Před příchodem pandemie personalisté odhadovali, že je v Česku více než 300 tisíc lidí, kteří nejsou spokojeni ve svém zaměstnání. Kvůli obavám, že si změnou pohorší, v práci zůstávají. Covid-19 ale mnohé z nich donutil změnit názor.
Zatímco v druhé polovině loňského roku změnilo práci jen 13 procent lidí, letos na jaře si jinou práci aktivně hledala až čtvrtina zaměstnanců. Tradičně se přitom přesuny na trhu práce v době před pandemií pohybovaly na úrovni 20 procent. Motivací ke změně je ale nejčastěji touha po jistotě a lepším výdělku. Alespoň to vyplývá z průzkumu personálně poradenské společnosti Randstad.
„Během letošního jara už se ale díky všeobecnému rozvolňování a restartu ekonomiky trh práce opět dostal do pohybu a počet lidí, kteří hledají lepší nebo zajímavé pracovní příležitosti se vrací na předpandemické hodnoty, a dokonce je překonává,“ tvrdí ředitel poradenské společnosti Jacek Kowalak.
Situaci nahrává i hlad firem pro pracovnících. Problémy se sháněním zaměstnanců hlásí 96 procent českých firem, jak nedávno uvedla Hospodářská komora ČR [HK ČR].
Kowalak dodává, že k největším pohybům na trhu práce docházelo při první vlně pandemie v první polovině loňského roku. V té době přišla řada pracovníků z oblasti gastronomie a cestovního ruchu o obživu a hledali uplatnění v oborech, které fungovaly. Tedy v logistice, výrobě a e-commerce.
Jaké důvody vedou ke změně zaměstnání
Větší polovina [54 %] českých zaměstnanců se aktuálně nebojí ztráty práce. Pětina se nicméně obává, že k tomu dojde, a to již v letošním roce. O něco větší strach pociťují lidé v nejmladší věkové skupině, tedy ve věku od 18 do 24 let. Odpovídá to skutečnosti, že právě tito lidé museli v době pandemie častěji čelit propouštění.
„Obavy o ztrátu zaměstnání jsou největší v oblasti Prahy a Liberce a nejnižší na Vysočině. V případě hlavního města se projevuje zkušenost z pandemie, která tvrdě zasáhla obory, které tu dominovaly. Na Liberecku zase pracovní příležitosti zásadně ovlivňuje velký počet subdodavatelů v automobilovém průmyslu. Ten byl a stále je utlumen,“ říká Kowalak.
V následujících šesti měsících má podle něj v plánu změnit zaměstnání 28 % respondentů. To jsou převážně ti, kteří mají strach ze ztráty práce.
Nejčastějšími důvody pro změnu zaměstnavatele byly letos na jaře podle respondentů průzkumu získání lepších pracovních podmínek [31,6 %], organizační důvody [26,3 %], osobní důvody [15,8 %], anebo touha po změně [pouze 10,5 %].
Poslední dva důvody jsou zhruba na poloviční úrovni než v předchozích letech. Je tedy patrné, že lidé práci mění stále spíše z praktických důvodů, a ne z vlastního rozmaru. Ukazuje to také na vyšší loajalitu ke stávajícímu zaměstnavateli.
Přes osobní kontakty hledají práci dvě pětiny Čechů
Nového zaměstnavatele lidé nejčastěji nacházejí prostřednictvím pracovních portálů [43 %] a s pomocí osobních kontaktů [39 %]. Mladí ve věku 18 až 24 let zase mnohem častěji najdou práci prostřednictvím sociálních sítí [30 % oproti 18 % u průměrného českého zaměstnance]. Rozdíl panuje i v tom, kde [kromě pracovních portálů] si novou práci hledají tzv. modré a bílé límečky. Ti první ve stejné míře spoléhají na své osobní kontakty, ale také hledání na internetu a sociálních sítích. Lidé se středním vzděláním daleko více spoléhají na své známé. Vysokoškoláci oproti tomu cíleně navštěvují kariérní stránky konkrétních firem.
–DNA–
