Za prvních osm měsíců letošního roku zaniklo v Česku 10 549 firem. To je nejvíc za poslední čtyři roky. Propad pokračoval překvapivě i v srpnu, kdy se dostal na rekordní hodnotu. Dlouhodobě klesá i dynamika přírůstku nových firem.
Trend vyplývá z aktuálních dat společnost CRIF – Czech Credit Bureau. Celkově letos od ledna do konce srpna vzniklo 19 186 nových obchodních společností. Ve stejném čase jich zaniklo 10 549. Což je ve srovnatelném období nejvíce od roku 2019. Přičemž v srpnu v Česku nově vzniklo 2 313 obchodních společností, ale 1 356 jich zaniklo.
„Letošní srpen byl co do počtu zaniklých společností rekordní. Letní měsíce jsou přitom obvykle klidnější, jak co se týká zakládání nových firem, tak jejich rušení. Takže jde o mimořádný výkyv,“ říká analytička společnosti CRIF Věra Kameníčková.
Čistý přírůstek nově vzniklých společností v Česku klesá již tři roky za sebou. Nejhůře je na tom podle jejích slov obchod. V tomto odvětví od začátku ledna do konce srpna vzniklo 3 853 společností a zároveň jich 3 410 zaniklo. To je minus 557 obchodních společností. Firem ubylo rovněž v odvětví peněžnictví a pojišťovnictví [vzniklo 46, zaniklo 68, úbytek 22 firem] a těžba a dobývání [vzniklo 10, zaniklo 15, čistý úbytek je 5 firem]. Celkově pak klesá také dynamika čistého přírůstku nových společností v Česku.
„Na deset zaniklých firem připadlo letos v srpnu 17 nově vzniklých. Vloni ve stejném měsíci na deset zaniklých firem připadlo 23 nových,“ upozorňuje Kameníčková.
Počty nových a zaniklých firem podle odvětví
Zatímco obchod co do počtu nově vzniklých firem ztrácí, mnohá další odvětví se stále drží v plusu. Čistý přírůstek nových firem za prvních osm měsíců letošního roku činí 8 637 obchodních společností. Nejvíce jich vzniklo ve zpracovatelském průmyslu, kde zahájilo činnost 2 293 firem a zaniklo 863. Počet společností v segmentu se tak zvýšil o 1 430.
Počet vzniklých a zaniklých firem od roku 2017 [r. 2023 za prvních osm měsíců]
[Zdroj: CRIF]
Nejrychleji počet obchodních společností vzrostl v odvětví ostatní činnosti, kde na 10 zaniklých firem vzniklo 46 nových. Následuje odvětví elektřina, plyn, teplo [42 nově vzniklých na deset zaniklých]. Poměrně rychle rostl i počet společností v zemědělství a lesnictví [38 vzniklých firem na deset zaniklých].
Nové a zaniklé firmy podle krajů
Největší čistý přírůstek obchodních společností vykazuje tradičně Praha. V ní za prvních osm měsíců roku vzniklo 9 363 obchodních společností a 5 498 jich zaniklo. Jejich čistý přírůstek činil 3 865. Na opačném konci žebříčku se umístil Karlovarský kraj, kde ve sledovaném období vzniklo 218 nových společností a 212 jich zaniklo. Jejich počet se tak skoro nezměnil.
Nízký čistý přírůstek za leden až srpen vykazuje dále Liberecký kraj [348 firem vzniklo, 260 zaniklo / +88] a Ústecký kraj [565 firem vzniklo, 433 zaniklo / +132 firem].
Kraj Vysočina za prvních osm měsíců roku eviduje 35 nově vzniklých společností na deset zaniklých. To je nejvyšší poměr ze všech krajů. Druhý v pořadí byl Zlínský kraj [32 nově vzniklých na deset zaniklých] a Olomoucký kraj [29 nově vzniklých na deset zaniklých].
–DNA–
Kdyby to byl důsledek klasické krize z nadvýroby, což je část hospodářského cyklu, která předchází konjuktuře, tak by tato informace měla stejnou důležitost, jak informace že příští týden budou bouřky a pak nastane babí léto. Mám obavy, spíše bych řekl, že nabývám skoro jistotu, že se nejedná o klasické krizové pročišťování výrobní základny hospodářství, kdy zanikají nevýkonné a špatně řízené firmy a jejichž zákazníky pak v následující konjuktuře převezmou ty šikovněji a efektivněji řízené. Jsem si totiž jist, že je to důsledek postupné pomalé deindustrializace Evropy, kdy zanikají firmy, jejichž výrobky jsme potřebovali včera, potřebujeme je dnes a budeme je potřebovat i zítra, pokud chceme být bohatí. Výrobky, že kterých se skládá naše životní úroveň. A současně vidím, jak začínají sílit ne ty nejlepší, nevýkonnější a nejziskovějsí firmy, ale ty, které jsou stále více a více přistáté na dotační penězovod, což jsou peníze sebrané jiným. Nyní bych vám rád vysvětlil, co jsou dotace zač. Jsou podobné jako třeba antibiotika. Jak jsem tu už jednou psal, tato jsou dost nebezpečná, protože ničí bakterie. A bakterie jsou životně důležité pro náš metabolismus. Máme je ve střevech. Kdybyste se antibiotiky krmili jako lentilkami, spolehlivě si zničíte zdraví. Přesto se však užívají. Všichni víme proč se užívají a také za jakých okolností se užívají a všichni víme jak je užíváme. Ale dotace pod vedením zelených komoušů se nepoužívají jako ta zmíněná antibiotika, ale předepisují nám je jako regulérní krmi, jako nedílnou součást naší ekonomiky. Jak tedy naši ekonomiku spolehlivě ničí? Ekonomika totiž jede na zisku. Zisk je krví ekonomické činnosti a musí být za tvořen všech okolností. Není to ani nic špatného, ani nic neetického, protože ekonomika je v podstatě lidská činnost a ta bude hladce fungovat jedině za předpokladu, že z ní člověk bude něco mít. A to je ten zmíněný zisk. Ne že se bude namáhat, mít zpocené čelo, bolesti hlavy a ještě na tom prodělá kalhoty. Na to se každý vybodne a bude raději klimbat nohama a pak nebude mít nikdo už vůbec nic. A přes dotace se tato zpětná vazba, myšleno indikátor, zda podnikám se ziskem či nikoliv, kterou neudělá nikdo jiný než trh, prostě zpřetrhá. A pak firmy ztratí přehled, jestli podnikají efektivně, protože když ne, tak dotace jim tu účetní díru spolehlivě zalepí. Ovšem protože zelených komoušů, kteří hospodářství ve světě řídí, zase tak moc není a svět jede hlavně na tržním principu, i když už ne tak čistokrevně jako v minulosti, tak při ekonomickém „střetu“ na světovém trhu se to hned provalí. Takový ekonomický výhled do evropské budoucnosti si můžete snadno udělat, když se ohlédnete zpět a podíváte na hospodaření komoušů rudých. Když tehdy sami skončili a tím i ty jejich dotace, které za nich byly ve formě přerozdělování a takto podporované, nebo obírané podniky (když totiž někdo dostane, musí se druhému, třeba na investice sebrat) se střetly se světovou konkurencí, tak až na vzácných pár malých výjimek vůbec nebyly konkurenceschopné. Buď byly ekonomicky neschopné a dotace je držely, nebo schopné potenciálně byly, ale tím jak byly obírané, tak byly podfinancované a tím pádem také nekonkurenceschopné. I kdyby se za Klause nenechaly rozkrást, stejně by se časem většina z nich buď položila, protože by je efektivně řízené západní firmy z trhu buď vytlačily, nebo je rovnou koupily, zmodernizovaly a využily je jako levný zdroj výroby. A to vše se při tom stalo za éry levných energií. A teď si tento scénář představte na úrovni nejen evropské, ale navíc za éry drahých a nestabilních zdrojů energií. No, pokud se tato zelená škodná neodstraní co nejdříve, nevidím to moc dobře.