Zavedené 104% americké clo na čínské zboží je varováním EU. Ta by se neměla Trumpovi mstít odvetnými cly. Spíš by si měla udělat pořádek doma. Ve svém komentáři na FinTag to uvádí hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Americký prezident Donald Trump zavádí na Čínu 104% clo. Je to varování Evropské unii. Její nejlepší reakcí by ale bylo, kdyby vůbec nereagovala. Donald Trump totiž nejprve na Čínu uvalil „jen“ 34% clo, po její odvetě z minulého pátku ale přidal dalších 50 procent. Přitom už v lednu a únoru zvedl clo na Čínu dohromady o 20 procenta.
Rovnice, která Trumpa k novým celním sazbám dovedla, včetně rekordního cla na Čínu, vstoupí do ekonomických učebnic nejspíš jako vtip desetiletí. Jde vlastně jen o podíl obchodního přebytku či deficitu země X s USA a objemu exportu země X do USA. A výsledek tohoto dělení se po převedení na procenta – tedy prostým vynásobením stovkou – následně dělí dvěma. Pokud toto má být nová formulka výpočtu celních sazeb, pak ekonom, který ji bude hájit a uplatňovat, náhle vypadá asi jako astronom, jenž začne tvrdit, že Země je placatá.
Trump nepolevuje v celním tažení. Na dovoz z Číny uvalil 104% clo
Pro zajímavost: Česko loni mělo přebytek z obchodu s USA ve výši zhruba čtyř miliard korun. Objem našeho vývozu do Ameriky činil přibližně 133 miliard. Podíl těchto dvou cifer převedený na procenta a vydělený dvěma dává hodnotu 1,5 procenta. To by tedy podle Trumpovy rovnice měla být sazba, jíž bude čelit Česko. Za předloňský rok by Česku dokonce vyšla záporná sazba [-6,7 %], neboť mělo s USA obchodní deficit. Takže by Česko mělo čelit sazbě nulové, případně by mu USA měly své vlastní clo dokonce snižovat.
EU nemá žádné dobré karty
Pro případy, jako je ten náš, se Trump „pojistil“ celní obezličkou. Cla zvedá univerzálně všem na jakési „povinné minimum“ deseti procent. Jenže Česko bude čelit 20% procent. Důvod je, že je člen EU. V Trumpově vidění světa tak pyká za to, že EU jako celek má s USA velký obchodní přebytek. Česko tedy pyká především za Německo [byť je významným subdodavatelem zboží, které po své finalizaci končí v USA, pozn. red.].
Z toho plyne, že na světovém obchodním kolbišti žádné Česko neexistuje, je jen EU. Vedle stojí pak Velká Británie, která si od Trumpa vysloužila 10% cla. A protože EU vystupuje jako celek, nyní jako celek chystá na Trumpova cla odpověď. Můj názor je, že nejlepší by bylo, pokud by žádná nebyla. Tedy aby se EU zdržela pomsty v duchu „zub za zub, oko za oko“. Proč?
Fundamentálně je důvodem samotná skutečnost, že s novými cly přišel jako první Trump. Trump je zkrátka přesvědčený, že cla Americe prospějí. Brusel ale není přesvědčený o tom, že prospějí unijní ekonomice. Pokud by o tom přesvědčený byl, cla by jistě zavedl jako první. Vidíme to například v politice EU vůči Číně.
Nabízí se otázka, proč chce zavést Brusel cla na americké zboží. Vážně jen jako odvetu? Nebo má za to, že Trumpa donutí k tomu, aby svá cla vzal zpátky? Příklad s Čínou nám ukazuje, že s tím se moc nedá počítat. Trumpovi navíc nejde jen o cla jako taková, ale o narovnání obchodních vztahů [více zde].
EU se zavedením vyšších cel na zboží do USA akorát střelí do vlastní nohy. Proč vršit clo na clo, když už první kolo uvalování cel i podle Bruselu ekonomice EU škodí? Pokud na Trumpa neplatí tlak zvenčí, mohl by ho přesvědčit tlak zevnitř USA. Třeba v podobě pádu burz. K tomu už dochází…
EU by měla na vyšší cla zapomenout
I při vší té současné eskalaci tu zůstává z pohledu EU stále jedno dobré řešení. Zdržením se uvalení odvetných cel EU může nechat Spojené státy „podusit se ve vlastní šťávě“. Navýšená Trumpova cla totiž budou platit nikoli evropské firmy, nýbrž ty americké. Ty, které zboží z EU z USA dovážejí. Samozřejmě, že unijní firmy budou tratit též v podobě poklesu odbytu v USA. Prvotní úder ale dopadne na americké firmy a na americké spotřebitele v podobě vyšší inflace. Avšak pokud unie zavede odvetná cla, „zrcadlově“ tím poškodí primárně své vlastní firmy a své vlastní spotřebitele, nikoli Ameriku.
Šéf maloobchodní sítě Made in America vítá nová americká cla
Neuvalení cel na americké zboží má i další výhody. Pokud se EU nových cel zdrží, může zásadně přispět k Trumpovu znemožnění se na světové scéně. Jemu budou padat burzy, ona zatím bude lákat Amerikou znejistělé investory celého světa na starý kontinent. Bude investory celého světa včetně těch z USA lákat na stabilnější, mnohem vyzpytatelnější hospodářskou politiku, prováděnou s nadhledem, rozvahou a moudrostí. A nikoli ve znamení egománie a primitivní pomsty.
Toto by navíc mohl být dobrý začátek evropského restartu. Pokud v tom lepším případě následovalo ještě osekání vlastních obchodních překážek a zatěžujících výdajů v EU. Mluvím o Green Dealu, emisních povolenek, vysokých cen energií, přeregulovanosti, přemíru dotací, tuhé byrokracie, zadlužování a bobtnání veřejné sféry.
To vše se ale prozatím jeví jen jako utopie. Naopak aktuální dění kolem cel nám ukazuje, že jestliže Trump nyní vlastně říká, že Země je placatá, EU zaujala pozici toho, kdo říká, že Země je ještě placatější. Mnohem prospěšnější pro nás pro všechny by bylo, kdyby s nadhledem setrvala u prověřeného. Totiž, že Země je prostě a bude i nadále kulatá.
Česká republika jako člen EU tahá za kratší konec
Nová americká cla samozřejmě dolehnou i na českou ekonomiku. Přesto ale stále platí, že jejich nákladnost pro tuzemské hospodářství nelze srovnávat třeba s náklady Green Dealu. Plyne to z aktuálních údajů české vlády.
Ministerstvo financí minulý týden uvedlo, že Trumpova cla sníží letošní růst české ekonomiky o 0,6 až o 0,7 procentního bodu. Ve své lednové prognóze přitom ještě resort počítal s letošním reálným růstem ekonomiky ve výši 2,3 procenta. Nominální hrubý domácí produkt ČR by tak dle téže prognózy vzrostl z loňských 8007 na letošních 8431 miliard korun.
Pokud ale nyní má ekonomický růst ČR kvůli clům činit jen 1,7 procenta, namísto 2,3 procenta, za jinak stejných podmínek, při předpokládaném letošním růstu příslušné cenové hladiny o tři procenta, to znamená nominální nárůst tuzemské ekonomiky o 4,7 procenta, namísto do minulého týdne ministerstvem odhadovaných 5,3 procenta.
Což znamená, že růst z úrovně 8007 miliard korun o 4,7 procenta by značil letošní úroveň nominálního HDP čítající zhruba 8383 miliard korun. To je o 48 miliard nižší údaj, než jaký ministerstvo financí předpokládá ve své lednové prognóze, tedy než zmíněný údaj 8431 miliard. Do konce letoška přitom zbývají ještě zhruba tři čtvrtletí, takže podle ministerstva financí Česko kvůli clům přijde průměrně o 16 miliard korun za čtvrtletí. Tedy o 64 miliard korun při přepočtu na celý rok.
Přitom současně nynější vládní plán, s nímž pracuje i Národní rozpočtová rada, počítá s tím, že dekarbonizační cíle, tedy Green Deal, si v Česku do roku 2030 vyžádají vydání celkem 1,3 bilionu korun. To je při ročním rozpočítání, zahrneme-li i letošek, průměrně 217 miliard korun ročně. Z toho plyne, že roční náklady Green Dealu jsou tedy v tuto chvíli pořád přibližně 3,4krát vyšší než náklady Trumpových cel.
Komentář: Amerika odmítla klimatickou dohodu. A udělala dobře
Pokud by se tedy Green Deal podařilo o třetinu zmírnit, co se souvisejících výdajů týče, vytvořená úspora by mohla kompletně pokrýt náklady vzniklé Trumpovými cly. Nebylo by třeba dekarbonizační úsilí opustit, ale jen snížit jeho ambicióznost, která při svých současných parametrech stejně ve světě nemá obdoby.
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Pozn. red.: Text prošel mírnou redakční úpravou, včetně titulku.
—
Aktualizace: Členské státy EU dnes [9.4.] podpořily návrh Evropské komise na zavedení odvetných cel v reakci na americká cla na ocel a hliník. Cla začnou být vybírána 15. dubna, oznámila unijní exekutiva v prohlášení. Komise výši cel ani dotčené produkty ve svém tiskovém prohlášení nezmínila, bruselská média nicméně již dříve informovala, že blok uvalí 25% clo na širokou škálu vývozu z USA, včetně sójových bobů, kukuřice, rýže, mandlí, pomerančového džusu, brusinek, tabáku, železa, oceli, hliníku, některých lodí a vozidel, textilu a určitých oděvů a různých typů make-upu. Na seznamu nicméně není americký bourbon a whisky, čímž Brusel vyhověl požadavkům zejména Francie a Itálie.
Zavedení odvetných cel ze strany EU a zbytku světa může mít smysl. Jednak je to politicky silné silové gesto i pro Amerického voliče, který může mít pocit, jak to Trump všem nandal a proto je skvělý. Trump očividně rozumí především silové mocenské politice a nezavést odvetu znamená ukázat, že takové politika je skvělý směr, který si Trump může zopakovat jinde. Druhé věc je, že nezavést odvetná cla znamená uchovat část zisku amerických firem, což znova v USA může vést k pocitu, že má vlastně Trump pravdu a jeho plánu funguje. EU si cla může dovolit ve smyslu, že zboží může prodávat jinde, třeba v Číně, stejně jako Čína si cla může dovolit, protože zboží případně prodá v EU nebo jinde ve světě, ale USA si nemůže dovolit, aby velké celky jako Čína a EU na jeho zboží zavedly cla, protože USA nemá alternativu odbytu.
Píšete, že USA nemá alternativu odbytu. Avšak nejsou Trumpovy kroky právě z toho důvodu, že naopak svět si své obytiště dělá z USA? Jinak americký volič je dnes ve stavu, že si myslí, že Evropané jsou vyžírkové. Těžko je s výdaji na zbrojení s bídou dosahující 2% oproti 3,7% v USA přesvědčíte o opaku. A co se týká o možnostti prodávat EU výrobky jinde, tak je otázkou které. Elektronika je pryč dávno, stavebnictví nevyvezete, chemický průmysl balí kufry, strojírenství je fuj a demontuje se a některé banky nechtějí dávat úvěry ani na výrobu zbrojní techniky. A poslední pokusy o vývoz GD zkrachovaly. Na konferencích se poplácali navzájem po zádech, potřásli si rukama a jede se dál, močálem černým, okolo bílých skal.
Tvle, ten Kovanda vážně nejde číst. Jeho absurdní myšlenky, které snad pocházejí přímo z Kremlu a absolutně nelogické úvahy byly důvodem, proč jsem jeho a Šichtařovou dával studentům za příklad idiocie a ukázky ekonomického alfabetizmu.
udělal dobře. ale obávám se,že ani to unii neprobere. chce to úplný krach politiky eu.
Nezbývá než poděkovat. Trump chtěl skutečně okamžitě rozproudit diskusi o clech. Umíte si představit, že by chtěl jednat s Ursulou a její komisí? Prostě si našel geniální tah a najednou s ním všichni jednají.
Souhlasim s autorem. USA si tak resi svou nelichotovou fiskalni politiku, kterou tam zanechala predchozi administrativa. A udela to presto, ze se to tady mistnim novodobym soudruhum nelibi. Oni ziji ve vlastnim vylhanem svete, kde nekdo neco muze ale nekdo jiny to same zase nemuze. Mimochodem EU dlouhodobe uvaluje cla at uz skze ji vymysleny greendeal nebo jednoduse pres DPH /2O procent/, ktere jine zeme nemaji. Hodnotit jestli to udelal Trump dobre nebo spatne je zbytecne, je potreba na to vhodne reagovat, coz navrhuje Kovanda. Obchodni i celni valky uz tady nekolikrat byly a vetsinou proto, ze nekomu kdo je dostatecne silny dosavadni system nevyhovoval. Ale protoze o vzajemny obchodod stoji vsichni, pomery se preorganizovaly a jelo se dal. U EU je problem, ze veskera ji uvalena cla pozira jeji vlastni administrativa a jednotlive zeme z toho nemaji nic. Proto Brusel narizuje svym vazalum povinnou nenavist vuci Trumpovi. Ale jako je uz v EU pravidlem, nic pozitivniho z toho nebude.