Stejná diagnóza a jiné stupně invalidity. I to se stává, říká šéf ČSSZ

Stejná diagnóza a dva různé stupně invalidity. I s tím se lidé s invalidní penzí setkávají. Podle ústředního ředitele České správy sociálního zabezpečení [ČSSZ] Františka Boháčka nejde o chybu v posudku.

Nehodnotí se totiž jen diagnóza, ale i její dopady na konkrétní osobu. Uvedl to na kulatém stolu [5.12.2023] s názvem Posuzování invalidity jako překážka na cestě do práce pod záštitou Výboru pro sociální politiku PS PČR.

„Posuzování zdravotního stavu dnes neprobíhá na diagnózu,“ řekl.

Podle šéfa sociální správy se tak může stát, a i se tomu tak děje, že dva klienti se stejnou diagnózou žádající o uznání invalidity, respektive invalidní důchod, nedostanou stejný stupeň invalidního důchodu. I když posudkoví lékaři postupují plně podle vyhlášky a platné metodiky. A to kvůli tomu, že při vypracování lékařského posudku, jehož výsledkem je procentuální vyjádření pracovního omezení daného klienta, se přihlíží i k jiným parametrům. Například dopadu diagnózy na schopnosti žadatele vykonávat stávající výdělečnou činnost, jeho profesi či kvalifikaci.

„Ten systém je opravdu takto postavený,“ vysvětlil ve Sněmovně František Boháček.

Veřejnosti a především pak samotným příjemcům invalidních důchodů v kterémkoli stupni se podle něj nedaří dlouhodobě vysvětlovat, že dva klienti s totožnou diagnózou nedostanou vždy totožný posudek od lékaře. A bývá to i častým důvodem stížností a dotazů směrem k posudkové službě ČSSZ.

„Já mám často pocit, že v České republice se invalidita vnímá jako odškodnění za zdravotní postižení,“ řekl Boháček s tím, že tak tomu ale není.

Posuzování invalidity neřeší jen diagnózu

Invalidní důchody v jakémkoli stupni slouží jako kompenzace ztráty příjmu kvůli zdravotnímu postižení. To mimo jiné znamená, že zákon nijak neomezuje příjemce invalidních důchodů v jakémkoli stupni v práci. V podstatě tak mohou pracovat bez omezení náplně práce i času.

Přesto se vstupu na pracovní trh mnozí lidé pobírající invalidní důchod ale obávají. Mylně se totiž domnívají, že jim v případě výdělečné činnosti úřady přiznaný invalidní důchod odeberou. To uvedla na kulatém stolu Kateřina Broža, vedoucí projektu O KROK, který pomáhá lidem se zdravotním postižením se vstupem na otevřený trh práce.

„My se snažíme tuto obavu vyvrátit, protože je neopodstatněná. Ale v populaci stále přetrvává,“ uvedla Kateřina Broža.

A nejde jen o uplatnění na otevřeném trhu práce. Podle jejích zkušeností se lidé se zdravotním hendikepem pobírající invalidní důchod brání i vyšším výdělkům. A opět za takovým přístupem stojí obava z odejmutí invalidní dávky.

„Vnímám u lidí s hendikepem obavy vstupovat do lépe placených pozic s vyšším výdělkem,“ potvrdila Broža.

Invalidní důchod mnozí berou i jen jako přilepšení k práci

Často proto tito lidé do smlouvy žádají uvedení nižších peněz kvůli tomu, aby nepřišli o přiznané invalidní důchody. A část z těchto lidí „pro jistotu“ zůstává doma, nepracuje, i když by mohli. Argumentují tím, že raději zůstanou doma s jistým invalidním důchodem, než aby šli do práce a zvýšili si příjem, ale s rizikem, že jim dávku úřady odeberou.

S lidmi s hendikepem se na trhu práce nepočítá

Ideální situace není v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením [OZP] s invalidním důchodem ani u samotných zaměstnavatelů. I ti kalkulují s tím, že OZP již mají nějaký stabilní příjem, proto jim obvykle nabídnou méně peněz ve srovnání s osobou bez zdravotního omezení.

„A to je to, co rozkolísává ten systém,“  podotkla Broža.

Dále uvedla, že se zdravotním hendikepem v Česku žije kolem 413 tisíc lidí, pracuje ale jen 113 tisíc z nich. Navíc větší část [cca 65 tisíc] na chráněném trhu práce. To znamená, že zhruba 250 tisíc jich je v neaktivitě [zbytek je v evidenci úřadu práce, pozn. red.].

„A proč jsou v neaktivitě nikdo neví,“ říká.

Řízení o invalidních důchodech a příspěvcích na péči možná zrychlí

S touto širokou skupinou lidí nikdo nepracuje, nikdo se jich neptá, zda potřebují pomoc se vstupem na běžný trh práce.

„Náš systém je nastavený tak, že s lidmi s hendikepem se na běžném trhu práce vůbec nepočítá,“ shrnula závěrem Kateřina Broža.

Veronika Táchová