Ve srovnání nákladů zaměstnavatelů na hodinu práce Česko mezi premianty EU nepatří. Naopak dlouhodobě se řadí mezi chudší polovinu unijních států. Přesto loni v tomto ukazateli předběhlo Portugalsko. Před Českem ale je Estonsko i Kypr.
Vyplývá to z aktuálních dat Českého statistického úřadu [ČSÚ]. I když u nás mzdy rostou, podle ČSÚ stále patří Česko mezi nízkonákladové ekonomiky. Náklady zaměstnavatelů na hodinu práce jsou v ČR pod hranicí 500 korun. Například v Lucembursku činí tyto náklady v přepočtu 1 245 korun na hodinu. V Rakousku nebo Německu je to pak téměř tisíc korun. V Norsku, které ale není členem EU, jsou ještě vyšší. Dosahují 1 366 korun na hodinu.
Evropské srovnání celkových nákladů práce [Kč/h]
[Zdroj: Eurostat, ČSÚ]
Nejnižší zůstávají náklady na hodinu práce v Bulharsku [201 Kč/h]. Obdobně vycházejí v Rumunsku, Maďarsku nebo Chorvatsku. Tam se ale blíží 300 korunám za hodinu. Lehce nad hranicí 300 korun zaměstnavatelé platí v Polsku. Na podobné úrovni jako je Česko, jsou Portugalsko, Slovensko, Malta nebo Řecko.
Růst nákladů na hodinu práce v Česku a jinde
Podle předsedy ČSÚ Marka Rojíčka žebříček nákladů na hodinu práce se v čase mění. Zatímco v západních státech náklady zaměstnavatelů na hodinu práce mezi roky 2021 a 2022 převážně klesaly, stagnovaly nebo rostly jen do dvou procent, tak v Česku meziročně stouply o pět procent.
„Za desetiletí od roku 2012 se nominálně snížily náklady práce jen v Řecku [o plnou desetinu] a v Norsku [-4 %]. Nejvíce za 10 let vzrostly právě ve státech s dosud nejnižšími úrovněmi, jako je Bulharsko [+136 %] a Rumunsku [+126 %]. V Česku stouply o 60 procent,“ říká předseda ČSÚ.
Meziroční vývoj nominální a reálné mzdy v ČR
[Zdroj: ČSÚ]
Pokud bychom vzali průměrnou mzdu vypočítanou v eurech i přes rychlý růst mezd v Česku, Česko na špici ale ani tak nepatří. Česko má sice nejvyšší průměrnou mzdu v eurech ze zemí Visegrádské skupiny, na průměrný příjem třeba v Rakousku ale zdaleka nedosáhne.
Související problém spočívá v poklesu reálné mzdy kvůli vysoké inflaci. Tu má Česko dlouhodobě jednu z nejvyšších ze zemí EU. Průměrná hrubá měsíční nominální mzda v letošním 1. čtvrtletí v Česku sice stoupla meziročně o 8,6 procenta na 41 265 korun.
Avšak kvůli průměrné inflaci ve výši 16,4 procenta v prvním čtvrtletí reálně ale klesla o 6,7 procenta. To značí, že se česká reálná průměrná mzda nyní nachází jen mírně nad úrovní prvního kvartálu roku 2017.
Výrazné rozdíly v nákladech na práci jsou i v regionech
Specifické postavení má na trhu práce hlavní město Praha i z hlediska hodinových nákladů na práci. Což se odráží do výše regionálních průměrných mezd, které se v Praze pohybují mezi 52 až 54 tisíci korunami.
„Výrazně vyšší mzdy vydělávají v Praze jen ti, kteří pracují ve vysoce kvalifikovaných nemanuálních profesích, nejlépe manažerských,“ vysvětluje Dalibor Holý, ředitel odboru statistik trhu práce a rovných příležitostí ČSÚ.
„Podíl velmi nízkých mezd do 22 tisíc hrubého je tu takřka stejně velký jako v ostatních krajích, tedy desetinový,“ dodává.
Regionální trhy práce: Průměrné mzdy a počty zaměstnanců v 1. čtvrtletí 2023
[Zdroj: ČSÚ]
Za Prahou je s velkým odstupem Středočeský kraj, kde se průměrné mzdy pohybují od 40 do 42 tisíc korun. Za Středočeským krajem následuje Jihomoravský kraj, kde jsou průměrné mzdy jen mírně nižší. V Plzeňském kraji jsou průměrné mzdy mezi 38 až 40 tisíci. Lehce nad 36 tisíc korun v průměru vydělávají lidé ve Zlínském, Olomouckém, Pardubickém a Libereckém kraji. V Karlovarském kraji průměrná mzda dosahuje cca 35 tisíc korun.
–DNA–
Zde se ukazuje, jak nerozumné bylo to zrušení superhrubé mzdy. Kdo by nechtěl mít v peněžence o pár stovek až tisícovek více, že? Ale za prvé, je to na úkor státního rozpočtu. A za druhé, což je nejhorší, že to lidem trochu ulevilo, jak jim inflace užírá reálnou mzdu. A to je chyba. To finanční ulevování nemělo být na úkor státního rozpočtu. Protože při takové láci, jakou je cena naší pracovní síly pro zahraniční podnikatele, toto snižování reálné mzdy mělo naopak vyrovnávat pouze zvyšování platů. Mělo to být ze zisků těchto firem a ne z rozpočtu. No stalo se. Firmy nemusejí ze svého tolik přidávat a lidem se to předložilo jako dobrý tah, což svým způsobem je, protože ti mají pocit, že jim politici něco dali. Ale nakonec se to přidání z nich vytáhne jinak. Zvýšením DPH, daní z nemovitostí, přímých daní a zhoršením služeb státu, jako třeba rušení pošt a podobně. Jak se píše v Bibli. Kdo má, bude mu přidáno a kdo nemá, bude mu odňato i to co má. Ekonomické perpetuum mobile, stejně jako to fyzikální, neexistuje.