Francie: Nová vláda nejspíš vydrží sotva pár měsíců

Volební vítězství ve Francii slaví Nová lidová fronta, tedy spojená levice. V ní je zastoupena výrazně populistická strana Nepoddajná Francie, jíž vede Jean-Luc Mélenchon. Najdeme v ní ale i komunisty, socialisty a Zelené.

Až třetí se umístilo Národní sdružení, to před macronovskou formací Spolu. Povolební vývoj se tak ještě více zamotal, protože takové výsledky čekal jen málokdo. Žádné politické uskupení či strana v parlamentu nedisponuje potřebnou většinou. Francouzi sice dali jasně najevo, že jejich země odmítá pravý extrém. Misky vah se ale vychýlily ve prospěch druhé strany politického spektra, levice.

Obsazení křesel v Národním shromáždění

• Nová lidová fronta: 178 mandátů
• Spolu: 150 mandátů
• Národní sdružení: 125 mandátů

Francie si už malovala katastrofické scénáře, že předčasné volby ovládne krajní pravice, tedy Národní sdružení Marine Le Penové a mladého ambiciózního politika Jordana Bardelly. A všechny relevantní průzkumy veřejného mínění tomu skutečně nasvědčovaly.

Nicméně konečné výsledky nabídly až pozoruhodný zvrat. Skončily triumfem Nové lidové fronty, která obsadí v Národním shromáždění 178 mandátů, Macronovo uskupení Spolu, které na pásce skončilo druhé, 150 míst, a třetí Národní sdružení pak 125 křesel.

Francii nyní čekají velmi úporná vyjednávání o ustavení nové vlády. Potvrdila se tím již tak velká polarizace francouzské společnosti a rozdělenost tamní politické scény.

Francie: Posílili komunisté i Zelení

Plán prezidenta Emmanuela Macrona zastavit nástup krajní pravice právě předčasnými volbami nakonec vzdor všem očekáváním vyšel, protože i jeho uskupení Spolu Národní sdružení porazilo.

„Přehrada nakonec vydržela,“ komentoval výsledky prezident Macron na kanálu France24.

Jistě v tom Macronovi pomohla velmi pragmatická politika spočívající v tom, že byl ochoten se spojit takřka s kýmkoli proti Národnímu sdružení, včetně komunistů. Tento pragmatismus se jasně projevil v momentě, kdy před druhým kolem předčasných voleb konzervativní politikové otevřeně podporovali komunistické kandidáty.

Ve Francii se schyluje k dalšímu výprasku Macronovy Renaissance

A nebyla ani výjimka, kdy se pravicoví a centrističtí činitelé vzdávali kandidatury ve prospěch právě komunistických kandidátů. Ač tomu mnozí možná nevěřili, taktika macronovců a zástupců krajní levice před druhým kolem byla úspěšná. Jejich kandidáti, kteří skončili po prvním kole na třetím místě, se totiž před druhým kolem voleb stahovali ve prospěch silnějšího v jednomandátových okrscích.

Na obzoru jsou složitá vyjednávání o vládě

V Národním shromáždění se jasně vyhranily tři bloky – Národní sdružení, Spolu a Nová lidová fronta. Řečeno s Ferdinandem Peroutkou, který komentoval československé parlamentní volby v roce 1925, oba krajní póly zmohutněly, ale střed „zhubeněl“.

Dosavadní předseda vlády Gabriel Attal po zveřejnění výsledků voleb ohlásil svou demisi, kterou ovšem Macron odmítl přijmout. A požádal ho, aby zatím řídil vládu. K demisi vyzval Attala již včera sám ve svém exaltovaném projevu Mélenchon.

„Premiér musí odejít, má povinnost vyzvat k vládnutí Novou lidovou frontu,“ cituje deník L’Humanité vůdce Nepoddajné Francie.

„Nová lidová fronta nemá prostředky, jak vládnout sama. Pokud chce zemi vládnout, musí hledat spojence a být připravena na ústupky,“ napsal deník Le Monde.

Analytici se shodují, že vyloučena je spolupráce krajní pravice a krajní levice, tedy Národního sdružení a Nové lidové fronty. Vysoce nepravděpodobná je i nějaká kooperace macronovského bloku s Mélenchonem, který se ostře vymezuje proti prezidentu Macronovi. Vytvářet jakékoli funkční koalice tak bude ve Francii velmi obtížné.

Na tahu je Emmanuel Macron

I když se Mélenchon iniciativně přihlásil, že chce vládnout, nejspíše ve svém nadšení narazí. Jeho koaliční potenciál není příliš velký a pravděpodobně se premiérem ani nestane. Vůdčí osobnosti Nové lidové fronty však chtějí, jak píše deník Le Monde, představit do jednoho týdne kandidáta na příštího premiéra.

Analýza: Volby ve Francii jsou důležitější víc, než si myslíte

K vládnímu kormidlu ale může být povolaný i menšinový kabinet. Macron ostatně již v předchozích volbách v roce 2022 ztratil absolutní většinu v parlamentu, přesto vládl. Tento scénář může nastat i po předčasných volbách. Další variantou je ustavení nějaké formy přechodné vlády, například úřednické. Existuje rovněž možnost vzniku vlády národní jednoty, jakési široké či rozkročené koalice, kde ovšem vážně hrozí spory mezi jednotlivými lídry stran či uskupeními.

Avšak pokud vznikne nakonec vládní spolupráce centristického macronovského bloku s umírněnou levicí, značí to mimo jiné revizi některých reforem. Například na vysoce polarizující opatření, jako bylo například zvýšení odchodu věku do důchodu z 62 let na 64 let, tak může Macron nejspíš rovnou zapomenout. Proti reformě se totiž nepostavila jenom levice, ale i pravice.

Petr Duchoslav