Dlouhodobý investiční produkt [DIP] opět ukázal na poplatky za investiční produkty. Zatímco u klasických penzijních fondů se státní podporou jsou silně regulované, u DIPu nejsou. A pak jsou tu ještě poplatky pro zprostředkovatele.
Na FinTag svůj názor k tématu přidává výkonný ředitel České asociace společností finančního poradenství a zprostředkování [ČASF] Marek Černoch [na obrázku vpravo, pozn. red.]. Podle něj si distribuce investic zaslouží komplexnější pohled než jen zkratkovité úvahy, které se v mnoha článcích objevují. A pokračuje: O čistě finanční výhodnosti předplacených versus průběžných poplatků u pravidelných investic toho bylo napsáno mnoho. Můžeme samozřejmě propočítávat různé scénáře, výše slev, modelová zhodnocení a tím docházet k různým výsledkům. Problém této úvahy ale spočívá v tom, že kulhá ne na jednu, ale na obě nohy. Proč?
Skutečným sparring partnerem pro investiční program s předplaceným poplatkem totiž není u značné části klientů investice s průběžným „vstupákem“, ale běžný účet. Případně prázdná peněženka. Jak je to možné? Inu, jednoduše.
Většina drobných investorů by totiž bez spolupráce s investičním poradcem, pro nějž je vstupní poplatek klíčovou částí odměny za jeho práci, nikdy sama neinvestovala. Pro tento soud máme ostatně k dispozici příkladnou paralelu.
Zpátky do minulosti: Poplatky za II. důchodový pilíř
V rámci důchodové reformy vlády Petra Nečase v roce 2012 se spustil druhý pilíř, důchodové spoření, se silně regulovaným systémem provizí. Pamětníci vzpomenou, že tehdejší úvaha byla taková, že vstup do druhého pilíře „prodá“ sama vláda komunikační kampaní, v kombinaci s individuální odpovědností lidí za své finanční zajištění.
Výsledek byl ale tristní. Za první pololetí získalo masivně promované důchodové spoření necelých 45 tisíc účastníků. Naopak investiční poradci sjednali [dle dat tehdejších asociací] přes 71 tisíc standardních investičních produktů.
DIP má své nedostatky, ale nabízí i výhody, říká manažer Amundi
Lidé tak dali celkem jasně najevo, že chtějí řešit zajištění na stáří s investičním profesionálem, byť za cenu vstupního poplatku. Pro velkou část z nich to bylo o mnoho přijatelnější, než varianta „udělej si sám“. Přičemž už tehdy platila povinnost poplatkové transparentnosti.
Dnes jako bychom na tuto zkušenost opět zapomínali. Jako bychom si hráli na to, že běžný nepoučený spotřebitel se o svoje finanční záležitosti obezřetně a s nadšením postará sám. Opak je ale stále pravdou.
Zkušenosti z Velké Británie
Pro tento závěr ostatně svědčí i zkušenost z mnohem rozvinutějšího trhu Velké Británie. Tam v roce 2012 přistoupili k úplnému zákazu provizního odměňování. Následovala ztráta přístupu k poradenství, tzv. „advice gap“, a snížení participace lidí na systémech dlouhodobého investování. Což je v zemi s kapitálovým důchodovým systémem poukázka na průšvih. Věci došly tak daleko, že vláda začala přemýšlet o „řešení“ formou zřízení veřejnoprávní poradenské instituce [!!!].
Nepřipomíná vám to něco? A mimochodem, ty poradenské firmy, které na trhu zůstaly, samozřejmě často účtují klientům poplatek za počáteční poradenství. Tučnou hodinovou sazbou účtovanou skrze investiční společnost. Kde je pak ta klientská nirvána, která má bez těch zlých vstupních poplatků nastat?
Je samozřejmě v pořádku a naprosto legitimní, pokud klient nechce využít poradenství profesionála. Nastaví si portfolio sám, aby si zvolil variantu investování bez vstupního poplatku. Takových je na trhu nepřeberné množství. A i ty firmy denně bombardují masivními reklamními kampaněmi. Přesto se, při vší úctě k nim, nezdá, že by masy lidí opouštěly poradenský segment a přesouvali se k B2C investičním aplikacím a podobně.
Marcel Vanduch: I investiční ETF platformy mají svůj marketing
Ale jak jsem zmínil výše, pokud někdo hledá nejlevnější řešení bez přidané hodnoty poradenství, ty možnosti tu jsou a může se touto cestou směle vydat. Nicméně neberme těm ne tak poučeným, nejzranitelnějším klientům, možnost využít profesionální a vysoce regulované investiční poradenství. Pokud tedy z DIPu nechceme udělat druhé důchodové spoření, případně si prožít britský scénář.
Poplatky u DIPu
Co se týče úspěšnosti DIPu jako takového, i tady jsme často svědky nesmyslných srovnání a účelových soudů, jak je to neúspěšné řešení. Pravda je ale taková, že ačkoliv zatím čekáme na přesná data, já osobně si troufnu tvrdit, že DIP bude ve svém náběhu úspěšnější nejen než důchodové spoření [druhý pilíř]. A možná i více než doplňkové penzijní spoření, reformovaný třetí pilíř. Podle mého názoru klíčovým kanálem jeho penetrace mezi občany, vedoucí ke zvýšení úložek na stáří, budou opět investiční poradci.
Samozřejmě, že až čas ukáže, kdo bude mít pravdu. Každopádně ale platí, že překotné snahy DIP odsoudit a co nejrychleji demontovat jsou pro mne, jakožto člověka s vhledem do politického pozadí, opravdu úsměvné. Naopak, nechme DIP rozvinout naplno a přinést konkurenci i tam, kde dosud chyběla. Neboť to je právě osvěžující prvek konkurence v produktech, distribučních kanálech i byznys modelech. A je to právě prvek konkurence, který žene kvalitu služby pro koncového zákazníka vzhůru.
Marek Černoch, výkonný ředitel ČASF
