Názor: Seberme politickým stranám a hnutím naše peníze. Prospějeme jim

Letos oslavíme 110. výročí narození Tomáše Bati mladšího. Možná je tak správný čas si připomenout filozofii slavné obuvnické rodiny. Zejména ty hodnoty, které razil Tomáš Baťa starší v podnikání, ale i vůči politickým stranám a politikům.

Tomáš Baťa starší v oblasti politiky uplatňoval pravidlo, že ti, kteří spolu s ním půjdou do voleb na starostu Zlína, nesmějí brát za svou veřejnou funkci v zastupitelstvu žádné peníze. A když volby jeho strana několikrát vyhrála, lidé z jeho kandidátky skutečně nedostávali žádné peníze ze zlínského rozpočtu. Proč?

Baťa trval na tom, že do politiky mají jít lidé vyzrálí, kteří se ale zároveň již uplatnili v podnikaní nebo jiné sféře veřejného života. A nemuselo jít zrovna o velkopodnikatele jeho formátu. Plně postačilo, když dokázali [mimo politiku, pozn. red.] uživit sebe, svou rodinu, měli něco našetřeno. Což značilo, že dokáží hospodařit. Za ideální pak považoval, když žili ve funkčním manželském vztahu a vychovávali děti. Tím vším Baťa měřil úspěch.

Dále tvrdil, že lidi v jeho fabrikách za tvrdou práci vydělávají dost na to, aby nemuseli v případě jejich angažmá v politice brát další peníze z daní občanů. Se zlínskou radnicí Baťa rovněž neobchodoval. A i když jako podnikatel nebo starosta vyvíjel aktivity ve vztahu k městu, tak hlavně na své náklady a vždy s ohledem na obyvatele Zlína. Což, pravda, byli většinou jeho zaměstnanci.

Avšak zpátky k politice…

Z dobových materiálů vyplývá, že Tomáš Baťa vnímal braní peněz za politickou funkci jako nemravnost a svým způsobem korupci. Ti, kteří vykonávali politické funkce za jeho kandidátku, podle něj měli naopak považovat za čest, že se mohou řádně starat o peníze občanů, a tak pečovat o jejich blaho. Svým způsobem k politické funkci přistupoval jako léčitel k pacientovi. Někdo pomáhá zdarma, jiný léčí za peníze. A Baťa a jeho lidé rozvíjeli Zlín „zdarma“. Když Baťa začínal měl Zlín několik málo tisíc obyvatel, když končil, měl Zlín několik desítek tisíc obyvatel.

Příspěvky politickým stranám a hnutím >

A jak to chodí dnes? Jak vyplynulo ze zjištění FinTag, tuzemské politické strany a hnutí vyinkasovaly od roku 1995 do loňska ze státního rozpočtu bezmála 17 miliard korun na svou činnost. A každý rok jim ze státního rozpočtu na jejich politickou činnost odejde zpravidla něco přes půl miliardy korun. A jsou roky, kdy občané České republiky pošlou politickým stranám a hnutím na účet kolem miliardy korun [více níže v článku, pozn. red.].

Od roku 1995 vyplatil stát politickým stranám 17 miliard korun

Přitom některé strany, které čerpají desítky a stovky milionů ze státního rozpočtu, nemají ani dva tisíce členů. Třeba Piráti, ti jich nemají ani 1 200. TOP 09 má jen o pouhých tisíc členů více, tedy 2 200. A hnutí STAN si drží zhruba tolik členů jako Topka.

Ale ani velké strany na tom nejsou o moc lépe. Má-li v Česku strana zhruba deset tisíc členů, jako třeba SPD nebo ODS, může se mluvit o zázraku. KDU-ČSL s cca 20 tisíci členy je pak hotový boží zázrak, protože žádná jiná parlamentní strana v Česku tolik členů nemá. Kolik má členů ANO, se neví, protože ANO to není schopno zodpovědět. Anebo to nechce říci.

Seberme politickým stranám a hnutím naše peníze

Veřejnost často vyjadřuje nespokojenost s kvalitou politiky a politiků. Politici si zase stěžují na nezájem veřejnosti aktivně se účastnit politického dění. A mnozí pak vidí, že do politiky chodí lidé, kteří v ní setrvávají po celý svůj produktivní věk. Což má za následek, že se ne vždy potkávají s realitou. Přesto pak takoví politici rozhodují o reálně velice důležitých věcech. Jsou-li to špatní politici, výsledkem je rozvrat veřejných financí, špatná legislativa, ochablá ekonomika, celkově špatná nálada ve společnosti. A samozřejmě mnoho dalšího negativního, s čím se musí veřejnost vypořádávat.

A právě špatná nálada a „život v negaci“ bylo něco, co Baťa naprosto odmítal. Měl velké cíle a nic nebylo nemožné. Proto se u něj inspirujme i dnes. Zvažme, zda by aktuálnímu politickému marasmu, kdy už se zase jako za komunistů politické řemeslo dědí z generace na generaci v jen vybraných rodinách, nepomohlo ukončení vyplácení peněz ze státního rozpočtu na činnost tuzemských politických stran a hnutí. To by totiž v praxi mohlo vést k tomu, že by politické strany nebyly tak zabetonované vůči nově příchozím. Někde trvá i rok, než strana přijme nového člena, a zároveň by do nich nevstupovali takoví, kteří v politických stranách a hnutích, případně v jejich blízkosti, hledají pohodlný život za veřejné peníze. Stát by i ušetřil, o krůček by opět konsolidoval veřejné finance. A i strany by se mohly chovat transparentněji, minimálně by nevytvářely mocenské okruhy podpořené silou veřejných peněz.

Ano, jistě, možní kritici odebrání peněz ze státního rozpočtu politickým stranám a hnutím mohou namítnout, že si strany a hnutí „koupí“ silné finanční skupiny. Na druhé straně, to už se přeci děje dnes, ale i tak tu stále zůstává volič, který se svobodně rozhoduje ve volbách. Pokud bude strana prosazovat, co nechce, prostě ji nezvolí. Pokud bude zastupovat někoho, koho nechce, prostě ji nezvolí. A zvolí někoho jiného.

—

A dále: Kdyby se politickým stranám a hnutím přece jen někdy vzaly peníze ze státního rozpočtu, možná by i ten jeden volič mohl dostat na výběr z takových politiků, kteří se v životě uplatnili i jinde než v politice. Politiku jako takovou vnímají podobně, jako ji svého času vnímal Tomáš Baťa starší. Totiž, jako čestnou službu ostatním. Proto by si v pohodě vystačili i jen s členskými příspěvky či sponzorskými dary. Ostatně všechny politické subjekty by na tom byly stejně. A pokud by si náhle po propadech příjmů nevěděly rady, mohly by se inspirovat zaměstnaneckým systémem Tomáše Báti. Totiž, že dopředu v kariéře půjdou jen ti skutečně nejschopnější, ale už i lidé v praxi prověření a osvědčení.

Daniel Tácha