Rusko-ukrajinský konflikt vzbuzuje obavy politiků ohledně evropské energetické bezpečnosti. Evropa ale není dle pozorovatelů v této otázce jednotná. A vyměnit závislost na ruském plynu za závislost na plynu z USA také není řešení.
Krize na Ukrajině jasně ukázala, do jaké míry je Evropa zranitelná poté, kdy dlouhá léta zanedbávala nutnost vytvoření soběstačné společné energetické unie. O ní se přitom mluví již od roku 2015. Její smysl je pak jednoznačný. Je jím snížení závislosti na zemním plynu a ropě z Ruska, diverzifikovat zdroje a nechat proudit energie přes země unijních zemí bez omezení. Nic z toho se ale nestalo, jak uvádí v článku Ukraine crisis jolts Europe to push for secure energy supply bruselský list Politico.
Spíše naopak: Obnovitelné zdroje, jako sluneční a větrné energie, unijní země budují pomalu. Na druhé straně mnohé země ale zavírají uhelné elektrárny a snižují podíl fosilních paliv. Výsledek? Prohloubení závislosti Evropy na ruském zemním plynu. Dopady v podobě zvýšených cen za energie pak pociťují jak evropské domácnosti, tak firmy.
Věc má řešení, ale žádné dobré
Jelikož jsou evropské zásoby plynu nízké a sílí obava, že by mohla vypuknout na Ukrajině válka a přerušil se tak tok plynu z Ruska, soustřeďuje se Evropa na dodávky zkapalněného zemního plynu [LNG]. Ten do Evropy putuje po moři z USA, Kataru, Alžírska a dalších zemí.
Na to, že nejde o ideální stav, nejvíce upozorňují ochránci životního prostředí. Ostatně k tomu mají i svůj vlastní důvod. Obávají se návratu fosilních paliv. Jako příklad uvádí Polsko, kterému se sice podařilo snížit závislost na dovozu plynu z Ruska, ale za cenu dalšího provozu uhelných elektráren.
„Obnovitelné zdroje by nám mohly pomoci zbavit se závislosti na ruském plynu,“ potvrzuje jejich obavy evropská komisařka Kadri Simsonová.
Také ale uvedla, že aktuální situace ohrožuje energetickou bezpečnost: „Pracujeme i s těmi nejhoršími scénáři.“
V konfliktu na Ukrajině hraje klíčovou roli zemní plyn. Proč?
Pokud EU může mluvit o nějaké své výhodě, pak ta spočívá v tom, že příští měsíc začíná jaro. Což potvrdila i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která tento týden uvedla, že z hlediska letoška je Evropa, co se týče potřeby plynu, již na „bezpečné straně“. Přesto i ona zdůraznila, že otázka energetické soběstačnosti EU je klíčová. Rusko pak obvinila ze záměrného omezování dodávek, zatímco cena a poptávka strmě stoupají.
Nord Stream 2 je řešení. Má ale mnoho odpůrců
Jak přesně Rusko manipulovalo s dodávkami plynu vysvětlil německý kancléř Olaf Scholz: „Rusko splnilo dlouhodobé kontrakty, ale odmítlo prodat další plyn na spotovém trhu.“
Důvod je čekání na zprovoznění nového plynovodu Nord Stream 2, který by měl vyřešit problém s nedostatkem plynu v Evropě. Avšak Německo nyní pozastavilo schvalovací proces hotového plynovodu právě kvůli dění na Ukrajině. Což Rusku aktuálně nikterak neuškodí, protože schvalování plynovodu je otázka letošního roku. A pozorovatelé uvádějí, že problém s plynovodem z Ruska do Německa bude mít mnoho unijních zemí. Zejména pak Polsko. Čekají proto dlouhé vyjednávání. Rusku to je „jedno“.
„Víme dobře, jak malými zdroji zemního plynu Evropa disponuje,“ uvedl ruský ministr energetiky Nikolaj Šulginov na úterním setkání producentů zemního plynu v Kataru.
Cena plynu jen od začátku roku stoupla o 21 %, varuje ekonom
O Ukrajině se příliš bavit nechtěl. Naopak tlačil na zachování zdroje peněz pro Rusko z dodávek plynu.
„Dlouhodobé kontrakty mohou pomoci zabránit cenovým výkyvům a ruské energetické společnosti se cítí plně zavázány plnit dosavadní závazky,“ řekl jasně.
Dodal, že i v případě vypuknutí války na Ukrajině Rusko nemá zájem zastavit dodávky plynu do Evropy.
Evropa nejedná společně. Každá země má své zájmy
Rusko si nepřipouští, že by skončila závislost Evropy na jeho plynu. Naopak dál počítá s pokrytím dvou třetin celkové potřeby plynu v EU. Navíc tradičně udržuje dobré vztahy s Německem, s nímž ho spojuje právě Nord Stream 2. Na kordy ale není ani s Itálií a zeměmi jihovýchodní Evropy.
Podle analytiků situaci v Evropě komplikuje ve věci energií i skutečnost, že unijní země razí ve věci obchodu a přepravy energií vlastní národní politiky. Protichůdné regulace a standardy tak činí dopravu plynu z jedné země do druhé velmi obtížný úkol. A to navzdory technicky fungující infrastruktuře.
„Energetické společnosti, které přepravují plyn přes hranice, jsou někdy zatíženy hned několika poplatky. Proudění energií v Evropě tak bohužel stále zůstává nevyřešeným úkolem,“ říká bývalý komisař pro energetiku a klima Miguel Arias Canete.
On sám navrhoval větší propojení infrastruktury, ale narazil na odpor unijních států. Přitom dle jeho slov právě v době krizí je zřejmé, že k zajištění energetické bezpečnosti Evropa potřebuje integraci trhu a dostatečnou kapacitu. To znamená více obnovitelných zdrojů. Přičemž upozorňuje na to, že pro důraz na obnovitelné zdroje by Evropa neměla zapomínat na využívání zemního plynu.
V této souvislosti upozorňuje, že poté, kdy v roce 2014 Rusko obsadilo Krym, Evropa významně pokročila v dovozu LNG. Zmiňuje také nový plynovod přes Turecko a Řecko, který přivádí do západní Evropy plyn z Ázerbajdžánu.
Uvádí dále prodloužení plynovodu ze severovýchodního Řecka do jižního Bulharska. Což by Bulharsku významně ulevilo od totální závislosti na dodávkách z Ruska.
„A Řecko plánuje postavit zbrusu nový terminál na dovoz LNG,“ upozorňuje.
Evropa řeší klima, nikoli energetickou bezpečnost
Nedostatečné propojení evropských energetických trhů potvrzují i nezávislí odborníci.
„Zvláště spojení Španělska a Francie plynovodem bylo odloženo. To vytvořilo slabý článek, který se nám nepodařilo dosud vyřešit,“ říká odborník na energetickou bezpečnost Simone Tagliapietra z think tanku Bruegel.
Zároveň upozorňuje, že Evropa se pro zdůrazňování Green Dealu a ochrany klimatu jaksi zapomněla starat o svou energetickou soběstačnost.
„Zájem o energetickou bezpečnost zmizel. Bavíme se jen o udržitelnosti a dekarbonizaci. A teď vidíme, jak je otázka energetické bezpečnosti pro Evropu důležitá,“ říká s tím, že zde by „starým“ evropským státům mohly být k užitku historické zkušenosti s Ruskem.
Jako příklad uvádí tradiční soupeře Ruska, kterým je Polsko. To dle jeho slov intenzivně pracuje na propojení potrubí s plynem se sousedními zeměmi. A soustředí se na projekt Baltic Pipe, který má od roku 2023 dodávat norský plyn do Dánska a z něj pak do dalších evropských zemí.
„Polsko rovněž postavilo terminál LNG na baltském pobřeží ve městě Swinoujscie, poblíž německých hranic. Od roku 2015 toto zařízení pomohlo snížit dovoz ruského plynu Jamalským plynovodem o třetinu, na méně než 60 procent celkového objemu dovozu zemního plynu,“ říká analytik.
Upozorňuje na to, že polské úřady přislíbily neprodloužení smlouvy s Jamalem, která vyprší již v příštím roce. Chtějí se více spolehnout na dovoz LNG z USA, Kataru a Austrálie.
Nedostatečné rezervy plynu mluví za vše
Tagliapietra dokládá problematický přístup EU k energetické soběstačnosti stavem jejích zásob plynu loni a letos v zimě. I ty se dle jeho názoru podepsaly na růstu cen energií.
„Ruský Gazprom své skladovací kapacity v Evropě loni v létě nenaplnil. Je to jeho věc, jak se rozhodne, ale i toto by měly evropské země řešit,“ říká Tagliapietra.
„Jsou to evropské země, kdo za ruský plyn platí,“ dodává s odkazem, že když Evropa zvládá udržet dostatečné zásoby ropy, měla by to zvládnout i u plynu.
Avšak v Evropě jde, jak píše list Politico, o plyn a energetickou soběstačnost často až v druhé řadě. Důvodem je, jak již bylo řečeno, boj proti změnám klimatu. Ochránci životního prostředí uvádějí, že řešení nespočívá v navýšení dodávek plynu, ale v podpoře obnovitelných zdrojů.
Závislost na Rusku neřeší závislost na LNG z USA
„Podpora plynu je trochu surreálná a překvapující,“ říká například odpůrkyně fosilních paliv v rámci Climate Action Network Elif Gündüzyeliová.
Jádro a plyn ukrojí z unijních peněz na energetiku. A to se nelíbí
„Tento přístup, totiž přidání více plynu a pomoci tak vyřešit nedostatek energie, je to samé, jako postavit další dálniční pruh, aby se vyřešila doprava. Místo toho ale jen přibydou další auta,“ argumentuje.
„Odpoutat se od Ruska v dodávkách plynu a připoutat se k USA v dodávkách plynu žádný problém Evropské unie ohledně energetické bezpečnosti nevyřeší. A už vůbec ne klimatický problém,“ uzavírá.
Michal Achremenko
