Analýza: Gruzínská vláda se bojí, aby nedopadla jako Ukrajina

Gruzínská společnost se štěpí na parlamentem schvalovaném zákonu o zahraničním vlivu. Jen o něj ale nejde. Jde o další směřování této zakavkazské země. Jako vůbec nejhorší scénář se přitom jeví „gruzínský Euromajdan“.

Nynější demonstrace, které se jasně vymezily proti sporné normě, ukazují hluboké rozdělení země na Východ a Západ. Postsovětské vlivy jsou v ní nadále patrné včetně přítomnosti autoritářských tendencí. Na druhé straně Gruzie usiluje o vstup do Evropské unie. Země se tak nachází ve schizofrenním stavu.

Sporný zákon požaduje, aby se nevládní organizace v zemi čerpající přes 20 procent finančních prostředků z ciziny, povinně registrovaly jako agenti pod zahraničím vlivem. Jinak zaplatí vysoké pokuty.

Gruzínský předseda vlády Irakli Kobachidze prohlašuje, že zákon o zahraničním vlivu přinese větší transparentnost ve financování těchto organizací. Argumentuje, že bez jeho přijetí ztratí země suverenitu a hrozí jí „ukrajinizace“. Aniž by ale rozvedl, co tím přesně míní.

Zákon naopak kritizovaly USA ústy poradce pro národní bezpečnost Jakea Sullivana.

„Jsme hluboce znepokojeni kroky zpět, které se ohledně demokracie nyní dějí v Gruzii,“ uvedl Sullivan na sociální síti X.

Politickou situaci v Gruzii pozorně sleduje i šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. Na stejné sociální síti uvedla, že nynější dění v Gruzii vnímá s velkými obavami.

„Gruzínský lid chce evropskou budoucnost pro svou zemi. Země je na křižovatce. Má nadále sledovat kurz, který povede do Evropy,“ napsala.

A je to právě sporný zákon, který podle některých pozorovatelů Gruzii vede geografickým směrem na sever. To znamená do Ruska, které přijalo obdobný zákon a využívá ho podle nich k potírání nezávislých kritických hlasů.

Likvidace opozice, nebo snaha o kontrolu dění v zemi?

Gruzie nepochybně prochází složitým politickým obdobím. V roce 2021 se po volbách dostal k moci premiér Irakli Gharibašvili ze strany Gruzínský sen, která je u moci již dvanáct let. Ten ale na začátku letošního roku rezignoval. Premiérskou štafetu po něm převzal Irakli Kobachidze. Podle pozorovatelů tím, kdo skutečně řídí Gruzínský sen, ale je jeho čestný předseda, oligarcha a miliardář a také zakladatel strany Bidzina Ivanišvili. A ten ostře vystupuje za přijetí zákona.

Naopak proti jeho přijetí se staví prezidentka Salome Zurabišviliová, která již oznámila, že jej vetuje. Což přijetí zákona nejspíš ale nezabrání, protože Gruzínský sen má v parlamentu po vyhraných volbách pohodlnou většinu. Přičemž už jednou jeho schválení vládní strana na nátlak části veřejnosti odložila. Stalo se tak před rokem, kdy proti zákonu vypukly první demonstrace.

Dnes je podle pozorovatelů situace ale docela jiná. To proto, že Ivanišvili na přijetí normy zásadně trvá. A jedním z důvodů jsou blížící se letošní volby, které se uskuteční v říjnu. Kritici vládní strany poukazují na to, že rychlé schválení zákona by jí umožnilo umlčet opozici, ale i mnohá média již před volbami. Naopak zastánci Gruzínského snu tento argument bagatelizují s odkazem na jeho nespornou popularitu mezi značnou částí veřejnosti.

Protestují mladí. Mají obavy, že země ztrácí kurz

„Značná část veřejnosti“ ale není celá veřejnost, jak ukazují aktuální demonstrace proti zákonu. Těch se přitom účastní zejména mladí lidé, kteří demonstrují proti spornému zákonu a odmítají ruské politické metody. Zároveň prosazují vstup země do Evropské unie. Demonstrace provázejí i konflikty s bezpečnostními složkami, jež proti demonstrantům používají vodní děla a slzný plyn. Což nepřekvapuje, protože gruzínský premiér Kobachidze prohlásil, že vláda zákon prosadí i přes odpor mladých lidí, které označil s jejich postoji k Rusku za „oklamané“.

Rétorika gruzínského premiéra však také není jednoznačná. Ten důrazně odmítá jakékoli náznaky toho, aby ho kdokoli spojoval s Ruskem, natož s jeho prezidentem Vladimirem Putinem. Na druhé straně je to ale právě Kobachidze, který hovoří o nepřátelském Západu, který může například za vypuknutí války mezi Gruzií a Ruskem v roce 2008. Často zmiňuje i vměšování Západu do gruzínské politiky.

Avšak i gruzínský premiér ví, že do politiky země se vměšuje i sousední Rusko, které už kvůli tomu Gruzii vnímá jako svou vlivovou sféru. Ruské vojenské jednotky navíc nadále kontrolují regiony Abcházie a Jižní Osetii. Což je zhruba 20 procent celkového území zakavkazského státu. Kreml považuje oba regiony za samostatné státy s vlastní suverenitou, byť právně jsou stále součástí Gruzie. Snahy o příklon Gruzie k Západu sleduje s nelibostí a neodpouští si ani výhrůžky, které se týkají možného vstupu Gruzie do NATO. Vztahy k Rusku a míra vlivu, kterou Kreml v zemi uplatňuje, trvale rozdělují Gruzii. Někteří jsou jednoznačně pro Západ, další jsou jednoznačně pro Východ a ti, kteří jsou pro svébytnou a suverénní Gruzii, nejsou slyšet.

Gruzínská snaha o vstup do EU začala v roce 2014

Jsou tu ale ještě fakta. Gruzie se loni zařadila do fronty kandidátských zemí pro vstup do Evropské unie. O členství v ní požádala v březnu 2022. Dohodu o přidružení pak uplatňuje od roku 2014. Vyhraněnou proevropskou stoupenkyní je gruzínská prezidentka. EU vzývá i gruzínská vláda, i když je ve svých vyjádřeních a krocích podstatně méně proevropská. Což se projevilo například ve sporu s prezidentkou o tom, proč Gruzie spolu se zeměmi EU nevyhlásila obchodní sankce proti Rusku.

Někteří situaci hodnotí tak, že nejen gruzínská společnost, ale i politická reprezentace je rozdělena na Východ a Západ. Na druhé straně byla to vláda vedená právě Gruzínským snem, která podala žádost o vstup do EU. A jedním z bodů případného členství je územní celistvost Gruzie a vyřešení konfliktů v oblastech odtržených od Gruzie – Abcházii a Jižní Osetii.

Pokud ale gruzínská vláda nyní protlačí kontroverzní zákon, kvůli kterému se dnes v Gruzii demonstruje, poškodí to vztahy země s EU. V krajním případě to může zkomplikovat přístupové rozhovory a znemožnit vstup země do EU. To zejména tehdy, pokud v zemi převládnou autokratičtější tendence. A před nimi nyní varuje jak gruzínská opozice, tak některá média a neziskové organizace. Upozorňují na Kodaňská kritéria, jež byla schválena v roce 1993. Ta mimo jiné stanovují, že stát, který chce do EU vstoupit, musí mít fungující demokracii a právní stát a také je povinen dodržovat lidská práva.

Přijde gruzínský Euromajdan?

Sečteno a podtrženo podzimní volby v Gruzii se po masových demonstracích dozajista stanou referendem o tom, kam má v budoucnu země směřovat. Gruzínský sen si může skrze zákon o zahraničním vlivu otevřít cestu k legálnímu odstavení opozice, která je navíc slabá a nejednotná. Pokud se tak stane, není po volbách vyloučený ani ukrajinský scénář z let 2013 a 2014, tedy Euromajdan. Gruzie se tedy může v krajním případě ponořit do politického chaosu a ještě hlubšího vnitřního rozštěpení.

Petr Duchoslav