Válka na Ukrajině a diskuze kolem ní často odkazují i k českým dějinám. Mnozí, kteří hájí Ukrajinu, argumentují tím, že ruský prezident Vladimir Putin na Ukrajině postupuje podobně, jako postupoval Hitler v případě československých Sudet.
Tedy, že si silou přivlastňuje území, na které nemá pražádné právo. Problém ale je, že jako každé srovnání není ani toto srovnání přesné. A je i zajímavé, že tento argument proti Rusku uplatňuje velká část českého obyvatelstva, která většinou považuje odsun Němců z Československa po druhé světové válce za chybu a zločin proti lidskosti. To lze usuzovat alespoň z toho, že mezi nejzarytější podporovatele Ukrajiny a uživatele „mnichovského argumentu“ patří zejména voliči pětikoalice. A pak i ti, kteří v prezidentských volbách v roce 2013 volili nedávno zesnulého Karla Schwarzenberga. Ostatně byly to právě Benešovy dekrety, které se tehdy staly silným tématem v boji mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem.
Avšak zpátky k aktuální okupaci východní části Ukrajiny Ruskem a situaci v českých Sudetech. Smyslem tohoto textu není snaha tyto dvě historické události srovnávat, ale upozornit Čechy, kteří Mnichov dnes tolik skloňují v souvislosti s válkou na Ukrajině, na pár faktů. To proto, že argument Sudet mnozí užívají bez toho, aniž by brali na zřetel, kdo v Sudetech žil před druhou světovou válkou.
Pro jistotu hned teď ale i uveďme, že nebýt nacistů, Československo by ve svých hranicích mohlo nejspíš fungovat dodnes. Jako funguje třeba mnohonárodnostní Švýcarsko. Jakkoli by jeho celistvost asi ohrožovaly jak odstředivé tendence Němců, tak zřejmě i Slováků. Avšak v tom lepším případě, což by ukazovalo na civilizovanost národů na historickém českém území, by mnohonárodnostní Československo nejspíš zůstalo zachováno.
Trocha historie neublíží
Co je třeba vědět, pokud v debatě o válce na Ukrajině argumentujeme českými Sudety. Dne 28. října 1918 byl v Praze vyhlášen samostatný československý stát. Avšak už 12. listopadu 1918 byla ve Vídni vyhlášena republika Německé Rakousko [viz mapa níže]. A jednou z provincií tohoto nově vzniklého státu byly i Německé Čechy [Deutschböhmen] s hlavním městem Liberec [německy Reichenberg].
[Zdroj: Wikipedie]
Samotná provincie Deutschböhmen se tehdy orientovala převážně na Rakousko, jehož si přála zůstat i součástí. I z toho důvodu byli vysláni poslanci z této provincie na rakouský říšský sněm. Československá vláda ale separatistické regiony považovala za své území. A proto hned v listopadu 1918 vytáhly československé jednotky do vzbouřených oblastí. 16. prosince 1918 pak obsadily Liberec a 27. prosince 1918 československá armáda dobyla poslední velké vzbouřené město Litoměřice. Povstalecká správa utekla z Liberce přes Drážďany do Vídně. Situaci to ale neuklidnilo.
Už 4. března 1919 sudetští Němci znovu demonstrovali za své právo na sebeurčení v novém československém státě. Jednodenní generální stávkou tyto demonstrace podpořila většina německého obyvatelstva na československém území. Demonstrace ale opět potlačila československá armáda. Historici hovoří o 54 mrtvých a 84 zraněných. Jednalo se o demonstrace například v Liberci, Moravské Třebové nebo Kadani. Podle Wikipedie byly mezi zabitými Němci desítky žen a dětí.
Zároveň s tím ale skončila i podpora Německých Čech ze strany Rakouska. Důvod ale byl přece jen jiný než uklidnění situace. Historické prameny uvádějí, že Československá republika využila tuhé zimy a podmínila dodávky uhlí do Rakouska požadavkem na ukončení podpory Německých Čech ze strany Vídně. Což se také stalo. V roce 1919 Saint-Germainská smlouva potvrdila příslušnost Německých Čech k Československu. To však neznamenalo, že se problém vyřešil.
Situace před Mnichovem
Problémy na československých hranicích sice na čas utichly, ale nezmizely. Například Vyhláška č. 68/1923 prezidenta české zemské správy politické ze 6. dubna 1923 odňala kompetence okresního úřadu libereckému magistrátu. Liberec i přestal být oficiálně statutárním městem. A pak o něco později nastoupil nacismus v Německu. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat.
V roce 1935 vyhrála volby v již zmíněném Liberci Sudetoněmecká strana [Sudetendeutsche Partei, SdP], jejímž předákem byl rodák z Vratislavic nad Nisou Konrad Henlein. Mimochodem při sčítání lidu v Liberci, který měl v té době 36 000 obyvatel, se hlásilo pouhých šest tisíc lidí k české národnosti. 30 tisíc lidí se hlásilo k německé národnosti.
Důležité je také vědět, že v parlamentních volbách roku 1935 získala Sudetendeutsche Partei největší procento hlasů ze všech kandidujících stran. Získala 1 249 534 hlasů, tj. 15,18 procent [44 mandátů v poslanecké sněmovně, 23 mandátů v senátu]. To bylo nejvíce ze všech politických stran. Německá sociální demokracie získala 11 mandátů.
Prezident Masaryk „tento problém“ vyřešil tak, že oproti zvyklostem Henleina nepověřil sestavením vlády, a místo toho jmenoval Třetí vládu Jana Malypetra. To byl předseda agrárníků [Republikánská strana československého venkova]. Agrárníci v celostátním měřítku získali 1 176 628 hlasů, tj. 14,29 procenta. Získali tedy o více než 70 tisíc hlasů méně než SdP. Ale díky složité volební matematice získali více mandátů. Ve sněmovně jich měli 45, SdP jich měla 44. Dále je potřeba říci, že zhruba třetinu populace tehdejšího Československa tvořili občané, jež se hlásili k německé národnosti.
Zpátky na Ukrajinu
V souvislosti s rozložením obyvatelstva na Ukrajině podle národnosti, případně podle orientace na Západ či Východ, je třeba uvést také důležitou informaci, o níž se v Česku příliš nemluví. Podle bruselského listu Politico ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj již předloni v květnu podepsal zákaz činnosti jedenácti politických stran v zemi. Obvinil je, že podrývají ukrajinskou suverenitu a jsou prokremelské. Zároveň i zakázal opoziční stranu Platforma pro život, což byla největší proruská politická strana. Také to ale byla, a to je důležité, druhá nejsilnější strana v ukrajinském parlamentu. Což ukazuje na to, že zastupovala ne nevýznamnou část občanů Ukrajiny. I když se strana pokusila zákaz soudně změnit, ukrajinský Nejvyšší soud to odmítl.
Jakkoli nyní v tomto textu mícháme hrušky s jablky, smyslem tohoto textu je upozornit na to, že argument podporovatelů Ukrajiny proti Rusku v tom smyslu, že i proto je třeba stát za Ukrajinou, protože Putin je „Putler“ a Češi mají historickou zkušenost s Mnichovem, není úplně „jistý“. Jde o to, že poměry v někdejším Československu před Mnichovem – stejně jako na Ukrajině – nebyly zdaleka tak krystalicky čisté ve smyslu jasného „dobra“ a jasného „zla“. Řeč je samozřejmě o složení obyvatelstva, nikoli o nacismu jako takovém. Proč?
Naplní se podstata Mnichova i pro Ukrajinu?
Jakkoli můžeme poděkovat našemu prezidentovi Benešovi za to, že odsunem Němců z Československa po druhé světové válce předešel mnohým problémům, byť tím jiné vyvolal, je třeba vědět, že stejně jako kdysi v Československu, tak i nyní na Ukrajině se svádí boj o území, na kterém žilo a žije více národností. I na to je třeba brát zřetel. To proto, že takové mixy, nejde-li o národy typu Švýcarů, nemají jednoznačná řešení. A zřejmě by stálo i za pozornost historiků blíže prozkoumat rozpad Sovětského svazu a vypořádání územních „nároků“ nástupnických států.
Nic z toho se však ve veřejném prostoru nediskutuje. To přesto, že je to nutné pro hledání řešení ukončení konfliktu na Ukrajině. A to proto, že tento konflikt stále jen nabývá nových tragických rozměrů. A navíc hrozí i přenesením do jiných zemí.
Ani jedna z výše uvedených informací samozřejmě nevyjímá Rusko a Rusy z toho, že na Ukrajině bombardují a zabíjejí civilní obyvatelstvo včetně žen a dětí. Že se svými způsoby vrátili do dob, navíc ne tak minulých, kdy na území Ukrajiny docházelo k mnoha neodpustitelným a v civilizovaném světě stěží uvěřitelným zvěrstvům. A když už jsme v té historii, vypovídací hodnotu má samozřejmě i fotografie uvízlého tanku v podloubí jednoho z činžovních domů. Fotografie ruského tanku je z roku 1968 a pořízena byla právě v tomto textu tolikrát zmiňovaném Liberci.
Sečteno a podtrženo: K nalezení cesty k ukončení války na Ukrajině je potřeba jak Rusů, tak Ukrajinců. Pomoci může prostředník. To v tom ideálním případě. Jinak se asi naplní argument těch Čechů, kteří situaci na Ukrajině přirovnávají k československému Mnichovu. Ale to jen v tom smyslu, že o osudu těžce zkoušeného ukrajinského národa rozhodne někdo jiný. Přičemž to nevypadá jinak než tak, že to bude nový americký prezident. Amerika ale je od Ukrajiny dost daleko, no ne?
Daniel Tácha
Autor zapomněl , ze na východní Ukrajině žilo mnoho národnosti z dob SSSR. Nejen Rusové a Ukrajinci. Vynechal fakt, že národnostní problemy ve všech pastsovetskych zemích agresivně rozpoutávalo Rusko, což byla jeho dlouholetá taktika, kterou se pokoušelo devastovat následníci státy. Na Ukrajině to bylo nehorázné a s cílem z ni udělat jakousi formu protektorátu dávno pred válkou. Zapad se pokoušel o mnoho dohod a tyto pokusy Rusové považovali za slabost a vždy jich zneužívali. Stejně jako přes kopírák, jako to dělal Hitler. Za válku nese stoprocentní odpovědnost nacifikovane Rusko, které se netajilo před válkou ani během ni chuti obnovit tu gangsterskou Říši nazvanou SSSR. Jinou než Hitlerovkou inspiraci v postupu Putin nemá. Ze se Československo vůči tzv. sudetský Němcům dopouštěli hloupých chyb, kterých němečtí naciste využili je fakt, ale predem rozhodnutý agresorem k likvidaci tzv. “umělého” státu byl Hitler. A Putin od nej veškeré taktické, propagandistické a politické způsoby a lži vůči Ukrajině převzal. Ruska zvrácenost v jednání s Ukrajinou a Ukrajinci ma dlouhé trvání. A Ukrajinci narozdíl od Čechů v roce 38 bojují. V tom se situace podstatne liší. Pouze v tom.
Plný souhlas!
Já si pořád říkám, proč je Putin přirovnáván k Hitlerovi, když Stalin nebyl o nic lepší a zároveň měl úplně stejné mocenské sklony. Vytvoření Sovětského svazu byla navíc i jeho práce. Není příměr Putina ke Stalinovi přesnější? Jsou to navíc oba příslušníci „velkého ruského národa“ (ano, Stalin byl gruzínec, ale proto ty uvozovky).
V diskusi se díky událostem 2- světové války zapomíná na jednu důležitou věc.Mnozí ukrajinští nacionalisté byli podporovatelé Hitlera a dnešní vladnoucí vrstva se ve svých projevech k tomu hlásí.Proč tedy fašismus ve vlastních řadách neodmítnou,ale vzhledem k Rusku ho neustále připomínají?A teď k Mnichovu.Československo bylo na rozdíl od dnešní Ukrajiny demokratickou zemí.
Jasně hlasí se k Hitlerovi, . Hlasí se k bojovníkům ,kteří bojovali proti sovětské moci, která je masakrovala. A pročpak asi byli podporovatelé Hitlera ? Jakou asi tak měli alternativu ? Kdyby existovala třetí strana tak by ti nacionalisté (bojuji za Ukrajinu) hledali pomoc třeba jinde. Ale neměli. A když se touhle optikou podíváme třeba na Finsko. To by byl jeden Bandera vedle druhýho. A nebo Slovensko a Maďarsko. A co je v Ukrajině nedemokratickýho. V zásadě nic. Volby fungují během 8 let měli dva různé prezidenty. Samozřejmě mají problém s korupcí a kdo nemá. Čím víc na východě tím je to horší.
Smyslem tohoto článku je kalit vodu. Nic jiného.
Promiňte, ale tady autor skutečně míchá „jablka s hruškami“. Jestliže někdo dnes v souvislosti s Ruskou agresí na Ukrajině zmiňuje Mnichov, pak, domnívám se, má na mysli zejména varování před nikoli nepravděpodobným scénářem, který již známe z nedávné historie. Totiž, aby krátkozraká volání po míru za každou cenu (tedy např. obětování územní celistvosti Ukrajiny) nedopadla podobně, jako v případě Mnichovské dohody v roce 1938 a tedy podle tehdejších Churchillových slov: máme na vybranou mezi válkou a hanbou, zvolíme-li hanbu, budeme mít válku i ve zbytku Evropy… Územní celistvost tehdejšího Československa až do osudného Mnichova, stejně tak jako územní celistvost dnešní Ukrajiny je z pohledu mezinárodního práva bez pochyb. A dovolíme-li dnes, v 21. století, desítky let po dvou krvavých světových konfliktech, v době platnosti Charty OSN, aby dokonce právní nástupce signatáře této charty takto flagrantně porušil její zásady vojenskou agresí a zpochybněním právě územní celistvosti a nezávislosti sousední země, pak jaké máme ještě záruky pro budoucí mír? Byť vyjednaný za cenu bolestivých ústupků? A kde je tedy ještě nějaká spravedlnost (a tedy vymahatelnost mezinárodního práva), pokud za cenu míru očekáváme ústupky pouze od jednoznačné oběti onoho konfliktu? Jaký ústupek nabízí agresor pro ona mírová jednání? To, že se stáhne zpátky na své území? To není ústupek, to by měl být samozřejmý a rychlý konec války! Nebo jen to, že nepůjde dál? A my mu to budeme věřit? Protože nám nic jiného nezbývá? Někomu, kdo do poslední chvíle tvrdil bez uzardění, že nezaútočí? Co tedy vlastně, abych navázal na závěr autorova článku, očekáváme od onoho prostředníka? Mír? Hanbu? Setrvalý strach? O tom je třeba v daném kontextu přemýšlet, nikoli o „poměrech v někdejším Československu před Mnichovem“ či „dobách …, kdy na území dnešní Ukrajiny docházelo k mnoha neodpustitelným a v civilizovaném světě stěží uvěřitelným zvěrstvům proti lidskosti.“ Z těchto událostí jsme se totiž měli poučit už dávno a nedopustit, aby se znovu opakovaly. Dnešní srovnávání s Mnichovem totiž není o revizi minulosti, na kterou autor článku, zdá se mi (poněkud alibisticky) odkazuje, ale o budoucnosti. Kéž se vyvarujeme fatálních chyb a kéž se na evropský kontinent vrátí mír a prosperita! Přál bych si, aby „o osudu těžce zkoušeného ukrajinského národa“ rozhodl (a to co nejdříve) především ruský prezident a to v tom smyslu, že ukončí tuto nesmyslnou válku a odtáhne se svými vojsky za hranice Ukrajiny. Tohle, a nic jiného, bychom měli chtít všichni.
… no autor poukazoval na jakési rozdíly mezi pojmy, které se v této době rádoby spojují jako „stejné“ – no ony ale nejsou… A má pravdu, protože se teď řeší stávající status quo, ale neřeší se příčina.. Když v dubnu 2022 měl rozhovor v Lidových novinách Bessel Kok, který tam kolem r. 2009 dělal ředitele telekom.operátora v Doněcku (předtím dělal ředitele i u nás) a dostal otázku od Jana Macháčka, že “ jak tam tehdy žili ti ukrajinci a rusové spolu…“? A on odpověděl, že za celou dobu nepozoroval žádné animozity mezi těmito etniky… Dále v r. 2012 spolupořádala Ukrajina ME ve fotbale – v Doněcku bylo semifinále, a kde tehdy byly nepokoje ? Nikde, protože pokud by byly, tak by jim UEFA to pořadatelství sebrala… Když pak za necelé dva roky nepodepsal Janukovč přístupovou dohodu k EU, tak začaly protesty.. On tu přístupovou dohodu nepodepsal zejména z důvodu, že mu v ní MMF (tedy ne EU – to je tedy paradox, že MMF) kategoricky zakazoval jakékoliv subvence k cenám – tedy pro občany Ukrajiny – to by u cen energií znamenalo až 6ti násobné zvýšení bez možnosti kompenzace od státu.. Pokračující protesty pak vyústily v požadavek Majdanu na nové předčasné volby a s následným přechodem „politické moci“ z prezidentského systému na parlamentní… Na těchto nových volbách měla zájem i EU a za ni jednali tři MZV Steinmeier (Německo), Sikorski (Polsko) a Fabius (Francie) a prez.Janukovyč s konáním voleb souhlasil… Když ale pak četl tuto dohodu na Majdanu Vitalij Kličko – tehdy ještě ne starosta Kyjeva, tak „nikým nezvolený vůdce Majdanu“ Andrij Parubij ml. (ze Lvova) prohlásil, že „přece jsme tady 3 měsíce neprotestovali, aby to takhle skončilo …“ – a tak začal převrat… Začala mj. i střelba do zad – a jak minulý týden při výročí 10 let „Majdanu“ řekl Martin Dorazín (zpravodaj ČRo na Ukrajině), že za těch 10 let se nepodařilo zjistit nic více o těchto střelcích do zad těch protestujících…- to tedy také o něčem vypovídá, že ? Čili tehdy ta „slavná“ EU pak vůbec neprojevila sebemenší zájem, aby ty volby vynutila.. A mj. o té neslavné roli EU tehdy to nedávno v Krajských listech velice dobře uvedla politická analytička Veronika Šušová-Salminen (uvádí tam „rozdíl snahy“ EU mezi Kosovem a Ukrajinou, že třeba „co prošlo Ukrajině, tak EU musela mít „zavřené oči..“).. A ty neuskutečněné volby byly pak „připomenuty“ i v dokumentu našich režisérů Klusáka a Remundy, kteří tam po převratu dělali film na obou stranách Donbasu – a ta „povstalecká“ strana tam uvedla, že by výsledky těch voleb respektovala… Dokument byl vysílán na ČT2 někdy v r. 2016-17 (ale asi je teď v „trezoru“)… Pak po nových volbách na Ukrajině – a volbou Porošenka (coby už prezidenta – ale už bez toho Krymu a „východu) začalo mj. i bombardování toho „východu“ z letadel ukrajinské armády… To velice dobře popsal odvolací soud v Haagu v listopadu 2022, který „řešil“ odvolání na sestřelení MH 17 a to v odůvodnění rozsudku uvedl a napsal, že „letadlo bylo sestřeleno z prostoru, kde tehdy byli povstalci, kteří se ale domnívali, že na ně opětně útočí letadla ukrajinské armády… „. Tím tedy nepřímo „zastřihl“ žaloby na Rusko (resp. na povstalce ??), protože tou žalovanou zemí by měla být jen Ukrajina za to, že nezamezila přelety civilních letadel přes prostor, kde probíhal konflikt… Pak tedy byly „domluveny“ Minské dohody I. a II, které sice Porošenko podepsal, ale nikdy je nehodlal plnit – to pak potvrdila i Merkelová…. Teď se „řeší“ tato špatná válka, která tedy špatná je – jako každá válka, ale „základ k ní“ byl započat něco málo víc jak před deseti lety, protože tehdy tam ti lidé pospolu – a to v podstatě od osamostatnění r.1991, aby pak se začali zabíjet…
Ty vaše spiklenecké nikým nepotvrzené konspirace si nechte. To by jsme mohli říct že jakákoliv revoluci protože každá vypukne spontáně. Mimochodem protesty proti Janukovičovi se děly už po jeho prvním zvolení v roce 2010 takže nelžete.
Jinak stokrát omývaná Ruská lež kterou tady píšete o neplnění Minských dohod je dávno vyvrácená. Jediný kdo neplnil Minské dohody nebyl Porošenko ale Putinovo Rusko. To navíc neplnilo ani Budapeštské memorandum z roku 1994 kde se Ukrajina vzdala jadernych zbraní za záruky územní celistvosti. To jenom pro vaší informaci kdo co neplnil.
Pan Josef má pravdu. Majdan nebylo nic jiného,než začátek občanské války. Prostě část obyvatelstva( v žádném případě drtivá většina), která tíhla k západu, se rozhodla tento směr si vynutit silou. Té části, která raději Rusko, se nikdo neptal.
A mezi Hitlerem a Putinem je jeden obrovský rozdíl. Hitler neměl žádné JZ. Putin jich má hafo. K čemu by je potom ti rusové měli, když by je nechali pod zámkem a dostali na frak konvenčními zbraněmi. K čemu?
pan Josef má pravdu a kdo je schopen zpětně chápat historické události tak mu musí dát zapravdu, nyní se objevil i článek o akcích před r. 2014. CIA s Ukrajinci na Rusko Ukrajinských hranicích kuli pikle, otázka co tam dělali proč tam měli cca 12. bunkrů, článek vyšel z Amerického tisku, ukrajinské móresy o zákazu ruského jazyka na úřadech je taky střípek do mozaiky
Ptát se proč tam měli 12. bunkrů je docela vtipné. Zjevně jich bylo málo.
1. O hranicích Československa rozhodly vítězné velmoci 1.svetove války, zejména USA a těžko mohly metropole prohravsich mocností Vídeň a Berlin určovat hranice států vzniklých po rozpadu Rak.-Uher.
2. Sudetští Němci měli největší práva ze všech národ. menšin v Evropě. Ale Hitler potřeboval záminku k obsazení Čech a Henlein mu ochotně vyhověl vyvolanim nepokojů a rozbrojů. VB a USA pustily ČSR a Polsko bez boje Hitlerovi, aby se dostal k hranicím komunist. SSSR a zničil ho, k čemuž financovaly jeho zbrojení. Hitler si ale vybral napřed lehčí sousto a vydal se na Západ, čímž donutil Západ v pudu sebezáchovy spojit se s SSSR proti větší hrozbě Hitlerovi.
Za prvé jak chceš ukončit válku, když Rusové trvají na přivlastnění území Ukrajiny což je pro Ukrajince nepřijatelné? Za druhé státy po odtržení SSSR měly hranice tak jak je předtím určilo Sovětské polytbyro. To znamená že k svazové republice bylo účelově přičleněno území s Ruskou menšinou aby zajistilo loajalitu SSSR a ještě byly Republiky Rusifikováni aby Rusové získali většinu. Za to že se na území Ukrainy,Estonska, Lotyšska ocitla Ruská není jejich vina. A tato Ruská menšina musí být přestěhovàna zpět do Ruska.
Fintag je proruské médium? Už několikátý rádoby odborný, leč manipulativní text ve prospěch Mordoru.
Naprosto kolaborantský, prorusácký článek.
Nějak jsem nepochopil pointu tohoto článku jen jsem z autora cítil snahu omlouvat rusko.
Ta podobnost s Mnichovem je přece hlavně v tom, že se nemá ustupovat zlu. Toto je poselství oné osudové mírové konference pro současníky. Všechno ostatní není podstatné. Stejně jako Hitler je totiž i Putin dnes nebezpečný deviant, který otevřeně vyhrožuje svobodnému světu zničením. Jakýkoliv ústupek západu bude tento tyran brát jako slabost a při první příležitosti dohodu pošlape a bodne všem smrtící kudlu do zad. Vyjednávat se možná bude, ale jen o tom, kde bude probíhat nová hranice s ostnatým drátem mezi svobodným světem (tím naším) a ruským vražedným koncentrákem. Nyní se bojuje o to, aby Rusko bylo dotlačeno k takovému vyjednávání a také o to, kde tato hranice bude. Doufejme, že bude co nejdále.
Vážený pane. Podobnost je v tom,že Ukrajinci věří západu. Západ je daleko a zkušenosti se západem nemáme jen my, ale i v Afganistánu, kde nechal své podporovatele na pospas osudu.
Začíná to vypadat, že i Ukrajina půjde stejnou cestou.
Ten článek se mi líbí. Je nutno přemýšlet. Ty dlouhé diskuzní příspěvky sledují nějaký cíl. Je jasné, že ta válka na Ukrajině je válka cizí mocnosti na cizím území silou cizích vojáků a vše je namířeno proti Rusku.
Autor popsal pravdivé historické skutečnosti. To, že se to v současné mediálně hysterické době někomu nelíbí, nic nemění na faktech. V Čechách stále žijeme v jakési iluzi, že Češi jsme vždy ti hodní a zlí byli Němci. Ale Benešovi dekrety byl nespravedlivý exodus na základě kolektivní viny. Dobové prameny popisují tisíce mrtvých žen, dětí a starců, existuje třeba dobový dvouminutový filmový dokument o neřízených popravách civilistů. „Hodní“ Češi pořádali doslova lovecké výpravy do pohraničí atd.
Stejně tak ruská menšina na Ukrajině byla soustředěná na jihu země (rodný jazyk prezidenta Zelenského byla ruština), kde měli jasnou převahu. Po převratu v roce 2014 se nepřidali k povstalcům a tím se odstartoval současný konflikt. To je zase jasný příměr s Tchaj-wanem :). Hloupé a hysterické výlevy „bojovníků“ na sociálních sítích nejsou nic jiného než hloupé a hysterické výlevy zakomplexovaných chudáků. Ale historie, byť ohýbaná současníky, jednoho dne vydá pravdivý obraz. Jen to bohužel ještě potrvá.
Co to je za pindy ? Takové práce s takhle rozvleklým článkem o ničem.
Jako první status quo jsou hranice suverénního státu, přes to nejede vlak.
Kdyby to tak nebylo, kde bychom byli ?
Tak to srovnáváte dvě odlišné situace. Odsun Němců proběhl až po konci války, válka na Ukrajině ještě trvá. Pokud chcete s něčím srovnávat Majdan na Ukrajině, proč ne s osamostatněním Československa? To se taky nedělo v souladu s právním řádem R-U mocnářství, a přesto se to bere jako legitimní změna vlády. Taky se tím ocitlo hodně lidí na území státu, se kterým třeba nesouznili, a taky tam docházelo k nepokojům, které měly na svědomí z velké části sousední státy.
Argumentovem Mnichovem je scestne, Československo nebylo s Německem ve válečné konfrontaci, pouze. mobilizovalo a podvolilo se mocnostem po Mnichovské konferenci. Horší bylo co následovalo, to může být i pro Ukrajinu problém. Rozpad státu, obsazení státu Wehrmachtem atd. Ukrajina nema dobre alternativy, Ukrajina neobhaji sve hranice a sousední staty budou mít požadavky. Navádění a sliby je proradna diplomacie a nevyplácí se, je to obrovske varování. Ukrajina si prostě zvolila nebezpečnou cestu a narazila. Putina nemusím, ale Evropa si válku s Ruskem nemůže dovolit. Rusko používá mocenské argumenty, může vypovědět souhlas se sjednocení Německa, to není nic nereálné ho. Ukrajinu čekání těžka a problematická jednání s Ruskem v oslabení, což je lepší jak Mnichov