„Konec války, kdy by Ukrajina získala kontrolu nad celým svým územím, je velmi nepravděpodobný,“ konstatuje ve zprávě k aktuální situaci na Ukrajině americká poradenská firma Rand Corporation. FinTag.cz předkládá její druhou část.
Od října roku 2021, kdy se prezident Joe Biden poprvé dozvěděl o plánech invaze na Ukrajinu, předseda štábu náčelníků Mark Milley údajně představil seznam „amerických zájmů a strategických záměrů“ během krize:
- Číslo 1: Nepouštějte se do konfliktu mezi USA a NATO s Ruskem.
- Číslo 2: Udržujte válku na území Ukrajiny.
Dnes jsou jedinými soupeři v této válce Rusko a Ukrajina. Možnost rozšíření nepřímé účasti členských států NATO je ale značná. Do války mohou být stále ještě zataženi spojenci USA. Boje probíhají v zemi, která má společnou pozemní hranici se čtyřmi členy NATO. U pobřeží Černého moře jsou další dva členské státy.
Aktuální podpora zahrnuje dodávky zbraní a jiné pomoci za desítky miliard dolarů, zpravodajství, letecký průzkum. Další miliardy dolarů měsíčně stojí přímá rozpočtová podpora Kyjevu. Negativní jsou dopady sankcí uvalených na Rusko.
Co stojí v předchozí zprávě Rand Corporation
Předchozí zpráva americké poradenské společnosti Rand Corporation zdůraznila čtyři možné cesty k rozhodnutí Ruska napadnout členské státy NATO. V úvahu připadají následující důvody:
- Potrestat členské země za jejich účast v konfliktu s cílem jejich podporu ukončit.
- Udeřit preventivně na země NATO, pokud se Rusko bude domnívat, že hrozí jejich intervence na Ukrajině.
- Zabránit transferu zbraní na Ukrajinu, které by mohly přispět k porážce Ruska.
- Podniknout úder proti NATO, pokud se Rusko bude domnívat, že podporuje vnitřní nepokoje v Rusku.
Rozhodnutí Ruska napadnout země NATO není nevyhnutelné částečně proto, že by mohlo vést k válce s mnohem silnějším nepřítelem. Toto riziko ale stoupá s pokračující eskalací války na Ukrajině. Eskalace konfliktu zvyšuje riziko, že se NATO v konfliktu angažuje.
Situace v Polsku a dalších zemích
I když incident z listopadu 2022, kdy ukrajinská raketa zasáhla území Polska, nepřispěl k rozšíření konfliktu, prokázal, že se boje mohou nechtěně přesunout na území sousedních států, členů NATO. Příští mylně zaměřená střela by mohla poslat ruskou raketu na území členského státu NATO a rozpoutala by reakci, která by vedla k rozšíření konfliktu. Pokud by měla válka na Ukrajině skončit, pravděpodobnost konfliktu NATO-Rusko by se snížila.
Je zřejmé, proč generál Mark Alexander Milley, předseda sboru náčelníků štábů americké armády, označil zamezení války mezi NATO a Ruskem za vrcholnou prioritu USA. Americká armáda by se okamžitě ocitla ve válce se zemí, která vlastní největší jaderný arzenál. Udržení války pod jadernou úrovní by bylo nesmírně obtížné.
Někteří analytici pochybují, že by Rusko napadlo země NATO. Jelikož už je vysíleno a ocitlo by se pak ve válce s nejsilnější aliancí. Avšak kdyby Kreml usoudil, že je ohrožena jeho národní bezpečnost, boj by eskaloval, protože by Rusko nemělo jinou možnost.
Konec války nebo další boje o ovládnutí území
Loni v prosinci Rusko okupovalo téměř 20 procent území Ukrajiny. Prioritou Kyjeva je získat zpět kontrolu na tímto územím. Ukrajina dosáhla významných úspěchů, zvláště v Charkově a Chersonu. Ale území, které ještě Rusko ovládá, má značný hospodářský význam. Nalézá se tam například Záporožská jaderná elektrárna. Ta před válkou dodávala Ukrajině 20 procent elektrické energie. Velkou ztrátou je zabrání ukrajinského pobřeží Azovského moře.
Prezident Zelenskyj spoléhá na armádu, že opět osvobodí celé, mezinárodně uznávané, území Ukrajiny. Ospravedlňuje to morálním imperativem osvobození svých občanů od brutální ruské okupace.
Válečný vývoj, který by Ukrajině umožnil ovládnout své území, by byl pro USA výhodný. USA mají zájem ukázat, že se agrese nevyplácí. Že teritoriální integrita je normou zakotvenou v mezinárodním právu. Avšak výsledky tohoto zájmu, aby Ukrajina opět ovládla území ztracené po prosinci 2022, nejsou zřejmé. Konec války, kdy by Ukrajina získala kontrolu nad celým svým územím, by sice obnovilo teritoriální integritu, ale je to velmi nepravděpodobné.
Potíž není, kolik si toho Rusko vezme, ale že už si vezme
Ve zprávě Rand Corporation dál stojí, že oslabení normy uzemní celistvosti nespočívá ani tak ve velkosti zabraného území, ale spíše v důsledku mlčení mezinárodního společenství k teritoriálním změnám. Východiska jsou následující.
Spojené státy nemusí formálně uznat ruskou okupaci suverénního ukrajinského území bez ohledu na to, kudy je tato hranice nakreslena. Stejně jako u Krymu mohou Spojené státy přijmout opatření a neuznat územní zisky Ruska od 24. února 2022. Protože jsou považovány za nelegitimní a protiprávní.
„Rusko za okupaci zaplatí vysokou cenu,“ konstatuje studie.
Rozšíření teritoria ovládaného Kyjevem by mohlo ovlivnit dlouhodobou hospodářskou životaschopnost země a na to potřebuje americkou pomoc. Například pokud Moskva odebrala Ukrajině přístup k Černému moři a uzavřela ji ve vnitrozemí, způsobilo to zemi značné ekonomické problémy.
Hospodářský dopad dlouhodobé okupace těchto území má ve srovnání s tím, k čemu došlo 24. února 2022, mnohem menší vliv. Ekonomické důsledky ze ztráty území závisí na produktivitě těchto území a na jejich vazbě na zbytek Ukrajiny.
Situace na bojišti
Za aktuální situace je výhoda, že ukrajinská ekonomika se při podpoře Západu přizpůsobí jakékoliv situaci na frontě. Otázkou však je, jak obtížné by toto přizpůsobení bylo. A navíc za předpokladu, že by Rusko zabojovalo z pozic hluboko za touto linií, ovládnutí většího území není v přímé úměrnosti hospodářského výkonu.
Když Kyjev získal od září zpět část svého území, musí Rusko vynakládat větší prostředky na útoky na kritickou infrastrukturu. Trvalá hrozba ruského útoku zpomaluje investice, tudíž i hospodářské oživení celé Ukrajiny bez ohledu na to, jak velké území Moskva ovládá.
USA z humanitárních důvodů považují za důležité, aby Ukrajina ovládala co největší část svého území. Což by podpořilo budoucí ekonomický růst. Avšak význam dvou uvedených přínosů považujeme za sporný. Rusko dlouhodobě porušuje mezinárodní normy. Což potrvá až do ukončení konfliktu.
Spojené státy a jejich spojenci navíc již způsobily Rusku velké škody. Linie doteku v prosinci 2022 nezbavuje Kyjev ekonomicky aktivních oblastí, které pomáhají zemi k přežití. Podle studie platí, že ovládání většího území Ukrajinou představuje pro USA větší náklady a riziko.
Kdy nastane konec války? Válka se prodražuje
Rusko vybudovalo kolem linie dotyku silné opevnění a mobilizace posílila stav vojska, jehož nedostatečné stavy předtím umožnily Ukrajině dosáhnout v protiútoku u Charkova úspěchu. Při prosincovém zpomalení ukrajinské protiofenzivy bude dosažení předúnorového stavu v roce 2022, bez ohledu na teritoriální statut před rokem 2014, trvat měsíce, možná roky.
[Pozn. red.: Jak popíšeme v následující kapitole Délka války, bude mít dlouhá válka za následek vysoké výdaje USA.]
A dále, pokud se Ukrajina posune za předúnorovou linii a získá zpět území, které Rusové obsadili od roku 2014 [zvláště Krym, kde má základnu ruská černomořská flotila], riziko eskalace buď použitím jaderných zbraní, nebo útok na země NATO, se vyhrotí.
Kreml by pravděpodobně považoval možnou ztrátu Krymu za velmi podstatné nebezpečí, ať už pro národní bezpečnost nebo stabilitu režimu, jelikož zde investoval při jeho anexi mnoho politického kapitálu.
Michal Achremenko
—
Upozornění autorů studie Rand Corporation: Náš pohled se zaměřuje na americké zájmy, které jsou často stejné, ale nejsou synonymem ukrajinských zájmů. Víme, že Ukrajinci bojují a umírají při obraně své země proti nevyprovokované, ilegální a nemorální ruské invazi. Ukrajinská města Rusko rozbořilo. Ukrajina se potýká se zdecimovanou ekonomikou a lidé se stávají oběťmi ruských válečných zločinů. Avšak americká vláda má závazky vůči svým občanům, jimž se zodpovídá za to, jak tento konflikt ovlivňuje americké zájmy a prověřuje možnost, jak válečný konflikt ovlivnit, aniž by tyto zájmy porušila.
V článku je věta: „Negativní jsou dopady sankcí uvalených na Rusko.“ To se objevuje v diskuzích i ve vyjádření politiků, ale právě opak je pravdou. Právě ty sankce jsou největší, co se týče svého vlivu v současné šlamastice. Ty sankce byly v podstatě obousměrné. Pro Rusko nedobrovolné, my v energiích dobrovolné. A protože každá politika stojí na ekonomice, rozjela se obrovská iniciativa v soběstačnosti. Na obou stranách. Když se začnou platit gigantické částky za energie, obvykle to způsobí, že se volný kapitál vrhne do budování nových zdrojů, protože si na nich může namastit kapsy. Ovšem následně v konkurenčním boji dojde za čas ke značnému poklesu jejich cen – prostě klasický trh. No, že se to v Evropě nakonec prošustruje na zelené sny a moc užitečného z toho nebude, je věc druhá, ale obecně tomu tak skutečně je. To však platí pro obě strany. V poslední době proběhla zpráva, že Rusové s velkou slávou představili svůj nejnovější a nejvýkonnější procesor. Ty jsou důležité pro zbraňové systémy. Myslím, že ho nazvali Elbrus. Zřejmě myšleno jako špička ruského vývoje a výroby v této oblasti, neboť Elbrus je nejvyšší hora, vrchol Kavkazu. Procesor s výkonem chytrého telefonu se stal okamžitě terčem posměšků. Avšak co je dnes, nemusí být zítra a co platilo zítra, to rozhodně nemusí platit i pozítří. Každý začátek je těžký. Výsledkem sankcí bude daleko větší soběstačnost velkých politicko ekonomických celků. Mnohem větší, než byla za velké vzájemné závislosti jednoho na druhém za všeobjímající globalizace. A tedy i větší volnost v politickém rozhodování těchto celků. Podle mne, jak politiku dlouhodobě sleduji, tato větší volnost v politických rozhodnutích způsobí, že se svět stane mnohem nebezpečnější. V tom smyslu, že bude více „výbušnější“. Bude pak totiž mnohem menší problém než dnes, udělat politické rozhodnutí „a jít do toho“. Pokud jsou na světě politici, kteří myslí globálně, tak podle mne (je to samozřejmě můj názor) toto bude pro ně o jeden řád důležitější věc, než jak nakonec skončí nešťastná Ukrajina, jeden z mnoha poměrně malých států světa.
Již je více takových amerických článků. Je evidentní, že nakonec nejhůř dopadne Ukrajina, asi jako Korea před lety. Žádný zázrak demokracie tam nebude, nebyly pro něj podmínky ani před válkou. EU a NATO mohou slibovat, podmínky pro vstup vůbec nejsou a jen tak nebudou. Když se krade (korupce) i za války, tak to samo i sobě je výmluvné.
Nikdo neví jak to dopadne. Zřejmě se brzo ukáže ,že se Evropa ekonomicky propadá .A to bude rozhodující.
Sešlo se několik faktorů, které mají vliv na prodlužování válečných operaci na Ukrajině. Je to Bidenovi administrativa, to samé v EU,vláda v Polsku, Německo, cele Pobalti, Finsko, Švédsko má již jinou vládu,Česká vlada a nový prezident. Tedy až výměna těchto politiku, kteří upřednostňují válečné operace na Ukrajině. K výměně těchto vlád může dojít až během r. 2024, to je limita válečných operaci na Ukrajině. Co s tím bude spojeno je obtížné odhadnutelne.
Přeji si,aby Ukrajina získala zpět všechna svá území, s případnou výhradou Krymu – zde by to mohlo bý příliš drahé vítězství (možný spouštěč případné jaderné agrese Ruské frderace. Nikdo však neví jaký výsledek válka přinese.
A zůstává nezodpovězena jedna podsttná otázka: Ať již bude výsledek války jakýkoliv, jak zabránit Rusku a nepokračovalo, respektive nemohlo pokračovat v další agresi, na Ukrajině či například v Moldávii, možná i v Pobaltí.
Vladimír
Pane Vladimíre, je to principiálně velmi jednoduché. Udělat to, je samozřejmě kopec práce. Jde o to, že každé impérium, když si vyhodnotí, že věc jde proti jeho životním zájmům, zvolí agresi. A je v tom logicky silně podporované svým obyvatelstvem. Zpočátku vždy. A aby se věc nedostala do této fáze, od toho je tu politika a Politici. Schválně píši politici s velkým P. Nemyslím tím podobné, jako například, paní pekarová z TOP. A samozřejmě obyvatelstvo, jako například všichni diskutující na všech serverech, ať už mají názor jaký chtějí, kteří se o politiku zajímají. Aby politici měli zpětnou vazbu, protože politiku dělají pro svoje voliče. Důvod je ten, že drtivá většina politiků ví, že i vítězná válka je svým způsobem prohra, protože náklady jdou až na hranici neúnosnosti. Pamatuji si jako velmi mladý člověk, že v té době v USA ještě jistý, sice velmi slabý, ale přesto postřehnutelný dozvuk měla válka severu proti jihu, která skončila myslím v 1865. Ještě dožívali lidé, kteří si pamatovali, na které straně jejich pradědeček stál. O vietnamská válce nemluvě a druhé světové válce už vůbec ne. Ještě dnes, když pustím TV na dokumentární kanály, tak se tam promenáduje ten s tím knírkem dlouhé sekundy. Jinak, pokud máte na mysli nešťastnou Ukrajinu, tak ta se stala, dle mého názoru, kávovým zrnkem v kafemlenjku globální politiky. Dramaticky tomu nahrál fakt, že to byl stát, který se politicky od Ruska až zase tak extrémně moc nelišil. Prostě nešťastná to země. A nakonec vidíte, jak současní evropští politici, kteří se až do vypuknutí války starali hlavně o své zelené brýle, se v tom nyní plácají. Dodat tanky, nedodat tanky. Ano dodat tedy. Dodat stíhačky, nedodat stíhačky. Ano dodat, ale kdo první? A jaké? A když ano, nepřeženeme to s tou angažovaností v konfliktu?
Jsou vlastně jen dvě možnosti, buď zvítězí Ukrajina a dobude i Krym, což bez převahy ve vzduchu, na moři i pozemních sil je nepravděpodobné a v každém případě budou ztráty nepředstavitelně vysoké. Pak si Rusko bude pár let lízat rány, výrazně zvýší svoji nezávislost a za x let se pokusí o odvetu a to případně i proti NATO. Druhá možnost, kterou si nikdo normální nepřeje, je že ruská armáda definitivně prolomí ukrajinské linie, zbylá ukrajinská vojska ustoupí asi do Polska. Zabrání Polsko výpadům zpět? Odzbrojí je a bude je integrovat? Jinak vypukne válka mezi NATO a Ruskem. Je nutné jednat a vnutit trvale udržitelný mír. Jak? To já nevím.
Myslím, že Rusko svoji nezávislost vyřeší jedině vstupem do závislosti, mnohem větší než obvyklé, na Číně. Ilustroval bych to dvěma případy. Svého času sankce způsobily to, že Rusko se stalo potravinářsky silným a je předním exportérem. Dnešní sankce způsobily to, že Rusko našlo náhradní trasy pro export ropy a plynu. Čína s Indií nakupují, protože Rusko prodává pod cenou. Ale vezměme v potaz fakt, že stovky miliard dolarů, které Putin nahospodařil, se nijak nepromítly do investic v elektronice a kvalifikovaném průmyslu. Životně důležité procesory Rus prostě dodnes neumí a dodnes neumí vyrobit ani pokročilá zařízení pro těžbu ropy v extrémních podmínkách, přičemž pohodlná ložiska už dávno „nedávají“.. Samozřejmě, že sankce jsou obcházeny, podřezáváme si větev docela usilovně. Ale Rusku nezbude než nahradit vyspělý svět Čínou a pravděpodobně se ponoří hlouběji do Třetího světa. Čína má svoje zájmy a ty nejsou pro Rusko žádnou jistotou. Vůbec např. celý BRICS byl koncipován v jiné době a problém Ruska nevyřeší.
Vážení diskutující, já to vezmu z té méně vábné strany. Obnovení ukrajinské územní celistvosti není pravděpodobné, budiž. Krym nakonec byl původně ruský.. s tím se asi dá žít, pokud Oděsa bude fungovat. Je tady ale jeden aspekt.. důvěryhodnost Západu jako garanta toho, co s chutí exportujeme na cizí kontinenty a toho, co by v Evropě 21. století prostě mělo platit.. demokracie a neměnnost hranic.
Tady v přímém přenosu vidíme flagrantní porušení Charty OSN a mezinárodního práva, agresi proti státu a jeho civilnímu obyvatelstvu, válečné zločiny. Výsledek.. krvácející napadený a naše pomoc stále v poloze „možná“ a „časem“. Přitom je to pomoc, která automaticky měla přijít doslova před rokem a bez pohledu na německé lavírování a dokonce i americkou starost, aby nedošlo k napadení ruského území, aby se agresor nakonec ještě nezlobil, že se napadený brání. Zkrátka je mnohem jednodušší o demokracii vykládat u řečnického pultíku někde v Bruselu, hájit svoje zájmy v Africe a Asii, ale když dojde na věc u „našinců“.. tak najednou chybí odvaha, chybí tah na branku. V okamžiku, kdy někam mimo Evropu vypravujeme výběrové jednotky omezené velikosti, jsme bílí kingové. Co děláme doma? Dohromady třicet nějakých Leopardů bude zapsáno na stranu „dal“ a každý ví, že je to jen plytké gesto bez reálného vojenského užitku.. správně je na straně „má dáti“ a posléze i „dal“ těch tanků tři sta a víc s letadly nádavkem. Tak by vypadala pomoc s odhodláním tu demokracii a územní celistvost zaručit.. takhle se válčí v poli. To válčení politické je trapné. Ruští oligarchové s politickou věrchuškou nenahospodařili stamiliardy dolarů proto, aby si to kvůli hloupé a nepřipravené agresi toho největšího trpaslíka na světě nechali vypařit. Medveděv každou chvilku hází někam atomovku a my o tom přemýšlíme, Rus nás tak má tam, kde nás mít chce. Správně má být jasná odpověď „jakoukoliv použitou jadernou zbraň dostanete zpátky domů, do ruské kuchyně“.. říct tohle jednou a víc se o tom prostě nebavit. A nebrat ohledy, valit na Ukrajinu materiál klidně na dluh a jako investici.. investici do Ukrajiny a tím i do nás.
Rusovi nikdo neřekl jednoznačně, co a jak s NATO a s tou atomovkou, pouze se vyjádřilo „právo na vstup“ s „vírou v nepoužití“ a o tlak na Kreml byla požádána Čína. Díky Bohu za pomoc Ukrajině, ale je to pomoc alibistická se šnečím tempem, která situaci stabilizovala, ale v tomhle objemu problém nevyřeší. My jsme tímto nešťastným způsobem ukázali několik zásadních problémů: 1. totální nepřipravenost NATO válčit. Co je platný ekonomický rozměr, když chybí vůle i munice. Ne.. jak řekl ten britský generál, NATO má hrůzu z toho, že by muselo dostát slovu, protože nemá jak dostát slovu. A je zřejmé, že Putin to ví moc dobře. Potom 2. je tu moment několika metrů na svět, podle našeho zájmu. S chutí řešíme cizí národy všude možně po světě, ale doma si pořádek neuděláme, nemáme na to. Z toho více méně plyne 3. fakt, že jsme se stali neseriozními a umožníme startegickému soupeřovi dosáhnout v jeho agresívní válce svého, protože každý kilometr Ukrajiny je jeho nemravný, nemorální a protiprávní zisk, posvěcený našimi „rozumnými úvahami“ ve stylu Mnichova o tom, že nastal čas.. ustoupit Putinovi a nechat ho nažrat.
Řeknu vám, tahle vize se mi pro svět mých dětí vůbec nelíbí a proto dělám vše proto, aby se naše výspa civilizace chytila za frňák a pořádně do toho praštila dřív, než Ukrajina zkolabuje a tím nám stáhne trenýrky. Na Putina platí cokoliv jiného, ale zbabělé rozumné okolky rozhodně ne. Putiny je potřeba stavět před hotové věci, trvat na nich a nést riziko.. viz výše oligarchové, věrchuška a miliardy. Jak někdo někde napsal.. parafrázuji „kdyby se Američané stavěli rozumně k jasným východiskům, tak jsou dodnes britskou kolonií“. Tady je požadavek doby jednoznačný – Rusko musí na celé čáře prohrát a my to musíme ekonomicky utáhnout, protože cokoliv jiného nás postaví do pozice něco blekotajícího statisty, který dnes dostal jen políček, ale zítra to už bude nártem zepředu.
[…] znovu získat zpět většinu území, což je vysoce nepravděpodobné, jak konstatuje zpráva Rand Corp.: Dobrý konec války na Ukrajině je nepravděpodobný, existují další faktory, které by zapůsobily na zájmy […]