Poválečné Československo obvinilo Jana Antonína Baťu z kolaborace s nacisty. Přitom to byl právě Jan Baťa s rodinou, kteří jako jediní z Baťů utekli před nacisty z předválečného Československa. A to za víc než dramatických okolností.
Už v březnu 1939 odjel Jan Antonín Baťa do polské baťovské továrny v Chelmku. Tam byl i v noci ze 14. na 15. března, tedy v době, kdy německá armáda obsadila zbytek československého území. Podle jeho vzpomínek i vzpomínek jeho dcer tam měla rodina odjet za ním, ale nepodařilo se jí dostat přes hranice.
Potomkům Jana Antonína Bati stát nic nevrátil! Správné to není
Němci přitom naléhali, aby se Jan Antonín Baťa vrátil do Zlína, ale ten pokračoval podle původního plánu do Rumunska, Jugoslávie, Francie, Belgie, Holandska a Anglie. A až tam se uskutečnila jeho schůzka se zástupci německých úřadů. Ty zaručily volný pohyb celé rodiny přes hranice, ale rovněž vyhrožovaly, že pokud se Jan A. Baťa nevrátí do Zlína, firmu Baťa vyvlastní. Proto se Jan Baťa do Zlína vrátil. Podle korespondence byl zcela jistě v Tilbury 23. až 25. dubna, na počátku května už ale pobýval ve Zlíně.
„Tehdy ale už zřejmě bylo s konečnou platností rozhodnuto, že ´šéf´, Jan Antonín Baťa, i s rodinou opustí okupované Československo,“ říká Robert Hájek z Nadace Jana A. Bati.
Podle něj už v květnu vyřizoval tajemník Baťovi všechny potřebné doklady. A ještě 27. května poslal do Prahy Baťův pas a s urgentní žádostí o vyřízení švýcarského víza, protože Jan Baťa hodlá velmi brzy odcestovat. Potřebné formality se obstarávaly i pro Marii Baťovou, manželku zesnulého Tomáše Bati, a jejich děti. Dne 30. května už se Baťa hlásí ze své továrny v Borovu.
Přesun do USA a Brazílie
Tím cesty Jana Antonína Bati a jeho rodiny ale nekončily. Koncem června navštívil Jan Baťa ještě Tilbury, kde měl výrobní závod. Baťova továrna na boty v East Tilbury byl obrovský průmyslový areálu v Essexu v Anglii, kde se boty vyráběly přes 70 let. Továrnu založil v roce 1932 Tomáš Baťa. V továrně se obuv nevyrábí od roku 2005.
Avšak pokračujme. Jan Antonín Baťa z Tilbury odjel do Francie. Tam teprve se setkal se svou rodinou a 30. června společně odpluli na lodi Ile de France do Ameriky.
Oficiálním důvodem cesty byla návštěva světové výstavy v New Yorku, ale i projednání možnosti zrušení celního příplatku v USA. Dále pak vybudování továrny v americkém Belcampu a jednání o surovinové základně v Brazílii.
„Tak již v říjnu 1939 vysvětlovalo zlínské vedení v obsáhlém dokumentu německým úřadům dlouhou nepřítomnost nejvyššího představitele firmy,” potvrzuje Robert Hájek.
Proč Jan Antonín Baťa nakonec skončil v Brazílii? Podle Roberta Hájka mu země nabízela vše, co firma Baťa potřebovala. Bylo to subtropické podnebí a velké plochy, kde mohli chovat dobytek na kůži, pěstovat bavlnu, vyrábět kaučuk a byla zde spousta dalších produktů, které firma pro svou práci potřebovala. Navíc tomu byla brazilská vláda velmi nakloněna. To byly důvody, proč se Jan Baťa během války přesunul do Brazílie, a začal v zemi budovat města a fabriky.
Jan Antonín Baťa už byl v té době na „černé listině“
V této souvislosti stojí za povšimnutí, že Baťa se už na začátku druhé světové války dostal i na takzvanou mezinárodní černou listinu. Na ní byly firmy, které obchodují či pracují pro nacisty. První to udělala Anglie, která v té době ale sama s nacisty ještě čile obchodovala. Amerika se přidala, když vstoupila do války.
„Důvody zápisu britské ministerstvo, Ministry of Economic Warfaro, nikdy nesdělilo. Nicméně podle mých informací šlo hlavně o obchod. Problém byl v tom, že s tímto krokem začalo systematické omezování Baťovi organizace v různých evropských zemích, včetně Ameriky,“ říká Robert Hájek.
Vyhoštěním Dominika Čipery skončil český podnikatelský zázrak
Doplňuje, že po odchodu Jana Antonína Bati do Brazílie byly jeho severoamerické podniky z listiny vymazány. Na černé listině tedy zůstal zapsán sám a s ním jeho latinskoamerické továrny. Když se pokusil v Anglii opět zažádat o vymazání, požadovali Angličané zaplacení kauce 100 000 liber. Baťa to však odmítl zaplatit, protože k tomu, jak uvedl, neviděl objektivní důvod.
Daniel Tácha
Dědici se štvou mezi sebou, což bude největší chybou a tento nefér stát po 35.let toho zneužívá jako komouši. To vénaláhev s podkoním Vopěnkou na to šli jinak. Obešli zákony i Ústavu dokud byli u pol. moci a dali si nezaslouženě vše co bylo možným. Velmi chudý Vopěnka dostal majetky dle středověkého rakouského zákona, poněvadž byl osvojen až měl opilec 27. let. Což v Česku neplatí. Havlova rodinka kolaborovala s nacisty za WWII, pak i s komunisty, taky všehoschopný venoušek neměl na nic nárok.