Je to překrásný pocit, když vás po celodenním placení kreditní kartou odmění kávou Starbucks zdarma či dokonce odletíte první třídou na víkend do Kostariky. Prostě, když díky snadným platbám kreditní kartou čerpáte exkluzivní slevy.
„Vypadá to jako něco za nic, že ano,“ konstatují autoři článku The New York Times „The Dirty Little Secret of Credit Card Rewards Programs„.
Ne tak docela. Kreditní karty přináší výhody hlavně vzdělaným obyvatelům měst, které na druhé straně ale dotují obyvatelé regionů s menšími příjmy. Jinými slovy, účet za hotelový pokoj zdarma či místo ve VIP salonku s občerstvením zdarma zaplatí chudší spotřebitelé. Odměny za používání kreditních karet jsou totiž podle NYT zdaněním chudších spotřebitelů. Ti totiž mnohem pravděpodobněji platí za zboží v hotovosti, debetními kartami nebo standardními úvěrovými prostředky. A u nich banky tak štědré bonusy rozhodně nenabízejí.
Na skutečnost již upozornila i americká centrální banka FED. Ta loni v prosinci zveřejnila data, podle kterých odměny bank z objemu transakcí provedených kreditními kartami vzrostly od roku 2015 do roku 2021 o 25 procent. Avšak podle ní nízkopříjmoví spotřebitelé za to zaplatí dražším zbožím, ale jen zřídkakdy obdrží bonus z některého programu odměn. FED dále odhaduje, že banky ročně na bonusech u kreditních karet přerozdělí od chudších uživatelů k bohatším až 15 miliard dolarů [cca 333 mld. Kč].
Poplatky za transakci jsou v USA vyšší než v Evropě
Ve Spojených státech jsou nyní nejvyšší poplatky za využívání kreditních karet na světě, od dvou do 2,25 procenta za každý nákup. To je osmkrát až devětkrát více než ve většině zemí Evropské unie. Naprostá většina obchodníků pak tyto náklady přenáší na své zákazníky zvýšením cen zboží, a to bez ohledu na to, jakým způsobem zákazník zaplatí. Nedávná studie ze Stanfordu navíc zjistila, že když se zvýší bonusy, zvýší se i poplatky. Banky si ale účtují i směnárenské poplatky a poplatky obchodníkům, kteří přijímají nehotovostní platby.
A pak je tu poptávka po benefitech na kreditních kartách, která celý trh akceleruje. V roce 2016 narazila na zlatou žílu firma Chase. Ta tehdy nabídla svojí novou kartou Sapphire Reserve. A spolu s ní i výhody, bonusy a body pro utrácející cestovatele za 550 dolarů [cca 12 205 Kč] ročně. Poptávka po kartě byla tak vysoká, že firmě došly nejen předvyrobené karty, ale i výrobní materiál na ně. Enormní úspěch karty následně odstartoval válku výhod z kreditních karet. Banky zaplavily trh nabídkami bonusů, které dosahovaly i tisíců dolarů.
V důsledku této bonanzy zaplavily Instagram závist vzbuzující fotografie z pláží, hotelových hal a noblesních letištních salonků. Ale opět: Aby banky vykompenzovaly své štědré bonusy, musí zatížit jiné uživatele kreditních karet. A i bohatí bonusoví cestovatelé jsou ve vysokém riziku zpoplatnění. Stačí, když neuhradí čerpanou částku na kartě v bezúročném termínu. V tu chvíli jim naskočí nemalé penále.
Kreditní karty a systém bonusů
Podle sanfranciské pobočky FED Američané s ročním mediánovým příjmem [něco méně než 70 000 dolarů / cca 1,55 mil. Kč, pozn. red.] používají kreditní karty u 23 procent svých nákupů. Toto číslo klesá společně s klesajícími příjmy. Zhruba polovina domácností využívá k placení většinou hotovost nebo debetní karty. Avšak domácnosti s ročním příjmem nad 150 000 dolarů [cca 3,33 mil. Kč] využívají kreditní karty o dost častěji.
Nyní se podívejme na systém věrnostních programů: Pětkrát víc bodů na hotely, třikrát víc bodů na večeře, kredit 300 USD do řetězce fitcenter SoulCycle. Stodolarový kredit do luxusního obchodního domu Saks Fifth Avenue a luxusní nákupy podle svého uvážení.
Karty s funkcí cash-back přístupné domácnostem s nižším bankovním kreditním skóre a příjmem nabízejí mnohem nižší benefity než jejich prestižní protějšky. A tak mají chudí klienti bank horší přístup k bonusům, i kdyby se o to snažili sebevíc. Proč? Karty s vyššími odměnami jsou totiž přístupné pouze bohatým.
Zaprvé, aby spotřebitelé v USA obdrželi prémiovou kartu, musí mít kreditní skóre ve výši nejméně 700 bodů. To už vylučuje polovinu obyvatel USA. Například jen 21 procent afroamerických domácností má FICO skóre [Fair Isaac Corp tento ukazatel, který hodnotí úvěrové riziko, zavedla v roce 1989, pozn. red.] vyšší než 700 bodů. Zadruhé vydavatelé karet posuzují příjmy a jejich poměr k zadlužení. Už to mnoho zájemců diskvalifikuje. Banky nemají zájem vydávat „štědré“ karty a platit vysoké bonusy zákazníkům, kteří mají nízký kreditní rámec a kteří vůbec méně utrácejí.
V USA obdobně jako v Evropě provozuje dvě největší karetní sítě VISA a Mastercard. V USA na ně připadá 77 procent z asi 650 milionů kreditních karet Američanů. Obě společnosti pak fungují jako agenti tisíců bank a určují obchodníkům podmínky a poplatky, které musí platit. A obchody jen kvetou. V roce 2021 vydělaly tyto dvě společnosti na poplatcích z kreditních karet 77 miliard dolarů [cca 1,7 bil. Kč], o něž se dělí s vydávajícími bankami.
Maledivy nebo Havaj? Zákonodárci chystají změnu
Celkové náklady bodů z kreditních karet vydaných těmito duopolními společnostmi loni v červenci přimělo senátory Richarda Durbina a Rogera Marshalla, aby představili Credit Card Competition Act. Brzy na to Sněmovna přispěchala s vlastním návrhem. Zatím ovšem bez výsledku. Byť navzdory opozici ze Sněmovny Durbin plánuje letos návrh opět prosazovat.
Cílem zákonodárců je přinutit společnosti VISA a Mastercard otevřít se konkurenci a zredukovat svoji tržní převahu využívanou k diktování poplatků. Nižší mezibankovní poplatky by pak mohly přinést spotřebitelům nižší ceny. Americká bankovní asociace ale protestuje. Argumentuje tím, že by tato legislativa způsobila škodu. Poukazuje na to, že omezení programu bonusů kreditních karet by vyvolalo nové bankovní poplatky, aby si banky ztrátu vynahradily.
I když je těžké obhajovat zachování benefitů využívaných v Saks Fifth Avenue a odvolávat se na spokojenost zákazníků, v prvním bodě ale má Asociace pravdu, tvrdí NYT. Druhý bod se zdá rovněž pravdivý a jistě by přitáhl pozornost Consumer Financial Protection Bureau.
Problémem každé reformy, která má za cíl pomoci méně majetným rodinám spočívá v tom, že ubírá bohatým. Nicméně majitelé prestižních karet to jistě zvládnou. Třeba, že mnozí z nich doufali, že své body z plateb kreditní kartou využijí k pobytu ve vile na Maledivách. Jak ale uvádí NYT, pokud bude Kongres jednat, pak se musí nejspíš spokojit s hotelem na Havaji. Anebo si za ubytování připlatit, ale to už ze svého.
Michal Achremenko
Jediná možnost jak sjednat nápravu tohoto pokřiveného systému je umožnit obchodníkům přenášení poplatků banky za platbu kartou na zákazníky. Chceš zaplatit kartou? Ok bude tě to stát 2% z ceny nákupu. Každý si pak rychle rozmyslí čím a jak bude platit.
No ale takhle to kdysi bylo (nevím, jestli všude), ale u nás v jednom PC krámu při platbě kartou se platilo myslím ty 2% ? A karty se používaly. Pořád lepší, než chodit s hotovostí po kapsách.
Máte pravdu. Jezdil jsem kdysi k benzince, která konkurovala znatelně nižší cenou a protože to nebyl žádný patok, tak měla oproti jiným menší marži. A proto kdo zaplatil kartou, tak to, co si banka vzala, plus i náklad na terminál a poplatky, mu k ceně tankování připočetla. A měli to napsané na každém stojanu a dokonce na dvou místech, protože platiči kartou se durdili, že mají tankování dražší. V konečném důsledku jich pak kartou platilo minimum. Já to vidím takto. Že čím více oběživa, tím větší náklady pro stát. Navíc, když vidím, jak se k bankovkám lidé chovají, hůře jak k toaletnímu papíru, tak obnova, to jest stahování poničených a poškozených a dávání do oběhu nových je tím pádem dražší. Zvlášť když ještě přibyly bankomaty, které potřebují bankovky v obstojné kvalitě. Takže, aby se neprotahovalo zavádění plateb kartou, tak tu přirážku obchodníkům zakázali. I když sám platím kartou, kde mohu, tak si pořád myslím, že ten zákaz přirážky, je pěknej chlív.
A co platit bitcoinem? blesková platba za pár haléřů a banky ví houby kdo co a za kolik …
Já bych to zase tak dramaticky neviděl. Vše, co se v článku píše je pravda. A když v konkrétním státě funguje progresívní zdanění příjmů, to znamená, že čím víc vydělám, tím víc z každé vydělané koruny na daních z příjmu zaplatím, tak se to tímto zase srovnává. Jinými slovy, každý chvilku, tahá pilku. Ale paní Pekarová by určitě měla jiný názor. Ona nerada trestá lidi. A sama sebe na platu rozhodně ne! Je to hodná a chápavá žena.