Stárnutí není jen o věku, kdy jde o chronologický údaj, ale také o biologickém stavu. To znamená, že lidé s věkem ztrácejí své schopnosti různým tempem. A jak ukazují studie, podstatně rychleji o ně přicházejí chudí lidé než ti bohatí.
Socioekonomické postavení člověka udává jeho postavení ve společnosti. Například podle dosaženého vzdělání, jeho povolání a příjmů. A také ho významně ovlivňuje velikosti majetku v jeho držení. To se většinou projeví i do životního stylu. Například nedávný průzkum J&T Banky zjistil: Zatímco rodiče z řad českých dolarových milionářů trápí, že jejich potomci nemají takový tah na bránu jako oni, zástupci rodičů z obecné populace mnohem více řeší, jak naučit děti žít reálný život mimo jejich on-line svět.
„Je to dáno i tím, že děti z majetnějších rodin mají více koníčků a méně času na sociální sítě,“ vysvětlila pro FinTag mluvčí banky Monika Veselá.
Jak žijí čeští a slovenští milionáři, ukazuje průzkum J&T Banky
Aktuální průzkum Národního institutu SYRI a Masarykovy univerzity zkoumá rozdílné biologické stárnutí lidí, kdy jeho rychlost ovlivňuje právě socioekonomické postavení. A výzkumnice Andrea Dalecká ve výzkumu dokládá, že lidé s nízkým vzděláním, nízkými příjmy a téměř žádným majetkem stárnou podstatně rychleji ve srovnání s lidmi se silným socioekonomickým zázemím.
„Jedinci z vyšších socioekonomických vrstev vykazovali zejména ve středním věku signifikantní zpoždění biologického stárnutí, zatímco socioekonomicky znevýhodněné skupiny stárly rychleji,“ říká Dalecká s tím, že vůbec nejhůře na tom jsou lidé, kteří vyrůstají a žijí v chudobě.
„Ti v porovnání s ostatními stárli nejrychlejším tempem,“ tvrdí a potvrzuje souvislost mezi socioekonomickým postavením a rychlostí biologického stárnutí.
Chudí lidé stárnou rychleji než bohatí, ukazuje výzkum
Biologické stárnutí je proces přirozených změn ve funkčnosti buněk, tkání a orgánů. Tyto změny se u lidí projevují postupným poklesem fyziologických a kognitivních funkcí. Mezi ně patří paměť, soustředěnost, pozornost, ale i rychlost myšlení a pochopení informací a řečové funkce. Tyto schopnosti se u lidí s věkem snižují, nikoliv však stejným tempem.
To znamená, že například padesátníci bývají biologicky jinak staří. Na biologické stárnutí se ve svém nedávném výzkumu zaměřila Andrea Dalecká se svými kolegy. Ti porovnávali data od 48 348 osob ve věkovém rozmezí 20–84 let. Podle jedenácti biomarkerů vypočítali hodnotu biologického věku.
„Pokud je hodnota biologického věku vyšší než hodnota věku chronologického, hovoříme o zrychleném biologickém stárnutí,“ vysvětlila, jak posuzovali rychlost stárnutí u téměř padesáti tisíc lidí, Dalecká.
Výsledky podle ní mimo hlavní zjištění ukazují, že socioekonomické postavení neovlivňuje biologické stárnutí rovnoměrně v každém věku.
„Od 20. roku života dochází mezi socioekonomickými skupinami k postupnému rozevírání pomyslných nůžek až do období vyššího středního věku, kdy nerovnosti dosahují svého maxima,“ popisuje Dalecká.
Tyto pomyslné nůžky se podle ní začínají s vyšším věkem zase mírně uzavírat. Nicméně i ve vyšším věku jsou rozdíly v rychlosti stárnutí mezi lidmi stále přítomné. To až do nejvyšších věkových kategorií, dodává.
Lidé z vyloučených lokalit na své zdraví příliš nedbají
Podle ní není možné shrnout vliv slabého socioekonomického postavení na biologické stárnutí do jednoho faktoru. Sociálnímu znevýhodnění se lidé vystavují po celý život a dopady na jejich zdraví se tak po léta shromažďují.
„Zároveň jsou častěji exponováni negativním vnějším vlivům. Jako je znečištění životního prostředí či expozice rizikům pracovního prostředí. Dopady nepříznivých životních podmínek a životního stylu převzaté v mládí pak můžeme pozorovat v celé pozdější životní dráze jedince,“ doplňuje, co vše ovlivňuje zdraví a životy lidí ze sociálně slabších skupin, Dalecká.
Agentura pro sociální začleňování pokračuje. Peníze pro ni jsou
Nicméně dnes odborníci, ale i široká veřejnost dobře ví, že lidé ze sociálně slabšího zázemí, převážně z takzvaně sociálně vyloučených lokalit, nedbají na své zdraví. Je mezi nimi více kuřáků, holdují nezdravé stravě, dávají přednost průmyslově zpracovaným potravinám, častěji pijí alkohol, užívají drogy a mají málo pohybu.
Závěry aktuální studie by i proto měly vzít v potaz zdravotní politiky, kde se zvlášť v posledních dekádách prohlubují rozdíly mezi domácnostmi co do příjmů a objemu vlastněného majetku. Při hodnocení zdravotního stavu a nastavování preventivních programů není jediným ukazatelem ani chronologický věk, ale stále významnější roli v něm sehrává biologické stáří. Jak ostatně dokládá ve své studii, kterou publikoval časopis BMC Public Health, Andrea Dalecká se svým týmem.
–VRN–
