Evropa má oproti zbytku světa nezanedbatelnou výhodu. Jádro EU je na tom už tak špatně, že se jeho situace může jen stěží dál zhoršovat. Což platí zejména pro dvě tradičně klíčové mocnosti eurozóny, Francii a Německo.
Ve svém komentáři na téma, jaké změny nastanou po jmenování Donalda J. Trumpa prezidentem USA, to říká hlavní makroekonomický stratég Saxo Bank John H. Hardy. A mimo jiné v něm dále i píše: Opravdu divokou kartou je pro Evropu možnost vydávat eurobondy za účelem financování rozsáhlých investic do národní bezpečnosti na úrovni eurozóny. Více už v jeho textu na FinTag, který redakce mírně upravila a zkrátila.
—
Znovuzvolený prezident Donald J. Trump nebude po inauguraci 20. ledna ztrácet čas. Smršť nových opatření slibuje hned od prvního dne. Od Trumpa se dá očekávat, že své druhé funkční období zahájí zavedením cílených cel a pohrozí dalšími, pokud s ním protivníci neusednou k jednacímu stolu. Přesto velká část klíčových iniciativ Trumpova druhého volebního období, od deregulace a změny zdanění až po fiskální politiku, nejspíš plně nevykrystalizuje dříve než ve fiskálním roce 2026.
Což ale nebrání tomu, aby již nyní agenda druhého volebního období Donalda Trumpa přímo překypovala návrhy. Spočívá především v reindustrializaci Spojených států. Ta má pomoci znovu vytvořit pracovní místa ve výrobním sektoru a zvýšit národní bezpečnost. Zároveň chce Trump zmírnit obrovské obchodní a rozpočtové deficity země. Usiluje o zastavení či alespoň zpomalení dluhové spirály a zároveň udržení nízké inflace. Tyto cíle si však už ze své podstaty navzájem odporují. Pokud tedy nedojde k zázračnému zvýšení produktivity a reálného růstu.
Co prosazuje Scott Bessent
Podívejme se, co přesněji prosazuje Scott Bessent, budoucí ministr financí Spojených států. Ten představil takzvaný „Plán 3-3-3“:
- 3% deficit státního rozpočtu vůči HDP. Nyní je více než dvojnásobný.
- 3% reálný růst ekonomiky pomocí deregulace a nižších daní.
- 3% vyšší domácí těžba [plynu] a ropy v objemu 3 milionů barelů ročně.
Tak hodně štěstí! Chce se mu popřát. Růst bude nejspíš sotva poloviční, protože jakékoli omezení fiskálních výdajů půjde už ze své podstaty na úkor celkového růstu HDP. Koneckonců to byly právě Bidenovy deficity, které umožnily Spojeným státům oproti zbytku světa solidní růst hrubého domácího produktu [HDP].
Podle současných předpovědí letos zaplatí americké ministerstvo financí za dluhovou službu čistý jeden bilion amerických dolarů [cca 25 bil. Kč]. Ještě v roce 2024 stála necelých 900 miliard dolarů [cca 22 bil. Kč] a v roce 2023 pak 650 miliard dolarů [cca 16 bil. Kč].
Nyní proti růstu HDP půjdou Trumpovy fiskální úspory a své udělají i zvýšená cla, která omezí ekonomiku. Divokou kartou na druhé straně zůstává podpora nových technologií.
Státní dluhopisy – čeká Ameriku studená sprcha?
Výnosy amerických státních dluhopisů rostly před Trumpovou inaugurací po celé výnosové křivce. Trh došel k závěru, že s novým prezidentem nepřijde jenom kombinace neústupné inflace a stále vysokých rozpočtových deficitů, ale i solidní hospodářský růst.
Ve všech případech je však nutné, aby nominální HDP USA stoupal střednědobě a dlouhodobě rychleji než průměrná úroková sazba dluhopisů vydávaných americkou vládou.
Dění na akciovém trhu v USA je anomální, říká stratég Amundi
Dobrá zpráva je, že někteří členové Trumpova týmu diskutují o různých způsobech, jak zajistí dlouhodobou stabilitu trhu s americkými státními dluhopisy. A zároveň udrží americký dolar jako preferovanou globální rezervní a transakční měnu.
A pak je tady zbytek světa. Čína i Evropa
Při pohledu do budoucna bychom neměli zapomínat, že Spojené státy nejsou jediným aktérem na globální scéně.
Pokud jde o americko-čínské vztahy za vlády prezidentů Trumpa a Siho, pak jsou tady nepřeberné možnosti. Jednou z nich je Trumpova myšlenka „G2“, kdy by se Spojené státy posadily s Čínou k jednomu stolu a vyřešily světové problémy. To v tom lepším případě. V tom horším hrozí světu podle Iana Bremmera z Eurasia Group „G-nula“, kde vládne chaos. V multipolárním světě už totiž nedrží nikdo otěže pevně v rukou.
Nedělejte si iluze, že Čína zaostává, řekl šéf společnosti Microsoft
Evropa má oproti většině zbytku světa nezanedbatelnou výhodu. Jádro EU už je na tom tak špatně, že se jeho situace může jen těžko dál zhoršovat. Což platí zejména pro dvě tradičně klíčové mocnosti eurozóny, Francii a Německo.
Francie je jejím nejslabším místem. Vzhledem k neutuchajícím politickým problémům a nepříznivé úvěrové dynamice se dá očekávat, že se bude současnou krizí přinejlepším „jakžtakž protloukat“. Obavy o francouzskou fiskální stabilitu jsou už takové, že výnos 10letých francouzských vládních dluhopisů vystoupal v prvních dnech obchodování letošního roku poprvé v historii nad úroveň 10letých řeckých vládních dluhopisů.
Moody’s snížila rating Slovenska i Francie. Důvody jsou podobné
Oproti tomu Německo nabízí po volbách, které se mají konat 23. února, značný potenciál ke zlepšení. Otázkou je, do jaké míry tento potenciál naplní. Německo podcenilo investice do digitální a jiné infrastruktury a jeho převažující průmyslový exportní model založený na těžkém průmyslu má značné problémy. Může za to růst cen energetických vstupů způsobený odklonem od levného ruského zemního plynu. Své dopady má i zostřující se přímá konkurence Číny a také vyhlídky na Trumpova vysoká cla.
—
Opravdovou divokou kartou je pro Evropu možnost vydávat eurobondy za účelem financování rozsáhlých investic do národní bezpečnosti. Zpočátku by šlo zřejmě o finance hlavně na obranu, ale časem možná i o investice do zajištění dlouhodobých dodávek levnější energie a lepší transevropské infrastruktury a dodavatelských řetězců. Lídři eurozóny by si měli nastudovat publikaci Maria Draghiho „The Future of European Competitiveness“.
John J. Hardy, hlavní makroekonomický stratég, plný text jeho analýzy naleznete zde.
