Australský sen o vlastním bydlení se obrátil v prach

Když se mluví o americkém snu, má se na mysli to, že kdo pilně pracuje, dosáhne toho, co si přeje. Platilo to i pro australský sen. I v Austrálii bylo po celé generace vlastnictví domu na dobré adrese znamením úspěchu v životě. 

Tak se zrodila moderní Austrálie. Avšak australský sen skončil, konstatuje v článku The Year the Australian Dream Died britská BBC. A pokračuje: Justin Dowswell si nedovedl představit, že by ještě ve svých jedenatřiceti letech bydlel u rodičů. Má v Sydney dobré zaměstnání, míval i hezký pronajatý byt. Bezprecedentní bytová krize ho ale donutila nastěhovat se zpět k rodičům.

„Je to ponižující, ale jedinou jinou možností je bezdomovectví,“ stěžuje si a dodává: „Australský sen je jedna velká lež.“

Po desetiletích špatné vládní bytové politiky mají podle něj mladí štěstí, pokud seženou alespoň pronájem. A není sám, kdo si to myslí.

„Téměř všechno, co se mohlo v bytové politice pokazit, se pokazilo. Situaci by mohly zhoršit už jen krachy bank,“ říká Michael Fotheringham z Institutu pro výstavbu a urbanismus.

Ceny domů a bytů v Austrálii, jak říká, dosahují astronomických výšek. Průměrná cena nemovitosti je asi devětkrát vyšší než roční příjem domácnosti. Což je třikrát víc než před 25 lety. Tato situace trápí a zasahuje do životů tří čtvrtin Australanů, kteří bydlí ve velkých městech. Sehnání bytu v Sydney značí velký problém. Složitější na celém světě je to už jen v Hongkongu.

Chelsea Hickmanová, osmadvacetiletá módní návrhářka, by chtěla vlastní bydlení a pak dítě. Obojí si však dovolit nemůže, bydlí ve sdíleném bytě, ačkoliv už dlouho pracuje.

„Kde je chyba. Dělali jsme všechno, co nám radili, a přesto nejsme finančně soběstační,“ ptá se a bezmocně krčí rameny.

Australský sen o vlastním bydlení se obrátil v prach

Migranti, takzvaní Ten Pounds Poms [pojem pro přistěhovalce, kteří museli zaplatit poplatek deset liber, pozn. red.], přicházeli do Austrálie od 50. let. Šlo převážně o kvalifikované dělníky z Indie. Přicházeli, aby si splnili svůj sen. A mnohým se vyplnil. Pro dnešní generaci jsou ale sny, které se plnily jejich rodičům a prarodičům, nedosažitelné, uvádí BBC.

Úrokové sazby v Austrálii rostou historicky nejrychlejším tempem, a dokonce i ti, kteří jsou na dobré cestě si koupit nemovitost, se nyní začínají bát. Potravinové banky jsou přeplněné majiteli hypoték, lidé si hledají druhé zaměstnání a mnoho penzistů se vrací do práce.

Stát vyplatí miliardy, aby jídlo lidem dovezly potravinové banky

Avšak všichni na tom tak špatně nejsou. Dvě třetiny Australanů bydlí ve vlastním. A tito vlastníci jsou spokojeni, protože cena jejich nemovitosti roste. Jedna domácnost ze tří pak vlastní ještě další nemovitost, kterou pronajímá. Podíl mladých lidí v této sociální skupině ale podstatně poklesl.

„Rozumím tomu, proč si lidé říkají – tvrdě jsem pracoval, a proto jsem si mohl koupit dům. Dobrá, ale já také tvrdě pracuju a také bych chtěla dům,“ říká Hickmanová.

Výsledek je, že mnoho lidí žije v nájmu a australský sen o vlastním bydlení se ztrácí. Ale ani nájem není řešením jejich problému. Kvůli silné poptávce cena nájmu prudce stoupá. Volných bytů je nedostatek, a proto městské úřady žádají, aby lidé uvolnili své rekreační objekty a nabídli je na trhu bydlení.

V centru Londýna se najde i levné bydlení. Třeba v kontejneru

Podle BBC se to podobá situaci popsané v knize Hrozny hněvu, kdy rodiny v dobách velké krize bojovaly o život. Sociální a dotované bydlení, kdysi pojistka pro lidi s nízkými příjmy, také Australanům nenabízí řešení. Nabídka těchto bytů je o polovinu nižší než poptávka. Navíc se to děje v době, kdy Austrálii zasáhly přírodní pohromy a kdy stoupající teplota činí některé části země neobyvatelnými.

Čekání na to, až zemřou rodiče

„Přátelé, jejichž rodiče vlastní nemovitost, mají morbidní útěchu v tom, že až rodiče zemřou, budou mít konečně, kde bydlet,“ říká Van Reesová, žena z Melbourne.

Hlavními tématy hovorů mezi jejími vrstevníky se už dávno staly hlavně vysoké ceny domů. I to, jak obtížné je nějaké bydlení vůbec sehnat. To potvrzuje australský ekonomický novinář Alan Kohler.

„Současná krize je výsledkem 50 let špatné vládní politiky, nedostatečného financování a korupce,“ říká.

Švýcaři se za nájemní bydlení nestydí. Vlastní bydlení je drahé

Zvlášť kritické bylo podle něj to, k čemu došlo na přelomu tisíciletí. Do té doby drželo tempo růstu cen bydlení krok s růstem mezd. To se ale změnilo poté, kdy federální vláda zavedla daňové změny, které podporovaly nákup a prodej domů za účelem dosažení zisku.

Tato změna a prudký růst počtu přistěhovalců ceny nemovitostí vyhnaly nahoru. Kohler ale tvrdí, že je to hlavně daňové zvýhodnění, jež navždy změnilo náhled Australanů na bydlení.

„Už nebude možné vrátit cenu bydlení na přijatelnou úroveň, pokud se nezbavíme pocitu, že je to znak bohatství než prostě jen místo, kde bychom mohli žít,“ říká.

Australská vláda s tím chce něco dělat

Australská ministryně pro národní výstavbu Julie Collinsová BBC sdělila, že vláda chystá „největší reformu bydlení“. Slibuje výstavbu tisíců sociálních bytů a dostupných domů a vytvoření investičního fondu na podporu budoucích projektů. A plánuje vyšší ochranu nájemníků.

„Na bydlení je třeba pohlížet jako na základní službu, která by měla mít přednost před bydlením jako investicí. Toto je morální imperativ, ale sobectví si vždycky najde cestu,“ říká k plánům vlády Dowswell.

Půlka mladých Čechů bydlí u rodičů. A sní o vlastním bydlení

Vláda také slibuje omezit počet přistěhovalců na polovinu a na trojnásobek zvýšit poplatek, který platí zahraniční zájemci o nákup domů. Právníci tyto změny podporují, ale domnívají se, že nastal čas pro důkladnou reformu celého systému. Pro BBC uvedli, že australský sen skončil, což narušilo základy národní identity. A i podle Kohlera na tom něco bude.

„Austrálie se dlouho považovala za férovou zemi. Ale vzdělání a pilná práce už delší dobu nejsou cestou k bohatství. Nyní záleží na tom, kde bydlíme a jaký dům zdědíme po rodičích,“ uzavírá.

Michal Achremenko