Jde o to, že západní firmy průběžně racionalizují. Nebudu to rozepisovat, ale důsledkem je to, že tu na práci náročnou „drbačku“ přesouvají do zahraničí tak, že jim ji tam udělají levně. To samo o sobě není špatné, protože to umožní státu, když je v hospodářském bahně, když tu drbačku levně udělá, se opět hospodářsky vzchopit. Ideální stav krátce po roce 1989. Ale více než po třiceti letech to je alarmující. Za těch třicet let si naše země vydobyla určitou prestiž lidskou a hospodářskou a rozhodně není nutné se takto podbízet. A nyní si vezměte, co jste ve věci, aby tomu tak nebylo, mám totiž na mysli to, co znám od svých předků, tedy, že nadělat se a trochu si vydělat umí každý blbec, od vlády předchozí (babišovy) a hlavně této, protože ta nyní může něco dělat, slyšeli! Sleduji to a ujišťuji vás, že zhola nic. O něco málo se pokouší EU, že by se do Evropy vrátila mikroelektronika, to znamená výroba vyspělých integrovaných obvodů, jako procesory a další, ovšem protože je také dost důležité, kdo danou věc dělá, nyní jsou u vesla zelení šílenci, tak to zrovna moc dobře z hlediska výsledku nevidím. U nás není nikde žádná vládní strategie, kam by v podobných věcech měla ČR směřovat a protože jsme dost malý stát, tak ve které oblasti. Protože veškerou oblast lidského vědění a z toho vyplývající výrobu obsáhnout nemůžeme. Že mám pravdu, můžete posoudit podle jednoho z mnoha příkladů. Budoucnost každé země je v mladých. Starý krokodýl toho už moc nezvládne. No a tito mladí jsou nyní ve škole. Takže zde do nich můžete doslova nalít, tedy vychovat je, jak mají uvažovat, jak mají věci v životě posuzovat a jak mají přistupovat k nabírání vědomostí. Jinými slovy, osvětlit jim cestu životem. Oni pak podle toho budou řídit nejen svůj život, ale i stát až převezmou vesla. A aby to mělo nějakou strategii, tak (toto dále myslím ironicky) se ministři školství ve svých funkcích střídají jak apoštolové na orloji. A ten poslední to navíc rozjel stylem, že když veřejný dům nevynáší, tak začneme šoupat s postelemi (šoupat s délkou školní docházky). A ve školství samém se, jak vidím, kam se to postupně šine, nesnaží protěžovat a zvýšeným úsilím cíleně pracovat s těmi, kteří pak budou schopni ve vědě, ve výzkumu a ve firmách přinášet převratné výsledky, z nichž vzniklé výrobky se dají prodávat s královským ziskem, ze zisku se totiž dají zvyšovat mzdy, ze zisku se platí daně a ty se pak přes politiky dají rozdávat, ale úsilí se naopak zvýšeně vynakládá, více než si to pamatuji já ze své školní docházky, na ty, kterým není shůry dáno a ze kterých v tomto směru za celý jejich život nakonec stejně nic nevypadne. To vše se samozřejmě projevuje v tom, jakých kvalit se lidé hlásí a pedagogické fakulty, když to vidí a kteří pak novou generaci vychovávají. Dříve tomu nahrávala i úroveň platů, což se už zlepšilo. A tenhle začarovaný kruh se má nyní, podle nových vedení ministerstev, rozseknout délkou školní docházky, aneb jinými slovy nakoupením nových postelí do veřejného domu, stanovením počtu umyvadel a dispozičním řešením záchodků (teď mám zase na mysli školy). Těch věcí, které stojí mimo zájem našich vlád, babišovy a této a které spolu navíc souvisejí, je samozřejmě víc, ale výsledkem je, že to ekonomicky dopadá tak, jak se o tom píše v článku a jak to opisem říkali moji předkové. Opakovat to nebudu.