DIP DIP hurááá. Portu cupuje penzijní spoření se státním příspěvkem

Investiční společnost Portu, která spolu s mnoha dalšími nabízí nový Dlouhodobý investiční produkt [DIP], vypracovala analýzu, jak si vede DIP ve srovnání se spořením v penzijních fondech se státním příspěvkem. 

První zjištění analytiků Portu zní: DIP si sjednalo v prvním roce jeho existence 116 tisíc lidí, kteří do něj zainvestovali 2,4 miliardy korun. Což je pozitivní zpráva. Ministerstvo financí DIP definuje jako souhrnné označení investičních či spořicích produktů, které napomáhají zabezpečení na stáří a mohou mít daňovou podporu. Svým způsobem je DIP účet, jehož prostřednictvím jeho majitel spravuje různé finanční produkty. Přitom může uplatnit daňové úlevy. A přispět mu může do DIPu i zaměstnavatel.

Co může být v DIP:

• Peněžní prostředky – prostředky na spořicím účtu, termínovaný vklad apod.
• Akcie a dluhopisy obchodované na burze, a to včetně zahraničních.
• Státní nebo kryté dluhopisy [i ze zemí EU], například hypoteční zástavní listy.
• Podílové listy.
• Deriváty sloužící k zajištění měnového nebo úrokového rizika.

DIP odborníci nejčastěji doporučují jako doplněk k penzijnímu spoření se státním příspěvkem. To totiž na rozdíl od DIPu nabízí nejen daňové úlevy, ale i státní příspěvek. Navíc je podstatně ostřeji regulované ve smyslu ochrany klienta a poplatků. Proto má být DIP až druhou volbou po penzijních fondech se státním příspěvkem u každého, kdo jednoznačně cílí na vytváření finanční rezervy na stáří.

Staré penzijko za nové penzijní spoření mění tisíce lidí měsíčně

Na druhé straně DIP je oproti penzijnímu spoření o poznání atraktivnější. Jeho kouzlo spočívá v tom, že člověk může investovat skoro do čeho chce, kdežto u penzijního spoření si volí jen investiční strategii. Rovněž je ale třeba vědět: Aby majitel DIPu dosáhl na daňové úlevy v maximální výši 48 tisíc korun ročně, musí splnit dvě podmínky. A sice, že peníze nevybere dříve než po deseti letech od uzavření smlouvy a musí mu být 60 a více let.

To znamená, že ten, kdo uvažuje o podmínkami neomezeném investování, může oželet daňovou úlevu a investovat přes podílové fondy nebo ještě lépe – na vlastní pěst. Což ale rozhodně neznačí to, že by takové rozhodnutí vyřazovalo DIP ze hry. Naopak DIP je vhodným doplňkem k penzijnímu spoření, podílovým fondům či investování na vlastní pěst prostřednictvím brokera. Avšak zpátky k analýze Portu, která přináší zajímavá zjištění v oblasti výkonu penzijních fondů se státním příspěvkem.

Co zjistili analytici Portu

Analytici Portu začínají zeširoka. Vrací se do roku 1994, kdy vzniklo penzijní připojištění jako státem podporovaný nástroj pro individuální zajištění na důchod. Připomínají i rok 2012, kdy stát penzijním fondům nařídil, že musí klientům garantovat každoroční kladné zhodnocení. Což vedlo k tomu, že penzijní připojištění [PP] ztratilo na atraktivitě z hlediska výnosu. V roce 2013 proto vzniklo Doplňkové penzijní spoření [DPS]. To sice účastníkům negarantuje kladnou nulu, ale zase jim jejich investované peníze, státní příspěvek a případně příspěvek od zaměstnavatele zhodnocuje přece jen více než jen „kladnou nulou“.

Analytici Portu si detailněji všímají výkonu penzijních fondů. Uvádějí, že i když se jim na první pohled daří, na druhý pohled už to taková sláva není. Vycházejí z níže uvedené tabulky výnosů penzijních fondů a zaměřují se na loňský rok. Jimi poskytnuté údaje nezahrnují státní příspěvek, případě příspěvek od zaměstnavatele.

[Zdroj: Portu]

„Výsledky akciových trhů jako celku ukazují, že průměrné penzijko zaostává. Americký index S&P 500 vzrostl loni o 24,9 procenta. V korunách rostl dokonce o 35,4 procenta. Globální akciový index MSCI World posílil o 19,2 procenta. V korunách přidal 29,1 procenta. […] Avšak průměrné zhodnocení účastnických fondů v nejagresivnější investiční dynamické strategii loni činilo 14 procent,“ říká analytik Portu Lukáš Raška.

Situace je podle něj ještě nepříznivější po započítání inflace, která v letech 2015-2024 dosahovala v průměru 4,27 procenta ročně.

„Konzervativní a vyvážené fondy tak ve skutečnosti nedokázaly ochránit hodnotu vložených prostředků,“ konstatuje Raška.

Poplatky a daně

Významným faktorem jsou podle něj i poplatky a daně. Upozorňuje, že i když většina penzijních společností účtuje maximální zákonem povolené 1% poplatky z hodnoty majetku, podle Lukáše Rašky 15% poplatek ze zisku, který si účtují penzijní společnosti, a stále je tu ještě 15% daň z výnosu a příspěvků zaměstnavatele [zdanění příspěvků zaměstnavatele se může účastník v penzijním spoření i vyhnout, pozn. red.]

Zdanění příspěvku zaměstnavatele v penzijku se dá v pohodě vyhnout

„Klient tak přichází o významnou část z celkového výnosu. Zjednodušeně to lze vyjádřit tak, že pokud by byl výnos 8 procent, 15% poplatek ze zisku, který si účtují penzijní společnosti, sníží zhodnocení k 7 procentům a další 1 procento ze spravovaného majetku sníží výnos k 6 procentům. Zhodnocení se v tomto případě po odečtení inflace propadne o dva procentní body,“ shrnuje Raška.

DIP je doplněk k penzijnímu spoření

Potud analýza Portu nabízí zajímavá data. Ke škodě všech následně pokračuje až překvapivě manipulativním chvalozpěvem na DIP. Podle Portu překonává DIP omezení klasického DPS především ve flexibilitě a možnostech individuálního přístupu k investování s vyšším potenciálem zhodnocení. A dále: Svoboda při správě úspor u DIPu umožňuje upravovat investiční strategii v závislosti na věku a toleranci k riziku. Anebo: Klient tak může mít peníze lépe pod kontrolou a usilovat o vyšší výnosy. Což je při dlouhodobém investičním horizontu klíčové. Případně: Významnou roli hraje i výše poplatků.

To všechno je pravda. Problém ale je, že analytici Portu zamlčují, co by v seriózní analýze zamlčovat neměli, aby nemátli veřejnost. Sem patří třeba to, že DIP je na rozdíl od penzijních fondů bez státního příspěvku. Rovněž neuvádí, že regulace poplatků u DIPu je podstatně slabší než u penzijních fondů. A také neříkají, že na rozdíl od penzijních fondů, které nabízejí státem silně regulované penzijní společnosti, DIP nabízí „kdekdo“.

Kdo může poskytovat DIP:

• Banka,
• spořitelní a úvěrní družstvo,
• obchodník s cennými papíry,
• investiční společnost,
• samosprávný investiční fond,
• obdobná zahraniční osoba oprávněná poskytovat své služby v České republice.

Slovo na závěr si pak bere marketér Portu Martin Luňáček, který přichází s tímto tvrzením: „Pro ty, kdo chtějí dlouhodobě budovat finanční jistotu na stáří, ale nevyhovují jim omezení tradičních penzijních fondů, je DIP modernější a flexibilnější volbou, která umožňuje efektivní investování s potenciálem vyššího zhodnocení.“

Pozůstalost z penzijního spoření bývá i bez státního příspěvku

I on svým způsobem říká pravdu, bohužel opět ale neříká pravdu celou. Čímž docela shazuje v některých bodech relativně zajímavou analýzu Portu. Proto, aby bylo jasno, znovu zopakujme, že stejně jako není špatný DIP, není špatné – zvlášť vzhledem k vývoji veřejných financí a stárnutí populace – penzijní připojištění či doplňkové penzijní spoření. Prostě DIP a spoření na penzi se státním příspěvkem nestojí proti sobě, jak se nám snaží říci zástupci Portu, ale stojí vedle sebe. A to by měl vědět každý, kdo si spoří na stáří.

Daniel Tácha