Již několik let bojujeme s poklesem reálných mezd a nízkým nebo žádným ekonomickým růstem. Při oslavách 17. listopadu premiér Petr Fiala [ODS] přesto řekne, volte mě a do čtyř let budete mít příjem jako v Německu či Rakousku.
„Já potřebuji osm let a budeme mít platy jako v Německu a budeme mít univerzity ve špičce a špičkové firmy. A už nebudeme žádná montovna,“ řekl Fiala v České televizi s tím, že čtyři roky je málo.
V tu chvíli se mnoha ekonomů musel přímo zatajit dech. Takto razantní růst životné úrovně by neměl oporu snad v žádné zemi v historii. Podobné věci trvají desítky let. Aktuální hospodářská strategie ministerstva průmyslu a obchodu, která navádí k tomu, jak by se Česko mohlo dostat v roce 2040 mezi deset nejlepšími evropských ekonomik, vypadá jako realistický plán.
Komentář: Kouzlo nových strategií u hospodářské strategie nefunguje
Fialova víra v lepší ekonomické zítřky by ale i tak neměla zapadnout. Co by to pro ekonomiku znamenalo a jsou podobné sliby založené na reálném základu?
Česko zaostává v reformách a modernizaci
Zaprvé si musíme definovat, jaké ekonomické prostředí je potřeba, aby podobný růst mohl být doručen. Růst reálných mezd o desítky procent ročně je totiž často dlouhodobě těžko udržitelný. Ekonomiky s vysokým růstem obvykle zažívají:
- Nízkou výchozí úroveň mezd – je snadnější růst z nízké základny.
- Rychlou modernizaci nebo industrializaci.
- Jedná se o státy s velkými investicemi do produktivity, technologií.
S ničím podobným současné Česko rozhodně počítat nemůže. Namátkou vyjmenuji některé z problémů naší země.
- Reforma vzdělání je příliš pomalá a bude trvat, než se řádně implementuje.
- Demografický vývoj je negativní a důchodová reforma má jen parametrické změny.
- Reforma stavebního zákona a jeho digitalizace uvízla na půl cesty.
Navíc jsme v situaci, kdy se pro nás hospodářsky klíčové Německo i s jeho automobilovým průmyslem již delší dobu potýká s výraznými problémy. O obecně nízké přidané hodnotě českého hospodářství se toho také již hodně napsalo.
Fiala slibuje něco, co už ale nemůže splnit
Na čem premiér Fiala vystaví ten růst ekonomiky o desítky procent, je mi tedy skutečně záhadou. Zvlášť, když se podíváme na dosavadní vývoj českého „dohánění západu“.
Data Eurostatu hovoří poměrně jasně. V roce 2000 pobíral bezdětný průměrně vydělávající Čech v čistém 17 procent sumy, kterou tehdy vydělávali Němci. V loňském roce to již bylo 44 procent. Tímhle tempem bychom se tedy měli dostat na stejný výdělek zhruba kolem roku 2075. A realita je taková, že v příštím roce se očekává růst reálných mezd kolem čtyř procent, v roce 2026 pak o tři procenta.
V ČR jsou nízké mzdy a vysoké životní náklady, řekl ministr Rakušan
Sečteno a podtrženo, tohle z mého pohledu zrovna na velké dohánění nevypadá. Spíše to na mě působí jako takové Fialovské „slibem nezarmoutíš“. K čemu ale takový slib je? Přece víme, že za čtyři roky těžko někdo ekonomiku výrazněji přestaví. Navíc ekonomiku bez strukturálních reforem, výrazných investic do inovací a modernizace, protože na to kvůli výdajům na provoz a splátky dluhů už nezbývá.
Nikoli platy a mzdy jako v Německu či Rakousku, realita v Česku ukazuje na další stagnaci růstu reálných mezd nebo jen velmi mírný růst. A to ještě v tom lepším případě.
Kryštof Míšek, hlavní ekonom Argos Capital
