V rozlehlé španělské továrně spolu pracují lidé dvaašedesáti národností. Pod stropem vrčí posouvající se háky se zavěšenými šunkovými kýtami. Zahraniční dělníci tak roztáčejí kola španělské ekonomiky.
Alespoň o tom píše The Associated Press [AP] v článku Foreign workers help Spain´s economic growth outpace the US and the rest of Europe.
„Naše společnost bonÁrea by nemohla fungovat, kdyby neměla dělníky z jiných zemí. Měli bychom jim být nadosmrti vděční,“ říká personální ředitel Xavier Moreno pro AP s tím, že firma má volných ještě asi 700 pracovních míst.
Španělská společnost bonÁrea je zpracovatelem potravin a provozuje vlastní maloobchodní řetězce. A zdaleka není sama, když zaměstnává cizince. Španělská ministryně inkluze, sociální bezpečnosti a migrace Elma Saizová uvedla, že 45 procent všech zaměstnaneckých pozic vytvořených od roku 2022 zaujalo asi milion a půl dělníků narozených v zahraničí. Téměř tři miliony cizinců nyní tvoří 13 procent veškeré pracovní síly v zemi [v Česku to bylo cca 14 % před válkou na Ukrajině, pozn. red.]. Z celkového počtu 48,6 milionu obyvatel Španělska v roce 2023 se podle oficiálních statistik jedna šestina narodila v cizině.
„Mohli jsme se s tím vypořádat dvěma způsoby. Buď bude Španělsko uzavřená a chudá země, nebo otevřená a prosperující,“ říká ministryně Saizová.
Španělsko rostlo nad průměrem EU
Pracovní síla ze zahraničí loni pomohla španělské ekonomice růst o tři procenta, zatímco průměr zemí EU dosáhl 0,8 procenta, jak uvádí Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj [OECD]. Španělsko překonalo dokonce USA, kde loni HDP vzrostl o 2,8 procenta.
„Příliv zahraničních dělníků Španělsku pomohl dosáhnout lepších výsledků, než zaznamenalo Německo, tradiční motor evropské ekonomiky, jehož průmysl se však nyní ocitá v krizi,“ říká Pedro Aznar, profesor ekonomie na barcelonské Esade Business School.
Aniž by už ale vysvětlil, proč masivní příliv zahraničních dělníků stejně nezafungoval i v Německu, jehož ekonomika stagnuje zejména kvůli vysokým cenám energií, evropské byrokracii a měnícímu se světu.
V ČR jsou nízké mzdy a vysoké životní náklady, řekl ministr Rakušan
Profesor Aznar ale zdůraznil, že španělskou ekonomiku pohání sektor služeb, zvláště turistický ruch. Cizinci v něm zastávají méně placená pracovní místa, o která domácí nemají zájem.
„A přestože Španělsko přijímá méně žadatelů o azyl než ostatní evropské země, má zvláštní pozici v tom, že přitahuje miliony ekonomických migrantů z Latinské Ameriky, kteří se v práci a společnosti rychle adaptují díky tomu, že mluví stejným jazykem,“ říká.
Podle Bank of Spain se prakticky o veškerý růst počtu obyvatel od pandemie covidu zasloužili právě přistěhovalci, kterých v roce 2022 do země přijelo 1,1 milionu. Nově příchozí zlepšují demografickou strukturu a přispívají do sociálního systému, z čehož profituje stárnoucí domácí populace.
„85 procent ze 433 000 lidí, kteří si loni od ledna do září našli práci, pocházelo ze zahraničí,“ uvedla banka.
Kdo přichází do Španělska
Většina přistěhovalců do Španělska pochází z Latinské Ameriky a do země přijeli legálně. Podle nedávného sčítání více než čtyři miliony Latinoameričanů pobývaly v zemi v roce 2023 legálně.
Viktora Razuriho si zmíněná potravinářská firma bonÁrea loni „přivezla“ z Peru a zaměstnává ho na pozici mechanika a elektrikáře. Jedenačtyřicetiletý Razuri s přizpůsobením neměl nijak velký problém.
„V Peru nevidíte moc lidí z jiných zemí. Když jsem sem přijel, pracoval jsem s lidmi z Ukrajiny, Maroka a dalšími lidmi z Latinské Ameriky. Zpočátku to bylo dost těžké. Ale už jsem se, myslím, zabydlel,“ říká Razuri.
Příchod Ukrajinců vrhl tuzemský pracovní trh o několik let zpět
Aby bonÁrea pomohla imigrantům s integrací, pořádá kurzy španělštiny a katalánštiny. Pomáhá jim se získáním pracovního povolení, hledá jim ubytování a školy. Předáci dělníků z různých zemí se pravidelně setkávají a řeší jejich problémy.
Majitel barcelonské kavárny Jordi Ortiz říká, že by bez pracovní síly, většinou z Latinské Ameriky, nemohl svoji živnost provozovat.
„80 procent mých zaměstnanců jsou cizinci, zbytek pak domácí. Španělům se ve službách moc pracovat nechce,“ dodává Ortiz.
Emily Sotoová z Dominikánské republiky obsluhuje hosty jeho kavárny. Se svou rodinou přijela do Španělska v roce 1998. Od té doby se hodně změnilo.
„Když jsem přijela, nebyl tu z mé rodné země nikdo, vlastně bych je mohla spočítat na prstech jedné ruky. Ale nyní přijíždějí další a další,“ říká.
Jak se k zahraničním dělníkům staví vláda
Španělský stavbař Victor Lisbona tvrdí, že mladí Španělé už nejdou ve stopách svých rodičů a odhaduje, že asi 80 procent tesařů, elektrikářů a stavebních dělníků, které zaměstnává, pochází z ciziny.
„Mladí Španělé odmítají těžkou práci ve stavebnictví, řidičů kamionů a tesařů. Chtějí studovat a stát se právníky nebo doktory,“ stěžuje si Lisbona.
Socialistický ministerský předseda Pedro Sanchez legální migraci obhajuje s poukazem na její hospodářský přínos. Podle statistického úřadu loni do země přijelo 458 000 legálních přistěhovalců.
31 procent jich přišlo ze zemí EU, nejvíce pak z Maroka, Kolumbie, Venezuely, Číny, Peru a Ukrajiny. Příchozí obsazují převážně pracovní místa ve službách, stavebnictví, zemědělství, rybářství, domácí péči a v úklidových službách.
„Přivítat ty, kteří sem přijdou za lepším životem, není jen povinnost, ale i nutný krok k zajištění budoucí prosperity,“ tvrdí Sanchez v parlamentu.
Podle něj Španělsko otevřelo trh práce pro zájemce ze zahraničí, aniž by došlo k dramatickému sociálnímu napětí. Přestože nezaměstnanost v zemi dosahuje 10,6 procenta.
Loni Sanchez navštívil Mauretánii, Senegal a Ghanu, aby propagoval dočasné pracovní schéma, v jehož rámci by afričtí dělníci mohli získat legální a bezpečný přístup do Španělska. Výsledek jeho úsilí se teprve ukáže. Vláda se rovněž snaží zahrnout do systému i ilegální migranty, kteří už pobývají v zemi.
Do Španělska nelegálně chodí hlavně lidé z Afriky
Španělsko se potýkalo s nelegální migrací přes Středozemní moře a podpořilo smlouvu EU s Marokem ve snaze zastavit příliv imigrantů. Ti se přepravovali na člunech ze západního pobřeží Afriky na Kanárské ostrovy a způsobili vleklou humanitární krizi, někteří při přechodu zemřeli.
Osmatřicetiletý Mohamed Es-Sale přišel nelegálně do Španělska, když mu bylo 16 let přes severoafrickou enklávu Ceuta. Nyní pracuje legálně jako elektrikář a údržbář v bonÁrea.
„Žádnou nenávist k přistěhovalcům tu necítím. Podle mě se člověk ze zahraničí může na novou zemi adaptovat, někdy dokonce lépe než místní,“ říká.
Loni v listopadu Sanchezova levicová koalice oznámila, že za dobu tří let poskytne pracovní povolení a dokumenty 900 000 cizincům, kteří už v zemi jsou, ale zatím ilegálně. Doufá, že i ti se zapojí do pracovního procesu a začnou platit daně a pojištění.
Bank of Spain odhaduje, že kvůli stárnoucí populaci bude země během příštích třiceti let potřebovat 30 milionů pracovníků, aby se vyrovnal poměr mezi počtem pracujících a pasivních seniorů a dětí.
Michal Achremenko
