Číňané z obav z ekonomické a politické budoucnosti své země posílají peníze do zahraničí. Zámožní lidé už letos ze země přesunuli stovky miliard dolarů. Využívají situace, kdy se Čína znovu po pandemii covidu-19 otevřela světu.
Tématu se věnují The New York Times [NYT] v článku Gold bars and Tokyo apartments: How money is flowing out of China. Podle něj Číňané své úspory investují do nákupu bytů v zahraničí, akcií a pojistných produktů. Opět si totiž mohou zaletět do Tokia, Londýna a New Yorku. A tak si kupují byty v Japonsku, Británii nebo Spojených státech.
Aktuálně jsou podle NYT Číňané největšími zákazníky v Tokiu, kde nakupují byty v ceně od tří milionů dolarů [cca 67,3 mil. Kč] výše. Často platí hotovostí, kterou na místo jednání přinesou v kufru.
„Přepočítat tyhle peníze je pak docela velká fuška,“ uvedl Čao-ťie, šéf onlinové realitní kanceláře.
Uvedl, že před pandemií si Číňané v Tokiu kupovali malé byty v ceně do 330 000 dolarů [cca 7,4 mil. Kč]. Ty pak pronajímali. Nyní kupují mnohem větší byty a zajímají se o investiční víza, aby mohli do metropole přestěhovat své rodiny.
Číňané také znovu ukládají peníze na konta amerických a evropských bank, které jim poskytují vyšší úroky než banky čínské. Jak v případě nákupu nemovitostí, tak v případě úložek v zahraničí ale musejí obcházet nařízení vlády. Improvizují. Proto kupují malé zlaté slitky, které lze nenápadně převézt v ručních zavazadlech a pronést hraniční kontrolou místo balíků zahraniční měny.
Například pobočky Bank of China a China Merchants Bank na území Číny nyní prodávají zlato o sedm procent dráž než jejich pobočky v Hongkongu. Tento cenový rozdíl ilustruje vysokou poptávku po zlatě, které má zřejmě vzápětí Čínu opustit.
Jsou tu ale i další triky
Dalším trikem, s jehož pomocí Číňané odklánějí peníze do zahraničí je otevření bankovního účtu v Hongkongu, kde za ně poté nakoupí pojistné produkty, které jsou podobné bankovním depozitním certifikátům. Podle Hong Kong Insurance Authority prémie za nové pojistky prodané Číňanům v Hongkongu jsou nyní o 21,3 procenta vyšší než v první polovině roku 2019. V době pandemie se neprodávaly vůbec.
„Stále je ještě mnoho bohatých lidí. Chtějí si svoje ochránit,“ uvedl Valerius Luo, pojistný makléř z Hongkongu
V hongkongské pobočce Bank of China podle něj Číňané z pevninské Číny stojí na otevření účtu v dlouhých frontách ještě před otevřením banky. Rodiny si v bance ukládají do pojistných certifikátů 30 000 až 50 000 dolarů [cca 673 tis. Kč až cca 1,1 mil. Kč.].
„To je několikrát více než v minulosti. Hledají pro svoje úspory bezpečný úkryt,“ vysvětluje.
Podle něj odliv peněz z Číny ilustruje znepokojení uvnitř země ze zadrhávajícího se oživení, které se dostavilo po pandemii. Indikuje i hlubší problémy. V zemi vázne obchod s realitami, do nichž tradičně ukládají peníze bohatí Číňané.
„Pro některé je to reakce na obavy ze směrování ekonomiky pod vedením velkého vůdce Si-Ťin-pchinga. Ten si došlápnul na podnikatele a posílil úlohu vlády v mnoha oblastech veřejného života,“ upřesňují NYT.
Jen letos Číňané „vyvezli“ 50 mld. USD
Odhaduje se, že letos každý měsíc odešlo z Číny 50 miliard dolarů [cca 1,1 bil. Kč], hlavně od fyzických osob a soukromých podnikatelů. Odborníci situaci uklidňují tím, že ani toto tempo odlivu peněz nemůže poškodit zemi s ekonomikou v hodnotě 17 trilionů dolarů. Vývoz klíčových odvětví zůstává silný a zajišťuje tak na druhé straně stálý příliv deviz.
Podobná situace, odliv peněz v tomto objemu, by všude jinde způsobila vážné problémy. Odliv peněz během minulých desetiletí, koncem roku 2015 a začátkem roku 2016, způsobil problémy zemím Latinské Ameriky, jihovýchodní Asie a tehdy dokonce i Číně.
Čínský HDP překvapil vyšším růstem. Nejspíš i splní 5% vládní cíl
Čínská vláda ale má podle NYT zatím situaci pod kontrolou. Navíc odplývající peníze oslabují domácí měnu renminbi [čínský jüan, oficiální název žen-min-pi, pozn. red.] proti dolaru a jiným měnám. Toto oslabení domácí měny podporuje čínský vývoz a zajišťuje desítky milionů pracovních míst. Hodnota renminbi klesla letos na svoji nejnižší úroveň za posledních 16 let a nyní se pohybuje kolem 7,3 renminbi za dolar.
„Odliv peněz z Číny je pod kontrolou,“ říká Wang Tan, vrchní ekonom čínské banky Hang Seng Bank se sídlem v Hongkongu.
Pohyb peněz směrem z Číny se dle něj rovná zhruba sumě peněz, které do Číny přicházejí formou velkého přebytku obchodní bilance. K hrůze mnoha jiných zemí, zvlášť evropských, totiž Čína stále zvyšuje vývoz solárních panelů, elektrických automobilů a jiných vyspělých výrobků a zároveň nahrazuje svůj dosavadní dovoz výrobky z vlastní produkce.
Čína se odlivu peněz brání
Čínští politici podle NYT stále spoléhají na omezení odlivu peněz ze země, které zavedli před osmi lety, kdy vypukla měnová krize. Odliv peněz z Číny, který se odehrál před osmi lety, byl způsobený krachem cen akcií a ukončil úsilí o kontrolovanou devalvaci měny. Čínská centrální banka tehdy musela na podporu renminbi ze svých rezerv vynaložit 100 miliard dolarů.
„Naopak dnes se má za to, že Čína vynakládá od poloviny roku měsíčně 15 miliard dolarů, aby svoji měnu stabilizovala. Nic nenaznačuje, že by se to odehrávalo chaoticky,“ popisuje rozdíl mezi situací před osmi lety a dneškem Brad Setser, finanční specialista amerického Výboru pro mezinárodní vztahy [CFR].
„Tlak je mnohem menší než v letech 2015 a 2016,“ dodává.
Odliv peněz v těchto letech způsobily velké státní podniky, které přesouvaly velké sumy do zahraničí. Dnes vláda tyto podniky kontroluje mnohem důrazněji, a proto se tyto tendence neprojevují.
Podle něj je navíc značná část čínských aktiv vázána v nemovitostech, a ty je obtížné nyní prodat. V Šanghaji, Šen cenu a v ostatních velkých městech policie zavřela ilegální směnárny, kde bylo před osmi lety možné renminbi směnit za dolary a jiné zahraniční měny.
Vláda také omezila cesty do Makaa, do zvláštní správní oblasti Číny. Při těchto cestách si mohli bohatí Číňané kupovat žetony za renminbiny. Přičemž část vsadili do hry a zbytek si vybrali zpět v dolarech. Peking rovněž zakázal investovat do hotelů, administrativních budov a jiných realit v zemích, na nichž nemá zvláštní geopolitický zájem.
Michal Achremenko
