Po historických krizích následují sociální nepokoje. Z analýzy Mezinárodního měnového fondu [MMF] vyplývá, že k nim dochází v průměru po dvou letech od chvíle, kdy krize skončila. Otázka je, zda sociální bouře přinese pandemie covidu.
Covidové podpory, zákaz soudních exekucí, odklad splátek půjček a další… Dočasná opatření ulevila od mnoha bolestivých problémů v pandemii covidu-19, která byla největší globální šok od 2. světové války. Pomoc už ale pomalu končí a naplní-li se černé scénáře, covid-19 na podzim a v zimě znovu rozevře nůžky mezi příjmy a sociální sounáležitostí.
„Pandemie a lockdowny urychlily napříč Evropou trendy jako automatizaci a ekonomickou nerovnost. Současně utichly politické nepokoje, ale napětí se jen ukrylo pod hladinu,“ píše ve své analýze As the pandemic subsides, here comes the crisis list Politico.eu.
Pokud napětí nevyřeší výsledky voleb, pak hrozí konflikty v ulicích, píše list. Odvolává se na studii MMF, podle které nepokoje následovaly vždy po několika minulých krizích. K nim docházelo v průměru po dvou letech od doby, kdy už pohroma pominula.
Oklamat by nás neměla ani skutečnost, že teď je klid a pryč jsou i předpandemické protesty a problémy. Byla to totiž právě obava z nákazy a nouzová opatření, které vládám umožnily omezit občanská hnutí a regulovat projevy občanské nespokojenosti. Ty ale byly před pandemií a budou i po ní. A do budoucna lze čekat jejich zesílení.
Pandemie covidu není spravedlivá
Dopady pandemie covidu-19 nejsou spravedlivé. Zatímco některým krize prospívá, jiní řeší vážné existenční problémy. Pandemie prohloubila nerovnosti mezi lidmi po celém světě. A platí to pro všechny země, včetně Česka.
Problém je, že o ekonomické nerovnosti se během pandemie mnohé napsalo, ale málo proti ní udělalo. Rovněž zisky společností jako by naznačovaly, že není tak zle. Například počet bankrotů před začátkem pandemie podle Eurostatu klesl a je stále ještě nižší než ke konci roku 2019. A některé studie uvádějí, že během pandemie rovněž klesly rozdíly ve mzdách.
„Avšak až systém podpor skončí docela, poznáme skutečný dopad pandemie,“ říká José Garcia-Montavalo, profesor z barcelonské ekonomické školy.
Odvolává se na příjmovou nerovnost ve Španělsku, která se vyhrotila loni na jaře v prvních šesti týdnech lockdownu, když nepřijeli turisté. V rámci madridského nouzového plánu dostali zaměstnanci na nucené dovolené 70 procent platu, což poněkud snížilo příjmové rozdíly, ale nikoliv na předchozí úroveň.
„Vláda diskutuje o tom, zda pomoc prodloužit do září, ale problém je tu stále. Záleží na tom, kolik z oněch 600 000 lidí na nucené dovolené je už vlastně propuštěno. Krize ještě poslední slovo neřekla,“ upřesňuje.
Obdobná situace přitom není jenom ve Španělsku, ale ve všech zemích, kde covid-19 „výběrově“ jedny vynesl nahoru, zatímco jiné dostal nejen do existenčních potíží. Podle průzkumu OECD více než 40 procent z 25 000 dotázaných z 25 zemí mělo v souvislosti s koronavirem problémy v zaměstnání, včetně snižování mezd a nuceného volna.
Bílé límečky a státní zaměstnanci jsou ok, ale co ostatní
Proticovidová podpora zdaleka nedává pravý obrázek o skutečných nákladech na boj s pandemií. Smysl nemá se ani chlácholit rostoucími úsporami na účtech domácností. Důvod je, že ty rostly znovu jen vybraným domácnostem.
Podle jednoho odhadu bylo třeba na účtech francouzských bank o 50 miliard eur více, než kdyby pandemie nebyla. Avšak asi 50 procent tohoto přírůstku získalo deset procent nejbohatších lidí. Deseti procentům nejchudších lidí se naopak zvýšily dluhy. Podobně to je i v ostatních evropských zemích. Pandemii nejvíce pocítily nekvalifikované pracovní síly ve službách a ve zpracujícím průmyslu.
Kombinace nerovnosti a ztráta příjmu podle Rui Xu, ekonomky MMF, která zkoumala předchozí pandemie, podněcuje k pocitu ukřivdění a sociálním nepokojům. A sociální nepokoje vedou k ekonomickým ztrátám.
„Jakmile se cyklus rozjede, jeho dopady budou trvat déle než dva roky,“ dodala Xu.
Její analýzy varují před „nebezpečným cyklem“. Při pohledu na následné dopady jiných minulých pandemií – včetně SARS, HINI a Zika, se zjistilo, že výkon ekonomiky bývá o deset procent nižší po dobu dalších pěti let.
Xu vidí známky toho, že politika intervencí některé nepokoje může odvrátit, ale zdaleka ne všechny. A poněkud cynicky upozorňuje, že oproti předchozím pandemiím sám covid-19 odpověď na blížící se problémy nedává. Se svými cca čtyřmi miliony obětí na celém světě má daleko do černé smrti, která ve 14. století v Evropě zahubila polovinu populace. Vymazala majetek elit a zredukovala počet nekvalifikovaných pracovních sil potřebných pro práci v zemědělství. Ale také tehdy zredukovala nerovnost.
Roboty už zaměstnance nahrazují
Koronavirus paralyzoval společnost a urychlil trendy automatizace a digitalizace. Roboty ukázaly, že mají výhodu před chybujícím a na peníze náročným zaměstnancem. Jsou proti viru imunní [alespoň proti tomu biologickému, pozn. red.]. To vidí i firmy a průmysl, který právě investice do modernizace vidí jako řešení krize. Ale zatímco ta vezme práci sociálně nejslabším, bílé límečky nechá v klidu či jejich řady ještě rozšíří. Otázka nestojí, zda je to špatně, otázka stojí, zda se ti, kteří přijdou o práci, dokáží přizpůsobit nové situaci.
Analýzy v Itálii, kde před úderem pandemie pracovalo on-line jedno až sedm procent zaměstnanců, ukázaly, že práci z domova zvládli hlavně starší vysoce kvalifikovaní a dobře placení zaměstnanci. Naopak ti méně kvalifikovaní upadali do takzvané pasivní pracovní existence. To je být na covidové podpoře a čekat na zlepšení situace. Klidně i rok a déle.
„Je to obrovský tlak. Není to jen o těch lidech, kteří práci ztratili a hledají si novou, ale i o těch, kteří si pohoršili,“ uvedl například analytik společnosti LMC, která vyvíjí on-line služby pro vzdělávání a hledání práce, Tomáš Ervín Dombrovský na listopadové konferenci Ministerstva práce a sociálních věcí [MPSV] Fórum zaměstnanosti 2020.
Podle něj lidé s vyšším vzděláním a kvalifikací ztrácejí práci i příjem podstatně méně. Naopak ti lidé, kteří práci ztrácejí, si ji hledají kdekoli. A to znamená, že největší konkurence na trhu práce je právě mezi lidmi s nejnižší kvalifikací. Fakt, že pandemie postihla chudší lidi mnohem víc, znamená, že jejich ekonomické ozdravení bude složitější.
Nezaměstnanost v listopadu mírně stoupla. Mění se i trh práce
Společensko-ekonomický status se rovněž promítá do vztahu k očkování a možnosti ho získat. Průzkum mezi dospělými pracujícími zjistil, že odpor k očkování je mezi lidmi vydělávajícími méně než 30 000 liber za rok v rozmezí 12 až 14 procent. Lidí, kteří vydělávají více než 40 000 liber ročně, se brání očkování jen pět procent.
Podpora ekonomiky je dobrá, ale musí být i „dobrá“
Podle listu Politico.eu navzdory hrdosti evropských bohatých států na jejich síť sociálního zabezpečení, jeho ochrana ve skutečnosti tak silná není. Zatímco finanční krize v roce 2018 nezměnila očekávání lidí ohledně ochrany vlád před finanční nejistotou, pandemie ano.
„V průměru 68 procent respondentů průzkumu OECD by chtělo, aby se vláda snažila víc,“ říká ředitel sekce OECD pro zaměstnanost, práci a sociální věci Mark Pearson.
Upozorňuje, že covid-19 byl pro společnost největší ekonomický šok od 2. světové války. Což by mohlo znamenat, že politici mohou očekávat mnohem větší tlak.
„Odpovědí na 2. světovou válku byl bohatý stát,“ tvrdí Pearson s tím, že na rozdíl od ostatních minulých krizí, kdy vlády utáhly opasky, nyní kohoutky otevřely naplno.
O tom svědčí výdaje Evropské unie přes 800 miliard eur na podporu ekonomiky, americká podpora ve výši 900 miliard a více než tři biliony eur uvolněných od počátku pandemie národními vládami. Bude to ale stačit?
„Politici jsou obvykle kritizováni za krátkozrakost. Avšak ozdravný balíček je skutečně příležitostí, která se objeví jednou za generaci, a jde o tolik peněz, že může změnit strukturu ekonomiky,“ uvedl Pearson s důrazem na nutnost zelené a digitalizované ekonomiky.
Ta ale nebude potřebovat příliš pracovních sil. A právě to je podle něj to opravdové dilema do budoucna.
Michal Achremenko
