Další analýza ukázala, že české firmy dováží produkty za více, než je vyváží. Týká se to železa, oceli a zinku. Český průmysl pak těžko vydělává. O tom, že to jde i obráceně, svědčí vývoz a dovoz produktů galvanických a lithiových článků.
Na to, že ekonomika České republiky stále nedokáže využít svůj potenciál, ukazuje aktuální studie společnosti EY. V čem je problém pak na konkrétním příkladu ukazuje výkonný ředitel Sdružení pro zahraniční investice [AFI] Ondřej Votruba.
„U mnoha surovin nevyvážíme s přidanou hodnotou. Třeba u výrobků ze zinku dovážíme 6,6 tisíce tun v hodnotě 1,2 miliardy korun ročně, ale vyvážíme v úplně stejné hodnotě 10,2 tisíce tun, tedy vyvážíme mnohem levněji, než dovážíme,“ říká.
Zpracování strategických surovin ovládá Čína
[Zdroj: EY]
Docela jiná situace podle něj panuje u lithia, kde Česko dováží 1,9 tisíce tun galvanických článků a lithiových baterií za 1,6 miliardy korun. Na druhé straně ČR vyváží pouze 0,5 tisíce tun za jednu miliardu korun.
„Tady je vidět, že s přidanou hodnotou dokážeme pracovat správně a mohlo by tomu tak být i u ostatních surovin,“ vysvětluje.
Nicméně jde podle něj spíše o ojedinělý případ. Analýza totiž ukázala, že i když má Česká republiky například v případě železa, oceli a výrobků z nich mírně pozitivní obchodní bilanci v jejich objemu, v cenách je jeho obchodní bilance výrazně minusová. To dokonce v řádu 11,4 miliardy korun.
Češi jsou hlupáci. Místo, aby surové dřevo zpracovali, tak ho vyváží
„Znamená to tedy, že dovážíme ve vyšších cenách, než vyvážíme. A podobná situace se netýká jen železa a oceli,“ dodává Votruba.
Český zpracovatelský průmysl: V čem je potíž?
Podle Kláry Sobotkové, místopředsedkyně Řídícího výboru AFI, Česká republika dnes a denně dokazuje, že umí nabídnout zázemí pro výrobu s přidanou hodnotou. Také ale dnes a denně ztrácí v této oblasti kvůli překážkám ze strany státní správy. Příklad dává nedostatek zón připravených pro průmyslovou výstavbu. Řešení přitom podle jejích slov nabíledni.
„Je potřeba rychlejší a předvídatelnější povolování staveb. Také jsou nutné opravdu komplexní strukturální změny v celém procesu, nejen dílčí změny stavebního zákona. Musíme se zaměřit na nastavení rozpočtového určení daní, aby byly obce více motivované k rozvoji, a snížit byrokracii stávajícím podnikům a podnikatelům obecně, aby mohli více investovat do automatizace a zvýšení přidané hodnoty,“ shrnuje chronické problémy Česka ve vztahu k podpoře ekonomiky.
Prosperita Česka: Do domů v něm nezatéká, ale jinak mu zas ujel vlak
S jejími slovy souhlasí výkonný ředitel Sdružení automobilového průmyslu [SAP] Zdeněk Petzl. Ten ke zmíněným dlouhodobým překážkám v ekonomice přidává i další. A opět nejde o žádnou z překážek, o níž by se nevědělo.
„Tuzemský průmysl nadále brzdí tisíce neobsazených pracovních míst, na které nejsou zaměstnavatelé schopni získat zaměstnance s vhodnou kvalifikací. Řešením je více otevřít trh práce zahraničním zaměstnancům,“ říká.
Česko loni vyrobilo nejméně oceli v historii. Klesl vývoz i spotřeba
Podle něj by vláda měla maximálně zjednodušit a zrychlit proces zaměstnávání cizinců. Současně flexibilněji pracovat s kvótami pro vybrané země tak, aby odpovídaly požadavkům odvětví. Další doporučení z jeho strany míří k tuzemskému školství.
„Pomohla by i větší otevřenost našich univerzit zahraničním studentům, včetně nastavení systému, který bude tyto studenty motivovat, aby v Česku po skončení studia nastoupili do zaměstnání,“ uvádí.
Těžba surovin a jejich zpracování v Česku
Z analýzy společnosti EY vyplývá, že prioritou pro stát by se mělo stát zmapování ložisek a v té nejvíce možné šetrné formě obnova těžby kovů, nerostů a materiálů. Avšak znovu, pokud by k tomu došlo, nemá jít jen o těžbu, ale také o zpracování vytěžených surovin.
Součástí řešení jsou podle autorů studie i energie, které mají být nízkoemisní, ale zároveň cenově dostupné. Podle partnera EY Zdeňka Duška ani v tomto případě ale nemusí Česká republika „objevovat Ameriku“.
„Investice do jaderné energetiky, modulárních reaktorů, rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů a modernizace energetické infrastruktury jsou nezbytné. […] Jsou zásadní nejen pro ekonomickou bezpečnost, ale i pro udržitelný růst České republiky,“ říká.
Malé modulární reaktory jsou nadějné. Zajímá to ale politiky EU?
Bez cenově dostupných energií může podle jeho názoru ČR na kýžené pozitivní efekty zapomenout. Mezi pozitiva řadí rozvoj výrobních kapacit a zlepšování know-how. Avšak nejde podle něj jen o energie. Důležité je rovněž snižování administrativy a hledání alternativ k dovozu.
Pro fungující průmysl jsou důležité levné energie. To už je minulostí a tady jsou mnohem dražší než v Číně,USA a třeba jižních států Evropy. Tady si průmysl už ani neškrtne. Dovoz “levných” pracovníků nic neřeší.
Výdaje na výzkum a vývoj začaly klesat v poměru k HDP (které je velmi nízké), daně a dluh byl zvýšen.