Názor: Vláda mluví o ovoci, jež nám letos přinese. Jaké ale bude?

Premiér Petr Fiala [ODS] o víkendu v televizi Prima řekl, že nepopulární kroky kabinetu, které označil za správné, začnou již letos přinášet ovoce. Otázka ale zní, o jakých krocích premiér vlastně mluví a jaké ovoce nám jeho vláda přinese.

Tou hlavní dobrou zprávou, která nás snad v letošním roce potká, je pokles tempa inflace. Právě ten často omílá premiér Fiala a jeho ministři jako „svůj úspěch“. Nutno ale dodat, že v tomto případě vláda nedělá už vůbec nic, co by k poklesu inflace přispělo. Naopak svým konsolidačním balíčkem inflaci letos akceleruje. Je to například vyšší daň z přidané hodnoty [DPH] u většiny položek s výjimkou potravin nebo zdravotnických prostředků. Přičemž ale i potraviny namísto, aby klesly, naopak zdražily. A i když klesne DPH u zdravotnických prostředků, u většiny léků naopak stoupne. A stejně tak vzroste daň třeba za svoz odpadu, vodné, stočné nebo dopravu.

Konsolidační balíček pak výrazně zvedá i další daně, to je třeba daň z nemovitých věcí a zároveň nově zavádí nemocenské pojištění. Už jen to zvedne sociální odvody zaměstnanců o 0,6 procenta. Vláda dále seškrtala podporu v oblasti drahých energií, což jen dál zatíží domácnosti a firmy. Čekat od takových kroků pokles inflace, může asi jen bláhový člen vlády Petra Fialy nebo její skalní fanda.

Ale ani tím dopady vládních „nepopulárních kroků“ nekončí. Ačkoli se premiér Fiala před volbami dušoval, že jeho vláda daně zvyšovat nebude, konsolidační balíček zvedá daň z příjmů firmám. Vzhledem k tomu, že mnohé firmy a obchodníci se stále hojí po chudých letech covidu, lze předpokládat, že vyšší daně, ale i stále vysoké náklady na vstupy, třeba energie, promítnou do cen. A jsme opět u inflace.

Kdy půjdu do penze? To nevím…

Jaké další ovoce nám letos naservíruje vláda? Jsou to například změny v důchodovém systému. I tam dochází ke škrtům, aniž by však vláda naservírovala možnost, aby se lidé mohli vlastními silami v rámci důchodového systému zabezpečit na stáří. Argumenty o zavedení nového penzijního fondu jsou směšné. V každé normální zemi důchodová reforma spočívá v tom, že stát nechá lidem na penzi více peněz ze sociálních odvodů. A oni si tím na tu penzi právě sami naspoří. Což se v Česku ale neděje. A i když vláda velkohubě mluví o reformě penzí, prozatím pouze ponížila důchody, včetně invalidních, a prodloužila odchody do penze. O tom, že se jí „stařenky“ a „stařečkové“ čekající na důchod bez toho, aby našli zaměstnání odpovídající svému věku, prodraží na sociálních dávkách, nepadne ani slovo. A už vůbec se nemluví o tom, kolik stát vydělá na těch, kteří se důchodu možná ani nedožijí.

Problém je i v tom, že parametry toho, kolik státu lidé dají a kolik od něj v důchodu dostanou, mají být jasné jako facka. Avšak dnes lidé podle toho, jak vláda systém nyní upravila, ani nevědí, kdy přesně do penze půjdou.

Co jsou tedy ty nepopulární, ale správné kroky, které vláda provedla, a které přinesou ono kýžené sladké ovoce? Nejspíš půjde o konsolidaci veřejných financí. I tady ale vláda tak docela nemluví pravdu. Ministr financí Zbyněk Stanjura [ODS] suverénně tvrdí, že lže ten, kdo tvrdí, že státnímu rozpočtu pomohla inflace. Argumentuje tím, že inflace zvyšuje i výdaje na straně státu. Avšak podívejme se blíže na vývoj státního rozpočtu za loňský rok. V něm stát inkasoval o 290 miliard korun více než předloni. Jak je to možné za situace, kdy česká ekonomika sotva dýchá? Vysvětlením je právě inflace. A tak i lepší inkaso daní z příjmů právnických i fyzických osob a z vyšších odvodů.

Bavme se o letošku

Anebo jiný příklad. Kvůli vyšší inflaci centrální banka zvedla úroky, to přineslo vyšší úročení vkladů u bank. A výnosy z úložek stát daní 15% srážkovou daní. Jsou-li úložky vyšší, jsou vyšší i výnosy a vyšší příjmy z daní. Skoro by se tedy chtělo zeptat, kdo je tady lhář?

Bavme se i o letošku. Vláda doufá, že více peněz letos vybere na dani z přidané hodnoty, protože se kvůli klesající inflaci a růstu reálných mezd zvedne spotřeba domácností. Ano, DPH je hlavním daňovým příjmem státního rozpočtu. Avšak nejen ona. Vláda se „zahojí“ i na vyšších sociálních odvodech, nově platí nemocenské pojištění zaměstnanci, a zřejmě stoupne i inkaso u spotřebních daní kvůli vyšším cenám. Vláda také ušetří na podpoře za energie. Státní rozpočet tak i letos opět vyinkasuje další tučné peníze od firem a lidí navíc, čímž si udrží růst příjmů. Je ale toto skutečná konsolidace veřejných rozpočtů?

Ekonomičtí poradci vlády hovoří o tom, že je. Z jejich pohledu se jejich tvrzení nelze co divit. V hlavě mají čísla a vidí rychle se zadlužující stát. Potíž ale je, že tato konsolidace veřejných rozpočtů se stane jen a jen na úkor domácností a firem. Hlavní, zásadní a vůbec největší problém v této věci pak je, že vláda jim za to ale nedá jedinou skutečnou reformu. Reformu, která by nasměrovala klíčové procesy a systémy k lepšímu fungování a efektivitě. Naopak vláda jenom vybere od domácností a firem více peněz, aby v mnoha ohledech zastaralé, neefektivní systémy udržela dál v chodu. Aby mohla tvrdit, že všechno běží tak, jak má a nám se v Česku dobře daří. Velice pěkným příkladem je navýšení platů lékařů. Zde vláda sebrala peníze lidem ze zdravotního pojištění a rozpustila je ve zdravotním systému, aniž by v něm cokoliv výrazněji změnila či reformovala.

Vláda Petra Fialy si koleduje o totální propadák

O špatných vládách se v minulosti často hovořilo jako o vládách hasičů a údržbářů. V případě vlády Petra Fialy můžeme říci, že je to vláda nejen hasičů a údržbářů, ale jemně řečeno i vláda „lapků“, protože všechny problémy řeší pouze tím, že ostatním sáhne do kapes. To proto, aby bylo na pokračování tuzemské merendy pod jejím vedením. A přesně toto přenášení zátěže na domácnosti a firmy, aniž by došlo k nápravě všech těch jen a jen nákladnějších a neefektivních systémů, jsou ty nepopulární kroky, o kterých tak eufemisticky jako o správných mluví premiér Petr Fiala. Problém ale je, že tyto jeho kroky kulhají na jednu nohu. Ano, efektivně zatěžují domácnosti a firmy a zvyšují příjmy státu, ale tím to končí. Žádné ze zmíněných skupin vláda totiž prozatím nenabídla a nenabízí žádnou protihodnotu. A tou nejsou nové dávky či dotace, ale třeba nový stavební zákon nebo flexibilní pracovní trh.

Dlouhodobým problémem a možná vůbec tím nejzásadnějším pak je, že vláda veřejnost oblbuje jakýmsi „svým ovocem“, které ale nikdy nepřijde. A pokud se přece jen stav věcí zlepší, vláda na tom neponese žádnou zásluhu. To proto, že s výjimkou rozhazování dalších a dalších peněz a dalšího zatěžování domácností a firem nedělá vůbec nic jiného.

Daniel Tácha, šéfredaktor FinTag