Ke snížení odvodové zátěže domácností s nízkými příjmy by pomohlo snížení minimálního vyměřovacího základu zdravotního pojištění. Alespoň to tvrdí analytici z PAQ Research. Zároveň i upozorňují na chyby v Česku.
Lidé s nízkými výdělky totiž odvádějí stejně jako ti s vyššími příjmy. Zdražování se v posledních letech odrazilo nejvíce ve spotřebě domácností s nejnižšími příjmy. Ty nejvíc omezily a stále omezují své pravidelné výdaje. Ekonomové z výzkumné společnosti PAQ Research proto navrhují odlehčit této skupině zaměstnanců pomocí snížení minimálního vyměřovacího základu pro výpočet zdravotního pojištění.
„Cílem je napravit nedokonalosti současného systému, které zvyšují odvodovou povinnost nízkopříjmovým zaměstnancům a snižují progresivitu odvodového systému,“ říká k návrhům podložené analýzou ekonom PAQ Research Michal Šoltés.
Snížení minimálního vyměřovacího základu pro zaměstnance s výdělky nižšími, než je minimální mzda, tak podle něj rovněž rozhýbá spotřebu domácností. A jsou to právě domácnosti s nejnižšími příjmy, které mají vysoký sklon ke spotřebě. Podle Šoltése to ale zároveň přispěje k zatraktivnění formálního zaměstnaneckého úvazku pro nízkopříjmové pracovní pozice.
Minimální zdravotní pojištění bez ohledu na výdělek
Ve svém návrhu na úpravu, respektive snížení minimálního vyměřovacího základu pro výpočet zdravotního pojištění u pracovníků s nízkými příjmy, vycházejí ekonomové z toho, že zdravotní pojištění je v Česku povinné pro všechny. Zároveň ale platí, že jej musí každá ekonomicky aktivní osoba měsíčně platit v minimální výši, která se vypočítává jako 13,5 procenta z minimální mzdy platné pro daný kalendářní rok. Pro letošek činí minimální výše odvodu na zdravotní pojištění 2 552 korun [minimální mzda je 18 900 Kč, pozn. red.].
- Při této praxi odvádějí lidé s výdělkem pod minimální mzdu stejnou výši zdravotního pojištění jako lidé s vyššími příjmy.
Zaměstnanci pracující na zkrácený úvazek s příjmy pod minimální mzdou tak ze svých příjmů odvádějí procentuálně vyšší zdravotní pojištění než zaměstnanci s vyššími příjmy, konstatují výzkumníci.
Na určité nespravedlnosti v minimálním odvodu na zdravotní pojištění ukazují i rozdílné sazby pro jednotlivé plátce.
- OSVČ odvádějí letos minimální zdravotní pojistné 2 968 korun.
- Zaměstnanci odvádějí již zmiňovaných 2 552 korun.
- Stát dá každý rok ze státního rozpočtu na státního pojištěnce 2 085 korun.
Nejméně odvádí za vůbec nejširší skupinu pojištěnců čítající přes 60 procent populace stát. Ten za každého „svého“ pojištěnce, tedy ekonomicky pasivní osobu, měsíčně odvádí částku ve výši 2 085 korun. To je proti minimální výši pro zaměstnance o 467 Kč méně. Mezi tyto pojištěnce státu patří důchodci, děti a studenti, ženy a muži na rodičovské dovolené, azylanti, lidé s dočasnou ochranou, ale třeba i vězni a lidé na úřadech práce.
Nižší daně a odvody podpoří zkrácené úvazky a další
Snížení minimálních odvodů na zdravotní pojištění by podle ekonomů PAQ Research podpořilo větší využívání částečných úvazků. Což by mimo jiné snížilo tlak na nadužívání podlimitních dohod o provedení práce, upozorňují.
„Již dnes minimum zdravotního pojištění neplatí pro občany v důchodovém věku. A osoby, které se starají o jedno dítě do věku sedmi let či nejméně o dvě děti do věku 15 let. Důchodci a většina rodičů na částečných úvazcích by tak nebyli opatřením ovlivněni,“ dodávají.
Připouštějí, že snížení minimálního odvodu pro nízkopříjmové zaměstnance by negativně dopadlo do rozpočtů veřejných zdravotních pojišťoven. A ty dlouhodobě upozorňují na nevyrovnaný růst výdajů oproti příjmům v systému veřejného zdravotního pojištění. Proto se dá očekávat, že takový návrh je jen těžce politicky prosaditelný. I na to ale mají ekonomové argument. Navrhují určitý propad v příjmech zdravotních pojišťoven dorovnat zvýšením platby za státní pojištěnce.
Pomoc lidem nejen skrz zdravotní pojištění
Mimo snížení minimálního vyměřovacího základu pro výpočet zdravotního pojištění navrhují ekonomové snížit daňové zatížení lidem s nízkými výdělky i převedením slevy na poplatníka do daňového bonusu. Obdobně jako to dnes funguje u slevy na dítě. To ale jen pro určitou skupinu pracujících.
Sleva na poplatníka jako daňový bonus by prospěla nejchudším
Podle ekonomické analýzy PAQ Research by přijetím těchto návrhů až pětina domácností s nejnižšími příjmy podle hrubého příjmu z možnosti převedení slevy na poplatníka do bonusu profitovala v průměru o 1 420 korun ročně. Ze zmiňovaného snížení minimálního vyměřovacího základu na zdravotní pojištění pak zhruba o 514 korun ročně.
„Obě úpravy by v součtu pomohly nejchudší pětině domácností v průměru o 1 934 korun ročně,“ vypočítávají ekonomové ve své analýze.
Propad příjmů veřejných rozpočtů odhadují v případě možnosti převedení slevy na poplatníka do daňového bonusu na cca 1,6 miliardy korun za letošní rok. Okolo jedné miliardy korun by z toho připadlo pětině domácností s nejnižšími příjmy, dodávají.
Na druhé straně by úprava měla přinést úspory v dávkovém systému, to v řádech stovek milionů korun. Aktuálně vede dodatečná jedna koruna čistého příjmu k redukci dávek o 0,3–0,8 koruny [podle kombinace pobíraných dávek].
„Můžeme proto očekávat, že dodatečný příjem by se projevil v průměru redukcí dávek o 420–1 120 korun ročně na domácnost, která pobírá dávky a alespoň jeden její člen má nízkopříjmové zaměstnání,“ odhadují ekonomové.
Někteří lidé by se zvýšením příjmů dostali i zcela mimo dávkový systém. Což by pomohlo k omezení administrativy na úřadech práce.
