„Dobrá zpráva je, že i v Česku umíme elektromobily vyrábět. Jsem přesvědčen, že zájem o tuzemskou produkci bude růst jak v zahraničí, tak doma,“ říká v rozhovoru pro FinTag.cz prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR [SP ČR] Jaroslav Hanák. A slibnou budoucnost věští i vodíku…
Jak si podle vás ve srovnání s ostatními státy stojí Česká republika v počtu dobíjecích nebo plnicích stanic pro alternativní pohony?
Veřejných dobíjecích stanic je nyní v Česku okolo jednoho tisíce. Dobíjecích stanic vždy s několika dobíjecími body o velmi vysokých výkonech pak jen několik desítek. Národní akční plán Čisté mobility počítá s tím, že v roce 2030 by mělo být podle odhadovaného vývoje počtu elektromobilů kolem 3 000 veřejných velmi rychlých dobíjecích bodů o výkonu 150 kW a vyšší. Z toho by mělo být 300 bodů o výkonu 350 kW. Dalších více než 30 tisíc dobíjecích bodů má být s nižším výkonem. Stávající stav i plánované investice jsou od těchto počtů zatím daleko. Navíc se budeme muset přizpůsobit zpřísňování emisních cílů. Proto je třeba, aby výstavbu dobíjecích i plnicích stanic více podporovaly evropské i národní fondy. Využít můžeme i Národní plán obnovy. Uvidíme, jak stát své pozitivní plány naplní.
Čistá mobilita je trend. Benzín a naftu ale tak rychle nenahradí
Co dál je třeba udělat, abychom se nedostali do situace, kdy automobilky budou vyrábět elektroauta, ale čeští řidiči je nebudou mít kde nabíjet?
Je nutné pomoci i energetickým společnostem s posilováním energetické soustavy a také například s úpravou legislativy, aby se usnadnilo a zrychlilo budování dobíjecích stanic. Cenová politika je pak otázkou pro energetiky. Samozřejmě to musí dávat smysl po byznysové stránce. Pokud se ale Česká republika zavázala k plnění klimatických dohod, tak je jejím hlavním úkolem vytvářet takové podmínky, aby byly splnitelné a realizovatelné.
Dobrá zpráva je, že elektroauta umíme vyrábět
Jak hodnotíte aktuální rozvoj elektromobility v Česku?
Kvůli pandemii zažívá trh s automobily propad. Nicméně počet elektromobilů roste a na nových registracích se podílí asi 1 až 1,5 procenty. Alternativní paliva pak mají celkově už téměř 3% podíl. V porovnání s průměrem EU má samozřejmě český trh ještě co dohánět. I tak ale dává celkem jasný signál o rozvoji elektromobilů. Ještě v roce 2019 byl podíl bateriových elektrických vozidel na nových registracích v ČR pouze 0,3 procenta. Dobrá zpráva je, že i v Česku umíme elektromobily vyrábět. Jsem přesvědčen, že zájem o tuzemskou produkci bude růst jak v zahraničí, tak doma.
Co je podle vás třeba udělat nyní v oblasti čisté mobility, elektromobility?
Poslední verze Národního akčního plánu Čisté mobility má za cíl, aby do roku 2030 mohlo v Česku jezdit 220 až 500 tisíc elektromobilů. Z toho vyplývá, že ve stejném roce tady bude muset být 19 až 35 tisíc veřejně přístupných dobíjecích bodů s tím, že je třeba vybudovat zejména rychlodobíjecí stanice s velkým výkonem. Nutné je také dostatečně podporovat výzkum a vývoj, a to hlavně v oblasti baterií.
Někteří tvrdí, že politika zaměření se na elektromobilitu je jen slepou uličkou, protože trh, poptávka spotřebitelů, ji nebude akceptovat?
Elektromobily fungují už teď a jejich podíl na nových registracích se bude dále zvyšovat. Zároveň je třeba vzít v potaz, že za posledních pár let se například kapacita baterií výrazně zvedla. Vyvíjí se nové typy bateriových článků a počítá se s poklesem ceny baterií. Takže o slepé uličce se určitě mluvit nedá. Nicméně chápeme, že některé lidi přesvědčí až následující roky nebo jejich přímá osobní zkušenost.
Jaroslav Hanák: Vodík vidím jako palivo budoucnosti
Odborníci často zmiňují možnost pohonu automobilové dopravy na vodík. Jako výhodu uvádějí využití současných čerpacích stanic. Jak se podle vás k tomuto alternativnímu palivu staví Česká republika, vnímá ho jako perspektivní?
Vodík je zatím trochu v pozadí, jelikož jeho výroba i skladování jsou zatím technologicky náročné a nákladné. Na vývoji vodíkových vozidel se ale neustále pracuje a do budoucna může být toto palivo velmi perspektivní. Mezi jeho výhody patří větší dojezd a relativně rychlé doplňování paliva a jeho bezeztrátové skladování. Musí se ovšem vyřešit problémy s vysokými náklady na výrobu i skladování a chybějící infrastruktura pro doplňování paliva. Vodík ale i tak vidím jako palivo budoucnosti, které se rozšíří spíše až od třetí dekády 21. století. Vhodné bude třeba pro větší firemní flotily především u komerčních vozidel nebo pro autobusy. Už teď se vozidla na vodík, potřebná infrastruktura i další aspekty vyvíjejí a dlouhodobě testují. A to i v České republice například díky Ústavu jaderného výzkumu Řež.
Jak si ve věci podpory vodíku stojí podpora ze strany státu?
I v Národním akčním plánu čisté mobility Česko s tímto palivem počítá. Komplexněji, tedy nejen využitím vodíku v dopravě, se tím pak bude zabývat právě vznikající Vodíková strategie ČR. Zde je třeba říci, že v oblasti vodíku do roku 2030 půjde až o 50 tisíc vozidel a až 80 veřejných vodíkových stanic. Velký potenciál spatřuji v městské mobilitě, kde můžou fungovat například vodíkové autobusy, a do budoucna také v nákladní přepravě.
Daniel Tácha
