Historička a specialistka na Blízký východ Eva Taterová poskytla FinTag rozhovor na téma uzavřeného příměří mezi Izraelem a hnutím Hizballáh. Hovoří v něm i o tom, jaké dopady může mít toto příměří na válku mezi Izraelci a Hamásem.
Paní doktorko, považujete čerstvé příměří mezi Izraelem a hnutím Hizballáh za možné východisko k míru na Blízkém východě?
Uzavřené příměří nepochybně představuje určitou naději na zlepšení situace, zejména pro civilisty na obou stranách izraelsko-libanonské hranice. Je však otázkou, zda skutečně bude předstupněm k trvalejšímu mírovému uspořádání na Blízkém východě. Současně se totiž objevuje určitý skepticismus ohledně toho, jestli příměří nebude jen další přestávkou v dlouhodobém zápolení mezi Izraelem a Hizballáhem tak jako v minulosti. Znepokojivým aspektem též zůstává dlouhodobá vnitropolitická, společenská a ekonomická krize v Libanonu. Tam může v nejzazším případě dojít ke státnímu bankrotu, nebo dokonce občanské válce.
Proč se podle vás Izrael rozhodl uzavřít příměří právě nyní?
Izraelskou motivaci lze hodnotit jako výsledek několika různých faktorů. Jedním z nich je nepochybně snaha netříštit své síly bojem na několika frontách. Prioritním izraelským bojištěm nepochybně dál zůstává Pásmo Gazy, nikoliv území Libanonu. Dalším faktorem pravděpodobně bude mezinárodní tlak. Mnoho izraelských spojenců v poslední době na židovský stát apelovalo ve smyslu, aby se pokusil dosáhnout příměří s Hizballáhem. A současně je v tuto chvíli již zřejmé, že se Izraeli podařilo Hizballáh zásadně personálně, vojensky i reputačně oslabit. Což je možné považovat za alespoň částečné naplnění izraelských cílů v oblasti jižního Libanonu.
Na vzletná prohlášení je ještě brzy
Prezident USA Joe Biden hovořil v této věci o historické dohodě, souhlasíte?
Na vzletná prohlášení o historické dohodě je podle mého názoru zatím příliš brzy. Určitě se jedná o nadějný krok, jenž by mohl vést k deeskalaci napětí a násilí na izraelsko-libanonské hranici. Ale pořád je to jen první krok v relativně komplikovaném procesu snahy o dosažení trvalejšího mírového uspořádání v oblasti. Hizballáh sice po bojích s Izraelem značně oslabil – mimo jiné ztratil i svého dlouholetého vůdce Hasana Nasralláha – ale to neznamená, že do budoucna své síly neobnoví a tyto ztráty nezacelí.
V jaké pozici se nyní po uzavření příměří nachází Hizballáh?
Hizballáh je v tuto chvíli jednoznačně ochromený. Nadále však zůstává klíčovým aktérem v libanonské společnosti a politice. Je jako politická strana zastoupený v parlamentu a jeho sociální křídlo zaštiťuje mnoho sociálních programů zaměřených na poskytování pomoci těm skutečně nejchudším. To dlouhodobě slabá libanonská vláda není schopna provozovat.
A co hnutí Hamás, jak toho se dotkne příměří?
Co se týče Hamásu, tak jeho pozice v důsledku uzavřeného příměří mezi Izraelem a Hizballáhem jednoznačně oslabila. V minulém více než roce se Hamás spoléhal na podporu ze strany takzvané Osy odporu. Pod vedením Íránu operovala proti Izraeli řada různých aktérů. Teď se však zdá, že Hamás zůstal ve svém boji tak trochu izolován.
Příměří s Hamásem by byl podstatně tvrdší oříšek
Máte za to, že analogicky by mohl uzavřít Izrael příměří i s Hamásem?
Dojednání příměří v Gaze bude v porovnání s ukončením bojů v Libanonu mnohem komplikovanější a náročnější. Ve hře je totiž mnohem více sporných otázek, ohledně kterých Hamás i Izrael budou jen těžko hledat kompromis. Dodnes je nevyjasněný osud zhruba stovky izraelských rukojmích, kteří jsou více než rok zadržováni v Gaze.
Žádná krev, žádná publicita, ordinují Palestincům v Gaze jejich vůdci
Druhou stěžejní otázkou je, kdo bude do budoucna vládnout v Pásmu Gazy. Izrael deklaroval, že budoucnost Gazy musí být bez Hamásu. S tím představitelé Hamásu samozřejmě nesouhlasí. Je tedy otázkou, zda by jako kompromisní řešení mohla být dostačující a životaschopná vláda palestinského vedení ze Západního břehu nebo nějaká forma mezinárodní správy této enklávy.
Pokud by Hamás svolil k uzavření příměří s Izraelem, jak by reagoval Írán?
Pokud se Hamás uvolí uzavřít příměří s Izraelem, pravděpodobně to bude po konzultacích s íránským vedením. Příměří samo o sobě však nezaručuje komplexní mírové řešení dekády trvajícího arabsko-izraelského konfliktu. A bez dosažení takové přelomové mírové smlouvy očekávejme, že Hamás ani Írán do budoucna neustoupí ve své snaze Izrael bezpečnostně ohrožovat. I když i zde může alespoň na čas dojít k určité deeskalaci napětí.
Izraelci rozporují neutralitu ICC
Jaká je nyní vnitropolitická situace v Íránu?
Írán na domácí půdě čelí značným společenským problémům. Mnoho jeho obyvatel se dlouhodobě proti místnímu teokratickému režimu staví do opozice. Navíc poté, kdy pravděpodobně izraelské tajné služby eliminovaly přímo v hlavním městě Teheránu vůdce Hamásu Ismáíla Haníju, se ukazuje, že Írán nedokáže plně kontrolovat situaci ani na svém vlastním území. To vše spolu s očekávanou tvrdou protiíránskou politikou nového amerického prezidenta Donalda Trumpa mohou být důvody, proč by íránský režim uzavření příměří v Pásmu Gazu v současnosti nemusel zásadně rozporovat.
Co si myslíte o vydání zatykače Mezinárodního trestního soudu [ICC] v Haagu na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua?
Zcela jednoznačně se jedná o bezprecedentní rozhodnutí. Je to poprvé v historii, kdy ICC vydal zatykač na představitele demokratického státu. Vedle Benjamina Netanjahua se navíc jedná i o dnes již odvolaného ministra obrany Jo’ava Gallanta. Ten byl v izraelské vládě známý jako do určité míry opoziční hlas volající po uzavření příměří v Gaze. Mnoho Izraelců – a to včetně těch, kteří dlouhodobě proti Netanjahuově vládě vystupují velmi kriticky – rozporuje neutralitu ICC.
Proč ji podle vás rozporuje?
Je to mimo jiné proto, že v kontextu vydaného mezinárodního zatykače se izraelští představitelé de facto staví na stejnou úroveň jako vedoucí osobnosti teroristického Hamásu Jahjá Sinvár, Ismáíl Haníja a Muhammad Dajf. Ti jsou navíc již všichni po smrti, takže ze strany ICC stejně nikdy nebudou dohnáni k odpovědnosti za své činy.
Role ICC v mezinárodních vztazích je slabá
Vnímá podle vás ICC dostatečně rozdíl mezi pachatelem a obětí. Nebo staví bez hlubší znalosti kontextu násilí na stejnou úroveň?
ICC jako hlavní oběť konfliktu vnímá civilisty, kteří konfliktem v Gaze bezesporu velmi trpí. To je bezesporu důležitý argument. Je ale otázka, zda zatykač ICC může v tomto směru na současné humanitární krizi v Gaze cokoliv změnit. Případně přispět k návratu izraelských rukojmích z palestinského zajetí domů.
Izrael nechce problém Hamásu řešit, ale vyřešit jednou provždy
Jak si tedy vysvětlit rozhodnutí a vůbec význam ICC?
Myslím, že další vývoj pravděpodobně potvrdí slabou roli ICC v mezinárodních vztazích a jeho značnou neefektivitu. Nehledě na to, že si počíná při posuzování těch nejzávažnějších zločinů ve vedení válek a porušování lidských práv značně selektivně. V tomto ohledu je alarmující, že ICC sice vydal zatykače na reprezentanty obou stran konfliktu v Gaze, ale nikdy se nepokusil podobným způsobem přivést k zodpovědnosti například diktátora Bašára Asada. To za jeho roli v syrské občanské válce, kde docházelo k masivnímu porušování lidských práv.
Petr Duchoslav
—
Mgr. Eva Taterová, M.A., Ph.D. vede oddělení Politika, instituce, moc Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.
Vystudovala obor Mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde v letech 2010 až 2016 úspěšně absolvovala postgraduální doktorské studium. V letech 2010 až 2011 studovala na Ben-Gurion University of the Negev v Izraeli, obor Blízkovýchodní studia. V roce 2017 působila jako hostující profesorka na University of Nebraska-Lincoln v USA. Zahraniční zkušenosti sbírala i v jiných zemích, než byly Spojené státy a Izrael.
Specializuje se na témata, jako jsou Československá diplomacie a Blízký východ v době studené války, arabsko-izraelský konflikt, česko[slovensko]-izraelské vztahy, moderní dějiny Blízkého východu, ale i na dějiny studené války a antisemitismus v České republice. K uvedené problematice vyučuje tematicky související kurzy pro studenty vysokých škol v České republice i zahraničí. Je autorkou a spoluautorkou mnoha odborných textů, publikací.
