Kabinet Petra Fialy [ODS] si chce posvítit na státní zástupce. V programovém prohlášení vlády slibuje, že předloží změny ve státním zastupitelství pro jeho účinnější správu a státní zástupci mají mít i více odpovědnosti. Proč?
Nespravedlivé trestní stíhání, byť i s dobrým koncem, zamává s lidskými životy. Obvinění přijdou často nejen o práci, kariéru, rodinu, ale především o svoji čest a zdraví. Nic z toho jim nikdo nevrátí, i když se po letech ukáže, že jsou nevinní. Dokazuje to známý případ exministryně obrany za TOP 09 Vlasty Parkanové, s níž státní zastupitelé válčili dlouhých deset let. Avšak takových případů je mnohem víc, jen nejsou tolik vidět.
„V Přerově třeba stíhali vedení radnice za to, že udělali něco, co podle soudu evidentně nemohlo být trestným činem. Podobný byl případ prvního náměstka ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Šišky. Toho státní zástupci také zničili. Pak se ukázalo, že tam byl předložen naprosto nesmyslný znalecký posudek. Odfláknutý od samého počátku, a soudy pak řekly, že stíhání bylo nedůvodné,“ říká pro FinTag.cz advokát a bývalý ministr vnitra Tomáš Sokol, který zastupoval Vlastu Parkanovou.
Pozornost vyvolala i kauza Opencard. V ní státní zástupci neobvinili politiky, kteří škody způsobili, ale jejich nástupce, kteří se je pokoušeli napravit. Dnes je podle staronového ministra spravedlnosti Pavla Blažka [ODS] situace taková, že pokud se státní zástupci nedopustí některých závažnějších věcí, a to ještě jen vyjmenovaných v judikátu Nejvyššího správního soudu, nemůže se jim vůbec nic stát.
„A to je taková prapodivná výjimka, která v systému státu existuje. Systém je natolik zapouzdřený, že za chyby se neplatí. A za chyby se musí platit,“ říká ministr Blažek.
Souhlasí s ním mnoho advokátů. Například Jaroslav Ortman už dlouho volá po tom, aby státní zástupci nesli odpovědnost jako každý jiný.
„Dojde-li k blamáži, mělo by být zahájeno kárné řízení,“ tvrdí.
Vleklé a nesmyslné soudy nejsou maličkost
Tomáš Sokol připouští, že každý rok dochází ke třem, čtyřem až pěti případům, kdy soudy akceptují obžalobu, v níž jsou zásadní nedostatky státních zástupců.
„Někdo může říci, že to je maličkost, ale to je ´maličkost´, která ničí lidské životy. Mnohdy je to tak exaltované jako v případě paní doktorky Parkanové, kdy soudy řeknou, že to byl od samého začátku nesmysl,“ říká.
Podle něj by proto mělo platit, že v případech, kdy se podle rozsudku nalézacího odvolacího soudu ukáže, že obvinění bylo od samého začátku nedůvodné, státní zastupitelství má provést analýzu. Proč se to stalo a co udělat pro to, aby se to neopakovalo.
Za příklad znovu dává soudní tahanici Vlasty Parkanové ve věci nákupu pro Česko speciálně vyrobených španělských letadel CASA. Zde bylo dle něj od samého začátku zřejmé, že jí vinu není možné prokázat.
„Ponaučení z tohoto případu by mělo spočívat v tom, že když všichni podřízení, kteří jsou na rozdíl od ministra odborníky, říkají, že ministra informovali, že to, co se chystá udělat, je v pořádku, a on na konci rozhodne, nemůže to být trestný čin,“ vysvětluje.
„Mělo by v budoucnu být jasné, že když se něco, co se vyrábí jako solitér, má oceňovat, nemůže nikdo říci, že to má nějakou obvyklou cenu,“ upřesňuje problém se speciálně vyrobenými letadly CASA.
Prokázat vinu za každou cenu
Jedna věc je podle Tomáše Sokola běžná činnost státních zástupců a orgánů činných v trestních řízeních obecně. Druhá pak jejich výkon u exponovaných případů, kde hrají roli velké peníze nebo pozornost veřejnosti.
„A mám pocit, že v těchto vypjatých věcech dost často snaha prokázat vinu jde nad rámec střízlivého posouzení celé záležitosti,“ říká Sokol.
Za příklad dává případ Lukáše Nečesaného. Toho v roce 2013 obvinili z pokusu o vraždu kadeřnice v Hořicích. Případ se nakonec dvakrát vracel od Nejvyššího soudu. Jsou tu ale i další fiaska. Jsou to výkony státního zastupitelství v kauzách OKD, pražského dopravního podniku či takzvaných „trafik“ tří exposlanců ODS. Ale ani tím to nekončí.
Za zmínku stojí třeba role hlavního vyšetřovatele Jiřího Mazánka z někdejšího protikorupčního útvaru. Mazánek v průběhu soudního sporu povýšil a v srpnu 2018 se stal krátce po odhlasování důvěry Babišově vládě ředitelem Národní centrály proti organizovanému zločinu [NCOZ].
Blažek: Stát za chyby státních zástupců platí
Dnes náklady za chyby a excesy státních zástupců nese plně stát. Morální i ty finanční. Je to stát, konkrétně Ministerstvo spravedlnosti ČR [MS ČR], které se musí nespravedlivě stíhaným omlouvat a platit jim statisícové, někdy i milionové odškodné z peněz daňových poplatníků.
„Odpovědnost státního zastupitelství musí začít promyšleným systémem. Aby sami pocítili odškodnění, které stát a ministerstvo musí vyplácet za škodu, kterou způsobili,“ prohlásil ministr spravedlnosti Pavel Blažek v médiích.
Podle něj by škodu mělo dokonce platit státní zastupitelství. Konkrétně to zastupitelství, kde státní zástupce, který škodu způsobil, pracuje.
Jakkoli to pro daňového poplatníka vyjde nastejno, podle Blažka by tento systém mohl být nástrojem, aby státní zástupci tolik nechybovali.
Státní zástupci jsou bez sebereflexe, říká Tomáš Sokol
Advokátu Sokolovi vadí zejména fakt, že po případech, kdy se ukáže závažný přešlap ze strany státního zastupitelství, nevidí žádnou zpětnou reflexi v podobě nějaké analýzy. Tedy to, proč k takovým případům dochází.
„Je třeba se zamyslet nad tím, jak je možné, že došlo k takovému hlubokému zásahu do života nevinného člověka. Kde se to dalo odvrátit. Jak tomu v budoucnu zabránit.“
Jiná je podle něj situace, kdy má státní zástupce v ruce důkazy, které proti obviněnému svědčí, ty se ale pak začnou drolit.
„Někdo odvolá výpověď nebo přijde svědek, který to vyvrátí. To je klasické hromadění důkazů a rozhodne, které důkazy budou silnější. Může se stát, že soud nakonec řekne, že sice důkazy existují, ale že má pochybnosti. A tak nakonec rozhodne ve prospěch obžalovaného. Ale to je něco jiného,“ vysvětluje rozdíl.
Zvýšení odpovědnosti státních zástupců je ale i podle něj citlivý problém.
„Problém vidím, že když zákon uděláte moc přísně, státní zástupci se nebudou do citlivých kauz pouštět. Budou se bát, aby neměli problém. Tady bych byl hodně opatrný. Vítám programové prohlášení vlády, téma se otevře a uvidíme, co to přinese. Ale že bych mlátil do stolu a říkal, že je na státní zástupce potřeba větší bič a menší dvorek, to skutečně ne. Je třeba, aby státní zástupce a policista měli nějaký rozhodovací prostor,“ míní.
Kalousek: Kvalita státních zástupců leží v morálce
Stejně opatrný by byl i bývalý stranický kolega Vlasty Parkanové a exšéf TOP 09 Miroslav Kalousek. Jakkoli v minulosti ostře kritizoval hlavního vyšetřovatele Mazánka.
„Pro vyšší odpovědnost státních zástupců bych byl. Avšak neumím navrhnout řešení, kdy na jednu stranu ponesou odpovědnost za to, že svévolně zničili život, což je případ Vlasty Parkanové, ale neumím si představit v obecné rovině takové opatření, aby to neodrazovalo státní zástupce od toho, aby stíhali zločiny,“ uvedl pro FinTag.cz bývalý poslanec.
Podle něj je celá věc nesmírně křehká. A jako neprávník, jak říká, neumí vymyslet řešení.
„Pokud to někdo dokáže, tak před ním smeknu. Jinak si myslím, že těžiště je v mravní kvalitě těch lidí, nikoli v systému,“ tvrdí.
Znovu ale zdůrazňuje, že nad věcí nelze jen tak mávnout rukou. A stejně jako Tomáš Sokol se odvolává na výkon státních zástupců v kauze Vlasty Parkanové. Podle něj zde státní zástupci museli vědět, že stíhají nevinné.
„To prostě museli vědět, a někdo s ambicí, někdo z alibismu to dokázal stíhat deset let. A to je z mého pohledu neodpustitelné. Já bych s jejich vinou nespal. Nemohli být takoví právní diletanti, aby jim nebylo jasné, že stíhají nevinné. A nedělali s tím nic jiného, než že tu blamáž oddalovali mnoha a mnoha zbytečnými úkony.“
Problém byl Pavel Zeman, míní exposlanec Kalousek
Stejně jako ministr spravedlnosti Blažek má i Kalousek za to, že by pozice vedoucích funkcí státních zástupců měly být časově určené.
„Situace, kdy doktor Ištván je vrchním státním zástupcem v Olomouci dvacet let, je naprosto absurdní a v civilizovaných zemích neobvyklá,“ říká Miroslav Kalousek.
„Tady sklízíme desetiletí totálního alibismu a nestatečnosti nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, jehož povinností bylo sjednocovat jurisdikci,“ útočí Kalousek na bývalého nejvyššího státního zástupce Zemana, jenž na svou funkci rezignoval loni v červnu.
Jako důvod uvedl nátlak ze strany tehdejší ministryně spravedlnosti Marie Benešové [za ANO]. Ta na něj dokonce podala kárnou žalobu.
„Co se týče nátlaku ze strany politiků vnímám to tak, že justice jako taková, kam patří soudy a státní zastupitelství, je velice křehká entita, která nemá v podstatě způsob, jak se efektivně bránit proti různým atakům, ať už ze strany veřejnosti, politiků či médií,“ uvedl tehdy Zeman.
Podle některých hlasů, mimo jiné i šéfky pražského vrchního státního zastupitelství Lenky Bradáčové, byla ale škoda, že skončil. Že tlak na svou osobu nevydržel a ustoupil mu.
Miroslav Kalousek přesto trvá na svém: „Vzpomínám, že jsem třeba jednoho člena vlády velmi žádal, aby v případě zákona o majetku státu sjednotil jurisdikci. Co je a není trestným činem. Aby nebylo možné, že státní zástupce v Karlových Varech stíhá něco, co státní zastupitelství v Uherském Hradišti pokládá za zcela legitimní. A to bylo běžné.“
„Ať už z alibismu, ze zbabělosti nebo z lenosti tohle Pavel Zeman nikdy nechtěl udělat. Velmi přispěl k té právní nejistotě,“ dodává.
Pro změnu stavu horuje i Jiří Pospíšil
Pro zvýšení kárné odpovědnosti státních zástupců je i bývalý ministr spravedlnosti a současný europoslanec Jiří Pospíšil [TOP 09].
„Logiku to má. Můj názor je, že když se někdo dopustí nezákonného rozhodnutí, excesu, ale nemyslím případ, kdy zástupce má menšinový právní názor, ale případ, kdy evidentně pochybí, musí být prostor pro kárné řízení a případnou sankci,“ říká pro FinTag.cz Pospíšil.
Ale ani si nemyslí, že politici mají státní zástupce trestat. Ti dle jeho slov musejí zůstat nezávislí. Avšak, když některý z nich udělá exces nebo má neodůvodněné průtahy, je podle něj namístě, aby jeho nadřízený podal kárnou žalobu ke kárnému senátu, který je u Nejvyššího správního soudu v Brně.
„Nelze zjevné excesy a neodůvodněné průtahy omlouvat tím, že to je nezávislý státní zástupce a má na to právo,“ upřesňuje.
Podle názoru exministra spravedlnosti by v Česku konečně měla přestat platit falešná solidarita, kdy ruka ruku myje.
„Když jde o zjevné excesy, třeba permanentně měněné právní názory, nebo když je zjevné, že dotyčný pochybil, tam ta odpovědnost být musí. Je to práce placená z peněz daňových poplatníků,“ uzavírá.
Libuše Frantová