Léčba zaostávající ekonomiky EU si žádá „více Evropy“. A více Evropy značí i více peněz pro evropské projekty. A více peněz na společné evropské projekty znamená větší unijní rozpočet a více evropských dluhopisů.
Uvádí to komentář agentury Bloomberg “The European Union Needs a Much Bigger Budget”, který FinTag publikuje v mírně upravené podobě níže.
Lídři zemí Evropské unie mají na příštích pět let hodně co na práci – nastartovat dynamiku hospodářství, snížit emise CO2, transformovat energetiku a zdigitalizovat infrastrukturu, vybudovat obranný průmysl a připravit se na nečekané problémy. Aby měli šanci uspět, bude na to muset mít EU „přiměřený rozpočet“. Peníze jsou tak zřejmě nejdůležitějším projevem soudržnosti a priorit evropského společenství.
EK chce příští rok 200 mld. eur na provoz EU. ECB varuje před dluhy
V USA je to federální rozpočet, který disponuje zhruba 25 procenty hrubého domácího produktu [HDP]. Je mnohem vyšší než rozpočet jednotlivých států. Což zaručuje zajištění veřejných statků. I když má daleko k modelu fiskální obezřetnosti, financuje federální vláda tak zásadní věci jako obranu, mezistátní dálnice a základní výzkum. Automaticky redistribuuje prostředky v dobách různých krizí a pomáhá stabilizovat postižená místa.
Nic takového EU ale nemá, alespoň zatím ne
Rozpočet Evropské komise obvykle dosahuje pouze jednoho procenta HDP zemí Evropské unie a sestavuje se na období sedmi let. Ten příští se bude schvalovat v roce 2028 a další v roce 2034. Jeho výše většinou závisí na příspěvcích jednotlivých členských států, které ale nejsou dostatečně motivovány vynakládat peníze na projekty, které přináší užitek mimo jejich území.
Výsledkem takového hospodaření je špatná koordinace a neadekvátní zajištění všeho, od výroby munice až po elektrické rozvody. Reakce na každou nastalou krizi vyžaduje souhlas všech 27 členských zemí. Ustanovení evropského fondu na boj proti pandemii ve výši 750 miliard eur [cca 19 bil. Kč], který mimořádně zvýšil výdaje EU na 1,6 procenta HDP, se považuje za průlom.
Politici si jsou tohoto problému dobře vědomi. Navrhli poskytovat do rozpočtu vyšší částky z různých zdrojů, z poplatků souvisejících s klimatem či z daně z přidané hodnoty [DPH].
V nedávné zprávě o konkurenceschopnosti Evropy bývalý guvernér Evropské centrální banky Mario Draghi podpořil vydávání eurodluhopisů, s jejichž pomocí by se financovaly potřebné veřejné projekty. Navrhl i hlubší propojení evropských kapitálových trhů a zvýšení důvěry ve společnou evropskou měnu. Právě tak, jak pomohly v USA pokladniční poukázky v 19. století.
Proč se tedy touto cestou nevydat?
Relativně bohaté země jako Německo a Nizozemsko se obávají, že by na jejich úkor z vyššího společného rozpočtu a půjček profitovaly hlavně chudší země. To staví do obzvláště podivné pozice Německo. I kdyby nic jiného, Německo by mohlo prostřednictvím dobře řízeného investičního programu EU vydělat na lepší bezpečnosti, infrastruktuře a nižších cenách energií.
Místo toho se komise zabývá okrajovými záležitostmi. K jejím nejambicióznějším počinům patří přesunutí priorit existujících výdajů na obranu a refinancování dluhu pandemického fondu. To proto, aby oddálila problémy rozpočtu, které by způsobilo jeho splácení.
–AM–
