Potomkům Jana Antonína Bati stát nic nevrátil! Správné to není

Kdo navštíví Zlín a okolí, užasne při pohledu na to, co tam před druhou světovou válkou vybudoval Tomáš Baťa a jeho bratr Jan Antonín Baťa. Když ale zjistí, jak jsme se my Češi vypořádali s nároky J. A. Bati na tento majetek, hodně posmutní.

O rozhovor na toto téma FinTag nejdříve požádal zástupce Nadace Tomáše Bati ve Zlíně. Tam redakci téma nejdříve rozmlouvali, ale i přislíbili spolupráci. Nakonec z ní ale nic nebylo. Zástupci Nadace Tomáše Bati navzdory telefonické domluvě a daným slibům s námi pak vůbec nekomunikovali. Jejich přístup proto minimálně zaráží.

FinTag se tedy obrátil na Nadaci Jana Antonína Bati [nevlastní bratr Tomáše Bati, který koncern Baťa vedl po tragické nehodě T. Bati v roce 1932, pozn. red.] v Uherském Hradišti. V této nadaci už byli sdílnější. Její zakladatel a donedávna i ředitel Robert Hájek nám předně vysvětlil, že nárok na navrácení majetku obecně řečeno rodiny Baťů v Česku nikdy neměli a nemají potomci Tomáše Bati, ale zejména potomci Jana Antonína Bati. A ti se podle něj žádného navrácení majetku do dnešních dnů nedomohli. To ani toho osobního, který nenáležel k Baťovým závodům.

Následující rozhovor s Robertem Hájkem je víc než obsáhlý, ale podle nás stojí za přečtení. A to třeba proto, že české jméno „Baťa“ mělo svého času ve světě stejný zvuk a význam jako třeba jméno „Ford“.

—

Tvrdíte, že navrácení majetku Baťových se netýká potomků Tomáše Bati, staršího, zakladatele firmy, ale zejména jeho nevlastního bratra Jana Antonína Bati. Proč?

Musíme se vrátit do historie. Rok 1932 znamenal v životě Jana Antonína Bati velký zlom. Když 12. července 1932 brzy ráno při letecké havárii zahynul tragicky Tomáš Baťa, zakladatel a majitel firmy, byl to pro všechny spolupracovníky obrovský šok. Téhož dne odpoledne byl otevřen trezor v pracovně Tomáše Bati. Přítomni byli Marie T. Baťová [manželka Tomáše Bati, pozn. red.], notář Hugo Förster a jako svědkové Dominik Čipera, Hugo Vavrečka [nejbližší spolupracovníci Tomáše Bati, pozn. red.] a bratr Marie Baťové Alexander Menčík.

Co bylo v trezoru?

V trezoru byly nalezeny mimo jiné dvě listiny. Kupní smlouva z 10. května 1931, podle níž Tomáš Baťa prodal veškeré své akcie Janu Antonínu Baťovi za 50 milionů korun. A dále to byla závěť datovaná 19. května 1931, která potvrzovala kupní smlouvu. Přičemž v této závěti Tomáš Baťa svým dědicům odkazuje částku, kterou mu dluží Jan Baťa.

To znamená těch 50 milionů korun?

Ano, přičemž částky, které odkázal své manželce a synovi, byly na jejich účty převedeny 19. července 1932. Nikdo z dědiců, což je velice důležité pro pochopení pozdějších věcí, proti ní nevznesl námitky. A ještě doplním, že pozůstalost Tomáše Bati byla projednána a soudně uzavřena v červnu 1933.

Co z toho plyne z hlediska vypořádání majetku Baťových po roce 1989?

Plyne z toho to, že Jan Antonín Baťa se stal šéfem koncernu Baťa a 21. července 1932 byl zvolen předsedou správní rady Baťa a. s. Zlín. A Tomáš Baťa, který tragicky zahynul v roce 1932, už neměl s koncernem Baťa po právní stránce nic společného. Což platí i pro jeho potomky, včetně Tomáše Bati juniora, Tomíka. Byť hlavně toho si veřejnost nejspíš pamatuje z jeho návštěv naší země po roce 1989.

Vypořádání koncernu Baťa

Mnozí vám ale namítnou, že syn Tomáše Bati, Tomík, si za zvýhodněnou cenu odkoupil alespoň obchody Baťa. Jak to jde dohromady s tím, co říkáte? 

Podle mě to dohromady nejde nijak. Kdo by se chtěl v této věci více zorientovat, tomu mohu doporučit k pročtení zápis z jednání České národní rady z roku 1991 ohledně vznesení restitučních nároků Tomáše Bati, juniora, Tomíka. V něm mimo jiné stojí, že Vláda ČR zaujala ve věci firmy Baťa stanovisko, které publikovala 10. ledna 1991 prostřednictvím společného prohlášení ministerstva průmyslu a ministerstva spravedlnosti. A z něj jednoznačně vyplývá, že Tomáš Baťa mladší nemá nárok na obuvnickou firmu Baťa. Jak by také mohl, když jejím posledním právoplatným majitelem byl Jan Antonín Baťa. A i proto si Tomáš Baťa odkupoval obchody, nemohli mu je vrátit, protože na ně neměl právní nárok.

Když se podíváte po dnešním Zlíně a okolí, na výsledky práce Tomáše, ale i Jana Antonína Bati narazíte skoro na každém kroku. Bylo jim něco z tohoto majetku po roce 1989 vůbec přímo vráceno, třeba v rámci restitucí?

Po revoluci se snažila rodina očistit jméno Jana Antonína Bati od všech lží a nařčení. Což se jí povedlo. K žádnému navrácení majetku ani jiným kompenzacím ale dle mých informací nikdy nedošlo. Což neplatí jen pro koncern Baťa, ale i osobní majetek.

Pro který třeba?

Vrcholem dosud třeba zůstává vila Jana Antonína Bati ve Zlíně. Šlo o majetek ženy Jana Bati. Tu rodině v roce 1947 stát zabavil na základě pouhého usnesení Městského národního výboru Zlín. Jako důvod konfiskace uvedl lhostejnost, s kterou snášela jednání svého manžela. Dnes sídlí ve vile Český rozhlas a bez politické vůle již k žádnému navrácení ani tohoto rodného domu potomkům Jana Antonína Bati už nejspíš nedojde. Byl bych tedy nesmírně rád, kdyby vilu alespoň koupilo město Zlín a vybudovalo zde důstojný památník Janu Antonínu Baťovi.

Je to, jak jsme se my Češi vypořádali s majetkem, hodnotou, kterou nejen ve Zlíně Baťové vybudovali, správné a spravedlivé?

Samozřejmě že není.

Baťovy závody před a po válce

Abychom pochopili celý příběh majetku Baťů, musíme se vrátit do minulosti. Na konci 40. let minulého století došlo opět ke změně akciové struktury firmy. Proč? 

Ano, v té době došlo k předání určitého podílu akcií zlínského koncernu Baťa vdově po Tomáši Baťovi Marii a členům správní rady Hynku Baťovi, Dominiku Čiperovi, Josefu Hlavničkovi, Františku Malotovi a Hugovi Vavrečkovi [dědeček Václava a Ivana Havlových, pozn. red.]. Tento převod měl zabezpečit firmu před německými zásahy. Janu A. Baťovi poté ale i tak zůstalo 40 procent akcií. Marie Baťová se vrátila do Zlína v lednu 1940.

Proč došlo k rozmělnění podílu Jana Antonína Bati na koncernu Baťa?

Byla to obrana před vyvlastněním koncernu Němci. Vlastníci většiny akcií pobývali na území protektorátu, jak požadovaly německé úřady. Konfiskace majetku, který by patřil pouze Janu A. Baťovi, by byla snadnější. Zvlášť, když ten byl mimo republiku. Nutno dodat, že právě po válce se ovšem tato skutečnost stala předmětem sporu v rodině Baťů. Spor se vedl o to, zda šlo o převod skutečný, nebo fiktivní.

K soudům mezi Tomášem Baťou mladším a Janem A. Baťou se ještě dostaneme, ale řekněte, co se dělo s koncernem Baťa po druhé světové válce. 

Již v červenci 1945 prohlásil při své návštěvě Zlína lidovecký ministr pošt František Hála poprvé veřejně Jana Antonína Baťu za zrádce a kolaboranta. Postupně se přidal i tisk a další vládní představitelé samozřejmě v čele s komunistickými ministry vnitra a informací.

Vyvlastnění bez náhrady

Mohl byste popsat tehdejší atmosféru?

Tomáš Baťa mladší prožil válku v baťovské dceřiné společnosti v kanadské Batawě. Jan Antonín Baťa se v roce 1941 přesunul z USA do Brazílie. Po válce nová Československá republika, jejíž území z větší části osvobodily jednotky Rudé armády, stavěla na spojenectví se Sovětským svazem. Klíčová ministerstva v její vládě pak obsadili hlavně představitelé komunistické strany. Tedy tato republika měla s demokracií republiky předmnichovské společný snad již jen název. A připravovalo se také znárodnění průmyslových podniků. To mělo silné hospodářské důvody, motivaci. No a firma Baťa byla největší předválečnou československou akciovou společností.

Dostávali vlastníci těchto podniků nějakou náhradu?

Dostávali, ale neplatilo to pro ty podniky, jejichž majitelé byli odsouzeni jako kolaboranti s nacisty. Tato cesta v praxi představovala nejsnadnější konfiskaci majetku bez nutnosti platit jakoukoli náhradu za vyvlastnění, znárodnění.

Připomenu, že Tomáš Baťa starší byl v té době už více než deset let po smrti, hlavní vlastník koncernu byl Jan Antonín Baťa. Jak tehdy reagoval?

Janovi neposloužilo, když v dopisech proti znárodnění Baťových závodů protestoval. Poukazoval na jeho negativní důsledky. Navíc se i ostře ohrazoval proti pronásledování a věznění čelných baťovských představitelů. To se týkalo například finančního ředitele firmy a minoritního akcionáře koncernu Baťa Dominika Čipery.

Jana Antonína Baťu obvinil Národní soud

Kdo obvinil Jana Antonína Baťu z kolaborace?

Byl to přímo Národní soud, který soudil představitele protektorátních vlád a členy nacistických organizací. [Už zmíněný Dominik Čipera mimo jiné působil jako ministr veřejných prací v protektorátní vládě od roku 1938 až do roku 1942. Rovněž byl od roku 1932 až do roku 1945 starostou Zlína, pozn. red.].

Vyhoštěním Dominika Čipery skončil český podnikatelský zázrak

Národní soud usilovně připravoval obvinění a stíhání Jana Antonína Bati. Zajímavé je, že i když Jan Baťa Národnímu soudu opakovaně oznámil svou adresu, nikdy mu nebylo doručeno předvolání ani obžaloba.

Jakou roli v tom sehrálo, že byl Jan Antonín Baťa v zahraničí, v Brazílii? 

Přestože Jan Antonín Baťa vystavil plné moci svým advokátům, i mu byl ustanoven obhájce ex offo, jeho žádost o pas československé úřady zamítly. Podle jeho vzpomínek mu nabídly pas platný pouze na cestu do Československa.

Hrozilo mu tedy, že by ho tu uvěznili?

Ano, hrozilo mu uvěznění na hodně dlouhou dobu. Československé úřady se také všemožně snažily zabránit, aby získal brazilské občanství. To se jim ale naštěstí nepodařilo. Brazilským občanem se Jan Antonín Baťa stal v únoru 1947.

Jak vypadal soud s Janem Baťou?

Národnímu soudu končila platnost zřizovacího dekretu 4. května 1947. Všechny tímto soudem nevyřízené případy by po tomto datu přešly na soudy řádné. I z toho důvodu případ Jana Antonína Bati velice spěchal. A stihl se akorát. Národní soud vynesl rozsudek 2. května. Bez komplikací se to ale i tak neobešlo. Senát Národního soudu byl jmenován 22. března 1947, původně jmenovaný předseda Ladislav Beran, soudce nejvyššího soudu, ale odmítl předsednictví. Senátu tak předsedal viceprezident nejvyššího vojenského soudu Jaroslav Šrámek.

Jak zněl rozsudek v případu Jana Antonína Bati?

Rozsudek zněl – 15 let vězení, ztráta občanských práv po dobu trestu a konfiskace veškerého majetku. Podle poradního protokolu dva z přísedících hlasovali proti vině. V otázkách trestu, občanské cti a propadnutí majetku se pak hlasování zdrželi.

Prezident Beneš J. A. Baťu „zašlapal“

Za co Národní soud odsoudil Jana Antonína Baťu?

Že se za války veřejně nepřihlásil k zahraničnímu odboji. A také, že v tom bránil svým spolupracovníkům a jednal tak, že se ocitl na spojenecké černé listině. A to i přesto, že žádný z těchto „trestných činů“ nebyl obsažen v obžalobě. Všech původních obvinění byl Jan Antonín Baťa zproštěn.

[Černá listina zahrnovala firmy, které obchodovaly s nebo pracovaly pro Němce. Baťu na ni dali Angličané těsně před válkou zejména ale z konkurenčních důvodů, pozn. red.].

Jaký byl postoj československé exilové vlády k případu? Baťa ji přece podporoval. 

Postoj československé vlády se ukázal hned po válce. Oddalovala výmaz baťovských společností z černé listiny. A to i přesto, že americké i anglické úřady zřetelně Československu sdělily, že nebyly nalezeny žádné důkazy o spolupráci baťovských společností ani Jana Antonína Bati s Němci.

Čím si to vysvětlujete?

Z oficiálních československých pramenů jasně vyplývá, že české úřady měly zájem udržet Jana Antonína Baťu na černé listině, dokud nezískají kontrolu nad jeho majetkem. Proto třeba na té černé listině Jan Antonín Baťa zůstal až do jejího zrušení v červenci 1946. Přitom během celé války Baťa usiloval o vymazání svých společností i svého jména z černé listiny. A žádal o pomoc československé exilové úřady, ale marně.

Prezident Edvard Beneš, ale i oba Masarykové přece znali dobře oba Bati. To se ani u nich nedomohl Jan A. Baťa pomoci?

Edvard Beneš neměl zájem na očištění jména Jana Antonína Bati. Jednak z důvodu nutnosti získání jeho majetku a i z osobních důvodů.

Beneš se obával, že by se Baťa stal prezidentem

Z osobních důvodů, jakých? 

Edvard Beneš se domníval, že Jan Antonín Baťa by se chtěl stát prezidentem po jeho abdikaci. A to Beneš neodpouštěl. A Masarykův syn, Jan Masaryk, měl podobný postoj.

To je závažné obvinění. Stojíte si za ním?

Jinak se to vysvětlit nedá. Jana Antonína Baťu odsoudil Národní soud. To proto, aby neměl možnost odvolání u řádného soudu. A zkonfiskovali mu bez náhrady majetek, kterým byla největší akciová společnost na území republiky. Současně docházelo k diskreditaci jména Jana Antonína Bati i celého principu, ekonomického systému, takzvaného batismu. A byl to Jan Antonín Baťa, kdo byl jeho hlavním představitelem. Tehdejší Československo dosáhlo svého cíle. Za znárodněnou firmu Baťa neplatilo náhradu. Myslet si, že by o tom prezident Beneš neměl informace, by bylo asi naivní.

Jak na to, jak se s ním vypořádala jeho vlast, reagoval Jan Antonín Baťa?

Odvolal se. Odvolání připravovali jeho obhájci pro řádný soud, který by rozhodnutí Národního soudu mohl změnit. Ale v roce 1948, po konečném převzetí moci komunistickou stranou v únoru 1948, zmizela i tato jeho poslední naděje. Navíc to znamenalo i to, že Jan Baťa a jeho rodina se za tehdy panujících poměrů domů, do vlasti, vrátit nemohou.

Jan Baťa za nacismu a v kontaktu s exilovou vládou

Kolaboroval Jan A. Baťa s nacisty? Případně neměl se proti nim více vymezit? 

Šlo zhruba o toto. Už za války požadovala československá exilová vláda od Jana Antonína Bati veřejné prohlášení, kterým by se přihlásil k zahraničnímu odboji. Jan měl ovšem oprávněné obavy o osud své rodiny a také svých spolupracovníků, včetně vedoucích představitelů firmy, kteří zůstali v okupovaném Československu. Přesto byl ochoten prohlášení podepsat.

Jan Antonín Baťa utíká před nacisty. Nakonec skončí v Brazílii

V jeho brazilském archivu se dochovalo i několik návrhů, v nichž uvádí, že plně podporuje exilovou vládu a chce jakýmkoliv způsobem spolupracovat na osvobození Československa. Také v nich ale stojí, že je přesvědčen, že jeho veřejné prohlášení by negativně postihlo spolupracovníky v Československu, pracovníky firmy Baťa i jeho nejbližší rodinu, která tady byla. A proto ponechává na exilových úřadech rozhodnutí, zda se jeho prohlášení zveřejní. A v tom byl zřejmě háček.

Proč myslíte?

Pokud by se Baťovo prohlášení zveřejnilo, odpovědnost za další osud Zlína, Baťových závodů, by nesla londýnská vláda. Což ale podle mého názoru pro ni bylo nepřijatelné. Prohlášení v této podobě Londýnu nevyhovovalo. Naopak nezveřejnění prohlášení zavdával důvod k odsouzení Jana Antonína Bati Národním soudem. Tak to vidím já… Smutné na tom všem je, že Jan přitom finančně podporoval exilovou vládu i zahraniční odboj. I tak se po válce ale nevyhnul obvinění, že jej nepodporoval vůbec. Fotografie v brazilském archivu též ukazují každoroční Baťovy oslavy československé samostatnosti 28. října v české kolonii. Jan Antonín Baťa prostě nebyl žádný nacista a ani sympatizant!

Soudní tahanice v rodině Baťů

Jak hodnotíte soud, který se vlekl roky po válce o majetek koncernu Baťa mimo Československo, mezi Janem A. Baťou a synem Tomáše Bati staršího, Tomíkem? 

Ke sporu mezi Janem Baťou a Tomíkem se velmi nerad vyjadřuji, protože je to ve Zlíně stále velmi třaskavé téma. Proto pouze zopakuji, co je v archivech dohledatelné a veřejnosti již známé. Podstatou těchto sporů bylo napadení platnosti kupní smlouvy, kterou Tomáš Baťa starší prodal celý svůj majetek včetně firmy Baťa a.s. Janu Antonínu Baťovi.  Některé soudy vyhrál Tomík, jiné zase Jan Antonín Baťa. Definitivní rozhodnutí ve všech sporech však nikdy nepadlo. Po 15 letech soudů ale byl Jan Antonín Baťa tak unaven, prodělal tři infarkty, ale i finančně vyčerpán, že kapituloval. Učinil prohlášení, kde se vzdal všech nároků na celý akciový kapitál firmy Baťa a.s. Zlín. A právě tímto aktem se stal Tomík definitivním vlastníkem kapitálových podílů všech zahraničních továren firmy Baťa s výjimkou Brazílie, kde zůstal vlastníkem J. Antonín Baťa.

Jaký je váš náhled na tento spor?

Podle mne je tato otázka spíše pro právníky. Můžu jenom prozradit, že v současné době cestuje z USA do České republiky část soukromého archivu Jana Antonína Bati. A po jeho prostudování možná budeme všichni moudřejší…

Co tím myslíte?

Myslím tím, že bude jistě zajímavé pročíst si argumenty žalující strany a důvody rozhodnutí. Jinak ale platí, že soud rozhodl a je třeba se tímto rozhodnutím řídit. Pokud se tedy neobjeví nějaké další zásadní skutečnosti.

Na majetek Jana Antonína Bati v České republice se tyto soudy přece nevztahovaly. Tedy, jak to dopadlo s ním?  

Tam je to ještě o něco smutnější. Podle mě by rodině Jana Bati měli vrátit alespoň tu jejich rodinnou vilu. To za prvé. A za druhé, což by byl jistě větší oříšek, i vyplatit odškodné, a to v takové výši, jaká byla určena v roce 1947 za zabavený majetek v Československu.

O jak velkém majetku se tu bavíme?

O jak velkém majetku se bavíme to opravdu nevím. V případě zabavení koncernu Baťa Zlín by se náhrada pohybovala v desítkách miliard tehdejších korun.

Velice tristní výsledek

To se ale doteď nestalo… Co si o tom myslíte?

Rodině Jana Antonína Bati se podařilo zbavit Jana Antonína Baťu od všech nařčení z kolaborace a očistit jeho jméno. Vysoké učení technické v Brně anulovalo starší rozhodnutí profesorského sboru a navrátilo mu čestný doktorát. Jan Antonín Baťa dostal od prezidenta republiky Miloše Zemana v roce 2019 řád Bílého lva in memoriam. Co se týče majetku, financí, tak Jan Antonín Baťa, respektive jeho rodina, ale nedostala zpátky podle mých informací vůbec nic. Což je vzhledem k tomu, co u nás Jan Antonín Baťa vybudoval a vlastnil, podle mého soudu velice tristní výsledek.

Existuje stále ještě právní nárok na navrácení majetku Jana Antonína Bati?

Já si myslím, že jeho potomci právně na to nárok stále mají. V současné době se ale bavíme již o desítkách potomků, kteří žijí po celém světě. A ti se již asi nedokážou domluvit na společném právním postupu. A navíc ve výmluvách jsme mistři. Za příklad dám třeba odborný posudek ze 17. března 1952, který uvádí, že akcie Jana Antonína Bati propadly československému státu, protože je včas nepřihlásil, a toto propadnutí není konfiskace.

Máte za to, že z odkazu Tomáše Bati a Jana Antonína Bati ve Zlíně a jeho okolí stále něco přežívá? Nebo je to už jen minulost? 

Na každém kroku ve Zlíně vidíte hmotné pozůstatky odkazu Baťů, stále se o odkazu baťovského systému mluví. Skutky musíte posoudit sám.

Daniel Tácha

—

Robert Hájek bydlí v domě, kde žila rodina Baťů. V daném domě se narodil i nevlastní bratr Tomáše Bati, zakladatele firmy, Jan Antonín Baťa. Po smrti své ženy se totiž otec Tomáše Bati znovu oženil a s novou ženou měl několik dětí. Všechny si Tomáš Baťa vzal do svého podniku. Jan Antonín Baťa se ukázal jako ten nejschopnější z nich.

Robert Hájek založil Nadační fond Jana Antonína Bati a rovněž vyrábí sodovky BATOVKA 1897. Tyto sodovky vyráběl otec J. A. Bati a Tomáše Bati již od roku 1897.