I přes digitalizaci dálničních známek od ledna 2021 neumožňuje Systém elektronické dálniční známky vrátit její poměrnou část při změně vlastníka vozidla, typicky při prodeji. Podle ministerstva dopravy by to bylo neefektivní.
Roční dálniční známka od letošního března skokově zdražila z 1 500 korun na 2 300 korun, to je o 800 korun. A od ledna 2025 její cena opět vzroste. Současná vláda totiž zavedla její automatickou valorizaci podle růstu spotřebitelských cen a počtu kilometrů nově otevřených úseků dálnic.
Avšak proč se při změně vlastníka vozidla, tedy nejčastěji při jeho prodeji, nevrací poměrná část z ceny dálniční známky, která zbývá do konce její platnosti? Při současném zdražování by lidé takovou možnost jednoznačně uvítali.
„Dálniční známku s roční platností jsem koupil letos v květnu a auto prodal na konci srpna. To znamená, že jsem za čtyři měsíce zaplatil 2 300 korun, a v září koupil nový kupón na nové auto znova za 2 300 korun,“ popisuje pan Jaroslav z Benátek nad Jizerou.
Původně si myslel, že dostane poměrnou část z nevyužité dálniční známky, tedy cenu za osm měsíců zpátky. Nic takového ale úřady neumožňují. A to ho nemile překvapilo.
„Poměrnou část z povinného ručení i havarijního pojištění u prodaného auta mi pojišťovna bez problémů vrátí. To ode dne podání výpovědi, tedy změně vlastníka vozidla. Státní úřad nic takového ale nenabízí,“ zlobí se pan Jaroslav.
„Navíc systém dálničních známek je už několik let plně elektronický a elektronický je přeci i registr vozidel. A tak by to problém být neměl. I stát má být k lidem férový,“ myslí si pan Jaroslav a dodává, že dálniční známka zdražila letos a zdraží i příští rok.
Pojištění se při prodeji vrací, u dálniční známky je to potíž
Podstatně jiný názor na věc má Ministerstvo dopravy ČR [MD ČR]. Nadřízený orgán Státního fondu dopravní infrastruktury [SFDI], jenž má správu systému elektronických dálničních známek na starosti. Mluvčí MD ČR František Jemelka pro FinTag uvedl, že dopady případného vracení poměrné částky z ceny dálniční známky při prodeji vozidla by byly zanedbatelné.
„Takovýto mechanismus by nebyl efektivní. A v konečném důsledku by se nevyplatil ani jedné ze strany. Bavíme se o položkách v řádech stovek/desítek korun,“ vysvětluje mluvčí resortu.
Ministerstvo dopravy podpořilo podvodníky. Teď mlčí jako zařezané
Takový argument mezi spotřebiteli, tedy uživateli tuzemské dálniční sítě, ale příliš neobstojí. Například v případě pana Jaroslava by nešlo o podle mluvčího resortu desetikoruny či stokoruny, ale o vratku převyšující 1 500 korun. A takové částky mají pro většinu běžných domácností v jejich rozpočtech nikoliv zanedbatelnou cenu.
Jelikož vozidlo s platnou dálniční známkou od května prodal pan Jaroslav v srpnu, tedy za čtyři měsíce od jejího pořízení, od úřadu by mohl dostat poměrnou část za osm měsíců. To dělá v součtu 1 536 korun [cca 192 Kč/měsíc].
Dálniční známka se váže k vozidlu, nikoli jeho majiteli
Podle mluvčího Jemelky je ale třeba si uvědomit, že dálniční známka je v České republice spojena s vozidlem, nikoli majitelem. Tedy poplatek za užívání dálniční sítě nepropadá prodejem vozidla. Ale zůstává po celou dobu jeho platnosti pro dané auto bez ohledu na změnu vlastníka.
„Tedy i v případě prodeje známka přechází na nového majitele a může být součástí kupní ceny,“ vysvětluje s tím, že většina vlastníků vozidel dálnice jistě využije.
„Takže to pro ně může být naopak příjemný bonus. Neb to nemusí spolu s nákupem vozidla řešit,“ upozorňuje na výhodu, který současný systém dálničních známek vlastně přináší.
„Suma sumárum lze říci, že nějaký dopad nepotřebnosti dálniční známky spojené s vozidlem lze u nových majitelů předpokládat jen v malém procentu případů,“ připouští ale i na druhou stranu.
Veronika Táchová
