Mezinárodní měnový fond [MMF] predikuje v roce 2025 celosvětový hospodářský růst ve výši 3,2 procenta. Ovšem s rozdílnou dynamikou. Rozpaky budí zejména zaostávání Evropy za Spojenými státy. A můžou za to naši politici!
USA se stále jeví jako jasný bod světové ekonomiky díky silné spotřebitelské poptávce a pokračujícím investicím do technologií a infrastruktury. Je to zavedení přímočarých daňových pobídek pro průmysl, jako je zelená energie a technologie, což posiluje důvěru soukromého sektoru. MMF pro Ameriku odhaduje růst ve výši 2,2 procenta. To navzdory rizikům, jako jsou stále přítomné proinflační tlaky, enormní náklady na rekordní státní dluh a oprávněné sobecké zájmy nového amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Co se týče Evropy, tam MMF ale píše už docela jiný příběh. Pro země platící eurem odhaduje v příštím roce hospodářský růst o 1,2 procenta. A i to se může jevit vzhledem k aktuálnímu vývoji jako hotové sci-fi. Důvody jsou vysoké zadlužení, politická nestabilita, dlouhodobé zaostávání v nutných reformách a vysoké náklady na provoz evropského i národních establishmentů. Souvisí s tím i trend stárnoucí populace a chabá produktivita.
Proč Evropa nedrží krok s Amerikou?
Mezi jedny z hlavních příčin patří zmíněný demografický vývoj, ale i stále velice fragmentovaný kapitálový trh. To překvapuje, protože volný pohyb kapitálu je jednou ze čtyř základních svobod jednotného trhu EU. Jen ho proklamovat ale nestačí. Pro vytvoření Unie kapitálových trhů [CMU] je klíčová harmonizace pravidel mezi členskými státy. A dále uvedení CMU ve fungující praxi. Což mimo jiné značí co nejméně pravidel, ale za to pravidel jasných, srozumitelných a spravedlivě nastavených a na jednu normostranu. Právě Unie kapitálových trhů by posílila efektivní alokaci kapitálu a zvýšila konkurenceschopnost evropských podniků a ekonomiky.
V USA pochází zhruba 70 procent financování podniků z kapitálových trhů. Podniky emitují akcie a dluhopisy a nechodí si pro peníze do bank. V Evropské unii je to obráceně. Jen 30 procent podniků si chodí pro peníze na akciové trhy. V České republice to bude ještě méně. Když tedy ponecháme stranou firemní dluhopisy mimo burzy, z nichž mnohé z nich přivedou investory tak akorát na okraj Nuselského mostu.
Což mimo jiné souvisí se silou a rozvinutostí Burzy cenných papírů Praha. Z toho, že zůstává popelkou s několika mála akciovými tituly přitom nelze vinit burzu, ale dlouhodobě chabý důraz politiků a zákonodárců na kapitálový trh. Znovu se tím vracíme k potřebě reforem. Přičemž prim v tomto případě hraje prim třeba i důchodová [ne]reforma.
Že chytrost nejsou žádné čáry, nám názorně a dlouhodobě v tomto ohledu dokazuje Polsko. Tam se burza stala účinným nástrojem jak pro lidi, kteří si spoří na stáří, tak pro podniky, které si na ni chodí pro peníze. Vymlouvat se na to, že v našem prostředí by obdobný model nefungoval, neobstojí. Roky nám to dokazuje třeba tuzemský nemovitostní trh, kde ceny realit jen šplhají do absurdních výšin. To nejen z důvodu naší neschopnosti něco postavit, ale i proto, že mnozí se na stáří zajišťují právě investicemi do realit. To, že mladí lidé u nás nechtějí mít děti, protože mnozí z nich si na bydlení sami nevydělají, anebo si nechtějí ze života po dobu 30 let splácení hypotečního úvěru udělat peklo, je toho jen vedlejším efektem.
Proč je kapitálový trh důležitý, politici nevědí
Síla kapitálového trhu USA působí jako sněhová koule. Nabaluje na sebe další a další kapitál, nové firmy a inovace. Když se v Americe daří burzám, daří se i ekonomice. Což platí i naopak. Ne vždy ale byla Evropa v tomto ohledu na chvostu. Ještě v roce 1900 se evropské země podílely na celosvětové kapitalizaci 67 procenty. Loni činila tato hodnota jen 12 procent. Restart evropské ekonomiky by tedy klidně mohl začít na kapitálovém trhu.
Než by české fondy investovaly u nás, raději investují v Polsku
Otázka je, zda si to v Evropské komisi a nejen v ní, uvědomují. Pokud bychom dali stranou bezbřehé žvanění příslušných eurokomisařů a dalších evropských činitelů o potřebě jednotného kapitálového trhu, v praxi nevidíme žádné konkrétní kroky, které by vedly ke kýženému cíli. A to bohužel neplatí jen pro představitele nákladných, úřednicky rozsedlých, evropských orgánu, ale i pro představitele unijních zemí.
Zapátrejme v paměti, kdy jsme slyšeli například od některého z našich ministrů slovo burza či kapitálový trh ve smyslu posílení konkurenceschopnosti naší ekonomiky. Odpověď zní, že až na pár „blabla a blablabla“ nikdy. Finanční trhy jsou jim dobré jen k tomu, aby si na ně chodili pro peníze na látání děr v jejich zoufale deficitním hospodaření s našimi penězi. A to je málo. Dokonce víc než málo. Naopak tím jen škodí jak nám, tak podnikům. Zvýšení daní pro fyzické a právnické osoby, aby bylo i na dluhy, které žádnému hospodářskému růstu nepřispěje, je toho zřejmým důkazem. Dá se s tím vůbec něco dělat? Dá, musíme rychle a demokraticky vykopat z důležitých míst tupé a neschopné politiky. Anebo na ně zatlačit, aby konečně začali dělat užitečné věci.
Daniel Tácha, FinTag / Kryštof Míšek, Agros Capital
To je bohužel naprostá pravda. Ekonomické vzdělání u rozhodujících politiků nutné. A s odvahou s tím hnout, a prosadit.
Jenže ten náš rybníček je plný přežraných kaprů a těm tato situace naprosto vyhovuje. Založit podnikání na sosání dotací žádnou prosperitu nepřinese. Tedy kromě vlastníka.
Uvádět podnikové dluhopisy na burzu by nutilo firmy k inovacím s dobrými výsledky, v opačném případě krach. A toho se bojí jak firmy, tak potencionální investoři. Firmy by tak musely šlapat a ne si s každým novým problémem běžet pro státní podporu.
Vaše úvaha je velmi přesná a dotýká se klíčových problémů spojených s evropskými a českými trhy. Tento odliv kapitálu směrem k americkým burzám, včetně nákupů akcií a ETF, není jen otázkou výkonnosti domácí burzy, ale spíše strukturálního nastavení ekonomického prostředí v Evropě a České republice.
Americké burzy, zejména NASDAQ a NYSE, těží z dlouhodobě stabilního prostředí podporujícího růstové společnosti. Ekonomika USA je založena na inovacích, technologickém pokroku a relativně předvídatelné legislativě. Politická rizika sice existují i zde, ale jsou vnímána jako méně destabilizující než v Evropě.
Například firmy jako Tesla nebo Amazon mohly díky otevřenému kapitálovému trhu získat masivní prostředky, což by v evropském prostředí bylo výrazně složitější. Evropský ekosystém je často více svázán dotacemi, preferencemi tradičních odvětví a regulačními bariérami.
Drobní investoři, kteří ve svém souhrnu investují obrovské částky, vidí ve Spojených státech větší potenciál zhodnocení svých prostředků. Jejich důvěra je podpořena transparentními a efektivními burzovními mechanismy a snadnou dostupností informací o veřejně obchodovaných společnostech. Navíc americké společnosti často operují globálně, což dále snižuje riziko závislosti na jednom regionu.
Naopak v Evropě – a zejména v Česku – chybí nejen likvidita, ale i obecná důvěra, že trhy skutečně podporují růst. Kromě toho se investoři obávají, že i firmy s vysokým potenciálem mohou být ovlivněny nebo zničeny politickými rozhodnutími, což značně zvyšuje riziko investice.
Evropská ekonomika je často vnímána jako „řízena shora“ – tedy regulovaná a ovlivněná politickými prioritami, jako jsou dotace, environmentální požadavky a další zásahy, které ne vždy odpovídají tržní logice. To může vést k situaci, kdy i perspektivní firma s dobrým produktem nenajde na domácím trhu podporu nebo bude znevýhodněna ve prospěch „preferovaných“ odvětví.
To u amerických firem nehrozí v takové míře. Politická rozhodnutí ve Spojených státech mají sice také vliv na podnikání, ale trh je zde pružnější a riziko zásadního poškození podnikatelského prostředí z politických důvodů je nižší.
Pokud Evropa a Česká republika nenajdou způsob, jak konkurovat americkému trhu, bude tento trend pokračovat. A drobní investoři, místo aby podporovali domácí ekonomiku, budou nadále investovat do zahraničí, kde vidí větší jistotu a příležitost.
Řešení jsou, ale jsou politicky neprůchodná:
Zjednodušení regulačního rámce: Odstranit nadměrné byrokratické bariéry, které brzdí růst firem.
Stabilizace politického prostředí: Minimalizovat zásahy, které by ohrožovaly důvěru investorů.
Větší likvidita na burze: Motivovat firmy k vstupu na burzu a podporovat aktivity, které zvýší objem obchodů a důvěryhodnost trhů.
Bohužel pro Evropu, ta podstata je mnohem hlubší. Tou příčinou rozdílu jsou lidé. A projev jejich mentality. Celá ta nadstavba, o které se mluví článku, je jen zhmotnělý projev tohoto. Připodobnil bych to k následujícímu. Nakoupíte zemědělskou techniku, najmete vystudované agronomy, zkušené, zapracované pracovníky v zemědělství, pořídíte nejnovější výrobky z této oblasti, od hnojiv až po nejlepší osivo a s tím vším vyrazíte rozorávat a osívat skaliska.
Politici jsou totiž jedněmi z řad voličů a ti je tam také dostali.
Tato vláda politických tupců,doslova.Myslím,že komentovat dál tu sebranku,která nic v životě nedokázala,je ztráta času.