I v Británii čekají miliony lidí na zdravotnické zákroky. Často trpí velkými bolestmi. Situace je kritická, podle statistik tamější zdravotní systém eviduje 7,7 milionu odložených výkonů. Někteří lidé tak odjíždějí za operací do zahraničí.
Situací kolem dostupnosti zdravotní péče v Británii se zabývají The New York Times [NYT] v článku Brittons Love the NHS. Some Will Also OPay to Avoid It. V něm popisují příběh jedenasedmdesátiletého Davida Haselgrova. Ten bojoval s bolestmi kloubů kvůli artritidě každý den.
„Vstát z postele, navléci si ponožky, nebo vyjít do schodů, to bylo nemožné, bolest mě sužovala, nemohl jsem s ní žít,“ říká David Haselgrove.
Když ale chtěl navštívit lékaře a svoji artritidu léčit, dozvěděl se, že musí nejdříve na čekací listinu. A to, že k chirurgickému zákroku se dostane až za dva roky.
„To mě dorazilo, hledal jsem cestu, jak věc urychlit, protože bolest byla nesnesitelná,“ říká.
A způsob, jak se k operaci dostat, nakonec i našel. Odletěl na kliniku do Litvy, kde absolvoval operaci kyčle. Nyní je bez problémů a bolesti. Potíž ale je, že za operaci v Litvě zaplatil, i když doma by ji měl zadarmo, tedy hrazenou z tamějšího Systému národního zdraví [National Health Service, NHS]. Výměna kyčelního kloubu na litevské klinice ho vyšla na 7 000 eur [cca 171 000 Kč]. Stále je to ale podstatně méně, než by mimo NHS zaplatil doma ve Velké Británii.
„Čekací doba v Británii na výměnu kyčelního kloubu, jako v případě pana Haselgrova, je nejdelší ze všech,“ říká Deborah Alsinová, výkonná ředitelka charitativní organizace Versus Arthritis.
„Výsledkem je, že se stále zvyšuje počet lidí, kteří si nechávají kyčel vyměnit na soukromých klinikách. To při minimální čekací lhůtě, nesrovnatelně kratší než v případě NHS,“ upozorňuje.
NHS přitom spolufinancuje soukromé kliniky, aby se čekací doba zkrátila. Veřejný zdravotní systém zajišťuje 87 procent britské zdravotní péče. Šest procent zajišťují soukromé kliniky za podpory NHS. Konzervativní vláda tuto spolupráci podporuje.
NHS nefunguje tak, jak má
Všeobecná zdravotní péče se v Británii financuje z daní a pojistných srážek. To je hlavní princip NHS, jedné z nejdéle existujících britských institucí, která byla založena jako odpověď na utrpení z druhé světové války. V poslední době NHS ale vypovídá službu.
Podle pozorovatelů to začalo po finanční krizi, kdy se v roce 2010 ujala vlády v Británii vládní koalice vedená konzervativci. Ta naordinovala NHS úspory. Investice do budov a zařízení, včetně životně nutných diagnostických přístrojů jako CT či MR [magnetická rezonance], zaostávaly za stejnými výdaji ve vyspělých zemích.
A klesaly i průměrné výdaje na pacienta. To přispělo ke kumulaci dnes 4,6 milionu odložených zákroků. Poté přišla pandemie covidu, která sice zvedla výdaje systému na pacienta o 0,4 procenta, ale také vyústila v další zanedbání jiné než covidové péče. Dnes je tak odloženo 7,7 milionu zákroků. Což značí asi jednu desetinu britské populace.
Británie si pracovníky z EU vybírá podobně jako USA či Kanada
List NYT uvádí, že je malým zázrakem, že si stále mnoho Britů může dovolit platit za to, aby se dostali dříve na řadu. Avšak ti méně majetní se za tímto účelem zadlužují. Soukromé zdravotní pojištění je totiž v Británii drahé. Dokonce podléhá zdanění, pokud ho jako benefit nabízejí zaměstnavatelé. Výsledek je, že lidé platí za operace a zdravotnickou péči ze svých vlastních prostředků.
Podle Private Healthcare Information Network, která publikuje informace z oboru, bylo před pandemií asi jen 50 000 samoplátců. Nyní toto číslo dramaticky vzrostlo, za první čtvrtletí tohoto roku jich bylo 71 000.
I v Británii se hraje o systém veřejného zdravotnictví
I Británie trpí chronickým nedostatkem zdravotnického personálu, v rámci NHS je 100 000 neobsazených pozic. Většina specialistů přitom pracuje ve veřejném i privátním zdravotnickém systému. Ani to ale není bez závad. Slouží přesčasy, i když ani to nestačí. Nespokojení jsou tak lékaři i pacienti. A všichni hledají řešení v současném systému. Podle Clarise Thomase z Institute for Public Policy Research to ale přináší mnohá rizika.
„Britský zdravotnický systém stojí na myšlence, že má být stejně dobrý jak pro bohaté, tak i chudé. Jestliže z něj bohatí lidé vystupují, stane se z NHS druhořadý systém pro ty, kteří si to dovolit nemohou. Což může vyústit v rozklad financování veřejného zdravotního systému,“ vysvětluje.
Před rozvalem NHS nedávno varoval někdejší britský ministr zdravotnictví ve vládě Borise Johnsona Sajid Javid.
„Současný model je neudržitelný. Potřebujeme otevřít debatu a ujistit se o přínosech alternativního systému,“ řekl exministr Javid, jenž prosazuje německý systém sociálního pojištění.
Nutno dodat, že Sajid Javid kvůli problémům vlády, která nebyla schopna řešit problémy, sám rezignoval na funkci ministra zdravotnictví.
„Možná jsme nebyli vždy populární, ale byli jsme kompetentní jednat v národním zájmu. Bohužel za současných okolností veřejnost dochází k závěru, že nyní nejsme ani jedno, ani druhé,“ vysvětlil i proč.
NHS je v rozvalu a lidé nevědí, co s tím
Než aby lidé čekali na dlouhé termíny, ti, kteří si to mohou dovolit, si raději zaplatí zdravotní péči sami. K nim patří i třiačtyřicetiletá Romy Cerratiová, která žije v Buckinghamshire, severně od Londýna. Ta zaplatila jak za chirurgický zákrok, vynětí prsního implantátu, který jí voperovali před 20 lety v rámci systému NHS, tak za operaci vrozené vady hrudní kosti a za psychoterapii.
„Bojím se ale, že budu potřebovat další operace,“ říká a dodává, že v přepočtu bezmála 200 tisíc korun za operace zaplatila jen díky tomu, že zdědila peníze po rodičích.
Možná i proto nad NHS stále ještě nezlomila hůl.
„Stále jsem v pořadníku NHS na zařazení do skupinové terapie,“ vysvětluje s tím, že na soukromou terapii už peníze ale nemá.
Když se s přáteli baví o zdravotnické péči, říká, že většina z nich se stále spoléhá na hrazené služby NHS.
„Lidé říkají, přece nechceš mít jako v Americe dvojstupňový systém. Avšak já pořád říkám, že už máme dvojstupňový systém. Protože ti, kdo na to mají, mají dobrou péči a včas. A ti, kteří si to dovolit nemohou, jsou odkázáni jen na to, zda budou mít štěstí,“ uzavírá.
Michal Achremenko
