Italský ministr zahraničí Antonio Tajani [Forza Italia] oprášil projekt, o kterém se diskutovalo už před několika lety. Evropská unie by podle něj měla mít svou vlastní armádu. Tajani argumentuje mimo jiné i válkou na Ukrajině.
O evropské armádě se hovořilo před několika lety, kdy se někteří politikové starého kontinentu nejenže nadchli pro tento projekt, aniž by ale už tehdy přesně rozvedli proč. Po nějakém čase, kdy se příliš hlasitě o evropské armádě nehovořilo, tento koncept v rozhovoru pro italský deník La Stampa [7.1.] znovu „vytáhl“ italský ministr zahraničí Antonio Tajani. Podle něj by Evropa měla mít vlastní armádu.
Jakkoli i jeho apel vyzněl pouze deklaratorně, protože neujasnil, jakou podobu by měla mít evropská armáda, podnítil jím mnoho otázek. Jedná se především o koncepční ujasněnost tak rozmáchlého projektu. A i když se o evropské armádě průběžně hovoří, prozatím nikdo nikdy nepředložil koncepčně ucelený plán, jenž by obsáhl všechny její úrovně. Nabízejí se tedy následující otázky:
- Jak by v praxi vypadal sjednocený systém velení tak obrovského organismu?
- Kterak by zněla společná doktrína boje?
- Jak by vypadala interoperabilita?
- Jak by se řešil společný výcvik?
- Kdo a jak by sjednotil armády EU na taktické, strategické, operační a dalších úrovních?
Otázek je více než odpovědí. A jsou tu i další háčky. Evropské státy by nejspíš musely rezignovat na své armádní doktríny, které se vyvíjejí po několik dekád, průběžně se modifikují a upravují. Nikdo zatím také nezodpověděl otázku, kdo by evropské armádě velel. Vzhledem k tomu, že členských států je 27 s perspektivou dalšího rozšíření v budoucnu [Moldavsko, Gruzie, i když u ní to bude ještě složitější] se přitom lze domnívat, že už jen obsazení vrchního velitele by vyvolalo nežádoucí tenze mezi unijními zeměmi.
Mít armádu EU ještě neznamená mít funkční armádu
V době, kdy posiluje Severoatlantická aliance o další členy, se založení evropské armády jeví neživotaschopně. A můžeme říct, že i zbytečně. Většina unijních zemí je už nyní začleněna v NATO. Evropská unie úzce spolupracuje na všech úrovních s NATO. O posílení východního křídla aliance se navíc rozhodlo už v roce 2014 po anexi Krymu Ruskem. A kooperaci v rámci NATO prohloubila válka na Ukrajině.
Aliance navíc už nyní disponuje mnohonárodnostními silami rychlé reakce. Ty se skládají z pozemních, námořních i vzdušných jednotek. V případě krize jsou schopné téměř okamžitě zasáhnout kdekoliv na světě.
Co z toho plyne? Projekt evropské armády, který sice zní líbivě, se jeví jen jako těžko prakticky proveditelný. Tak obrovský korpus, do něhož by bylo v nějaké míře zapojeno 27 zemí, by se v praxi nejspíš záhy ukázal jako nefunkční, těžko by držel pohromadě. Zároveň by se potýkal s jinou vojenskou strukturu, tedy NATO. A to nejen na velící, logistické, ale i dalších úrovních. Hlavní pojistkou evropské bezpečnosti tak nadále zůstane NATO. Proto je namístě se zejména soustředit na jeho další posilování.
Petr Duchoslav
