Tuzemské banky již nyní prověřují české firmy, které žádají o úvěr, z hlediska jejich politiky udržitelnosti. Podle Karolíny Avivi Řeháčkové ze společnosti ESG Services už to je pádný důvod, aby se i české firmy na ESG více zaměřily.
Co může udělat firma, aby úspěšně prošla ESG reportingem bank?
Určitě bych začala u tvorby strategie, která bude udržitelnost a ESG brát v potaz. Firmy nemusí ze dne na den být ve 100% souladu s ESG. Banky ale už v tuto chvíli berou v potaz i to, že firma tímto směrem přemýšlí a vytváří svoji strategii na základě těchto kritérií.
Co se stane v okamžiku, kdy firmy podmínky nesplní?
Může se stát, že pokud firma neprojde seznamem risků, který bere udržitelnost v potaz, banka odmítne dané firmě poskytnout úvěr nebo ho prodloužit. To je sice nejčastěji zmiňovaný argument, rizik je ale daleko víc. Pokud firma podmínky neplní, její dodavatelský řetězec ji časem může vyloučit.
Firmy k udržitelnosti nebude nikdo nutit, ale bez ní se neobejdou
Jak mají firmy postupovat, aby ratingem ESG prošly?
Pokud ve firmě existuje tým lidí, kteří se problematice mohou věnovat, je to ideální stav. Těžko se ale hledají lidé, které to zajímá a rychle se v oblasti zorientují. Firmy si proto mohou najmout konzultační firmu, která to vyřeší za ně.
Kolik ji to bude stát?
Náklady na kompletní služby nejsou malé, samozřejmě se liší dle velikosti firmy a jejího obratu i počtu zaměstnanců. Nepočítejte ale s náklady ve výši desítek tisíc, spíše sta tisíc. To může pro některé firmy znít jako velký strašák. Na druhou stranu si vezměte, že by firma měla živit dva až tři lidi, kteří budou řešit jenom ESG. Oproti tomu je práce již zkušeného a znalého týmu lidí vlastně ještě levná záležitost.
Jaká je pozice malých a středních firem ve srovnání s velkými firmami?
O velkých firmách nemáme až takový přehled. Nejsou naším cílem, ani zájmem a často spolupracují s velkými konzultačními společnostmi, které si malé a střední firmy nemohou dovolit. Proto jsme se schválně zaměřili na ty menší a střední podniky. Jich se legislativa ještě netýká, ale zároveň je tam velký zájem, často ideologický. Vlastně nejčastěji za námi chodí malé firmy.
Jak si stojí tyto firmy z hlediska cílů ESG?
Vzhledem k jejich velikosti je tam větší důraz na komunikaci a sociální cítění jak s přírodou, tak třeba se svými zaměstnanci. Je skvělé, že i ty nejmenší firmy takto smýšlejí a chtějí se měnit, aniž by nad nimi stála legislativní ruka. Je to o motivaci. Někdo ESG nevnímá jako důležitou součást podnikání, někdo to bere jako marketingovou příležitost si vylepšit PR.
Co firmy motivuje k tomu, aby začaly s ESG?
Potkáváme se naštěstí i s firmami, které ESG, udržitelnosti a změnám k lepšímu skutečně věří. Chtějí být na změny spojené jak s legislativou, tak s dopady klimatické změny připraveni, být šetrní ke svému okolí i přírodě. To je asi největší rozdíl mezi malými a středními firmami, oproti velkým firmám. U menších firem vnímám vyšší motivaci a i změny provádějí daleko rychleji.
Plnit kritéria pro většinu tuzemských firem není prozatím povinné. Ale řekněte, proč by se měly podle vás firmy o ESG zajímat už nyní, a ne až to bude povinné?
Velmi častá otázka, kterou dostávám. Nastavení všech procesů v souladu s ESG může u těch nejmenších firem trvat třeba půl roku, ale i rok. Firmy, které řeší ESG a udržitelnost již teď, budou napřed, až ty změny přijdou. Budou odolnější, méně náchylné k rizikům a daleko rychleji se i zadaptují. Za další jim to už v současné chvíli přinese určitou prestiž, seriozitu toho, co dělají, že přemýšlí. Jak bude jejich byznys vypadat za deset, dvacet let. Samozřejmě nikdo neví, jaké změny přesně nastanou, ale pokud o nich firmy přemýšlí, lákají tím daleko větší skupinu investorů, zákazníků, ale i třeba zaměstnanců.
—
Karolína Avivi Řeháčková je expertka na odpovědnost firem společnosti ESG Services. Ta je jedna z partnerských společností investiční skupiny IPC. Absolvovala bezpečnostní studia se specializací na boj proti terorismu a státní bezpečnost na izraelské univerzitě Raichman a Cevro Institutu v Praze. V Izraeli realizovala projekty v oblasti bezpečnosti a pracovala jako dobrovolník. Po návratu do Česka se věnuje problematice udržitelnosti, technologií, inovací, financím a investicím.
