České výrobní firmy se dál potýkají s nedostatkem odborníků na automatizaci a digitalizaci výrobních procesů. Poptávají automatizační inženýry a programátory robotů. Jejich mzdy přesahují i sto tisíc korun, ale neplatí to všude v Česku.
Zjištění vyplývají z průzkumu personální agentury Grafton Recruitment. Podlle něj kvůli nedostatku odborníků, které ovládají nové technologie, rostly ve výrobním segmentu za poslední rok mzdy i nad míru inflace.
„V důsledku nedostatku pracovníků rostly v segmentu výroby a inženýringu za poslední rok mzdy téměř plošně. A to často i nad úroveň inflace. V mnoha regionech přesáhlo letošní zvýšení dokonce i deset procent,“ říká ředitel Grafton Recruitment a Gi Group Martin Malo.
Absolutně nejvýše hodnocenou pozicí v segmentu výroby a inženýringu je podle něj vedoucí závodu. U nich v osmi krajích dosahuje strop mzdy až 200 tisíc korun. Na šestimístnou mzdu napříč všemi regiony dosáhne i technický ředitel či vedoucí výroby. V alespoň některých krajích na obdobnou mzdu dosáhne i vedoucí konstrukce, hardwarový inženýr a vedoucí projektových manažerů.
A stává se, že podobné peníze dostane manažer plánování, manažer technologie či inženýr automatizace. Problém však je, že tyto profese na trhu práce chybí. Nejvíc firmy postrádají automatizační inženýry, programátory robotů a odborníky na průmyslovou robotiku.
„Jejich dostupnost na trhu je stále kriticky nízká. Vydělat si přitom mohou nadprůměrně,“ říká Martin Malo.
Podle něj si třeba v Praze inženýr automatizace vydělá až 110 tisíc korun, v Brně 90 tisíc korun a jižních Čechách 85 tisíc korun. V dalších krajích se úroveň mzdy na této pozici pohybuje mezi 60 a 80 tisíci korun. Mzdové rozdíly jsou u těchto profesí ještě vyšší v ostatních krajích. Což, jak vyplývá z průzkumu, platí i pro samotnou výrobu. To přesto, že i v ní zůstávají nedostatkové klíčové profese. Sem patří svářeči, operátoři a programátoři CNC strojů, seřizovači a výrobní dělníci.
Mzdy žádaných profesí podle regionů
Co se týče segmentu výroby a inženýringu, platí, že vedle Prahy a Středočeského kraje dosáhnou na vyšší mzdy ještě na Liberecku a v Jihomoravském kraji. Naopak méně si v oboru vydělají lidé na Olomoucku, Zlínsku a v Moravskoslezském kraji.
Například manažer plánování v Praze si vydělá 70 až 100 tisíc korun. V Libereckém kraji může počítat s mzdou 80 až 110 tisíc korun. Avšak na Olomoucku činí mzdové rozpětí na této pozici 55 až 80 tisíc korun a Zlínsku 50 až 70 tisíc korun.
Umělá inteligence už mění trh práce. Na trend ukazují pracovní inzeráty
Podobně CNC operátor v Praze vydělá 45 až 50 tisíc korun, ve Středočeském kraji 38 až 45 tisíc korun a v Jihomoravském kraji 38 až 48 tisíc korun. V ostatních krajích jeho mzda obvykle nepřesáhne 40 tisíc korun. V Moravskoslezském kraji se pak pohybuje dokonce jen mezi 28 až 32 tisíci Kč.
„Podobné příklady jsou vidět napříč celým spektrem pozic, a to jak kvalifikovaných, tak i bez kvalifikace,“ dodává Malo.
Například obráběč kovů si nejméně vydělá ve Středočeském a Moravskoslezském kraji, kde spodní hranice mzdového rozpětí činí 32 tisíc korun. CNC frézař v Moravskoslezském kraji začíná na 30 tisících. Stejně je na tom lakýrník ve Středočeském a Zlínském kraji. Vůbec nejnižší mzda výrobního dělníka je v Moravskoslezském kraji, kde začíná na 24 tisících Kč.
Analýza: Průměrná mzda v Česku roste. Růst je ale příliš pomalý
O něco více vydělá pracovník na této pozici v Ústeckém kraji [spodní hranice 26 tisíc Kč]. Podobné je to na Brněnsku a Zlínsku [spodní hranice 28 tisíc korun]. Pro srovnání, v Praze se u dané pozice mzdové rozpětí pohybuje mezi 35 a 45 tisíci Kč.
Firmy akcentují i specialisty na úspory energií
Malo uvádí, že kromě zavádění automatizace a dalších technologií dnes výrobní firmy řeší sílící tlak na snižování ekologické zátěže a optimalizaci energetických nákladů. To vytváří potřebu specialistů schopných navrhovat efektivnější procesy, zavádět obnovitelné zdroje energie či implementovat cirkulární ekonomické principy.
„Tento trend odráží nejen legislativní požadavky, ale také očekávání zákazníků, kteří stále více preferují udržitelně vyráběné produkty. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků v této oblasti představuje pro firmy z této oblastí další výzvu,“ tvrdí.
Podle něj tak nadále platí, že pokud chtějí zaměstnavatelé udržet své lidi a snadno přilákat nové pracovníky, musí být konkurenceschopní jak ve finančním ohodnocení, tak v dalších podmínkách. Mezi ně patří nástupní bonusy a příspěvky na důchodové připojištění. Atraktivita zaměstnavatelů v očích zaměstnanců podle něj roste i s tím, jak moc flexibility jim dokáží nabídnout. Velmi oblíbená je například možnost volby směn.
