Čistý přírůstek nových firem v ČR klesá třetí rok v řadě

Kdyby to byl důsledek klasické krize z nadvýroby, což je část hospodářského cyklu, která předchází konjuktuře, tak by tato informace měla stejnou důležitost, jak informace že příští týden budou bouřky a pak nastane babí léto. Mám obavy, spíše bych řekl, že nabývám skoro jistotu, že se nejedná o klasické krizové pročišťování výrobní základny hospodářství, kdy zanikají nevýkonné a špatně řízené firmy a jejichž zákazníky pak v následující konjuktuře převezmou ty šikovněji a efektivněji řízené. Jsem si totiž jist, že je to důsledek postupné pomalé deindustrializace Evropy, kdy zanikají firmy, jejichž výrobky jsme potřebovali včera, potřebujeme je dnes a budeme je potřebovat i zítra, pokud chceme být bohatí. Výrobky, že kterých se skládá naše životní úroveň. A současně vidím, jak začínají sílit ne ty nejlepší, nevýkonnější a nejziskovějsí firmy, ale ty, které jsou stále více a více přistáté na dotační penězovod, což jsou peníze sebrané jiným. Nyní bych vám rád vysvětlil, co jsou dotace zač. Jsou podobné jako třeba antibiotika. Jak jsem tu už jednou psal, tato jsou dost nebezpečná, protože ničí bakterie. A bakterie jsou životně důležité pro náš metabolismus. Máme je ve střevech. Kdybyste se antibiotiky krmili jako lentilkami, spolehlivě si zničíte zdraví. Přesto se však užívají. Všichni víme proč se užívají a také za jakých okolností se užívají a všichni víme jak je užíváme. Ale dotace pod vedením zelených komoušů se nepoužívají jako ta zmíněná antibiotika, ale předepisují nám je jako regulérní krmi, jako nedílnou součást naší ekonomiky. Jak tedy naši ekonomiku spolehlivě ničí? Ekonomika totiž jede na zisku. Zisk je krví ekonomické činnosti a musí být za tvořen všech okolností. Není to ani nic špatného, ani nic neetického, protože ekonomika je v podstatě lidská činnost a ta bude hladce fungovat jedině za předpokladu, že z ní člověk bude něco mít. A to je ten zmíněný zisk. Ne že se bude namáhat, mít zpocené čelo, bolesti hlavy a ještě na tom prodělá kalhoty. Na to se každý vybodne a bude raději klimbat nohama a pak nebude mít nikdo už vůbec nic. A přes dotace se tato zpětná vazba, myšleno indikátor, zda podnikám se ziskem či nikoliv, kterou neudělá nikdo jiný než trh, prostě zpřetrhá. A pak firmy ztratí přehled, jestli podnikají efektivně, protože když ne, tak dotace jim tu účetní díru spolehlivě zalepí. Ovšem protože zelených komoušů, kteří hospodářství ve světě řídí, zase tak moc není a svět jede hlavně na tržním principu, i když už ne tak čistokrevně jako v minulosti, tak při ekonomickém „střetu“ na světovém trhu se to hned provalí. Takový ekonomický výhled do evropské budoucnosti si můžete snadno udělat, když se ohlédnete zpět a podíváte na hospodaření komoušů rudých. Když tehdy sami skončili a tím i ty jejich dotace, které za nich byly ve formě přerozdělování a takto podporované, nebo obírané podniky (když totiž někdo dostane, musí se druhému, třeba na investice sebrat) se střetly se světovou konkurencí, tak až na vzácných pár malých výjimek vůbec nebyly konkurenceschopné. Buď byly ekonomicky neschopné a dotace je držely, nebo schopné potenciálně byly, ale tím jak byly obírané, tak byly podfinancované a tím pádem také nekonkurenceschopné. I kdyby se za Klause nenechaly rozkrást, stejně by se časem většina z nich buď položila, protože by je efektivně řízené západní firmy z trhu buď vytlačily, nebo je rovnou koupily, zmodernizovaly a využily je jako levný zdroj výroby. A to vše se při tom stalo za éry levných energií. A teď si tento scénář představte na úrovni nejen evropské, ale navíc za éry drahých a nestabilních zdrojů energií. No, pokud se tato zelená škodná neodstraní co nejdříve, nevidím to moc dobře.