Liberec má mezi českými městy výsadní postavení. Libercem prošla průmyslová revoluce, ale město i doplatilo na třenice za II. světové války. Jaký je Liberec dnes, říká v rozhovoru pro FinTag tamější podnikatel a filantrop Lukáš Šoltys.
Podílíte se na renovaci bývalé obce Kateřinky v Liberci. Co přesně tam podnikáte?
Společně s kamarády ze společnosti Interiér-O jsme postupně obnovili výrobu interiérového nábytku v zanedbaném areálu původně německé textilní firmy. A s další partou z Kunst spolku jsme na stejném místě v létě 2021 otevřeli výstavní prostor Kunst hala Kateřinky. V něm pořádáme výstavy současného výtvarného umění. První akce měla příznačný název „Liberecká smršť“. Prezentovala díla umělců s přímou vazbou na Liberec a okolí.
V roce 1921 žilo v této obci 874 obyvatel. Z toho 863 byli Němci a osm Češi. Narážíte i dnes na odkaz, který v místě zanechali českoslovenští Němci?
Podobná situace byla za první republiky ve většině sudetských měst a obcí. V Sudetech žiji od narození – narodil jsem se v roce 1968 v Chebu, od tří let žiji v Liberci a posledních pět let v Dolním Maxově – na odkaz našich německých spoluobčanů samozřejmě narážím neustále. A to v dobrém i zlém.
Mohl byste to upřesnit?
Dnes se dost připomínají různé události spojené s odsunem Němců po 2. světové válce, což je určitě dobře. Ovšem ruku v ruce s tím by se měly připomínat i situace, které tomu v Sudetech předcházely. A to včetně vyhnání Čechů na podzim 1938.
Liberec je dnes výhradně českým městem
Vrací se Němci do Liberce, jsou v něm opět přítomni? Nebo už Liberec neberou za své město?
To neumím posoudit, je to otázka spíše pro naše německé sousedy. Můj názor je, že současná generace Němců nepovažuje Liberec za „jejich město“. Jezdí sem převážně pracovně či jako běžní turisté. Samozřejmě potomci odsunutých německých rodin se občas přijedou podívat na rodné domy a zavzpomínat. Těchto návštěv však postupně ubývá. Mladší generace už historické sváry a neshody příliš neřeší. Je tu mnoho přeshraničních aktivit a mohu říci, že sousedské vztahy jsou v našem trojmezí velmi dobré.
Máte za to, že by město Liberec mělo usilovat o spojení s Němci, že má na co navazovat, že by vzájemná spolupráce mohla být těsnější?
Německý živel je nesporně součástí liberecké historie, ovšem v současné době je Liberec jednoznačně české město. A podle mě úspěšně rozvijí svůj historický odkaz v souladu s vývojem doby.
Nejen Češi a Němci doplatili na druhou světovou válku, byli to i Židé. Ptám se proto, že třeba v průmyslovém Liberci jim patřila velká část podniků. I s jejich historií se setkáváte při obnově starých objektů?
Ano, za první republiky patřilo mnoho továren, obchodů a provozů v Sudetech židovským rodinám. Jejich odkaz je nejen v Liberci naštěstí stále přítomný. A i přes obrovské ztráty nejde o uzavřenou kapitolu. Třeba v naší rodině máme celkem silnou židovskou linii. První muž babičky z matčiny strany s téměř celou jeho rodinou zahynuli v koncentračních táborech. Strýc Michael Gutmann stále pečuje o rodinný obchod s textilem a galanterií v Sušici. Bratrova exmanželka je aktivní členkou židovské obce, dříve v Liberci, nyní v Plzni.
Liberec jako průmyslové centrum nejen severu
Jak vy koukáte na národnostní třenice a vůbec třenice mezi lidmi jako takové?
Osobně si vážím všech lidí, kteří umí spočinout, žít život „tady a teď“ v souladu s hodnotami svoboda, respekt, radost, upřímnost a osobní zodpovědnost. A to bez ohledu na národnost, rasu, etnikum či společenskou bublinu.
Když se člověk podívá do historie Liberce, vidí město, které se přímo účastnilo průmyslové revoluce. Pokud byste měl zhodnotit hospodářský význam Liberce za Rakouska-Uherska, první republiky, jak byste ho charakterizoval?
Reichenberg, tento název měl Liberec cca od r. 1352 do 1945, byl za Rakouska Uherska rozhodně významným průmyslovým centrem, pro sever Čech klíčovým. To hlavně díky aktivitám Johanna Liebiega. Ten na vrcholu slávy jeho impéria zaměstnával kolem pěti tisíc dělníků v oblasti textilního, sklářského, stavebního a jiného průmyslu. Odkaz rodiny Liebiegů je na mnoha místech Liberce patrný dodnes – Liebiegovo městečko, Liebiegův Palác, Liebiegova sbírka umění a podobně.
Pak ale přišla první republika a s ní i „první“ problémy?
Ano, nově vzniklé Československo se v Liberci nejprve muselo vypořádat se samostatnou provincií „Deutscheböhmen“. Tu vyhlásili vzbouření Němci a její existenci ukončil až zásah Československé armády. Stále ale platilo, že v Liberci a okolí hrál prim jednoznačně textilní, sklářský, dřevařský, stavební a postupně i automobilový průmysl zastoupený hlavně společností RAF – Reichenberg Automobil Fabrik.
Co s rozvinutým průmyslovým centrem provedla éra socialismu?
Období socialismu a vlády jedné strany totálně zdevastovaly životní hodnoty mnoha lidí a Liberecko nebylo výjimkou. Komunistický režim zničil kontinuitu vývoje, vztah k půdě i soukromému vlastnictví. Což se odráží v chování mnoha lidí ještě dnes. Na druhé straně se podařilo udržet textilní i sklářský průmysl na slušné úrovni. Avšak bez investic, údržby a modernizace areály továren postupně chátraly. To se projevilo jejich následným úpadkem po „sametové revoluci“. Ale i tak průmysl v Liberci zůstal. Máme tu produkci nanovláken, automobilový průmysl a týmu architekta Karla Hubáčka vděčíme za ikonickou stavbu Hotelu a TV vysílače Ještěd.
Jezdí k nám pracovat hodně lidí z Polska
Když dnes procházíte Libercem, slyšíte ukrajinštinu takřka na každém kroku. Máte za to, že Liberec se stal jedním z cílových českých měst pro Ukrajince?
K tomuto tématu nemám dostatek relevantních informací. Ovšem Liberecký kraj se zapojil do podpory Ukrajiny a Ukrajinců podobně jako mnoho jiných regionů velmi aktivně. Je tady dostatek pracovních míst i ubytovacích kapacit. A to Ukrajincům jistě vyhovuje. Navíc odkaz ruské okupace ze srpna 1968 je v Liberci stále velmi silný, jelikož díky střelbě před radnicí byl hned po Praze nejkrvavější. Bylo devět mrtvých a asi 50 raněných. Sounáležitost našich občanů s Ukrajinci je tak možná trochu větší a lepší než jinde.
O práci v Liberci tedy nemáte nouzi…
Pro lidi, kteří chtějí pracovat, je v našem regionu práce stále dost jak ve výrobních či stavebních společnostech, tak ve službách a soukromém sektoru. Náš region má však výhodu, že sem jezdí hodně pracovníků z nedalekého Polska, a i většina Ukrajinců se dobře zapojila v gastro provozech, nemocnicích a dalších službách.
Poláci letos vůbec poprvé v historii vydělávají víc než Češi
Které podniky jsou z vašeho pohledu v Liberci a jeho okolí dnes výsadní?
Zásadní je v našem regionu stále automotive průmysl, přímí dodavatelé ŠKODA Auto a dalších značek. Objevují se však i výrobci moderních technologií, jak už jsem řekl, hlavně v oblasti nanovláken, ale i zpracování odpadu. Startupům a mladým podnikatelům se snaží pomáhat platforma Liberecký podnikatelský inkubátor.
Většinu firem vlastní cizinci
Jde o české firmy nebo firmy se zahraničními vlastníky. A vůbec, podnikají v Liberci opět Němci?
Většina velkých zaměstnavatelů je převážně v rukách zahraničního kapitálu. V Liberci a větších městech regionu je však dost středních a menších českých firem. Ty úzce spolupracují či obchodují s německými partnery.
Jaké jsou mzdy v Liberci, v regionu?
Průměrný plat v našem kraji je kolem 42 tisíc korun. To je podobné jako republikový průměr.
To znamená, že práce se v regionu vyplácí?
Osobně nemám moc rád diskuse, zda se práce vyplatí. Každý má jiné životní potřeby. Je v jiné životní etapě či situaci a práce je prostě nedílnou součástí našeho života. Nedávno jsme s partnerkou byli měsíc na cestách po západní Evropě – Německo, Benelux, Francie, a hlavně jih Anglie. Rozhodně mohu říci, že většina lidí v těchto zemích žije mnohem skromněji než velká část naší populace a je spokojena.
Teď vám příliš nerozumím…
Prostě platí, že životní úroveň je v České republice i na Liberecku na velmi vysoké úrovni. Máme krásnou zemi, skvělé podmínky pro radostný život. Chci tím říci, že přesto stále mnoho lidí jen remcá, nadává a s nataženou rukou čeká až něco dostanou. Většina lidí v Anglii, se kterými jsme měli možnost strávit více času a blíže poznat jejich přístup k životu, naopak moc dobře ví, že za šťastný a spokojený život jsou zodpovědní hlavně oni sami. Jistě, občas si také postěžují, ovšem pak řeknou něco ve smyslu – Když chceš, tak se máš dobře. Je to jen na Tobě!
Teď už vám rozumím. I vy se ostatně snažíte… Loni v červnu jste s kamarádem Jakubem Šulcem otevřeli Cozy Studio přímo v centru Liberce. Nabízíte design, jak vám to jde?
Snažíme se lidem ukázat možnosti propojení moderního interiérového designu s výtvarným uměním, hudbou či poezií. Po roce radostné a občas náročné práce mohu říci, že se nám to daří. Přispíváme k oživení centra města i k duševní osvětě širší veřejnosti.
Liberec a jeho památky
Máte za to, že Liberec jako město umí pracovat s objekty, památkami, které se na jeho území nacházejí? Že bývalé průmyslové podniky našly nová uplatnění, jsou renovované? A slouží znovu obyvatelům Liberce?
V posledních letech se situace v tomto směru výrazně zlepšuje. Pomohla tomu nedávná ekonomická konjunktura. Můj názor je, že vedení kraje často i ve spolupráci s městem se snaží, aby historické objekty či památky byly v dobrém stavu a sloužily veřejnosti. V nedávné době se rekonstruovalo Severočeské muzeum, Liebiegův palác. Modernizovala se Oblastní galerie či ZOO. Opravuje se liberecká přehrada. Začíná rekonstrukce zbylé části bývalé slévárny Linser.
Jste tedy spokojení s fungováním města?
Samozřejmě je stále co zlepšovat. Hlavně to chce omezit přebujelou byrokracii a leckdy zcela zbytečné a nesmyslné požadavky úředníků. Ti často nechápou, že mají pomáhat občanům a rozvoji města či regionu, a nikoliv nám škodit či modernizaci dokonce brzdit.
Jak se na obnově podílejí soukromí investoři, jako jste třeba vy?
Hodně pomáhají. Postupně renovují staré německé továrny v údolí Černé Nisy v Kateřinkách. To je i náš případ. Ale podílejí se i na renovaci městské části Vratislavice, například Vratislavické kyselky. A jsem moc rád, že se vydařila rekonstrukce Liebiegova paláce. I mě těší, že se nám, místním, v roce 2021 podařilo otevřít Stezku svobody nedaleko Liberce. Ta spojuje tři Lípy svobody vysazené v roce 2018 v Lučanech nad Nisou, na Horním Maxově a v Jindřichově.
Kdo za stezkou stojí, když říkáte místní? Je něčím výjimečná?
Místními myslím sousedy a chalupáře z Horního Maxova, přičemž Stezku svobody jsme postavili společně s obyvateli Lučan nad Nisou, Jindřichova a přáteli z okolí. A je výjimečná. Je to okruh o délce necelých třinácti kilometrů. Značky mámě v barvách trikolóry [viz logo na triku Lukáše Šoltyse na foto vpravo, pozn. red.]. A kdo na stezku vstoupí, najde na ní dvanáct zastavení ozdobených skleněnými kostkami a kovovými pásky s citáty na téma svobody.
Vy s tím máte zkušenost – je obtížné vdechnout starým objektům nový život? Co podmiňuje úspěch projektu/podniku?
Úspěch projektu podporuje dobrá příprava, jasný plán včetně stanovení postupných cílů, parta nadšenců a dostatek finančních zdrojů.
A jde to? Co se vám v této oblasti již povedlo?
Je to například revitalizace Lesního koupaliště, digitalizace a udržení provozu Kina Varšava, provoz Klubu Na Rampě v Jablonci, revitalizace areálu v Kateřinkách včetně modernizace Kunst haly, Stezka svobody v Maxově, revitalizace areálu Clam-Gallasovské pily v Bílém Potoce a tak dále.
Demolice obchodního domu Ještěd byla chyba
Nechci, abych se řadil do té skupiny, která stále remcá, ale přesto, všechno, co se v Liberci událo, je jenom přínosem?
S odstupem času je jasné, že velkou chybou byla demolice obchodního domu Ještěd. Ta nenávratně a bohužel dost nešťastně změnila tvář i atmosféru dolního centra Liberce. Využití historických budov v Pražské ulici a přilehlém okolí je rovněž velmi diskutabilní.
Mě napadá třeba obchodní dům Brouk a Babka na jedné z hlavních tříd, který zeje prázdnotou…
Kromě Obchodního domu Brouk a Babka chátrá i kubistický Palác Adria. Neustále se oddaluje rekonstrukce Art deco Kina Varšava. To funguje už jen díky mnohaleté snaze party nadšenců a široké podpoře ze strany Liberečanů a soukromých firem. Město rovněž málo využívá potenciál Botanické zahrady. A stále vázne revitalizace historické části Liberce podél toku Lužické Nisy. Docela zoufalá situace panuje kolem rekonstrukce Plaveckého bazénu. Ten sice není památka. Ovšem do Liberce moderní plavecký bazén rozhodně patří.
Když už mluvíte o centru Liberce, skoro na každém kroku se v něm návštěvník setkává s lidmi ze sociálně slabých skupin. Nebo to vidím příliš černě?
Myslím, že to vidíte příliš černě, i když speciálně dolní centrum často odpovídá vašemu popisu. Ale jak už jsem říkal, projeli jsme nedávno kus Evropy a situace s bezdomovci, drogově závislými a sociálně slabými je všude velmi podobná. Považuji to za špatnou politiku nedávných i současné vlády v oblasti motivace k práci, sociální politiky. I vedení města by v tomto prostoru mohlo být výrazně aktivnější a snažit se situaci řešit třeba formou výstavby azylových domů.
Cozy Studio míří i na mladé rodiny
Zůstaňme v centru, ale změňme téma. Vaše designové studio sídlí přímo na Náměstí Dr. E. Beneše. Je o jeho služby zájem? Mají lidé peníze na to, aby platili za design?
V Liberci je to podobné jako ve většině našich větších měst. Je tady dost lidí s dostatkem financí. Ovšem často jim chybí vkus či kvalitní informace o trendech v moderním designu. Na druhé straně máme už dostatek klientů, z toho máme radost, kteří chtějí komplexní servis, tedy od návrhu řešení interiéru, přes výrobu nábytku na míru až po jeho montáž včetně případných stavebních úprav.
Z kterých skupin obyvatelstva Liberce a okolí se rekrutují vaši zákazníci?
Většinou se jedná o rodiny s vyššími příjmy nebo o střední generaci, která už žije bez dětí a zároveň má dostatek prostředků na renovaci a modernizaci domu či bytu. Další skupinou jsou menší investoři, kteří renovují či budují byty. Navrhujeme ale řešení i pro hotely, kanceláře či průmyslové firmy. Rádi bychom ale oslovili i mladé rodiny s dětmi a ukázali jim, že moderní interiér na zakázku je dostupný i pro ně. A také jim vydrží mnohem déle než všechny ty dnes preferované levné alternativy.
Předpokládám, že vaše designové studio závratné zisky prozatím negeneruje, řekněte, na čem vyděláváte peníze, abyste si mohli dovolit renovovat staré objekty jako v Kateřinkách?
Tady musím říci, že naší hlavní výhodou je financování z více zdrojů. Provoz studia z 50 procent hradíme z úspěšných projektů v rámci rekonstrukce interiérů domů či bytů. Což je činnost Jakuba Šulce a jeho partnerů v rámci společnosti Interiér-O. Druhou polovinu pokrýváme ze zdrojů rodinné Nadace Premedis a dlouhodobých investic naší rodiny. Bez vydařených investic se podle mého názoru na obnovu starých objektů vydělávat nedá. To ani u nás a ani v zahraničí. Vydělávat se dá na dobré živobytí.
Liberec a Jablonec: Rivalita už jen ve sportu
Jen pár kilometrů od Liberce je Jablonec. Jak moc se tato dvě města doplňují? A mají se vůbec doplňovat? Pokud ano, jak podle vás?
Jak možná víte, za socialismu či v 90. letech panovala určitá řevnivost mezi Libercem, Jabloncem či Ústím nad Labem, podobně jako mezi Pardubicemi a Hradcem. Dnes už to přetrvává pouze ve sportu. Jinak Liberec a Jablonec celkem úspěšně spolupracují. Lidé jezdí za prací do Liberce i naopak. Kulturní i běžný život je hodně propojený. Středoškoláci i vysokoškoláci pendlují za vzděláním mezi městy zcela běžně. Lidé jedou na koncert oblíbené kapely či na výstavu třeba tramvají, prostě už je to spíše skoro jako souměstí než dvě zcela oddělená města. Jablonec má větší a lepší přehradu, Liberec zase třeba moderní hokejovou arénu či lepší sjezdovky na Ještědu.
Z našeho rozhovoru vyplývá, že jste Liberečan každým coulem, dovolte mi osobní otázku, angažujete se v komunální politice?
V minulosti jsem si s touto myšlenkou občas pohrával. Během sametové revoluce i pár let po ní jsem byl aktivním „studentským vůdcem“. Podílel jsem se mimo jiné na změně systému a nové koncepci výuky na 3. LF UK. Měl jsem možnost spolupracovat s takovými kapacitami a osobnostmi jako profesor Cyril Höschl, profesor Richard Rokyta v rámci kolegia děkana. Což pro mne byla velká škola života.
Ovšem od té doby, kdy politické režimy napříč světem opět utahují šrouby, omezují osobní svobody, podporují levicové a menšinové názory či podléhají mediálním či lobbistickým tlakům, nechci mít s politikou nic společného. Mimo jiné i proto jsme s partnerkou odešli do Jizerek, abychom mohli žít radostný a spokojený život svobodných horalů. Život, který je co nejméně závislý na přebujelém politickém a úřednickém systému. Jsem tedy v ústraní a podporuji veřejné projekty v naší obci a celém regionu. To mi dává mnohem větší smysl a přináší úsměv na rtu i radost v srdci. A rozhodně mohu říci, že Liberecko je příjemným místem pro život.
Daniel Tácha
—
Lukáš Šoltys sám sebe vidí jako svobodomyslného horala, rebela, milovníka dobré zábavy, jazzu, rocku a moderního umění.
V roce 2020 založil rodinnou Nadaci Premedis. Podílí se na podpoře vzdělávání, vědy, kultury, umění, zdravotnictví, ergonomie a veřejně prospěšných projektů nejen v libereckém regionu.
V současnosti mimo jiné spolupracuje na modernizaci prostor a organizaci výstav v Kunst hale Kateřinky.
Loni v červnu společně s Jakubem Šulcem a kamarády otevřel „cozy studio“ v samém centru Liberce. Popisuje ho jako příjemné místo kombinující nápaditý interiérový design s prezentací moderního výtvarného umění.
Studio nabízí komplexní servis od návrhu řešení interiéru, přes výrobu nábytku na míru až po jeho montáž a stavební úpravy.
