Dříve či později se ukrajinský postup zastaví, říká generál Šedivý

„Jsou stále častější zprávy, že ukrajinská vojska mají poměrně velké ztráty. Nedá se to objektivně ověřit, ale je to pravděpodobné,” říká v rozhovoru pro FinTag o vojenském průlomu Ukrajiny na ruské území armádní generál Jiří Šedivý.

Pane generále, jaký je podle vás účel ukrajinského průniku na ruské území v oblasti Kursku? Co tím Kyjev sleduje?

Zatím jsme slyšeli několik vysvětlení, včetně toho, co řekl prezident Volodymyr Zelenskyj. Můj výklad, který není plně shodný s tím, co říkají někdy nejednotně vedoucí politici či velitel ukrajinské armády, je ten, že výpad na ruské území měl za cíl odpoutat velké množství ruských sil od nejohroženějších směrů. To se Ukrajině nepodařilo.

Jaké další důvody připadají do úvahy?

Druhý, poněkud pošetilý důvod, mohl být názor, že se toto obsazené území může stát předmětem obchodu po sjednání příměří. Dovolím si vyjádřit názor, že ani jedno se v tomto okamžiku nestalo a asi ani nestane. Prezident Zelenskyj také řekl, že zajetím ruských vojáků se daří naplňovat cíl vytváření fondu pro výměnu zajatců tím, že bylo zajato mnoho ruských vojáků. Kvůli tomu se ale neprovádí taková operace.

A co ona nárazníková zóna, o níž se také často mluví.

To považuji rovněž za nepravdivé vysvětlení. Proč se vytváří nárazníková zóna v místech, kde se nebojovalo, a kde ruské ostřelování bylo menší hrozbou než například dělostřelecké ostřelování Charkova nebo jiných mnohem více ohrožených směrů, než je sumský.

Co tedy stojí za akcí ukrajinské armády?

Já více věřím tomu, že se jednalo o rozhodnutí uvedené v počátku této odpovědi. Avšak tím, že se dosud nenaplnilo, se vytváří další příběh ospravedlňující poměrně velké ztráty ukrajinských vojsk při této operaci.

Průlom na ruské území zvedl morálku vojáku i civilistů

Vidíte tedy na akci ukrajinské armády něco pozitivního?

Ano, je nutné uvést, že tato operace na území Ruska pozvedla morální stav jak ukrajinských vojáků, tak ukrajinské společnosti. Kdyby se ale stalo, že tato operace bude neúspěšná, dostavil by se úplně opačný efekt.

Překvapilo vás, jak snadno se dostaly ukrajinské jednotky přes ruské hranice a také, jak rychle postupují dál?

V první fázi ano. Rusové jako v roce 2022 nevěnovali pozornost pasivním směrům. Nepoučili se z úspěšné ukrajinské ofenzívy v roce 2022. Ukazuje to na stále přetrvávající rys ruské povahy – lajdáctví, ale i arogance a neochota připustit názor někoho jiného, i když je nepříjemný. To je poznámka na adresu ruského náčelníka generálního štábu generála Valerije Gerasimova.

Ukrajinci mění válečná pravidla hry. A jsou v tom úspěšní

Na to, jak odbyl všechny ty, kteří na toto nebezpečí upozorňovali. Další vývoj vychází jen z toho, že Rusové k zastavení ukrajinského postupu potřebují soustředit větší množství svých sil. Asi ještě nějakou dobu bude pomalu ukrajinská armáda postupovat, ale z mnoha objektivních důvodů bude muset svůj postup zastavit.

Nemůže být tato operace z dlouhodobějšího hlediska příliš riskantní, Ukrajině mohou jednotky chybět jinde, v klíčových bojích?

Ano, je riskantní. Předně není jasné, jaký skutečný cíl operace sleduje. A to i přesto, že v poslední době prezident Zelenskyj a další vysocí představitelé cíle operace již naznačili. Ale ani jeden nestál za to, aby se riskovaly nejhodnotnější síly ukrajinské armády. Z mnoha zdrojů přichází zprávy o omezení schopnosti ukrajinských vojsk odolávat na ohrožených směrech útokům ruských vojsk. Také jsou stále častější zprávy, že ukrajinská vojska mají poměrně velké ztráty. Uvedl to časopis Forbes nebo web Oryx. Nedá se to objektivně ověřit, ale je to pravděpodobné.

Jiří Šedivý: Dříve či později se ukrajinský postup zastaví

Přesto se zeptám – mohou ukrajinské síly postoupit ještě hlouběji ruského území a obsadit důležitou infrastrukturu? Jako je například Kurská jaderná elektrárna?

Ukrajinské síly nebudou mít schopnost postoupit tak hluboko do ruského území, tedy ani obsadit Kurskou atomovou elektrárnu. Na to je ukrajinský kontingent vojsk útočících v Kurské oblasti malý. Ukrajina zároveň nemá takové síly, aby mohla zajistit logistickou operaci takových rozměrů. Musíme předpokládat, že Rusové svá vojska k zastavení postupu ukrajinských vojsk posílí a další postup bude spojen s jejich mnohem větším odporem. To by vyžadovalo skutečně další přesuny ukrajinských vojsk na tento směr a vyčlenění ještě více materiálu, který ale Ukrajina nemá. Dříve nebo později se ukrajinský postup zastaví.

Jak hodnotíte dodávky letounů F-16 Ukrajině? Pomohou Kyjevu?

Jejich dodávka je pomalá a v současných počtech významně válku neovlivní. Ještě větší problém je počet ukrajinských pilotů. Je jich málo. Je-li pravdou, že jen šest, což se mi zdá jako dezinformace, svědčí to o tom, že zde je rovněž slabé místo v ukrajinské obraně. Ale ukrajinský apel na to, aby se přihlásili zahraniční piloti, kteří létali na strojích F-16, a aby přišli Ukrajině pomoci, tomu nasvědčuje.

Letouny F-16 pro Ukrajinu je jedna věc, druhá je jejich efektivní využití

Tedy částečně pomohou, ale stav ve vzdušném prostoru v tomto okamžiku nezmění. Mimoto část západní výzbroje jsou Ukrajinci schopni integrovat i do starých MiGů nebo „Súček“. Ukrajina tedy již část západní výzbroje, kterou ponesou letouny F-16, má a také ji používala. Jasnou představu si můžeme udělat, až bude jasné, co k F-16 dostanou.

Letouny F-16 musejí operovat jen z Ukrajiny

Budou podle vás operovat pouze z ukrajinských letišť? Objevily se totiž informace, že mohou startovat i ze spojeneckých stanovišť?

To je nezbytně nutné. Úvahy o tom, že by měly operovat z letišť mimo území Ukrajiny, jsou nesprávné. Mimo Ukrajinu mohou být prováděny na letištích servisní práce, případně opravy, ale ne vedení bojové činnosti. To stát, z jehož letišť by letouny F-16 startovaly, přivedlo do pozice přímého účastníka války s tím, že by Rusové považovali za legitimní provádět údery na stíhače F-16. A to jak ve vzduchu, tak na těchto letištích.

Rand Corp.: Dobrý konec války na Ukrajině je nepravděpodobný

Je Ukrajina v situaci, kdy by mohla v blízké době podniknout větší protiofenzivu i za použití letounů F-16, která by vedla k prolomení fronty?

To Ukrajina ukázala prolomením ruských pohraničních obranných linií a postupem do hloubky ruského území. Údajně se na tomto podílely poprvé i letouny F-16. Informace z 23. 8. také mluví o tom, že se Ukrajincům podařilo znovu dobýt část území v Charkovské oblasti a v oblasti Luhanska. Do jaké míry je ale Ukrajina schopna provést rozsáhlou protiofenzívu, to je velký otazník. V první řadě by měla zastavit postup Rusů na bachmutském a doněckém směru. A měla by doplnit vojska mobilizovanými vojáky, vycvičit je a nové útvary stmelit. Pak může přemýšlet o velké protiofenzívě. To bude ovšem trvat několik měsíců.

Ukrajina nemá sílu porazit Rusko

Je z vašeho pohledu perspektivně ukrajinská armáda schopna s účinnou západní pomocí vytlačit ruská vojska z většiny okupovaných území?

To určitě není. Ukrajina je závislá na dodávkách většiny vojenského materiálu. Sice část průmyslu Ukrajiny produkuje zbraně, ale především zbraně lehčího typu. Těžkou techniku a složité zbraně a munici není schopna vyrábět. Důvodem je téměř úplně zničená průmyslová základna. Ta, která zbyla, může provádět opravy nebo produkovat menší zbraně. Týká se to celého spektra potřebného vojenského materiálu. A to i přesto, že Ukrajina měla před válkou poměrně rozsáhlou základnu výroby zbraní, včetně zbraní, jako jsou tanky a OT nebo letecká technika.

Stále se hovoří o míru, nicméně reálně si Moskva představuje mír jako kapitulaci soupeře. Je takový mír přijatelným mírem pro Ukrajinu, pro níž je klíčové, aby i po válce zůstala svrchovanou a suverénní zemí?

Nejenom, že by Ukrajina přišla o značnou část svého území, ale i suverenity a možnosti se rozhodnout podle svého národního zájmu. Ztratila by schopnost se bránit. Mír z pohledu Ruska by znamenal rovněž omezení práva vstupovat do mezinárodních organizací, především do NATO. Ale určitě by později Rusku vadila i jiná spojení. Ukrajina by se stala v rozhodování o sobě sama závislá na Rusku. Je to těžké rozhodování a bude ještě těžší.

Ukrajina válku nejspíš nevyhraje, ale Rusko také ne

Současný vývoj vede analytiky v americkém Pentagonu k názoru, že válka na Ukrajině může vést k patovému stavu. Což by byl velmi nepříznivý stav. Byl by nepříznivý i pro nás – euroatlantickou komunitu. Ale konečné rozhodnutí musí udělat Ukrajina. V tomto smyslu bychom ani neměli radit, co má Ukrajina dělat a jak. V tom dobrém i špatném. Ale bezvýhradně přijmout ruské podmínky by skutečně bylo něco, co by se blížilo mnichovskému diktátu jen s tím rozdílem, že nás zradili i spojenci. To by se dnes Ukrajině nemělo stát.  ​

Ukrajina dál potřebuje všechny zbraně, říká Jiří Šedivý

Jaké zbraňové prostředky nyní potřebuje Ukrajina nejvíce?

Stále se opakuje problém protileteckých a protiraketových prostředků. Především raketové prostředky k boji proti ruským raketám, útočícím letadlům a bezpilotním prostředkům. Ukrajina potřebuje i střely dalekého dosahu. To proto, aby mohla provádět údery na ruské základny v hloubce ruského území. Částečně se jí to daří, ale má nedostatečné množství raket k takovým úderům a některé státy přímo neumožňují dodané prostředky používat na území Ruska.

ČR Ukrajině dala 41 258 střelných zbraní. Teď dá skoro miliardu Kč 

To je nespravedlivé, protože Rusové nectí základní normy válčení. Ukrajině chybí jako obvykle munice do houfnic a postupně bude chybět i náhrada opotřebených houfnic. V budoucnu bude Ukrajina potřebovat i určité množství námořních výsadkových lodí. Nelze vyjmenovat vše, co Ukrajina potřebuje. Zásadní ovšem musí být, aby to, co potřebuje, bylo dodáno co nejdříve a ne s několikaměsíčním zpožděním. Otázkou ovšem zůstává, kolik materiálu ještě mohou spojenci dodat. Ani naše zásoby nejsou nevyčerpatelné.

Petr Duchoslav

—

Armádní generál [v.v.] Ing. Jiří Šedivý absolvoval Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové. V letech 1971 až 1975 vystudoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově. Poté vykonával funkci velitele tankové roty 57. motostřeleckého pluku ve Stříbře. V letech 1976 až 1978 absolvoval postgraduální studium ve Vojenské akademii v Brně.

Následně byl velitelem 2. tankového praporu 18. tankového pluku v Táboře. Tam v roce 1982 převzal funkci zástupce velitele pluku. O tři roky později ho přemístili do Týna nad Vltavou, stal se velitelem 17. tankového pluku. V roce 1990 převzal funkci náčelníka štábu 4. tankové divize v Havlíčkově Brodě. V letech 1993 až 1994 studoval U.S. Army War College v Carlisle v Pensylvánii.

—

Po absolvování převzal Jiří Šedivý funkci velitele 4. brigády rychlého nasazení v Havlíčkově Brodě. Od prosince 1995 působil ve funkci zástupce velitele 2. armádního sboru v Olomouci. Dne 1. ledna 1996 ho ustanovili do funkce zástupce Armády České republiky [AČR] v operaci Implementation Force – IFOR a velitelem kontingentu AČR, kterou vykonával do 27. července 1996.

Po návratu z mise se Jiří Šedivý stal inspektorem pozemního vojska Armády ČR. Dnem 1. dubna 1997 převzal funkci náčelníka sekce bojové přípravy Generálního štábu AČR. Od srpna 1997 byl velitelem pozemního vojska AČR. Dnem 1. května 1998 přijal funkci náčelníka Generálního štábu Armády ČR. Funkci zastával do listopadu 2002.

Jiří Šedivý je nositelem medailí Za službu vlasti, Za zásluhy o obranu vlasti, Za zásluhy II. stupně, Za službu pro mír a svobodu, čestných pamětních odznaků Za službu míru a za službu v misi IFOR. V roce 1998 byl vyznamenán Záslužným křížem. Do hodnosti generálmajora ho jmenovali v roce 1996, v roce 1998 do hodnosti generálporučíka. V roce 2002 získal hodnost armádního generála.