Analýza: Volby ve Francii jsou důležitější víc, než si myslíte

Ve Francii získalo ve volbách do Evropského parlamentu Národní sdružení Marine Le Penové 31,5 procenta hlasů. Hnutí Obnova francouzského prezidenta Macrona dostalo ani ne 15 procent. Zbystřit by tak možná měl i premiér Petr Fiala [ODS].

Proč? Protože prezident Emmanuel Macron na neúspěch vládnoucí strany reagoval vyhlášením předčasných voleb. A právě výsledek těchto voleb ukáže na spokojenost, či nespokojenost voličů ve Francii a částečně i v celé Evropě. Ale popořadě…

Nepanují pochyby o tom, že Francie se dlouhodobě potácí v politické nejistotě až politickém chaosu. Situace se zhmotnila právě v úspěchu pravicových stran a neúspěchu strany Emmanuela Macrona ve volbách do Evropského parlamentu. Pronikavý úspěch si připsalo Národní sdružení Marine Le Penové. Co z toho plyne?

S výjimkou Prahy ve volbách do EP vyhrálo ve všech krajích ANO

Pozice prezidenta Macrona ve Francii povážlivě slábne. Přičemž výsledek eurovoleb „přiměl“ francouzskou hlavu státu rozpustit parlament a vypsat nové volby v nejbližším možném termínu. Což je za několik dní – 30. června. Co od těchto voleb očekávat?

Macron chce zůstat, ale Le Penová chce nastoupit

Francouzský deník Le Monde informoval, že Macron chce zůstat v Elysejském paláci až do roku 2027, kdy mu vyprší druhý mandát. Avšak i dodal, že jistou funkci Macron nemá. Pokud by v nynějších předčasných parlamentních volbách ve Francii vyhrála opozice, může žádat Macronovu hlavu.

A to navzdory prohlášení Le Penové, která v bruselském listu Politico uvedla, že pokud ve volbách uspěje, nechá Macrona být a o jeho rezignaci nepožádá.

„Mám respekt k institucím a nevolám po institucionálním chaosu. Prostě by tady muselo být soužití,“ prohlásila Le Penová, která ale i dodala, že jí „už nic nezabrání v tom, aby šla do příštích prezidentských voleb“.

To je důrazné varování. Nárůst podpory Le Penové nelze zpochybnit. Stejně jako to, že spokojenost Francouzů s Macronem jenom klesá. Přičemž již v roce 2022, ve kterém Macron obhajoval nejvyšší ústavní funkci, Le Penová získala 41 procent hlasů.

Vítězství Macrona je dobré. Problémy ale i tak zůstávají

Přesto, že Macron tehdy přece jen ve volbách uspěl, nelze nevidět to, jak moc Le Penová posílila oproti volbám z roku 2017. Tehdy získala 34 procent hlasů. Což značí, že o pět let později, v roce 2022, jich dostala o sedm procent více.

Navíc už před rokem server France24 informoval, že průzkum společnosti Elabe provedený pro televizní kanál BFM ukázal, že Le Penová by ve druhém kole prezidentských voleb, pokud by se do něj dostala s Macronem, získala 55 procent hlasů a Macron jen 45 procent.

Emmanuel Macron dnes

Pokud Macron ztrácí v domácí politice, podle politologů i francouzských médií alespoň „boduje“ v zahraniční politice. Asi každý si vzpomene na jeho telefony s ruským prezidentem Vladimirem Putinem po invazi Ruska na Ukrajinu, které ale nikam nevedly… Jsou tu ale i mnohá další okázalá gesta a slova. To vše na scéně, z níž odešla Británie, a Německo má „svých [zejména ekonomických] starostí dost“. Což se mimo jiné projevuje tím, že německého kancléře Olafa Scholze [SPD] mají mnozí za slabého politika. A pokud ho tak nevnímají doma, tak na evropské úrovni určitě ano.

Scholz je slabý. Otěže přebírá Macron, říká europoslanec Zdechovský

Velice pěkně je to vidět na tématu Ukrajiny. Zatímco Macron hovoří o nasazení vojáků na Ukrajině, a když už ne vojáků NATO, tak alespoň těch francouzských, německý kancléř je zásadně proti. Podle jeho slov Německo na Ukrajinu vojáky rozhodně nevyšle. Za jedno s německým kancléřem jsou Maďaři nebo Slováci, ale jinde v zemích EU Macronova slova rezonovala za „nadšeného souhlasu“. Možnost účasti vojáku NATO na území Ukrajiny – alespoň v roli školitelů – ostatně obhajoval i český prezident Petr Pavel.

TOP 09 se přidala k SPD a ANO. Chce vracet bojeschopné Ukrajince

Na druhé straně z hlediska dění ve Francii tu není jen Ukrajina a Rusko. Jsou tu i ryze francouzské problémy. Francii stejně jako Německo svírá dlouhodobě neřešená migrační krize. V živé paměti jsou nepokoje poté, kdy francouzský policista při dopravní kontrole zastřelil sedmnáctiletého chlapce. Francie se tehdy bez nadsázky proměnila v bojovou zónu. Hořela auta, lidé rabovali obchody, ničili veřejné budovy.

Západní státy se chtějí migrantů zbavit za každou cenu, říká poslanec SPD

Ničemu to ale nepomohlo. Boj Francie s migrací nadále připomíná boj s větrnými mlýny. Francouzský parlament sice schválil koncem minulého roku zákon, který zpřísňuje imigrační politiku, i tak se ovšem nejedná o razantní systémovou změnu. Výsledek je, že rodilí Francouzi nemají rozhodně pocit, že země, v níž žijí, zvládá nelegální migraci. A nejde o pocit z včerejšího dne, je to problém dlouhodobý. A nutno dodat, že v tomto pocitu nezůstávají v Evropě osamoceni.

Je to hlavně o ekonomice, hlupáčku, platí i ve Francii

Jsou tu ale i další vážné problémy. A asi nepřekvapí, že mají finanční charakter. Spory a nepokoje vzplály v okamžiku prosazení nepopulární důchodové reformy. Ta zvýšila věk odchodu do penze z 62 na 64 let. I tehdy francouzská veřejnost projevila značnou dávku nevole. Což je, když trochu odbočíme, velký rozdíl proti Česku, kde lidé po změnách penzijního systému ani přesně neví, kdy do té penze vlastně půjdou. Natož, aby věděli, jakou penzi skutečně dostanou.

Je to o ekonomice Francie, hlupáčku. Ale čí ekonomiky?

Ve Francii je to ale jinak. Lidé vědí, kdy půjdou do penze. Shodné je pouze to, že se změnami penzijního systému nesouhlasí. A dále to, že francouzská vláda změny v důchodovém systému prosadila na sílu. Reforma vstoupila v platnost loni na podzim navzdory ostrým politickým třenicím.

Popeláři ve Francii nechtějí do penze v 59 letech. A tak i oni protestují

I přes všechny úsměvy francouzského prezidenta země řeší i problém zadlužování. Vůči hrubému domácímu produktu [HDP] patří Francie k nejzadluženějším zemím Evropy. Její státní dluh v letošním prvním kvartále dosáhl podle Eurostatu 110,6 procenta HDP. Dluh země akceleroval v době pandemie covidu i v době nedávné energetické krize. Což značí, že se strmě navýšil za vlády Emmanuela Macrona.

Státy EU bojují s obrovskými dluhy, důsledky mohou být fatální

Takzvaně na dluh ale šly už i Macronovy reformy v roce 2017. I když na první pohled slavily úspěch, zadlužení země rostlo. Co se týče ekonomiky, Francie nyní těží – podobně jako Česká republika – ze znovuoživení zbrojního průmyslu. Oproti Česku také ze znovuoživení zájmu v Evropě o velké energetické celky.

Obchodní válka s Čínou je na spadnutí. Stane se obětí autoprůmysl v EU?

A tam, kde Francie ztrácí proti konkurenci, Macron žádá ochranářská opatření. Příkladem budiž zvýšená cla na dovoz čínských elektromobilů do Evropy. Přičemž se opět Francie dostává do konfliktu s německými zájmy, potažmo i českými, protože v tomto případě jde hlavně o německý autoprůmysl.

Zpátky do přítomnosti

Silácká prohlášení na mezinárodní úrovni zajišťují francouzskému prezidentu pozornost [negativní i pozitivní, pozn. red.] na evropské scéně. Avšak ve Francii je jeho pozice o poznání složitější.

Macronova vláda po volbách v roce 2022, v nichž sice prezidentova koalice Spolu zvítězila, v parlamentu ztratila většinu. A to dost razantně, z 577 křesel jí jich zbylo jen 246. V praxi to vede k tomu, že jen velmi obtížně prosazuje to, co považuje za důležité.

Prezident Macron se sice nadále usmívá, ale podle některých pozorovatelů jde spíše o škleb. To proto, že do rejstříku francouzského prezidenta nově přibylo i „vydírání“. Macron voličům totiž už jen, a hlavně, říká – pokud nezvolíte mě a moje lidi, Francii hrozí občanská válka. Podsouvá jim tak myšlenku, že s jeho koncem skončí i Francie. Na druhé straně je docela možné, že má pravdu. Byť tedy neskončí Francie, ale hlavně Macron.

Má Macron pravdu, nebo je jen v úzkých?

Macrona a jeho stranu nyní politicky zprava „obklíčilo“ Le Penové Národní sdružení. Zleva pak strana Nepoddaná Francie, kterou vede ambiciózní Jean-Luc Mélenchon. A obě strany jenom sílí.

Ve zmiňovaných volbách v roce 2022 se Národní sdružení ukázalo jako nezpochybnitelný skokan voleb. Zatímco v parlamentních volbách v roce 2017 si připsalo osm mandátů, o pět let později jich získalo už 89. Nepoddaná Francie, která ve volbách v roce 2022 kandidovala v koalici NUPES, získala v rámci svého spolku celkem 131 křesel.

Tomu, kdo by namítal, že i tak vyhrála Macronova koalice Spolu, připomeňme, že ano, vyhrála, ale s 25,75 procenta voličských hlasů. A to je přesně o 0,9 procenta méně voličských hlasů, než získala NUPES [25,66 %].

Na těsném výsledku nic nemění ani to, že Macron politické konkurenty na levici ocejchoval nálepkou buřičů.

„Krajní levice vedená Mélenchonem podporuje formu rozdělení společnosti pro účely volební agitace, která současně podporuje občanskou válku. To proto, že redukuje lidi na jejich náboženskou či etnickou skupinu,“ uvedl Macron.

Vypuknutí občanské války je jistě nadsazené, nicméně to samo o sobě dokumentuje, jak moc se ve Francii prohloubily politické příkopy. Alespoň z pohledu rétoriky francouzského prezidenta, chtělo by se dodat.

Rozloučí se ve Francii s Macronem? To zjistíme brzy

Sečteno a podtrženo: Aktuálně mnohé pronásleduje myšlenka, zda Macron neudělal chybu, když vypsal předčasné parlamentní volby. Podstoupit riziko jistě ukazuje na odvahu, ale může značit i na české úsloví – tonoucí se stébla chytá. A dá se usuzovat, že druhá varianta je správně.

„Doufám, že až přijde čas, muži i ženy dobré vůle, kteří dokážou říct ne extrémům, se spojí,“ prohlásil v naději na tiskové konferenci v Paříži 12. června Macron.

Francouzští zemědělci volili krajní pravici. Teď toho litují

Otázka ale je, zda i nyní Macron tváří v tvář vystačí s pouhým moralizováním a soudech o druhých. Vždyť každý poučený volič ví, že svět se nezhroutí s odchodem některého z politiků. A to ani toho super-viditelného, jako je Macron.

Jak volby ve Francii nakonec dopadnou jen těžko odhadneme. Pokud bychom se ale spolehli na nynější průzkumy, dopadly by takto:

• Národní sdružení Le Penové: 36 procent hlasů.
• Macronův centristický blok Spolu: 21 procent hlasů.

Na druhé straně svobodné volby ještě nikdy nedopadly tak, jak se předpokládalo. Politika sama o sobě je předvídatelná asi jako rozmary staré dámy. A proto se těšme na výsledek voleb ve Francii. Zdaleka v nich nepůjde jen o Francii, ale o celou EU. Přičemž jejich výsledek mnohé napoví o skutečném stavu věcí, troufáme si na FinTag tvrdit, i našemu premiérovi Petru Fialovi. Jak dopadnou volby ve Francii, zjistíme již brzy.

Petr Duchoslav