„Já si myslím, že potřebujeme začít zase pracovat,“ uvedl včera [6.9.] na výroční konferenci Sdružení pro zahraniční investice – AFI hlavní ekonom společnosti Generali CEE Holding a bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer.
Řekl to v kontextu hledání řešení na současné problémy české ekonomiky. Podle něj Česko nemá problém v tom, že by politické reprezentace přehlížely hospodářskou politiku.
„Každá vláda měla zájem definovat komplexní hospodářskou politiku. Problém této země není nedostatek lidí, kteří by vždy rádi formulovali tu správnou a komplexní hospodářskou politiku, ale já si myslím, že my potřebujeme začít zase pracovat,“ uvedl.
Podle jeho názoru česká společnost v posledních letech zřetelně leniví.
„V 90tkách lidé byli ochotni si najít druhou práci, ale s tím, se mi zdá, dnes už nikdo ani nepočítá,“ řekl Miroslav Singer s tím, že doufal, že pandemie covidu v Česku zvedne počty nezaměstnaných.
„Ale všechny ty podpory byly tak komplexní, že ani ten covid s tím naším trhem práce nepohnul,“ vyjasnil.
Dalším zřetelným trendem posledních let je podle něj stále silnější ingerence státu do ekonomiky. V této souvislosti se kriticky vyjádřil k aktuálnímu zvýšení platů ve státní sféře. Podle něj je to velice špatný signál pro ekonomiku, jež se po covidu vypořádává s dalším šokem v podobě války na Ukrajině a energetické krize. Česko, a nejen Česko, podle něj tento trend vrací do 70. let, kdy svět bojoval s vysokou inflací, nezaměstnaností a nízkým hospodářským růstem – stagflací.
„A ta i měnová politika se vrací do 70. let. Stále slyšíme jen o tom, že bez fiskálu [výdajů státu, pozn. red.] to nejde. Ten tlak na zvyšování platů a mezd ještě zesílí. […] To ale není dobré období. Je to ztráta času. Ale my si ty 70. roky prostě tak jako tak zažijeme,“ řekl z pozice bývalého guvernéra České národní banky [ČNB].
Na konferenci v debatě s Miroslavem Singerem vystoupila i viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová, hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil a hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
České firmy musejí vytvořit protiváhu těm zahraničním
Eva Zamrazilová odmítla názor, že se růstový model české ekonomiky vyčerpal. Podle ní jde o názor, který je v posledních letech konstantní, nezakládá se ale na pravdě. Zároveň poukázala na některé z problémů, s nimiž se česká ekonomika potýká. Jedním z nich je energetická náročnost českého průmyslu. Druhým je dominance zahraničních vlastníků.
„U nás je nejvyšší podíl zahraničních vlastníků v celé EU. […] Musí se tu vytvořit nějaká protiváha domácího sektoru. Tady vidím velikou slabinu politických garnitur. Nemyslím nutně peníze, ale vidím, že podnikatelské prostředí je pro české malé a střední podniky obtížnější než pro velké globální firmy, které mají silné zázemí,“ řekla Zamrazilová.
V souvislosti s velkými zahraničními firmami v Česku poukázala na další související problém. Tím je, jak dlouhodobě poukazuje, neodpovídající růst platů a mezd oproti růstu produktivity práce.
„Samozřejmě, že bylo důležité, že sem investoři v 90tých letech přicházeli. My ale nesmíme zapomenout, proč sem ti investoři přicházeli. Samozřejmě kvůli poloze, ale i kvůli tomu, že je tu levná pracovní síla. To byl jejich cíl. A my se z toho nyní snažíme vymanit a ten jejich cíl chceme ´zhatit´,“ řekla.
Zopakovala svůj názor, že fiskální a měnová politika minulých letech patří k významným příčinám, proč má Česko dnes jednu z nejvyšších inflací v EU. Proč u nás vzniklo, jak řekla, silné „inflační podhoubí“.
Jako pomoc české ekonomice zmínila její debyrokratizaci. Za příklad uvedla trh práce. Podle jejího názoru má Česko dlouhodobě neflexibilní trh práce i z důvodu přílišné ochrany zaměstnanců. Uvedla zkušenost české firmy, které trvalo najmout IT odborníka z Indie devět měsíců. Zmínila i poměry v USA, kde lidé o práci přicházejí a znovu jí získávají podle vývoje ekonomiky. Což podle ní zřetelně ukázala i pandemie covidu.
V procesech najímání lidí ze zahraničí ji doplnil Miroslav Singer: „Okamžitě bych odejmul pravomoci v této věci cizinecké policii. Její postupy vůči pracovníkům ze zahraničí jsou z principu nedůstojné.“
Příkladem uvedl, jak obtížně u nás získávají pracovní povolení pracovníci jihokorejské automobilky Hyundai, která u nás má výrobní závod.
Podporujme české firmy s globálními ambicemi
Podle hlavního ekonoma ČS Davida Navrátila se Česko spolu s dalšími zeměmi EU aktuálně potýká s tím, co si navařily v minulosti.
„Ubývá potřebných strukturálních reforem. U nás je to například důchodová reforma, o níž mluvíme roky a další roky ještě mluvit budeme. Vlády a centrální banky ale místo reforem prolévaly ekonomiku dalšími dluhy. A tak začala klesat produktivita,“ vysvětlil.
Vývoj české ekonomiky se podle něj zastavil někdy v roce 1998, kdy se Česko „spokojilo“ s tím, že zůstane ekonomikou s nízkou přidanou hodnotou. To značí, že zůstáváme závislí na levné pracovní síle a česká ekonomika zůstává podinvestovaná.
„Důležité je plánování a strategie. Avšak stát, který nemá vizi, nemá priority a my jsme na tom v tomto ohledu velice špatně,“ řekl.
Podle jeho názoru česká ekonomika ustrnula v modelu, kdy se zaobírá pouze dostatečnou poptávkou po svých produktech a službách. To však dnes nestačí. Posílit je třeba podle jeho názoru i nabídku českých produktů a služeb ve smyslu jejich zkvalitnění.
„Pokud má dát nějaký recept na úspěch, byla by to podpora českých značek s globálními ambicemi. Zároveň otevřený trh práce zahraničním pracovníkům a talentům,“ řekl.
Jako přednost české ekonomiky uvedl její silnou diverzifikaci. Upozornil, že kvalitní české firmy tady máme: „Před covidem odcházelo z Česka ročně 500 až 600 miliard na dividendách do zahraničí, ale už i české firmy, které uspěly v zahraničí, do Česka znovu vracely sto miliard korun.“
Bez zajímavosti nebyl ani jeho názor, jak covid změnil vnímání byznysu ze strany veřejnosti. Podle něj zástupce byznysu česká veřejnost vnímá jako silně kritický prvek vůči vládnoucí garnituře.
„V tom jsme dokonce předehnali i neziskové organizace,“ řekl.
Globalizace je mrtvá, ale i deglobalizace má háčky
Hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda uvedl, že současné ekonomické problémy jednoznačně promění současnou strukturu ekonomik po celém světě. Za trend uvedl deglobalizaci a další přesuny výroby.
„Problém ale je, že pokud například Německo kvůli energetické bezpečnosti přestane vyrábět solární panely v Číně, a bude je vyrábět doma, bude je vyrábět o poznání dráž. A znovu tu máme inflační tlaky,“ řekl.
Co se týče receptu na úspěšnou ekonomiku řekl, že by zrušil nebo alespoň výrazně omezil veškeré dotace. Ty podle něj ekonomice nijak neprospívají. Za příklad uvedl současné energetické problémy.
„Dotace na obnovitelné zdroje napříč Evropskou unií vedly k tomu, že fosilní producenti energií nebyli motivováni k investicím do nových zdrojů – do nových jaderných nebo plynových elektráren. A výsledek je současná energetická krize,“ upozornil na souvislosti.
„Německo v tom ještě vsadilo jen na nestabilní zdroje energií. A to jsou slunce, vítr a Putin,“ dodal.
Podle jeho názoru úkolem státu není „řídit ekonomiku“, ale vytvořit pro ni odpovídající prostředí. To značí, jak řekl, „kvalitní servis“ například v podobě kvalitní a fungující dopravní infrastruktury. Firmy a podnikatelé si pak už sami najdou cestičky k úspěchu.
