„Významná část zodpovědnosti za utrpení palestinských civilistů leží též na hnutí Hamás a dalších radikálních skupin operujících v Gaze,“ říká v rozhovoru pro FinTag historička a specialistka na Blízký východ Eva Taterová.
Konflikt na Blízkém východě se postupně zostřuje. Izrael zlikvidoval 31.7. šéfa tohoto hnutí Ismaíla Haníju na íránském území. Oslabí to podle vás Hamás?
Atentát na vrcholného představitele Hamásu Ismaíla Haníju je nepochybně pro Izrael v mnoha ohledech velkým úspěchem. Haníja navíc není jediný padlý významný představitel této organizace v poslední době. V červenci izraelské jednotky zabily například Muhammada Dajfa [palestinský terorista a velitel Brigád Izz ad-Dína al-Kassáma, ozbrojeného křídla Hamásu, pozn. red.]. Spolu s dalšími ztrátami od počátku války v říjnu 2023 to samozřejmě pro Hamás znamená oslabení. Nicméně v minulosti Hamás prokázal značnou schopnost obnovy vzhledem k poměrně efektivnímu verbování nových členů.
Jakou očekáváte od Íránu po smrti Haníji reakci?
Írán určitě na smrt Ismaíla Haníji nějakým způsobem zareagovat musí. Atentát se uskutečnil na území jeho hlavního města Teherán, navíc v exponované době inaugurace nového íránského prezidenta. Toto načasování a průběh tak představuje pro íránský režim jednoznačné ponížení a ztrátu prestiže.
Írán politickou vraždu na svém území neodpustí, říká poslanec Jiří Kobza
Otázkou zůstává, jaký scénář odvety nakonec íránské vedení zvolí. Zda to bude nějaká forma vzdušného útoku, pozemní operace skrze území jižního Libanonu ve spolupráci s místní šíitskou milicí Hizballáh, nebo cílené útoky na významné izraelské/židovské cíle v Izraeli či v zahraničí.
Jahjá Sinvár: Žádná krev, žádné zprávy
Mnozí varují před tím, že Izrael může ztratit sympatie mezinárodního společenství vzhledem k velkému počtu civilních obětí v Pásmu Gazy. Jak vy osobně vnímáte otázku obětí v Gaze?
V tuto chvíli nemáme přesná čísla ohledně počtů obětí v Gaze, ale nepochybně tam v důsledku dlouhé války existuje humanitární krize a mnoho místních lidí trpí. To vše je nevyhnutelný následek probíhající izraelské vojenské operace, což mezinárodně poškozuje jeho renomé. Současně by ale mělo i zaznít, že významná část zodpovědnosti za utrpení palestinských civilistů leží též na hnutí Hamás a dalších radikálních skupin operujících v Gaze. Již v minulosti se poměrně cynicky vyjádřil nový nejvyšší šéf Hamásu a architekt teroristických útoků ze 7. října 2023 Jahjá Sinvár. Řekl, že Palestince na titulky světových médií může dostat jenom krev. Doslova měl prohlásit „žádná krev, žádné zprávy“.
Izrael nechce problém Hamásu řešit, ale vyřešit jednou provždy
Jak nahlížíte na roli tureckého prezidenta Recepa Erdogana? Ten naznačil, že Turecko by mohlo zakročit proti Izraeli. Jak to vnímáte?
Turecký prezident Recep Erdogan dlouhodobě veřejně deklaruje své propalestinské postoje a podporu Hamásu. Otázkou ale zůstává, co je součástí psychologické války, a co reálná hrozba. Fakt je, že Turecko za Erdoganovy vlády dlouhodobě usiluje o dosažení regionální hegemonie. V tomto kontextu odborníci někdy hovoří o takzvaném neo-osmanismu. To je snaha navázat na historickou slávu, prestiž a význam Osmanské říše, jejíž součástí až do 1. světové války bylo i území dnešního Izraele/Palestiny.
Turecko dlouhodobě blokuje spolupráci NATO s Izraelem, protože podle Erdogana je to právě židovský stát, který porušuje válkou v Gaze základní principy Severoatlantické aliance. Jak moc je v tom podle vás úspěšné?
Turecko usiluje a bude dál usilovat o prosazení svých postojů vůči Izraeli i na úrovni NATO. Avšak v porovnání s některými jinými kauzami z minulosti – jako například vyhrožováním zablokování vstupu Švédska – je v tomto ohledu pozice Turecka významně slabší. Pro Izrael jsou v tomto kontextu stěžejní primárně bilaterální vztahy s jednotlivými členskými zeměmi NATO, především pak s USA, ale třeba i s Českou republikou.
Politická situace v Gaze
Jak silná je pozice Hamásu v Gaze a mají vůbec jeho obyvatelé na výběr z nějaké jiné alternativy, než je právě tato organizace?
Hnutí Hamás v Gaze jednoznačně vyhrálo poslední volby. Ale ty byly již v roce 2006. Od té doby se nejenže žádné další volby nekonaly, ale ani není možné provést nezávislý průzkum veřejného mínění. Je tedy velkou otázkou, jak se obyvatelé Gazy k Hamásu v současnosti reálně staví. Avšak i kdyby Hamás ztratil vládu nad Pásmem Gazy, tak je počet alternativ budoucího uspořádání značně omezený.
Proč myslíte?
Vedle dalších islamistických skupin, které s Hamásem soupeří o moc, se nabízí zejména vedení Palestinců ze Západního břehu Jordánu reprezentované primárně hnutím Fatah. To ale dlouhodobě kvůli korupčním kauzám a nepříliš efektivnímu způsobu vládnutí nemá všeobecnou podporu. Jako další varianta se jeví nějaké nové politické uskupení složené třeba z Palestinců žijících v exilu. Zda by taková nová politická síla ale měla reálnou naději na úspěch, není jasné.
Jak silný je podle vás nyní palestinský nacionalismus? A jak ho ovlivňuje válka s Izraelem?
Současný konflikt mezi Izraelem a Hamásem pochopitelně má velký vliv na palestinský nacionalismus. Ten navíc zaznamenal nárůst podpory mezi arabskými a muslimskými komunitami po celém světě. Z politického hlediska je však nutné konstatovat, že navzdory jednoznačnému společnému cíli palestinského nacionalismu vybudovat nezávislý palestinský stát – ani nadále neexistuje konsensus mezi jednotlivými palestinskými představiteli a frakcemi, jak toho dosáhnout.
Příměří by byl první předpoklad hledání řešení
Je z vašeho pohledu vůbec řešitelný konflikt Izraele s Palestinou? Vyřešilo by jej oficiální ustavení státu Palestina, který by byl posléze mezinárodně uznán?
Trvalé mírové vypořádání izraelsko-palestinského konfliktu by vyžadovalo velký historický kompromis, pro který však v tuto chvíli nevidím příznivou konstelaci. Takzvané dvoustátní řešení, tedy mírová existence nezávislého Izraele a nezávislé Palestiny vedle sebe, dlouhodobě naráží na mnoho překážek. Je to spor o hranice, otázka Jeruzaléma, chybějící bezpečnostní záruky zejména s ohledem na radikalismus a terorismus a v neposlední řadě též problematika vnitřní nejednotnosti Palestinců.
Co vy byste považovala v této věci za úspěch?
V tomto okamžiku by se za jednoznačný úspěch považovalo dosažení příměří mezi Izraelem a Hamásem. Vůbec celkovou bezpečnostní stabilizaci situace v oblasti. Protože ta by mohla do budoucna napomoci vytvořit vhodnější podmínky pro mírová vyjednávání a jednou snad i vyřešení tohoto dekády trvajícího konfliktu.
Petr Duchoslav
—
Mgr. Eva Taterová, M.A., Ph.D. vede oddělení Politika, instituce, moc Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.
Vystudovala obor Mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde v letech 2010 až 2016 úspěšně absolvovala postgraduální doktorské studium. V letech 2010 až 2011 studovala na Ben-Gurion University of the Negev v Izraeli, obor Blízkovýchodní studia. V roce 2017 působila jako hostující profesorka na University of Nebraska-Lincoln v USA. Zahraniční zkušenosti sbírala i v jiných zemích, než byly Spojené státy a Izrael.
Specializuje se na témata, jako jsou Československá diplomacie a Blízký východ během studené války, arabsko-izraelský konflikt, česko[slovensko]-izraelské vztahy, moderní dějiny Blízkého východu, ale i na dějiny studené války a antisemitismus v České republice. K uvedené problematice vyučuje tematicky související kurzy pro studenty vysokých škol v České republice i zahraničí. Je autorkou a spoluautorkou mnoha odborných textů, publikací.
