Výpočty konsolidačního balíčku jsou nedostatečně promyšlené a naivní

„Optimisticky laděná odhadovaná úspora z vládního takzvaného konsolidačního balíčku nejspíš kotví v představě, že výsledky minulosti se bezprostředně zopakují i v budoucnosti,“ píše ve svém komentáři ekonom a daňový expert Petr Frisch.

A pokračuje: Takový předpoklad zanedbává dynamiku ekonomického vývoje a rovněž fakt, že lidé i podniky v čase mění své chování. Proto vnímejme podobná očekávání od vládního balíčku s rezervou.

Na první pohled se jeví situace jednoduše. Máme současnou sazbu daně z příjmů pro firmy, součet získaných prostředků, a sazbu novou. Z těchto parametrů snadno odvodíme, jakým způsobem zvýšení sazby daňové zátěže změní celkový výnos. Taková teorie se v praxi ale uplatňuje pouze za určitých podmínek. V některých případech tento model obstojí, ale v jiných se ukáže méně účinným.

Nelze přece automaticky předpokládat, že firmy v roce 2024 vygenerují zisky ve stejném objemu jako v roce 2021, za který máme poslední kompletní data. Situaci ovlivňuje růst nákladů na vstupy, mzdy a další faktory. K tomu připojme fakt, že mnoho subjektů optimalizuje daně kvůli výraznému nárůstu daňového zatížení, sazeb. A navíc: Sice existují společnosti, jejichž výnosy zaznamenaly markantní vzestup díky inflaci, ale spolu s nimi je tu u mnoho dalších subjektů, které právě kvůli ní přežívají jen s obtížemi. A zdá se, že tyto druhé subjekty převyšují. Vidíme to při pohledu na obecný zpomalený vývoj ekonomiky.

Zaměstnanecké benefity

Jeden z výmluvných příkladů ve vládním balíčku, který jasně ukazuje, že očekávání ne vždy nachází oporu v realitě, jsou takzvané zaměstnanecké benefity. Tento aspekt diskutují představitelé většiny zaměstnavatelských svazů. Benefity ve skutečnosti firmy nabízejí svým zaměstnancům z čistého zisku. Tímto způsobem se sdílí úspěch společnosti a stát není nijak znevýhodněn. Důležité je podotknout, že čistý zisk byl již podroben zdanění. Tento mechanismus zapojuje finanční prostředky do ekonomiky, což prospívá poptávce a rovněž podporuje spotřebu.

Zaměstnanecké benefity jsou nyní osvobozeny od daňového zatížení na mzdy a od pojistného na straně jak zaměstnanců, tak zaměstnavatelů. Vláda, která chce zrušit tuto výjimku, má za to, že i potom zaměstnavatelé budou pokračovat v poskytování těchto benefitů. A že spolu se zaměstnanci budou i nadále odvádět daně především ve prospěch státního a zdravotního pojištění. Otázka zní, zda se nemýlí.

Podle průzkumu Unie zaměstnavatelských svazů 94 procent zaměstnavatelů benefity v takovém případě zruší. Toto je klíčový bod. Podniky nebudou činit to, co očekává vláda, ale co je pro ně nejvíc logické a výhodné. Tím zbyde firmám více čistého zisku, například k vyplácení dividend. Dividenda mateřské společnosti je přitom osvobozena od daně. To za situace, kdy až 45 procent základního kapitálu firem registrovaných v ČR není v českých rukou. Sečteno a podtrženo: Stát si v tomto případě nezvýší příjmy, zaměstnanci z toho také nic nezískají, a ztráty kapitálu do zahraničí budou rostoucím jevem.

Další problémy ve vládním balíčku

V rámci vládou navrhovaných změn se rovněž ruší povinná spoluúčast zaměstnanců na stravování, které poskytuje zaměstnavatel. Dopady tohoto kroku se však nikde neuvádí. Předpokládejme, že se jedná o chybu. Případně, že se má za to, že tato změna výběr daní významně neovlivní. Pokud se ale lidé rozhodnou tuto spoluúčast neplatit, a zaměstnavatel, aby si udržel atraktivitu své jídelny či kantýny, bude hradit náklady, pak počítejme s celkovým odhadem ztráty státu ve výši přibližně 15 miliard korun. Což postihne hlavně korporátní daně. Z této perspektivy lze těžko hovořit o ozdravování veřejných financí.

Kromě toho konsolidační balíček obsahuje mnohá ustanovení, která umožňují různý výklad. Týká se to například omezení při osvobození příjmů z prodeje firem či cenných papírů. Dosavadní změny tohoto typu se týkaly pouze nově pořízených podílů a cenných papírů. Nyní se situace mění. To vyvolá i úvahy o protiústavnosti. Ministerstvo financí mírní tuto situaci přidáním možnosti přecenění na tržní hodnotu k 31. prosinci 2023. Skutečné dopady se ale ukážou až ve chvíli, kdy se případy dostanou k soudu. Věřit, že změna povede k očekávaným výsledkům, však lze označit za dosti naivní.

Ing. et Mgr. Petr Frisch, ekonom a daňový expert, Pro Factum Consulting