Názor z Německa: AfD je pravice v tom starém slova smyslu

Volby v Durynsku a Sasku sledovala celá Evropa. V Durynsku se AfD umístila na prvním místě a v Sasku na druhém. Úspěšná byla i nová strana Bündnis Sahra Wagenknecht [BSW]. Co se to děje v zemích bývalého východního Německa? 

Trochu jiný pohled než v oficiálních médiích serveru FinTag poskytl český předlistopadový emigrant. Ten žije ve městě Karlsruhe na jihozápadě Německa ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko blízko německo-francouzských hranic. Aktuálních voleb v Německu se vzhledem ke svému bydlišti nezúčastnil. Což ale neznamená, že by aktuální politické dění v Německu nesledoval. Co si myslí o úspěchu AfD a BSW?

„Šéfka BSW Sahra Wagenknechtová je levicová politička s mozkem a s odvahou vyjádřit svůj názor, i když odporuje mainstreamu. Se spoustou názorů této paní nesouhlasím. Co se týče programu strany, její těžiště vidím někde mezi často hodně levicovými, ale na druhé straně i ekonomicky fundovanými argumenty,“ říká český emigrant s německým občanstvím.

Jméno zveřejnit odmítá, to proto, že se nepovažuje za politologa a to poslední, co ho zajímá, je „mediální sláva“. Se zveřejněním svých názorů, které se blíží názoru mnoha Němců, ale problém nemá. Naopak, podle něj je důležité, aby zazněly, protože do mainstreamových médií dnes už téměř neproniknou.

Co představuje BSW a AfD

Sahra Wagenknechtová a její strana se podle něj ostře vymezuje proti válce na Ukrajině. A nejenom proti ní.

„Jednoznačně je proti válce, i té Američany a Evropou zavlečené na Ukrajinu. Vystupuje proti zbrojení, ale i proti omezování osobních svobod. Odmítá masivní imigraci do země a mnohá rozhodnutí Evropské unie. Tu v její současné podobě vnímá jako nedemokratickou organizaci,“ říká.

„Je velmi chytrá a na rozdíl od většiny německých politiků má dobrý přednes. Ale nemusím ji,“ doplňuje.

Co se týče AfD, uvádí, že podle něj stranu založily chytré osobnosti. K nim podle něj patří i bývalý předseda senátu ústavního soudu a například šéf spolku německého průmyslu. Tvrdí, že AfD vznikla zejména proto, aby „zachránila německou společnost ohroženou politickým vývojem v Evropě, aktivitou strany Zelených a aktivitou USA. Poměrně brzy se v ní podle něj ale rozpoutal boj o moc a kariéru.

„Je fakt, že ve vedení strany stojí i lidi s pravicovými názory. Tvrzení ostatních demokratických stran, že se jedná o nacisty, je politiky vytvořený názor, který má ochránit jejich vlastní pozici,“ vysvětluje a rovnou i s jistou dávkou ironie dodává: „Veřejné sdělovací prostředky jsou v rukou etablovaných stran a ty přece nelžou.“

Německo si hraje s ohněm. Může za to nezvládnutá migrace

Rovněž má za to, že je neoddiskutovatelné, že i v této partaji je „mnoho blbců“, kteří ji diskreditují. Ale tvrdí, že je to jediná politická síla zastupující pravici ve smyslu starého, dnes již překonaného označení. To se podle jeho názoru ukázalo jako důležité zejména poté, kdy CDU pod Angelou Merkelovou „jela“ doleva na bývalé pozice SPD.

Názor z Německa: Co se stalo s vládnoucí SPD

Předkládá i názor na SPD, stranu současného německého kancléře Olafa Scholze: „V SPD je mnoho klaunů, kteří se snaží odlišit od strany Die Linke, tedy komunistů. Tam byla dříve i Sahra Wagenknechtová poté, kdy Linke založil její tehdejší přítel a dnes manžel. Mluvím o Oskaru Lafontainovi, který jako předseda vedl SPD v době, kdy tuto stranu volila půlka Německa. Pro nesrovnalosti se stranou, a hlavně s jistým Schröderem, SPD opustil a založil konkurenční stranu Die Linke.“

Tato historie je podle jeho názoru důležitá pro pochopení současné BSW. A to proto, že Die Linke v žádném případě neměla být stranou pro komunisty, nýbrž pro sociální demokraty. Do vedení se ale podle něj dostali hlavně komunisté. Proto po letech bojů a sporů Sahra Wagenknechtová stranu opustila a založila si stranu vlastní – BSW.

Volební vítězství AfD i BSW v Německu zaskočilo tamější firmy

Tolik tedy názor zainteresovaného pozorovatele. Vyplývá z něj, že rozumnější, než rozumovat nad výsledkem voleb a šířit negativní prognózy z pohodlné pozice vzdáleného pozorovatele, je vyčkat konkrétního vývoje. Případ nedávno zvolené italské premiérky Giorgii Meloniové tento přístup jenom ospravedlňuje. Ostatně i o ní se u nás referovalo zprvu hlavně negativně. Dnes si potřásá rukou se všemi významnými, tedy legitimními evropskými představiteli, za hlasitého potlesku i těch médií, která jí svého času nasazovala hlavně psí hlavu.

Michal Achremenko